Jaké jsou tři největší problémy českého regionálního školství?
- Obecně "český" problém: neschopnost spolupracovat, naslouchat si, řešit problémy strategicky,
- hluboké příkopy mezi klíčovými hráči vzdělávání: decizní sférou, aktivní veřejností, praxí (a navíc uniemi a odbory) a akademickou sférou (např. v posledním tématu časopisu Respekt je signifikantní, kdo "má hlas" a kdo nikoliv),
- z předchozího plynoucí nesdílení vizí, cílů a pojetí (nejen) školního vzdělávání, které se projevuje nesdílením jazyka, jímž pojmenováváme naše problémy..., ani myšlenek.
Jak hodnotíte průběh přípravy společného vzdělávání?
Konkrétně bez komentáře... Obecně však platí, že sociokulturní změna a její řízení, zejména týká-li se veřejné služby, která je v modu "povinná" (což považuji za důležité, pozitivní), má svá pravidla - musí se připravit (initiate) a teprve potom implementovat. Tím si v tomto případě nejsem jist; podivuji se také nad tím, že se změna odehrává v určitém chvatu, když rozsudek v procesu D.H a ostatní vs. ČR byl doručen už téměř před deseti lety...Jaký je váš názor na povinný předškolní ročník v mateřské škole?
Podle mne pozitivní opatření: na jedné straně je zde veřejný zájem - který je v případě vstupu do povinného vzdělávání reprezentován "připraveností dětí na základní vzdělávání". Na druhé straně je zde také přirozený zájem "středostavovské, funkční rodiny", která si přeje vybrat pro své dítě péči podle svého posouzení. Tento zájem je prosazován nahlas a má oporu důležitých názorových vůdců... Je projevem zdravého sebevědomí občanské společnosti. Ale kdybych mohl, požádal bych tyto lidi, aby pochopili, za jakým účelem MŠMT k tomuto high-stakes nástroji přistoupilo. A podpořili jej. Protože jejich dětí se týkat nebude, pokud nebudou chtít, neboť mají od zákonodárce účinné remedium...V hlasitém veřejném sporu o tento paragraf úplně zmizel obrovský benefit, který z novely mohou čerpat všichni (!), tedy postupné rozšiřování nároku dětí na předškolní vzdělávání v MŠ pro stále mladší děti! Za tento dokonaný kulturní obrat (od ideologizace předškolního vzdělávání v devadesátých letech) vládě tleskám.
Jaký je váš názor na jednotné přijímací zkoušky na maturitní obory středních škol?
To je velmi problematické opatření. na jedné straně vnímám to, že většina krajů již dávno (a bez ohledu na názory důležitých hráčů ve školách, zejména základních...) k testování přistoupila; testují soukromé společnosti, k datům z veřejného systému veřejnost nemá přístup, nejsou veřejným statkem...Na straně druhé máme ale hluboce decentralizovaný systém základního vzdělávání, segregovaný de iure i de facto, svobodnou volbu školy na straně rodičů (de iure) a částečnou, ale reálnou volbu ředitelů, kteří si "vybírají" rodiče (srov. poslední studii D. Dvořáka a kol. z loňského roku). Decentralizace se projevuje také jinými příležitostmi k učení (různě motivovaní učitelé, spolužáci, jiné metody práce, jiné neformální klima tříd...) a zejména tím, že výsledky učení se v ČR nejvíce mezi všemi zeměmi OECD liší mezi jednotlivými školami, mezi druhy škol apod.; a na straně druhé jsou zdejší školy co do výsledků učení patnáctiletých žáků vnitřně velmi homogenní (druhé místo mezi státy OECD, PISA 2012). Je tedy spravedlivé testovat žáky, kteří de facto NEČERPAJÍ SROVNATELNOU SLUŽBU? Nejdříve bych si přál, aby došlo k pokusu o sblížení kvality služby (základního vzdělávání; nabízí se "finská" či "kanadská" cesta...), pak bych testoval s vysokým dopadem na další osud žáků (high-stakes).
Vedle toto stojí problém, že se veřejně neví, jaký problém opatření řeší - diskusi dominují šuškandy a to není správně.
.png)
0 komentářů:
Okomentovat