Přehled vývoje počítačové analýzy emocí, která se ruku v ruce s umělou inteligencí stává natolik významným činitelem ovlivňujícím zatím vzdálenější budoucnost školství, že se jako samostatné téma poprvé objevila v tradičním Horizon Reportu. Je pozoruhodné, že mezi vrcholnými experty v tomto oboru převažují ženy.
Tak tu máme další Horizon Report [1]. Samozřejmě zatím jen pro vysoké školy, ten pro ZŠ a SŠ vychází obvykle až v létě a je jen upravenou verzí téhož ideového základu – stejného výběru zásadních vývojových trendů vzdělávacích technologií ovlivňujících budoucnost školství. Těmto zprávám z dílny amerického sdružení New Media Consortium, které spolupracuje podle potřeby s dalšími institucemi, se věnuji dlouhodobě od roku 2009.
V roce 2013 jsem zmapoval celý dosavadní vývoj těchto zpráv (10 let Horizon Reportů) a v roce 2014 jsem se zabýval novými trendy a překážkami rozvoje regionálního školství (Horizon Report 2014 pro základní a střední školy). V roce 2015 jsem měl pocit, že zpráva nic převratně nového nepřináší, a proto jsem jen zaktualizoval svou výukovou prezentaci (Vzdělávací technologie – LS2016 KOMPLET), která se Horizonu věnuje od strany 53. Je to, mimochodem, jediný učební materiál, který (kromě záznamů přednášek) pro vlastní studium poskytuji studentům. Totéž jsem samozřejmě již stihl udělat i letos, jenže tentokrát to nestačí. V nejnovější zprávě se objevila pro Horizon dosud neznámá aplikace technologií – Affective Computing neboli počítačová emoční analýza. Na tu se potřebujeme podívat trochu podrobněji.
Popisem emocí se psychologové zabývají již více než 100 let. Vyvinuli celou řadu klasifikací a postupů jejich zjišťování, díky nimž detailně zkoumají takové lidské pocity jako štěstí, smutek, překvapení, strach, hněv, odpor, opovržení ad. S rozvojem technologií a umělé inteligence však dostává možnost zkoumání emocí docela jiný rozměr.
Hlavní líhní poznatků pro dnes již samostatný vědní obor byla v 50. letech minulého století MIT Artificial Intelligence Lab (dnes CSAIL), jmenovitě Marvin Minsky spolu se Seymourem Papertem. Zatímco Seymour se pak věnoval hlavně konstrukcionismu a dětskému programování v MIT Media Lab (Učit se znamená zamazat si ruce), Marvin zůstal až do své smrti (v lednu 2016) věrný umělé inteligenci. Jeho poslední kniha, která vyšla v roce 2006, má název The Emotion Machine: Commonsense Thinking, Artificial Intelligence, and the Future of the Human Mind. Dnes však již štafetu převzali jejich následovníci. Možná nebude zas až tak překvapivé, když se jedná o emoce, že to jsou převážně ženy.
Rosalind Picard
Profesorka Rosalind Picard nastoupila do MIT Media Lab v roce 1991 s diplomem z Georgijské techniky a se zkušenostmi s konstrukcí integrovaných obvodů. V druhé polovině 90. let se v rámci svých vědeckých aktivit začala specializovat na souvislosti umělé inteligence s lidskými emocemi. Svou knihou Affective Computing dala v roce 1997 tomuto novému oboru název. Dnes vede v rámci Media Lab stejnojmennou výzkumnou skupinu.
Ve své činnosti se zaměřuje na vývoj aplikací zjišťujících emoční stav zkoumaných osob. Proslavila se například výzkumem stresu taxikářů v Bostonu, vyvinula (a nechala si patentovat) celou řadu snímačů různých parametrů emočním stavem člověka ovlivněných a algoritmů, které tato data zpracovávají. Jedná se o biometrická data v podobě srdeční činnosti, změn vodivosti kůže, dynamiky hlasového projevu, „řeči těla“ (např. gesta či pohyby obličejových svalů).
Sama říká, že „jestliže chceme, aby počítače byly opravdu inteligentní, musíme je naučit interagovat s námi přirozeně, dát jim schopnost rozeznávat, chápat a dokonce i vyjadřovat emoce.“ [2] Vývoj začal tím, že výzkumníci pozorovali sami sebe. Přišli na to, že při dlouhodobém sledování lze vystopovat určité zákonitosti při výskytu různých emocí. Pak své výzkumy rozšířili na velké množství dobrovolníků z celého světa a přenesli vývoj praktických aplikací z akademické do komerční sféry, kde lze získat daleko větší objem investic.
Rosalind se v současné době věnuje hlavně využití Affective Computing v medicíně. Ukazuje se totiž, že pomoc při rozpoznávání emocí jiných lidí může pomáhat např. autistům nebo že snímače emočního stavu mohou varovat pacienty trpící epilepsií i několik minut před záchvatem.
Reading Emotions Through Affective Computing: Rosalind Picard (Future of StoryTelling 2014)
Celý článek na spomocnik.rvp.cz.
Tento článek je zařazen do seriálu Horizon Reports.
0 komentářů:
Okomentovat