Přečtěte si: Neseme důsledky polistopadových zásahů do školství

Rozhovor ze dne 30. listopadu s poslankyní a předsedkyní Odborné sekce školství ÚV KSČM Martou Semelovou.


Z rozhovoru Jaroslava Kojzara s Martou Semelovou v HalóNoviny.cz vybíráme:

Začněme otázkou, jak charakterizujete naše školství po Listopadu?

Likvidace všeho, co fungovalo, a namísto toho bezbřehá liberalizace, chaos, podfinancování, strmý pád kvality vzdělávání. Došlo k odstátnění školství, zrušena byla jednotná škola a osnovy, učňovské školství vzalo za své pod heslem »všichni musí mít maturitu a vysokoškolský diplom«. Jaká je v mnoha případech hodnota těchto listin, nemá cenu mluvit.

Konečně, není se co divit. Střední školy díky způsobu financování a tomu, kolik jich nově vzniklo, berou každého uchazeče bez ohledu na znalosti, předpoklady a potřeby pracovního trhu. Výsledek – maturanti a vysokoškoláci, kteří nevědí, kdo byl Karel Čapek, navíc samý manažer, zato techničtí pracovníci a řemeslníci chybějí. Jako houby po dešti vznikaly soukromé, církevní a alternativní školy zdůrazňující svobodnou výchovu dítěte. Přeloženo do češtiny – samá práva, žádné povinnosti.

A aby toho nebylo málo, tak ještě individuální, respektive domácí vzdělávání, které by pravice chtěla rozšířit i na druhý stupeň základní školy. Prostě přejímání cizích vzorů bez ohledu na naše podmínky, tradice a zkušenosti ve stylu »USA náš vzor«.

Postupně došlo k odmítání vědeckého poznání jako základu vzdělání a jeho nahrazení individuálními zkušenostmi žáků, výchova ke kritickému myšlení byla ponížena na pouhé přijímání naservírovaných informací. Mnoho kvalitních učitelů muselo kvůli svým politickým postojům (nepřevlékli kabát) ze škol odejít. Začalo se používat nepřeberné množství učebnic různé kvality a začala se přemalovávat historie. Vývoj ve společnosti a pokleslá kultura prezentovaná masmédii i politiky vedly k morální a hodnotové dezorientaci dětí a mládeže.

A dnes?

Neseme důsledky těchto změn. Každá základní škola učí podle svého školního vzdělávacího programu, chybí ročníkové výstupy (tzn. to, co má žák na konci každého ročníku znát a umět), takže když se žák přestěhuje, nestačí se on ani jeho rodiče divit. Kraje se teď snaží znovuvzkřísit učňovské a odborné školství a přesvědčit žáky a rodiče, že tyto obory mají budoucnost. Jenže zájem musí vzniknout dřív – už na základní škole. Bohužel však většina z nich zrušila školní dílny, kde se děti naučily pracovat s různými materiály a získávaly vztah k oboru a k práci. To dnes chybí. Na frak dostává také speciální školství, kde se projevuje permanentní snaha o jeho rušení. Na své si přijdou i rodiče, kteří za vzdělávání svých ratolestí platí víc a víc.