Z článku Tomáše Feřteka v RESPEKT.cz vybíráme:
Na druhém stupni tyhle metody najdete spíš výjimečně a na středních školách v minimální míře. A právě škola na Třebešíně je vzorovým příkladem velké průmyslovky, kde se něčím takovým velmi pravděpodobně prakticky nezabývají. Ano, mají schránku důvěry a s problémem se lze svěřit třídnímu, ale to je zhruba vše. Na části středních škol je běžné, že učitelé přistupují k žákům z pozice moci, autoritativně - a oni na tuto „agresi“ logicky odpovídají. Agresí. Mezi sebou i vůči učitelům, u nich cítí, že si to mohou dovolit.
Zpátky k tomu titulku. On totiž není zase tak nesmyslný. Zástupkyně ředitele třebešínské školy pro média řekla o studentovi, který ona dnes už slavná videa poslal do médií: „Mě by zajímalo, proč to točil. Pokud ho šikana tolik trápila, proč nešel za třídním, za učiteli, nebo za vedením, proč to předal bulváru, jaký to mělo účel? A není tohle chování ještě víc mravně závadné než sama šikana? Byť ta je samozřejmě zavrženíhodná.“ To je děsivé přiznání vlastní nekompetence. Paní zástupkyně není schopná rozlišit mezi agresorem a oznamovatelem?
.png)
49 komentářů:
A pak kde je Feřtek - a on - hledal zatím řešení. Našel. Můžou si za to učitelé.
Bravóóóó, mistřéééééé.
Nesedíme s děckama ráno na koberci, to je ono, ten na to kápl. Panečku odborník je to, né že né.
Já bych spíše vybral tento odstavec:
"Vyloučení těch tří studentů je asi logické a pravděpodobné, ale představa, že sama represe ten problém vyřeší, je mylné. Naopak, větší represe v autoritativním systému podobné situace jen podněcuje. Vyloučením studentů vytrhneme a odstraníme tři hříbky hořčáky, avšak podhoubí zůstane. A podhoubí opravdu nevytvářejí studenti, ale škola a učitelé."
Ukažme si prstem, kdo za to může - škola a učitelé. A závěr - ráno si sednout na koberec a popovídat si, na prvním stupni to funguje, tak to musí fungovat všude.
Jsem rád, že máme odborníky na školství a že nám nezištně radí.
Ovšem, že si za šikanu mohou učitelé sami. Nikdo je nenutil, aby studovali vysokou školu a potom šli učit.
Mohli dělat třeba experty, poradce, prodávat zeleninu nebo jezdit s MHD a nikdo by je nešikanoval, že?
http://www.ascestinaru.cz/sikana-aneb-kdo-za-co-muze-odpoved-tomasi-fertekovi/
Za šikanu mohou učitelé sami
Překvapuje to někoho?
Čekal snad někdo od pana Feřteka něco jiného?
Alespoň jiný název článku?
Ještě si někdo myslí, že společnost EDUIN má za cíl pomoci učitelům, nebo snad zkvalitnit podmínky na českých školách?
Kdo jiný než Feřtek. Ten učitele nemá hodně rád. Asi mu kdysi zkazili vysvědčení.
Titulek i celý text je opravdu jedno velké chucpe. Že TF klesne až takhle hluboko mě, přiznávám se, velmi nemile překvapilo. Že často ignoruje pravidla slušného chování a slušné žurnalistiky, vím od r. 2012; ale že se nezastaví ani před takovouto tragédií, to je opravdu šokující ukázka nesmírné lidské malosti a ubohosti.
Noblesa, to je, čeho se tu nedostává.
A je to v celym baráku... Svoloč moudra káže.
pedagogické selhání jedince,naprosto ojedinělý případ,pohovoříme s žáky, provedeme jedno sezeníčko ve sborovně,kde všichni podepíšeme,že jsme byli proškoleni a hurá do rachoty
Mně z toho vychází pořád totéž. TF vychází z víry, že zlo je výhradně produktem jiného zla. Jinými slovy, zlo má vždy příčinu v jiném zlu a zlo nikdy nepramení z dobra. Lidé, jako je TF věří, že dítě je nepopsaný list. Že je od podstaty stvoření dobré a zlo lze do něj pouze nějak dostat, ale nikdy v něm není na počátku. A to je to základní nepochopení, z kterého pak pramení téměř veškeré chybné závěry, které TF činí. Pokud by zlo bylo pouze produktem jiného zla, pak lze zcela logicky vznést otázku, kde se vzalo prvotní zlo. A na to neexistuje žádná logická a smysluplná odpověď. Navíc já bych se pak musel ptát, proč nelze víru postavit opačně, že totiž dobro je pouze produktem jiného dobra, ale jinak samo od sebe není.
Proč TF nevěří neurobiologům, kteří již dnes vědí, že empatie, agresivita, soucit, jsou vlastnosti vrozené? Že psychopat má mozek, který se fyziologicky i anatomicky liší od mozku "zdravého"? Proč nevěří výsledkům pozitronové emisní tomografie? Proč si nepřečte nějakou monografii o stavbě a funkcích limbického systému a hypothalamu? Víra je mnohem pohodlnější a jednodušší. Člověk, který věří, se už nemusí rozvíjet, protože má ve všem jasno.
Chování dítěte i jeho vnímání jsou výchovou ovlivnitelné relativně málo. Lze ovlivnit vnímání kulturních standardů a norem. Řekl bych to asi tak, že výchova může mnohé pokazit, ale nikdy nemůže napravit to, co je pokažené od počátku. Je to asi jako s počítačem. Když se k němu chováte špatně, nechráníte ho před viry, trojany a červy, instalujete na něj mraky všelijakých zbytečných aplikací a nedefragmentujete disk, tak si ho zasekáte a zpomalíte. Hodně zpomalíte. Ale i kdybyste se rozkrájeli, tak ho prostě nezrychlíte nad míru, kterou umožňuje jeho hardware. Každý procesor lze přetaktovat, ale každý jen do určité míry, pak přestává být jeho běh stabilní. S dětmi je to stejné. Výchovou z nich můžete udělat masové vrahy, ale z psychopata empatického člověka neuděláte ani Hejného metodou, ani homeopatiky, ani aplikací nových vědeckých pravd o vnitřní motivaci pánů Botlíka a Šteffla. Lidé se špatní a zlí již rodí a nelze to ničím změnit. Hovado zůstane hovadem. A každé hovado je za své chování odpovědné společnosti samo. Odmítám zásadně "myšlenku", že za selhání dítěte je vždy vinen dospělý. To prostě není pravda a není to obecně pravda ani u malých dětí. Pokud někdo pociťuje potřebu trápit slabé, je třeba, aby společnost ty slabé chránila, ať už tím slabým v danou chvíli dítě, či dospělý. Víra TF a mnohých dalších, nás dostala tam, kde jsme. Do stavu bez úcty k autoritám, bez autonomního dodržování pravidel, bez odpovědnosti. Do stavu, v němž společnost zdegenerovala do té míry, že se nedokáže bránit zlu. Víra v to, že zlu lze zamezit tím, že sami nebudeme k nikomu zlí, je víra sebevražedná, odporující empirii. A problémem TF je skutečnost, že to jediné, co by mu mohlo za určitých okolností otevřít oči - empirie, je něco, co on prostě nemá k dispozici. A proto jeho hloupé vývody pobuřují ty, kteří to empirické potvrzení zažívají každý den, každou hodinu, každou minutu...
Proč TF nevěří neurobiologům...?
Protože věří jen těm "neurovědcům", kterým věřit chce.
Protože vidí jen to, co vidět chce.
to jediné, co by mu mohlo za určitých okolností otevřít oči - empirie, je něco, co on prostě nemá k dispozici.
Ještě by mu mohla otevřít oči empatie. Ale tu také nemá.
Hovado zůstane hovadem.
Hovado se dá zastavit jen hovadstvím nejméně větším.
Problém je v tom, že se člověk takové obraně učí kolikrát i mnoho let, zatímco hovadu to jde lehce, samo sebou. Druhým problémem je, že kontaminace se člověk zbavuje možná ještě déle, a kdo ví, jestli se mu to vůbec podaří. Hovadství zjednodušuje život značně a je tak opojné...
Pane Doležele,
žádné vlastnosti nejsou vrozené. Vrozené jsou vlohy, předpoklady, predispozice. Dokonce i ve vývoji dítěte, které je psychicky nemocné, hraje prostředí, ve kterém vyrůstá a jeho výchova významnou roli.
Dítě není počítač a žádný hardware si s sebou na svět nepřináší. Je to živá bytost.
Vztah biologických a sociálních faktorů v rozvoji osobnosti patří nejtěžším problémům celé pedagogiky a jeho řešení nelze takto zjednodušovat.
žádné vlastnosti nejsou vrozené
Tedy pardon, budu teď asi tak dvě, možná tři minuty seriozní nad moje možnosti. Ale...
Říkávali nám, že charakter se utváří ve třech obdobích lidského života, a jedním z nich je období prenatální. Charakter pak pojímám jako souhrn vlastností člověka. Z toho mi tedy vychází, že mnohé vrozeno nám jest, jakkoli není nic ztraceno. Promyšleným uplatněním výchovných nástrojů ve věku batolecím a v pubertě se toho dá ještě poměrně dost vylepšit. Ale možná jsem něco popletl.
Čas vypršel...
Takže řezat caparty a puberťáky se prostě vyplatí. Pro naše dobro pak zejména.
Je to zjednodušení, ale nesouhlasím s vámi. Mozek je sice do určité míry plastický, ale základní nastavení je dáno. Je dána sexuální orientace, je dána schopnost, či neschopnost empatie, je dána agresivita k okolí, vnímání, apod.
Vrozených je spousta vlastností od barvy pleti, očí, vlasů až třeba po krevní skupinu a Rh faktor. Spousta vlastností se předpokládá, že je dědičných polygenně, ale testovat takové hypotézy není úplně jednoduché. Rozhodně se nedá říci, že projevu dědičnosti lze zabránit výchovou. Tedy určitě to neplatí obecně. Výchova hraje významnou roli, protože může mnohé zkazit. Jestli ale člověku dělá dobře, když někdo trpí, to výchovou ovlivnit nelze, stejně jako nelze ovlivnit sexuální deviaci, či orientaci. A pokud někdo trpí poruchou osobnosti, také nevěřím, že to lze vyléčit, či jej převychovat. Dědičnost jednoznačně hraje roli v celé řadě onemocnění, včetně psychických - endogenní deprese, schizofrenie, cukrovka, některé typy rakoviny, alergie, obezita, atd.
Pedagogika bohužel na objekt zkoumání pohlíží z jiného pohledu, než vědy exaktní. Pro mě i vyšší pravděpodobnost výskytu, kterou někdo nazve predispozicí, či vlohou, je vlastnost. Když sázím Sportku, tak pravděpodobnost, že vyhraju, je také její vlastností a nikoliv predispozicí. Proto tu diskusi o vlohách považuji za sémanticky zcela nepodstatnou.
Pedagogika bohudík i bohužel pohlíží na výchovu a vzdělávání jinak než exaktní vědy a přesto je vědou. Je společenskou vědou zabývající se tím, jak optimálně, tj. citlivě avšak cílevědomě, působit na efektivní osobní vývoj (ontogenezi) jednotlivce, který je členem společnosti ostatních lidí.
Přehnaný pedagogický optimismus a přehnaný pedagogický pesimismus jsou prakticky nepoužitelné protipóly, mezi nimiž je spektrum použitelných možností (pedagogických koncepcí a metod a forem dosahování jejich cílů), jak efektivně v daných podmínkách vzdělávat a vychovávat.
Základní cíle a podmínky školní výchovy a vzdělávání mají být jasně a ověřitelně určeny (dány, poskytnuty) státem, který je má školám rozumně určit a dát s ohledem na aktuální stav společnosti po dohodě s pokud možno všemi aktéry výchovy a vzdělávání. Formy a metody dosahování hlavních cílů školního vzdělávání mají být v kompetenci kvalifikovaných učitelů včetně možnosti volby významné části obsahu výuky (učiva) podle situace ve škole a třídě i podle dohody s žáky, rodiči atd.
Výsledky práce učitelů mají být průběžně ověřovány a hodnoceny. Cíle a podmínky školní výchovy a vzdělávání mají být podle toho vhodně průběžně aktualizovány.
Chybou je, když učitelé nemají potřebné pedagogické a odborné schopnosti a podmínky pro práci a když se jedna názorová skupina aktérů výchovy a vzdělávání snaží neurvale prosazovat vůči jiné a když při prosazování svých zájmů znesnadňuje nebo dokonce znevažuje práci učitelů. Tragédií může být, když je negativních vlivů na práci učitelů víc najednou...
J.Týř
PS: Pane Doležele, nepřepísknul jste to 24. února 2016 0:58 s tím kibicováním do pedagogiky?
Když jsem před lety poprvé četla Koukolíkovu Vzpouru deprivantů, v mladické nerozvážnosti jsem s ním hrubě nesouhlasila. V té době jsem ještě neměla vlastní děti, pár let jsem učila (i ve velmi problémové skoro romské škole) a byla jsem přesvědčená, že postupnou výchovou, hezkým přístupem a soustavnou prací dokážu hory přenášet.
Nestalo se.
Paku Koukolíkovi jsem se v duchu omluvila.TO JE TOTIŽ ODBORNÍK.Mezi tím jsem četla další práce, zaměřovala jsem se hlavně na české experty (ty bez uvozovek) a ejhle, všichni se tak plus mínus shodovali.A rozhodně jejich názory podporují TF výplody (myšlenkami bych to nenazývala).
Asi tak před 5 lety jsem dostala do třídy trojici chlapců. Bohužel, dle Koukolíka - narušení jedinci (vliv rodiny a její "nevýchovy", vliv pozdního zařazení na praktickou, který velmi často vede právě k tomu, že v základkách se z těchto dětí stávají šašci a agresoři nebo nezažívají úspěch a jsou outsidery třídy). Věřte, dělala jsem vše možné, co mě učili na různých školeních - komunitní kruhy, rozhovory, práci s rodiči ,spolupráce s kolegy byla samozřejmostí. Výsledek - 3 roky jsem ve třídě na úkor ostatních dětí více vychovávala a řešila průšvihy než učila.Velmi to narušovalo vyučování, ostatní děti musely snášet tohle prostředí a to nehovořím o šikaně. Ta tam naštěstí nebyla. I přesto to bylo chvílemi nesnesitelné. V celé nahotě se tu ukázalo, jak bezbranný je systém školního prostředí, který skoro nic nesmí. Jen psaní papírů, protokolů, klasifikační řád pro chování. Se všemi programy prevence apod. se pak můžete tak akorát nechat vyfotit. Na soud to není ,OSPOD řeší krizovky, nemá čas,Jediné čím se utěšuji je, že jsem dokázala vše udržet alespoň!!! v této rovině a na šikanu nedošlo. Oddychla jsem si, když chlapečkové opustili naše řady po devátém ročníku.
Myslím, že i mnoho dalších učitelů se snaží.Náš systém je trapný. nesouhlasím se snížením trestní odpovědnosti,ale navrhuji , aby škola nenesla za chování dětí odpovědnost a vše bylo převeleno na rodiče. Tak to totiž mají třeba v té Skandinávii, Holandsku a dalších zemích. To je jediné řešení.A od patnácti výše - šikanuješ - policie.Bez diskuse. Já jsem učitel, nejsem dráb.
Samozřejmě že Koukolík není pako - se někdy zadaří,co?
Já se nehodlám plést do pedagogiky, protože jí nerozumím. A nerozumím jí proto, že mi nepřijde tak zajímavá, abych se jí zabýval. Co mě ale naopak láká odjaktěživa jsou vědy exaktní a přírodní. Od svých známých učitelů vím, jaké s prominutím kydy se učí na pedagogických fakultách. Zrovna o tomto víkendu mi moje paní profesorka matematiky z gymnázia povídala o tom, jak měla holčičku ve třídě, která měla čtyřky odshora až dolu a z matematiky jak na tom byla špatně, že jí chybělo logické myšlení a něco málo byla schopná se našprtat. A pak povídá: "A víš, co šla studovat?". "No, obor vzdělávání učitelů. A udělala to."
Nechci si hrát na nějakého neurobiologa, ale když čtu Františka Koukolíka, tak se dozvídám přesně to, co zde reprodukuji. Inteligence má v populaci normální pravděpodobnostní rozdělení (někdo tomu říká Gaussova křivka) - což tedy mimochodem není pravda, ale to zjednodušení lze bez praktických dopadů akceptovat a ani výchovou, ani pedagogickým působením na tom nic nezměníme. Jediné co lze, je vymáčknout z těch dětí maximum, čeho jsou schopné. A když se to u jednoho povede a u druhého ne, je možné, že svými znalostmi i dovednostmi ten o něco málo méně intelektově vybavený předstihne toho o něco málo intelektově lépe vybaveného. Ale nemůžu chtít po žácích s IQ pod 70, aby mi přeskakovali schopnosti dětí průměrně inteligentních. To je prostě bez nějakých zásahů do "hardwaru" nemožné. Pedagogika je důležitá a mocná, ale ani zdaleka ne všemocná. A pedagogové by si toho měli být vědomi. A myslím, že mnozí jsou. A to není nic o tom, že by učitelé byli zbytečné - vůbec ne, ale musíme být realisty a skutečně vycházet z poznatků neurověd. Já budu první, kdo bude jásat, až najdeme látku, která rozvíjí nervové spoje takovým způsobem, že její užívání zvyšuje intelektové schopnosti, ale zatím mi to připadá z říše science fiction.
"V té době jsem ještě neměla vlastní děti, pár let jsem učila (i ve velmi problémové skoro romské škole) a byla jsem přesvědčená, že postupnou výchovou, hezkým přístupem a soustavnou prací dokážu hory přenášet."
Ani nevíte, paní Karvaiová, jak si vážím toho, co píšete. Já nejsem a ani jsem nikdy nechtěl být učitelem, ale býval jsem kdysi - než jsem pochopil, že to nemá smysl - předsedou revizní komise Fondu ohrožených dětí. Neustále jsem se dohadoval s předsedkyní a Radou, že způsob spravování finančních prostředků je neudržitelný, že zaměstnancům je třeba platit mzdy včas a že nelze investovat na úkor provozních nákladů. Tak dlouho jsem psal kritické dopisy na Radu a hádal se s jejími členy a zejména s předsedkyní, až jsem to před mnoha lety vzdal a již jen z povzdálí sledoval, kdy to praskne. A nechápal jsem, jak je možné, že pořád nic. Až v loňském roce najednou rup ho - sekera za x desítek milionů, hrozba exekuce, výměna předsedy, vláčení aktérů v médiích, apod.
No ale k věci. Jako člověk, který měl blízko k této charitativní organizaci jsem měl možnost sledovat vývoj pěstounských rodin. Byly tam stálice v podobě několika rodin, které měly až devět dětí v pěstounské péči, občas se někdo zbláznil a děti si i adoptoval. Byly to velmi často romské děti. Neustále jsem poslouchal řeči o tom, jak je třeba těm dětem dávat bezvýhradnou lásku a jak se tím všechno spraví a zachrání. Pochopitelně, byla to blbost.
Sám jsem si bral pět romských sourozenců na prázdniny, občas na víkendy, kupoval jim dárky na Vánoce, zabýval se jejich problémy. Z těch mnoha rodin, většina dopadla špatně - rodiny rozvrácené, část dětí utekla, část je v kriminále. Nebylo možné zabránit tomu, aby se dětičky pohlavně nestýkaly mezi sebou již kolem dvanáctého roku věku, protože to jste hlídala jednoho a druhý mezitím souložil s třetím a čtvrtý u toho zrovna kradl alkohol z místního baru. Netvrdím, že ty děti musí být nutně špatné a zlé, ale NEPŘEDĚLÁTE JE. Slepé víry v to, že ty děti za nic nemohou a že je naší povinností se o ně postarat, když jim nebylo dáno do vínku, jsem si zažil mnoho a mnoho. Výsledky této ideologie jsem viděl na vlastní oči. A že to byly zasloužilé pěstounky. Média se na nich vyžívala. Dělala se propaganda, mlela se prázdná sláma. Že z toho měly povětšinou (čest výjimkám) jen slušnou živnost, protože jinak by o práci nezavadily se svými stopadesáti kily a sotva prolezlou základní školou, o tom se už tolik nehovořilo. Hlavně rozdat tu křesťanskou lásku a ono už to nějak půjde. A dobrý výsledek je nakonec to, že mě dětičky nezabily. Co na tom, že z nich půlka sedí na Pankráci a druhá v Ruzyni?
Ano, exsitují výjimky, ale je jich málo. Ale jsou to VÝJIMKY. A systém, jak známo, je třeba designovat na celou populaci, nikoliv na výjimky. Jakmile máme pravidla, musíme je vymáhat a musíme mít i represivní složku. Není možné se spoléhat na to, že každého jedince je možné přemluvit, aby nepáchal zlo.
Pamatuji si na film "Demolition man" se Sylvestrem Stallonem v hlavní roli. Je to z budoucnosti, v níž policie již nechodí ozbrojena, nemluví se sprostě, protože vše hlídají stroje a jak někdo řekne sprosté slovo, tak má okamžitě pokutu. Takže slova na úrovni "sakra" jsou považována již za extrémně neslušná a horší už ani pořádně nejsou známa. A do této situace se najednou probere zmrazený zločinec z naší doby a hned začne vraždit. Systémy sice zjistí, že došlo k vraždě a začne honba za zločincem, ale nějak to nefunguje, když policisté již nejsou zvyklí na násilí a s podivem sledují, že přátelská domluva nefunguje a vraždící monstrum na dobře míněné rady odpovídá lámáním rukou a uváděním policistů do bezvědomí. A do této neuvěřitelně stupidní situace se pomalu dostává naše školství. Mraky diagnostik, mrkay školení, mraky preventivních opatření, mraky příruček k tomuhle a k támhletomu. Máme mezi sebou lidi, kteří na dobře míněné rady nikdy reagovat nebudou. A já nechci, aby tito lidé získali ve společnosti nadvládu. Je to cesta do pekel.
"Náš systém je trapný. nesouhlasím se snížením trestní odpovědnosti,ale navrhuji , aby škola nenesla za chování dětí odpovědnost a vše bylo převeleno na rodiče."
Já souhlasím se snížením věkové hranice pro trestní odpovědnost u nejzávažnějších trestných činů. Něco jiného je, když dítě ukradne v obchodě čokoládu. Ale když máte psychopata, který vraždí (jako teď ten čtrnáctiletý ubodal tu třináctiletou), tak by to mělo být za plnou palbu v první nápravně výchovné. Život není loterie, abychom se třásli, kdy nám nějaký zmetek zavraždí děti, nebo rodiče. Nechci jen bezbranně pod záminkou nějaké stupidní ideologie čekat, až mě někdo zavraždí a popravdě nevidím rozdíl mezi vrahem desetiletým a vrahem třicetiletým. Vrah je vrah a podle toho s ním musí být zacházeno. Nejsem pro trest smrti, ale věkovou hranici trestní odpovědnosti na vraždu bych vůbec nestanovoval.
Jenže AI je jiného názoru :-)
http://zpravy.idnes.cz/zachazeni-s-uprchliky-i-detmi-romu-kritizuje-v-cesku-amnesty-international-17j-/domaci.aspx?c=A160224_062705_domaci_lve
p. Doležele,
tvrdíte tedy, že dětí dědí charakter? Nemluvím teď o vrozených postiženích mozku, patologiích.
Znamená to, že nejen škola ale ani rodina nemůžou s dítětem, které má "vrozenou charakterovou vadu"
svým působením nic docílit? Jak zpíval za komančů Pavol Hamel, "fajčil na záchodě bude z něho vrah a zloděj". Je-li toto pravda, pak by se mohlo dítě před nástupem do školky otestovat, dala by se mu třeba k dispozici moucha a pokud by dítě mouše otrhalo křidélka, tak by se dítě jednoduše zařadilo do vězení pro předškoláky, tam by rostlo, pouze měnilo vězení dle věku, dožilo ve vězení pro seniory a bylo by vymalováno. Nebo ještě lepší a pro stát, učitele i rodiče levnější, by byla rovnou eutanázie. Zamlouvá se? V tom je ta potíž s některými exaktními empirickými přírodovědci. Vleze jim to na mozek a způsobí sekundární patologii, nebo spustí "vrozené predispozice k psychopatologii".
Myslím, Tajný učiteli, že vkládáte panu Doleželovi do úst něco, co neřekl.
Schválně, kdo způsobí ve společnosti větší škody.
Zda "exaktní empirický přírodovědec", nebo "empatický sluníčkář", který má moc své ideologie a vidiny vnucovat ostatním.
Nebo jinak. Existuje krimi-gen, nebo ne?
Existují studie i zdokumentované případy, kdy dítě rodičů s kriminální minulostí bylo dané k adopci, vychováno v podnětném a láskyplném prostředí, přesto zhruba kolem puberty sklouzlo na šikmou plochu. Pěstouni a vychovatelky z dětských domovů by mohli vyprávět.
Snad se shodneme na tom, že výchovou a vlivem prostředí lze mnohé ovlivnit. Člověk není "otrokem" svého genetického předurčení. Má svobodnou vůli.
Ale snad se shodneme také na tom, že není možné naučit krávu létat.
(A není to ani žádoucí. :-) )
Pane Doležele,
já s Vámi často a v mnohém souhlasím, ale občas se také podivuji jak máte ve všem "jasno".
Nikdo rozumný nepopírá význam dědičnosti ani dalších vrozených činitelů ve vývoji dítěte. Charakter je ovšem nesmírně složitý systém, který se vytváří v průběhu celého života od narození až do jeho konce a kromě záměrné výchovy na něj působí i nepřeberné množství dalších činitelů a podmínek. Nic není a priori dáno, nejde-li o těžké poškození.
Pokud je pedagogika skutečně pod úrovní Vašeho zájmu, tak se do ní opravdu raději nepleťte.
Jo, a dítě není tiket do sportky.
poste.restante, bezpochyby existují také případy, kdy dítě rodičů s kriminální minulostí na šikmou plochu nesklouzlo. Já nevím, mám asi štěstí, za šestnáct let ve škole jsem se se zatvrzeným malým kriminálníkem ještě nesetkal.
Tajný:
Vy jste toho ještě hodně neviděl, soudě dle Vašich reakcí...
Seděli dva koně na zábradlí před kinem a klábosili, když kolem letěly dvě krávy. "Hele, krávy a létají" řekl jeden. "Asi tu někde poblíž mají hnízdo" odvětil druhý.
Někdy si v debatách na (o) České škole připadám jako učitel sedící s hlavou v dlaních na schodech před tím kinem, ve kterém se slastně křupky kozumujícímu obecenstvu promítá film "Demolition man" se Sylvestrem Stallonem. Obecenstvo film nechápe a nesměje se virtuálním brýlím sloužícím k suplování prožitků plynoucích z "výměny tělesných tekutin." Ten učitel má v kapse inkluzívní vyhlášku s multikulti a antišikanózními manuály ke tvorbě ŠVP. Čeká spolu s kolegy a starostou obce na přednášku Eduinu o souvislosti ministersky nařízené školní praxe s nejnovějšími výzkumy mozku, která v tom kině bude hned po tom filmu :))))
Různí vědečtí, ideologicko-politicko mocenští a pseudoodbornicko aktivističtí inovátoři školní výchovy a vzdělávání to mají snadné: Přepodrobně rozpitvají ten svůj okruh dílčího zájmu, nějak ho prosadí a zavrtají se mnohdy jak červotoči do školské soustavy.
Nejhoršími rozpitvávači dílčích témat jsou sekundárně motivovaní rozpočto a grantožrouti, kteří ve svém zájmu parazitují na pracovní energii učitelů donucených dělat jim tzv. projektové křoví. Učitelé to pak vše dostávají na stůl se pokynem "Poraďte si s tím". Nejtěžší to mají učitelé, kteří si (a se) s dětmi umějí poradit, kteří by rádi tvořivě a dobře pracovali, ale nemohou.
Pedagogika a její podobor didaktika jsou vědami i o tom, jak tohle vše mohou a mají aktéři vzdělávání ustát.
MŠMT je tu od toho, aby spravovalo veškeré vzdělávání v Česku a síť veřejných škol v zájmu kvalitního vzdělávání lidí. Ukládá mu to Ústava, Kompetenční zákon atd. MŠMT tu není od toho, aby přitom podléhalo vnějším nesystémovým tlakům a sekundárně motivovaným intervencím. MŠMT je ministerstvo ŠKOLSTVÍ a má se na prvním místě s péčí řádného hospodáře starat o síť veřejných škol, která je a bude páteří vzdělávacího systému ČR. Má se přitom řídit zásadami pedagogiky (viz výše).
Jiří Týř
Povrchní článek o školství plný polopravd. Představa, že žáci jsou hodní a jen škola je špatná nestojí za komentář. Nemá představu, jací žáci navštěvují školy negymnaziálního typu. Ani kam spěje dnešní liberální výchova. Pan Feřtek by měl jít převychovávat chovance do diagnostických ústavů a věznic.
Zajímalo by mne, kdy si média a politici všimnou podílu nevládních vzdělávacích aktivistů na poškozování autority učitelů a na vzniku podmínek pro šikanu učitelů v českých veřejných školách. Jednání těchto aktivistů myslím mnohdy vykazuje znaky zvláštního druhu šikany učitelů, která by měla být rovněž řešena.*
J. Týř
*Viz též
http://www.ceskaskola.cz/2016/02/prectete-si-ani-igor-hnizdo-nezakladal.html?showComment=1456198027930#comment-5277680419492620409
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Rozmazleni-grazlove-Zvracenost-Skoly-plne-drzych-spratku-a-fracku-bude-se-strilet-Obnovme-telesne-tresty-To-nam-rekli-Babis-Belobradek-knize-ci-Filip-ke-kauze-sikanovane-ucitelky-423309
CatCatherine25: "Dítě není počítač a žádný hardware si s sebou na svět nepřináší. Je to živá bytost. Vztah biologických a sociálních faktorů v rozvoji osobnosti patří nejtěžším problémům celé pedagogiky a jeho řešení nelze takto zjednodušovat."
Hardwarem jsem myslel pochopitelně biologickou výbavu. Již zmíněný František Koukolík, který má doktorát věd z neurobiologie, a který se celý život věnuje výzkumu mozku, píše ve své knize Vzpoura deprivantů. Doporučuji shlédnout přednášku Dr. Koukolíka zde: https://www.youtube.com/watch?v=vZSjJ4QKjls asi od 31 minuty jsou vysvětlovány aktuální poznatky příčin antisociální poruchy osobnosti, resp. psychopatické poruchy osobnosti. Doporučuji shlédnout celé. Rozhodně to není nějaké zjednodušení těžkých problémů celé pedagogiky.
Problém je nejen v deprivaci dětí, ale v deprivaci obecně. To, co pan Koukolík říká, je pravda. Týká se to bohužel i politiků, členů nevládních organizací,učitelů, rodičů atd.atd. Neznamená to, že by byla pedagogika obecně bezmocná. Znamená to myslím, že při školním vzdělávání je nutné dobře rozlišovat jevy a volit a mít možnost a používat účinné adekvátní postupy. Aktivisticky vnucená inkluze ty deprivační problémy a možnosti jejich řešení obecně zhoršuje a je myslím i projevem šikany (příčinou deprivace) dětí, rodičů, učitelů a zřizovatelů škol. J.Týř
Viz i
http://www.novinky.cz/domaci/395787-tlak-na-inkluzi-roste-kvuli-rozsudku-o-diskriminaci-romskych-deti.html
Tajný učitel: "Tvrdíte tedy, že dětí dědí charakter?"
Záleží na tom, čemu říkáte charakter.
"Nemluvím teď o vrozených postiženích mozku, patologiích."
Co to je podle vás patologie? Je homosexualita patologie? Je anarchistické smýšlení patologie? Je ultraliberální smýšlení patologie? Je agresivita a touha po moci patologie? Podle Koukolíka se spíše jeví jako evoluční výhoda. Alespoň tedy za předpokladu, že je takových lidí v populaci málo. Koukolík uvádí 4% mužů s antisociální poruchou osobnosti a kolem 1% žen s touto poruchou. Z toho asi čtvrtina jsou psychopatické poruchy osobnosti. Vedle toho ale pak máme autisty, ADHD, Aspergerův syndrom, poruchy učení, neurologické poruchy, další poruchy osobnosti, psychózy a neurózy, atd. A vedle toho pak postižení intelektu. To už dohromady není otázka nějakých pár procent populace.
"Znamená to, že nejen škola ale ani rodina nemůžou s dítětem, které má "vrozenou charakterovou vadu" svým působením nic docílit?"
Nikoliv. A to z několika různých důvodů. U některých jedinců tomu tak ale je. A těch jedinců není zanedbatelné množství.
Když se manželka převleče za školačku nebo opačně a nějaký ten bičík...
Teď když nad tím přemýšlím, asi to fakt nechám "neučitelům". :-)
Co bylo dřív - vejce nebo slepice? Významným znakem živého organismu je jeho schopnost adaptovat se na změny prostředí. Přijmeme-li tento základ vývojové teorie, odpovíme zřejmě, že dřív bylo vejce nějakého předchůdce slepice, který se během svého života vyvinul (adaptoval) tak, že naplnil definiční znaky slepice. Když se ta nová slepice potkala s podobně vyvinutým kohoutem, začaly se ty slepice dál množit už se slepičími geny. Dřív tedy asi byla vejce! :))
Genetika je i u člověka velmi důležitá, ale prostředí má na každého člověka jako na každou živou bytost formativní vliv. Pedagogika se zabývá citlivým cílevědomým působením na formování osobnosti dítěte, andragogika tímtéž u dospělého.
U některých jedinců se dají genetické a formativní vlivy dohromady tak, že nemohou v běžném prostředí dobře fungovat (soužít). Pak má nastoupit speciální péče, jejímž nejvyšším stupněm je dobrovolná nebo nařízená ústavní péče. Co na tom není jasného?
J. Týř
PS: Tragédií může být, když se učitel(ka) doma chová k partnerovi jako pedagog nebo jako andragog. Pak vznikají tzv. "Kluby postižených manželstvím s učitelkou/učitelem" :)))
Pane Doležele, myslíte si, že když si dítě může přinést na svět ve svém genetickém vybavení křivý nos, může si stejně dobře přinést i křivý charakter?
"Pane Doležele, myslíte si, že když si dítě může přinést na svět ve svém genetickém vybavení křivý nos, může si stejně dobře přinést i křivý charakter?"
To je sémantická otázka. Problém většiny neexaktních věd spočívá v tom, že obvykle na každou věc, kterou se zabývají, mají mnoho pohledů, které se nejen liší, ale které si i často odporují. Kolik jen existuje teorií inteligence, že? Kolik existuje teorií motivace? A dalším problémem bývá nejednoznačné definování objektů zájmu. Co to je charakter? Pokud jej definuji jako množinu vlastností, které určují reakce člověka na vnější podněty, pak odpověď na vaší otázku je jednoznačně - ano. Pokud jej definuji jako množinu vlastností, které lze vnějším působením měnit, pak odpověď bude pochopitelně - ne. Já věřím tomu, na základě výsledků studií, které uvádí i Dr. Koukolík, že hlavní charakterové rysy, resp. vlohy jsou člověku vrozeny.
Vlohou ale myslím přípravu na dosažení nějakého stavu. Čili, nemáte-li vlohy, nelze je výchovou získat. Máte-li vlohy, lze je zanedbanou výchovou nenaplnit. Je to jako s tažným zařízením v autě. To je vloha. Bez něj nemůžete vozit velký náklad, který se nevejde do kufru. Neznamená to ale, že když jej máte, tak ten náklad tahat můžete - je třeba ještě nějakých dalších nákladů a činností, které je třeba provést, abyste ten náklad dokázala odtáhnout.
Mimochodem, netvrdil jsem, že dítě je tiket do loterie. Čili není třeba mi to sdělovat. Na tiketu do loterie jsem pouze vysvětloval, že i vlastnost, která se projevuje pouze v pravděpodobnostním smyslu slova, je vlastností.
A ještě jedna poznámka - z toho, že jsou hlavní charakterové rysy (empatie, agresivita, apod.) člověku dány, neplyne, že některé žáky netřeba vychovávat. Jednak skutečnost, že někomu chybí empatie, neznamená, že společnost má tolerovat agresivní a neempatické chování. Pokud někdo nemá vnitřní motivaci se nechovat agresivně, je třeba ho všemi prostředky donutit k tomu, aby nikomu neubližoval. Nelze ho vychovat k empatii, ale lze mu poskytnout velmi silnou vnější motivaci, aby se neprojevoval alespoň agresivně. Tedy až na naprosto výjimečné případy.
Druhá věc je, že a priori je charakter lidí pro druhé v zásadě nepoznatelný. To, že se někdo v daném okamžiku projevuje neempaticky a sobecky, ještě neznamená, že empatie není schopen. Je třeba vnímat zásadní rozdíl mezi determinismem a poznatelností/předvídatelností světa. Svět nemůže být nedeterministický a zároveň poznatelný/předvídatelný. Může ale klidně být deterministický a přesto nepoznatelný/nepředvídatelný.
Ano. Člověka lze vychovat k tomu, aby se u stolu choval slušně a nebryndal po ubruse. Je-li ale založením chaotik, bude mít zpřeházený příbor a zmatek v knedlících.
" Je to jako s tažným zařízením v autě. To je vloha. Bez něj nemůžete vozit velký náklad, který se nevejde do kufru. Neznamená to ale, že když jej máte, tak ten náklad tahat můžete - je třeba ještě nějakých dalších nákladů a činností, které je třeba provést, abyste ten náklad dokázala odtáhnout."
Jako obvykle s Vámi v něčem souhlasím, ale nedomnívám, že člověk po přečtení nebo vyslechnutí jedné stati z Koukolíka může porozumět genezi charakteru. Charakter zdaleka nejsou jenom vlastnosti, ale to by bylo na poměrně náročný výklad z oblasti charakterologie, na který tato diskuse neposkytuje prostor.
O způsobu Vašeho myšlení dost vypovídá, že každou myšlenku o vlastnostech člověka máte potřebu ilustrovat příkladem ze světa techniky. Někdy je to jenom zjednodušování, někdy už to připomíná vulgarizaci. Tažné zařízení není vloha, která by sedala rozvíjet.
Je třeba vnímat zásadní rozdíl mezi determinismem a poznatelností/předvídatelností světa. Svět nemůže být nedeterministický a zároveň poznatelný/předvídatelný. Může ale klidně být deterministický a přesto nepoznatelný/nepředvídatelný.
Svět je vše, co je (Univerzum). Platí v něm princip příčinnosti jevů. Lidské poznání je obraz (zjednodušený model) fungování světa. Věda je ucelený systém logicky provázaných lidských poznatků odrážející současný stav poznání světa člověkem. Jednotlivé vědní obory mají svá specifika proti ostatním. Mnohotvárnost a složitost člověkem vnímaných jevů vedla ke vzniku mnoha teorií o poznatelnosti a možnostech ovlivnění vývoje světa člověkem.
Tzv. exaktní vědy předvídají věci přesněji než vědy humanitní (společenské). Neznamená to, že všechny metody exaktních věd lze aplikovat do věd společenských. Hraničním oborem mezi vědami exaktními a společenskými je například ekonomie. I v pedagogice existují rozpory mezi exaktními a společenskými přístupy k jejím východiskům (paradigmatům), cílům a k metodám dosahování cílů.
V současné době v pedagogice evidentně dochází k nátlakovému ideologicko-politickému inovátorství, které se zakládá na mnohdy demagogickém zdůrazňování společenského významu pedagogiky. Děje se to nevědecky na úkor potřebného uplatňování systému exaktních pedagogických poznatků o vlastnostech a možnostech jednotlivce v daných podmínkách, systému k jehož vzniku přispěl Komenský. Dochází myslím k pokusům o škodlivou sociologizaci pedagogiky: "Nikoli strukturované přístupy k řešení výchovných a vzdělávacích problémů - prožitkovost je důležitá!" říkají nám myslím vzdělávací inovátoři. Myslím, že i tohle chce pan Doležel říci. Myslím, že i na toto poukazuje pan Koukolík a další obhájci exaktních přístupů v humanitních vědách.
J. Týř
I v neexaktních vědách lze používat některé principy věd exaktních. Lze například pořádat experimenty, provádět pozorování, sledovat časové řady, atd. a to vše lze statisticky zpracovávat a vyhodnocovat.
Jistě, chybovost je značná, přesnost měření bídná, vedlejší vlivy obtížně eliminovatelné a prokazatelnost hypotéz problematická. Přesto to provádět lze.
Jenže. Jednak narůstá množství humanitně vzdělaných odborníků, kteří postrádají vzdělání v matematice a exaktních metodách vědecké práce, jednak se občas stává, že zjištěná data jsou v rozporu s vyslovenými předpoklady, což se některým "vědeckým" badatelům nehodí do krámu.
Výsledkem je, že sociální vědy nám stále více degenerují do věd blábolivých a dojmologie je vydávána za vědeckost.
Když k tomu přidáte vliv "odborníků" a "expertů", kteří se za odborníky prohlásili sami, jsme v neradostné realitě dneška, kdy jsou spouštěny rozsáhlé sociální "experimenty" s celou populací, aniž bychom měli k dispozici alespoň stín ověřených předpokladů z pilotních projektů a nikomu (téměř) to nepřipadá divné.
Když k tomu přidáte vliv "odborníků" a "expertů"
„Za experta považujeme člověka, který se za něj sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností (např. při plkání na ČŠ) hlásil, a/nebo je za takového považován významnou částí obdobných expertů na základě skutečných či domnělých (drzost, samolibost nebo kašpařina) indikátorů.“
"Jako obvykle s Vámi v něčem souhlasím, ale nedomnívám, že člověk po přečtení nebo vyslechnutí jedné stati z Koukolíka může porozumět genezi charakteru."
To se rovněž nedomnívám. Mám-li si ale jako laik vybrat, zda vycházet při objevování "nových vědeckých pravd" v oblasti neurobiologie z Koukolíka, nebo z Botlíka, volím Koukolíka. Tou chorobou, že jsem matematik a tak rozumím všemu, jsem trpěl rovněž. Zkušenost mě naučila, že je to nesmysl. Pan Botlík ale zřejmě v tomto bludu setrvává dodnes.
"Charakter zdaleka nejsou jenom vlastnosti, ale to by bylo na poměrně náročný výklad z oblasti charakterologie, na který tato diskuse neposkytuje prostor."
Žádné smysluplné diskusi se nebráním, ale nejsem psycholog ani pedagog, takže mi nestačí říci, jak co je, ale potřebuji vědět také proč něco nějak je a čím lze takovou teorii podpořit. Že to řekl Freud, nebo Maslow, to pro mě není vysvětlení.
"O způsobu Vašeho myšlení dost vypovídá, že každou myšlenku o vlastnostech člověka máte potřebu ilustrovat příkladem ze světa techniky. Někdy je to jenom zjednodušování, někdy už to připomíná vulgarizaci. Tažné zařízení není vloha, která by se dala rozvíjet."
Dá se rozvinout zakoupením tažného vozíku, nebo obytného vozíku. Pak je tato vloha patřičně využita. Není podstatné, jakou ilustraci používám k objasnění elementární myšlenky. Nic složitějšího za tím není. Humanitně vzdělaní lidé mají občas tendenci předstírat složitost povídáním o ní. Je to ale pouze hra se slovy. Tím, že prohlásím, že člověka nelze srovnávat se strojem, netvrdím vůbec nic.
Knihu Člověk stroj napsal Julien de La Mettrie už v roce 1748, je zajímavá.
Okomentovat