Josef Soukal: Šikana aneb Kdo za co může. Odpověď Tomáši Feřtekovi

středa 24. února 2016 ·

Za šikanu si učitelé mohou sami, tvrdí Tomáš Feřtek hned v titulku svého článku v Respektu, kterým se vyslovuje ke smutným událostem v pražské škole Na Třebešíně.


Tuto reakci ze strany „expertů‟ jsem předpovídal hned, jakmile se případ objevil. Jak jinak může reagovat ten, kdo nedávno na stránkách výše jmenovaného časopisu popisoval, jak jsou dnes děti ve školách většinou hodné? Jak jinak může reagovat někdo, kdo za jednu z největších chyb dnešní školy považuje to, že se snaží zachovat takové společenské zpozdilosti, jako je automatický elementární respekt mladších vůči starším? Kdo se ohledně hrubého a agresivního chování žáků vůči učitelům zabývá především tím, že je třeba učitele náležitě vyškolit?

Ano, malešická škola nese velký díl zodpovědnosti: Nikoli za to, že se zde šikana vůbec objevila, ale za to, že nebyla schopna ji zaznamenat a řešit hned v zárodcích. Všechna dosavadní vyjádření vedení školy obsahují pasáže, které nepůsobí vůbec důvěryhodně. Feřtek však nebere v potaz to základní, totiž že hlavním viníkem šikany nemůže nebýt šikanující, alespoň v případě jedinců takřka dospělých. Týkalo se to i prostředí vojenské kadetky, jež bylo inspirací pro Musilovu novelu Zmatky chovance Törlesse, již Feřtek zmiňuje. Ale nemusíme se vracet k c. k. armádě – kdo prošel vojnou před listopadem 1989, má zkušenost s tím, že zdaleka ne všichni, kteří byli coby „holubi‟ vystaveni šikaně, se po proměně na „mazáky‟ stali šikanisty – ani skutečně mravně devastující prostředí nedokázalo zlomit jejich slušnost. Polistopadový vývoj je obecně provázen úpadkem úcty k autoritám a ve školství tomu není jinak – učitelé si chtě nechtě zvykli na to, že jsou často bezmocní vůči projevům neslušného a někdy i agresivního chování ze strany žáků a rodičů. Koneckonců fakt, že projevy šikany sledovali i další žáci a nereagovali okamžitě, svědčí o posunutí obecných mravních norem.

Nedělejme si iluze, že tenhle případ je pouhým excesem. Má, řečeno s Feřtekem, své „podhoubí‟, ovšem není jím, alespoň v principu ne, autoritativní chování učitelů – s tím si naopak žáci (či jejich rodiče) dokážou poměrně snadno poradit. Feřtekovým problémem je zřejmě vůbec pojetí autority. Slýchává to od učitelů často, ale nelze než zopakovat – těžko v tomhle ohledu diskutovat s někým, jehož přímá pedagogická zkušenost je nulová.

Nikdo netvrdí, že výuka a přístup všech kantorů na všech školách jsou skvělé. A nikdo si samozřejmě nepředstavuje, že vyloučení tří žáků problém vyřeší a že by odpovědí na šikanu měla být jen represe; takhle zjednodušené úvahy se asi objevují v nejrůznějších komentářích pod lavinou článků na internetu, ale určitě jen ojediněle např. mezi učiteli a obecně mezi lidmi, kteří se vyjadřují s rozmyslem. Ale pokud by stěžejním závěrem z tragického případu měla být myšlenka uvedená v titulku Feřtekova článku, myšlenka nejen „záměrně provokativní‟, ale ve vztahu k zemřelé a pozůstalým mimořádně netaktní, znamenalo by to jasné povzbuzení pro ty, kdo jsou už v mládí (ať už z jakýchkoli příčin) poznamenáni hlubokým etickým deficitem. A předzvěstí umíráčku pro společnost, jež je postavená na nějakém řádu; umíráčku, který v posledku zazvoní nám všem, dokonce i expertům.

Převzato z webu Asociace češtinářů

17 komentářů:

Richard Veleta řekl(a)...
24. února 2016 9:30  

Čelit šikaně a dalším problematickým věcem spadá do tématu profesionality. Proto ukazovat na viníky je zavádějící, nikdy to není jen jedna strana, jeden jev. Určitě je tu ale jedno systémové selhání: V přípravě učitelů i v DVPP chybí výcvik dovedností, jak profesionálně zvládat tyto problémy. Běžně češtinář na fakultě stráví násobek hodin rozborem díla jednoho spisovatele oproti tréninku řízení třídy v různých situacích. Cvičení na fakultách jsou, ale je toho málo, navíc VŠ učitelé nejsou nejlepšími trenéry.

Na problematické chování existuje celá řada typů profesionální odezvy. To nejde vyčíst z knih nebo naposlouchat na přednáškách. Je potřeba výcvik, výcvik, výcvik. Zapojte do přípravného vzdělávání učitelů a do DVPP trenéry - zkušené a praktikující učitele z škol. Dejte jim to, co běžně dáváte expertům z mimopraxe - tj. aspoň 500 za hodinu - dobří trenéři za to stojí.

Někdy nám už leze na nervy nadužívaný termín kompetence - no ale toto je přesně ono: znát + umět použít v konkrétních situacích. To bez tréninku nejde.

Jiná věc už je, že někteří lidé se na učitelství nehodí.

Fanda Moudry řekl(a)...
24. února 2016 10:35  

výcvik, výcvik, výcvik.

Žádný výcvik nepřipraví kantora na specifické situace. Je evidentně nutné rozpoznat kdo se na kantora hodí a kdo ne. Sebelépe trénovaný jedinec, který nemá vztah k žákům a studentům je naprosto na nic. On výchovně vzdělávací proces musí dotyčné i trochu bavit. Tím však nechci popřít nutnost větší profesionální přípravy budoucích kantorů v přípravě práce se třídou, žáky, studenty na VŠ. DVPP nevyřeší naprosto nic. Jen tahá peníze ze škol.

poste.restante řekl(a)...
24. února 2016 10:37  

A ještě jiná věc je, že někteří lidé se hodí na učitelství jen určitého stupně.
Jistěže jsou mezi námi učitelské talenty, zvládající s přehledem žáky od mateřské školy až po vysokou. Ale většině vyhovuje spíše jen být učitelem na určitém stupni.
A v některých případech lze říci, že daný člověk by žáky určité věkové kategorie nikdy učit neměl. Mnohý středoškolský učitel by na prvním stupni zešílel během jednoho týdne a opačně to platí také.
To není hendikep, ani neschopnost.
Zkrátka, ten umí to a ten zas tohle.

Richard Veleta řekl(a)...
24. února 2016 11:00  

Měl jsem možnost sledovat výcviky terapeutů, sociálních pracovníků, resocializačních pracovníků, viděl jsem trénink streetworkerů. Trenér při nic měnil podmínky, typ jedince, kterého "hrál", styl komunikace. Poté se rozebíralo, reflektovalo, názor řekli všichni v cvičné skupině. Na všechny typy situací připravit nelze - to je pravda a taková ani není ambice. Přesto by měl být výcvik jedním z pilířů přípravy na učitelství - měl by zabírat cca 1/3 času. V kombinaci s kvalitním náborem do profese by to mohlo fungovat. Příkladem by mohla být příprava herců a terapeutů - ti cvičí ostošest. Budoucím učitelům by pomohl i tzv. sebezkušenostní výcvik, do kterého by nastoupili povinně v prváku na fakultě. Jsou to účinná opatření, a drahá. Hokejista se při tréninku snaží přihrát či vystřelit z každého jednotlivého kousku ledu mnohokrát, při různých postaveních hráčů. Trénink je skutečně řešením.
Jednou mi jeden mistr odborného výcviku z rybářské školy, vyprávěl, že ho jeden náckoidní učeň poslal před celou třídou do p... Jak se má učitel zachovat? Jaké jsou možnosti? Co funguje?

CatCatherine25 řekl(a)...
24. února 2016 11:01  

A ještě jiná věc je nutit vysoce kvalifikované učitele 2.stupně učit žáky s
mentálním postižením.

Stěžovala si mi maminka jedné integrované žákyně s mentálním postižením, která se dostala až na druhý stupeň ZŠ:
Paní učitelka na dějepis je hodná, vždycky si pro Janičku připraví nějaké obrázky a ona si je vybarvuje a tím si osvojuje to učivo. Zrovna tento týden si pro ni nakopírovala moc pěkné obrázky Přemyslovců.
Zato učitel na chemii to s ní neumí vůbec, žádné obrázky pro ni nemá a ona se potom v jeho hodinách nudí, protože tam nemá co dělat.......

Josef Soukal řekl(a)...
24. února 2016 11:35  

"Jednou mi jeden mistr odborného výcviku z rybářské školy, vyprávěl, že ho jeden náckoidní učeň poslal před celou třídou do p... Jak se má učitel zachovat? Jaké jsou možnosti? Co funguje?"
Už jsem o tom psal, a nejen já. Nefunguje nic, neexistuje dobré řešení. Pouze máte chuť poslat všechny radily tamtéž.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
24. února 2016 11:51  

"Jednou mi jeden mistr odborného výcviku z rybářské školy, vyprávěl, že ho jeden náckoidní učeň poslal před celou třídou do p... Jak se má učitel zachovat? Jaké jsou možnosti? Co funguje?"

Vyhodit ze školy.

CatCatherine25 řekl(a)...
24. února 2016 12:04  

Těch situací, které mohou ve vzdělávacím procesu nastat, je nepřeberné množství,a navíc každý žák je jiný, každá třída reaguje jinak a jiný je i každý učitel. Nic proti nácviku řešení některých modelových situací, ale určitě bych tento přístup nepřeceňovala na úkor hlubšího poznání a pochopení pedagogického procesu.

Dovolím si malý příklad: jeden můj student šel na praxi do školy pro žáky s poruchami chování.Pro tyto žáky představoval vítané zpestření a rozhodli se, že ho budou oslovovat ty č...a permanentně posílat do p.

Situaci mi vylíčil takto: "Chvíli jsem to snášel a pak jsem požádal jednoho z agresorů, ať se postaví. Pomalým krokem jsem se k němu blížil a když on viděl, jak vypadám ( 198/120) začal ztrácet barvu a někonec utekl ze třídy. Pak už jsem měl pokoj."

Ještě je třeba dodat, že ty nejefektivněší způsoby řešení výchovných problémů zakazuje zákon.

Fanda Moudry řekl(a)...
24. února 2016 12:41  

Richard Veleta
24. února 2016 11:00

První úskalí - finanční ohodnocení učitele a připravovaný paskvil s názvem Kariérní řád. Každý gramotný absolvent SŠ si rychle spočte "výnosnost" povolání kantora. A i ty největší nadšence brzy odradí první učitelský plat po VŠ. Navíc narazí na obrovskou byrokratickou zátěž ve školství, která se ještě zvýší s inkluzí. A když ještě narazí na "vstřícné vedení školy", pak je vymalováno.
Druhé úskalí - můžete se naučit pouze základní modelové situace chování, zbytek jednání s žáky zůstane pouze a jedině na začínajícím pedagogovi. Pokud absolvent vydrží více jak jeden rok, pak se musí rychle přiučit různé "fígle" v jednání. Ty nenaučí ani sebelepší VŠ. Je to takový propletenec - učitel - žák - rodič - zřizovatel - školní inspekce - sociálka - policie.

Josef Soukal řekl(a)...
24. února 2016 13:04  

Vyloučit ze školy či ho podmíněn vyloučit (v případě prvního prohřešku) se samozřejmě nabízí. Jenže školy se ocitly v nesamozřejmých podmínkách. A na základní škole nemáte v ruce vůbec nic, protože i tam jsou jedinci, kterým je kázeňský řád jen k smíchu.

mirek vaněk řekl(a)...
24. února 2016 13:20  

Pane Veleta, nácvik je k ničemu, když na škole platí odlišné podmínky. Něco jiného je stát se žákem mezi čtyřma očima a něco jiného je v plné třídě. Zárodky šikany jsou všude. Čím větší škola, tím je jí víc. Anonymita davu je její živnou půdou(ať žije optimalizace škol). A i zkušení kantoři z mnohaletou praxí si s tím nejsou schopni poradit. Ne že by nevěděli co dělat, ale oni nemůžou!!
Šikany není míň jak píše p. Feřtek, ale jen se míň řeší. Nikdo nechce řešit šikanu veřejně, protože to samozřejmě hned nasměruje inspekci a má to špatný vliv na nábor. Takže dřív se řešili už náznaky, dnes až když je velký průšvih a ujme se toho policie.

Nowak řekl(a)...
24. února 2016 17:37  

Pro pana Veletu:
1/3 času? Kde ji vezmete? SŠ učitel studuje 2 obory, které má slušně zvládnout - např ČJ + AJ. Studenti jednooborového studia někdy za to vyjadřují učitelům obdiv.Trénink je něco jiného u hokejisty nebo herce. Samozřejmě máte právo na názor, že SŠ češtinář se nemusí tolik párat s rozborem literatury. Ta 1/3 času - musí budoucí učitel psát diplomku? To by zbylo času.

Jenyk řekl(a)...
24. února 2016 19:22  

Ještě zkusím něco dodat. Představme si tuto situaci: Křehká maturantka s hlubokým zájmem o angličtinu a angl.literaturu začne studovat učitelství pro SŠ. Řekněme, že její studium bude zahrnovat i výcvik sociálních dovedností pro práci se skupinou. Po nástupu do praxe zvládne díky tomu běžné situace, které by jí jinak mohly činit potíže. Pomáhá jí také věková blízkost k žákům. Přecházejí léta, přichází nemoc. Pomůže sociální výcvik ve 20 nemocnému člověku v 55? Asi jen malinko.

Miloslav Novotný řekl(a)...
24. února 2016 22:53  

Pane Veleto, chápu Vaše zaujetí a nechci spekulovat, jaký zájem Vás k té kampani vede. Navzdory námitkám v řadě komentářů Vám myslím uniká podstata. Nejde o to, je-li termín kompetence nadužívaný. On je především nesprávně používaný. Buď se ztratil někde v překladu, nebo se prosadil v jakémsi zlidovělém významu „schopný něčeho“ ve smyslu nemístného zobecnění pojmu „způsobilý“. Nicméně kompetence je PRAVOMOC, OPRÁVNĚNÍ. V tom teprve spočívá ona „způsobilost“. Kompetence je nedílnou složkou komplementu pravomoc – odpovědnost. Obojí se deleguje současně. Uvědomte si prosím, jak členitý je vztah zúčastněných subjektů: žák (nezletilý), rodiče (zákonní zástupci), škola (instituce), učitelé a další pracovníci (zaměstnanci školy). Mezi těmito aktéry probíhá nepřerušený řetěz delegování NEDĚLITELNÉ PRAVOMOCI A ODPOVĚDNOSTI vůči žákovi. Jedno bez druhého delegovat nelze! Nejsem zaměstnán ve školství a rád se nechám poučit. Věřte, že s úlevou bych uvítal, kdybych se mýlil a někdo mi vysvětlil a doložil, že není pravdou, že v současném českém školství žijí mnozí v představě, že vstupem do školy se zakládá pouze plná odpovědnost školy, potažmo učitelů, za žáka, kdežto pravomoci školy a učitelů vůči žákovi jako kdyby byly delegovány nezávisle, dokonce snad na jiném právním základu. To je přece kolosální nesmysl. Nicméně jeví se mi nebýt v rozporu s realitou ani s mnohými tvrzeními, s nimiž se i na ČŠ setkávám. Mám na mysli např. okřídlený arogantní sarkazmus o zavrženíhodné „nedotknutelné autoritě paní učitelky“. Je to stejně bezmyšlenkovitý blábol, jako by bylo ironické pošklebování o „nedotknutelné autoritě mámy nebo táty“. Pitomé, že? Dovolím si tedy shrnout své tvrzení: Autorita učitele je samozřejmě nedotknutelná. Je založena na delegované pravomoci, která je nezpochybnitelná, nemá-li být současně zpochybněna i odpovědnost učitele. To neznamená jeho neomylnost, nedává to učiteli právo nepřipouštět nesouhlas a diskusi, není to právo vnucovat názor, ponižovat žáka, trestat kritiku atd. Učitelé dobře vědí, jak dlouhý je takový výčet. Stejně jako vědí, že nic je nezbavuje povinnosti jednat odpovědně v zájmu žáka. Domnívám, že to, co učitelé ke své práci potřebují, je právě jasné vymezení pravomocí, nikoliv nějaký „koučink“ (fuj, to je paslovo) v situaci, kdy mají přikázán stoj spatný připažmo a korektní řeč těla i mluvidel. Bez narovnání tohoto stavu nemá smysl zvažovat další opatření.
Jinak, souhlasím s Vámi, že pro přijetí na učitelské studium by bylo na místě alespoň orientační posouzení předpokladů uchazeče na způsob „talentových zkoušek“.

Nico Pytlik řekl(a)...
25. února 2016 0:03  

nic je nezbavuje povinnosti jednat odpovědně v zájmu žáka

V zájmu žáka. Kolikrát jen jsem to už slyšel.
V zájmu žáka ovšem z pohledu koho? Toho žáka? Rodiče? Učitele? Ředitele? Státu? Budoucího zaměstnavatele? Budoucího dítěte toho žáka? Který z těch pohledů je ten oprávněný?
To je jako s tím oprávněným zájmem zaměstnavatele. Který to je? Dobré živobytí nejlépe až do důchodu? Být zadobře s místními mocipány? Ututlat problémy za jakoukoli cenu? Zašlapat kritiku? Zahojit si mindráky?

pro přijetí na učitelské studium by bylo na místě alespoň orientační posouzení předpokladů uchazeče

Jaképak orientační? Nomálka vyšetření u psychologa, psychiatra, sexuologa, na detektoru lži, zátěžový výcvik fyzické zdatnosti. U vedoucích pracovníků znovu a vyšší úroveň, včetně majetkového přiznání. Jinak se nikam nedostaneme.
A co to je ta odpovědnost. Nepleteme si ji s libovůlí správce panství mezi návštěvami vrchnosti?

Miloslav Novotný řekl(a)...
26. února 2016 0:04  

Proč ten povyk? Povinnost odpovědně jednat v zájmu žáka je analogií lékařského "de lege artis medicinae", v našem případě "podle pravidel umění pedagogického". Právě proto nemůže každý léčit druhé a ne každý může učit druhé, ale vždy jen ten, kdo je k tomu oprávněn. S čím si kdo plete odpovědnost nevím, ale de facto i de iure je to právě ona nedělitelná složka pravomoci (kompetence), které obě v naznačeném koloběhu delegují na určitou dobu rodiče nezletilce na školu a škola na učitele. Cokoliv někdo z nich udělá nebo rozhodne, nese za to odpovědnost. Platí to i v případě "non lege artis", tzn., neudělal, co měl. Co je na tom nejasného nebo sporného? Konkrétně jednání vedení školy Na Třebešíně bylo typicky non lege artis. Ostatně, dovolil jsem si pouze požádat o vysvětlení, jak je to ve školách nastaveno dnes. Pokud Třebešín bude mít soudní dohru, věc bude posuzována, jak jsem popsal, tzn. z hlediska pravomoci a odpovědnosti. Jinak nelze. Já za to nemohu, že někdo asi chtěl být světový a špatně přeložil do češtiny víceznačné anglické termíny: competence, competent, competency atd. Ve významu školních vzdělávacích cílů tomu v češtině odpovídají pojmy: schopnost, odborná způsobilost, obratnost, dovednost aj. V žádném případě „kompetence“. To je do češtiny přejaté slovo nesoucí význam pravomoc, pověření, rozsah působnosti, způsobilost (k právním úkonům) atd. Mnohé napoví známé kolokace. Kompetence se nevyučují. Ty se vymezují, porušují, přikazují, něco v něčí kompetenci je, něco není atd. Známé je sousloví „kompetenční spor“, což není hádka o tom, co umím, ale co smím atd. Asi to pěkně schytám, ale tvrdím, že používání slova kompetence v RVP, ŠVP a nevím ještě v jakém „Pé“, je nesmysl.
Za ty talentové zkoušky se omlouvám. Neuvědomil jsem si, jak to vyzní v souvislosti s „výcvikovými“ příspěvky pana Velety, na které jsem reagoval. Měl jsem na mysli jen něco, co nejspíš tak jako tak při přijímacím řízení na PF probíhá, totiž zjištění, jestli budoucí hudebkář čistě intonuje, tělocvikář je obratný a silný, učitel cizích jazyků neráčkuje apod. Nic víc.
Nic ve zlém, mohu se mýlit. Nejsem učitel a mám jen technické vzdělání.

Nico Pytlik řekl(a)...
26. února 2016 0:40  

Proč ten povyk?

To nebylo na Vás, pane Novotný. Vaše příspěvky čtu bez emočního vlnobití, na rozdíl od jiných četeb. Kolikrát je to až na vlnoblití. A navíc jsem psal docela tiše. Byl to jen takový autodotazník, na nějž vesměs nemám odpovědi.
S těmi kompetencemi to je přesně tak, a v tomto duchu jsme se tu zamýšleli ještě před odpálením té naší zkompetentňovací reformy. Ukázalo se, že téměř jako vždy je celá ta kompetenční taškařice jen jedna z mnoha šampaňovitých kampaní. Rána, a gejzír bublin, které časem vyšujmí. Dnes už po kompetencích skoro ani školníkovic pes neštěkne. Ani mi není známo, jestli tu reformu naplňujeme, jestli průběžně dosahujeme na její cíle, a nebo ne. Nikdo to neřeší, nikoho to nezajímá, a tak se tím ani nikdo nezabývá. Aktuálně před námi stojí už zase jiné výzvy.
S těmi psychologickými prověrkami jsem si střelil mezi vlastní oči, protože melu pořád dokola, že mnozí lidé nesmějí být mezi děti vpuštění, natož aby ještě něco řídili. Třeba výchovně vzdělávací proces.
Takže zase ta nepřímá úměra. Čím menší děti, tím vyšší kvalita pedagoga, a tím vyšší plat. Pořád je to přinejmenším s tím platem naopak, a pořád nechápu proč.
Mám také technické vzdělání. Což je jeden z předpokladů býti dobrým, ne-li vynikajícím učitelem. A skromným člověkem pak zejména.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.