Z rozhovoru Kateřiny Perknerové s Bohumilem Kartousem v Deník.cz vybíráme:
Ve školách, jež vznikají z popudu rodičů, učí velmi motivovaní a vzdělaní lidé. Když absolventi vycházejí z pedagogických fakult, jsou pravděpodobně stejně nadšení a odhodlaní být skvělými učiteli. Proč je po deseti dvaceti letech rutina semele, ztrácejí energii a volají po návratu tuhých osnov? Je to kvůli nedostatečné metodické i finanční podpoře z centra?
Vždy se to odvíjí od situace na dané škole. Klíčovou osobností je ředitel. Pokud je osvícený a dává učitelům prostor pro hledání vlastního přístupu, učitelé nemají s vyhořením problém. Podle Dominika Dvořáka z Ústavu pro výzkum a rozvoj vzdělání se školy už tolik nebojí o nedostatek žáků, ale učitelů. Konkurence mezi školami se přenáší na přetahování o učitele. Čím víc tady bude škol, které jdou mimo hlavní vzdělávací systém a dbají na to, aby měly kvalitní kantory, tím méně jich bude ve veřejných školách. Při rizikovém scénáři by to mohlo dopadnout tak, že tu budeme mít odpadový veřejný systém a vedle něj skupinu škol, které posbírají skvělé pedagogy a děti společenské elity. Takové rozdělení společnosti asi dosáhnout nechceme, protože by se nám mohlo negativně vrátit v budoucnosti.
10 komentářů:
Učitelský Spomocník je již mnoho let kvalitní vzdělávací portál, který by myslím zasluhoval větší pozornost pedagogické veřejnosti i médií.
"Konkurence mezi školami se přenáší na přetahování o učitele."
A na co je přetahují? To by mě zajímalo. Na žížalu nebo na těstíčko?
V celé té privatizaci základního školství jde jenom o peníze.....
Opět je odborníkem na vzdělání EDUIN? Není to divné?
Za Velké kulturní revoluce v Číně zavedli rovněž tzv. otevřenou školu bez známek a ověřování výsledků vzdělávání a pak se k tomu rychle vrátili. Vedle toho téměř yystříleli vrabce z důvodu, že prý sezobávají moc zrní. Pak se ukázalo, že to není pravda - v žaludcích vrabců našli především hmyz. Pak se rozmnožily housenky a sežraly více úrody než předtím. Trvalo dlouho, než se vrabci vrátili. Dnes už jsou v Číně rozumnější a jdou ve vzdělávání i v hospodářství dopředu. Kam jdeme my?
Souhlasím s názorem, že to, čeho jsme v současnosti svědky je ze značné části projevem zápasu soukromé sféry o rozpočtové a projektové peníze, která má za cíl zvětšit podíl soukromého školství i v základních školách. Stát tomu myslím nepřímo napomáhá podfinancováním a podivným organizováním českého veřejného školství. Bez ohledu na to, že v Česku je zaručeno právo dětí na bezplatné počáteční vzdělávání...
Co za těchto okolností zbude z bezplatného veřejného školství, až vyschne ten zatím tučný balík ze strukturálních fondů EU ?
Jiří Týř
Co zbude z bezplatného veřejného školství, až vyschne ten zatím tučný balík ze strukturálních fondů EU nechci raději ani domýšlet, ale někdo tady nedávno napsal, že všechny veřejné základní školy se změní v základní školy praktické a všichni žáci, jejichž rodiče si to budou moci dovolit, přejdou do soukromých škol.
Vzdělávání postižených dětí bude svěřeno učitelům bez speciálního vzdělávání nebo úplným laikům ve funkci asistentů.
Pokud někdo tento trend nezastaví, čeká naše školství velký průšvih.
"Při rizikovém scénáři by to mohlo dopadnout tak, že tu budeme mít odpadový veřejný systém a vedle něj skupinu škol, které posbírají skvělé pedagogy a děti společenské elity."
Jestliže je státní školní systém několik desetiletí vlastně neřízený, nebo řízený pouze nárazově, pod momentálním tlakem Bruselu, či hospodářské komory, bez dlouhodobé vize, bez kontinuity, bez zajištění a podpoření výsledky českého a světového vzdělávacího výzkumu, pak se není co divit, že volná ruka trhu provede selekci, která je ji vlastní. Co je vlastně tak překvapivého na tom, že rodič jde za školou, která mu vyhovuje? Proč by měli všichni kupovat polotučný chemický jogurt, když někteří vlastně chtějí plnotučný bio? Jsou-li učitelé na státních školách spokojeni se stavem svého rezortu a svých pracovních podmínek, budiž jim dáno, ovšem nelze mít nespokojencům za zlé, pokud z vlaku vystoupí a jdou za lepším. Jinými slovy, "odpadový" veřejný systém je dílem výsledkem pasivity a odevzdanosti učitelů na veřejných školách a dílem dlouhodobé nekoncepčnosti a impotence úřadu Mšmt.
Myslím, že veřejné školy nejsou ve vážné krizi. Je to docela dobře fungující mašina, ve které pracovat znamená mít solidní existenci. Bonusem je, že práce s dětmi a mládeží je zajímavá a atraktivní. V celém systému teď existuje určitá rovnováha. Učitelé si svých míst váží a hledí. Jsou se svým zaměstnáním víceméně spokojeni. Problémy profese, ty jsou více viditelné a komunikované, ale nenápadné klady je vyrovnávají. Proto ani nedojde v blízké době ke zvýšení platů na úroveň, která by byla spravedlivá. Osobně tipuji, že rovnováhu se pokusí narušit až mileniáni ve chvíli, kdy jejich děti půjdou do školy.
A ještě nám chybějí mávátka do veřejných škol...
Myslím, že veřejné školy nejsou ve vážné krizi. Je to docela dobře fungující mašina, ve které pracovat znamená mít solidní existenci. Bonusem je, že práce s dětmi a mládeží je zajímavá a atraktivní. V celém systému teď existuje určitá rovnováha. Učitelé si svých míst váží a hledí. Jsou se svým zaměstnáním víceméně spokojeni. Problémy profese, ty jsou více viditelné a komunikované, ale nenápadné klady je vyrovnávají. Proto ani nedojde v blízké době ke zvýšení platů na úroveň, která by byla spravedlivá. Osobně tipuji, že rovnováhu se pokusí narušit až mileniáni ve chvíli, kdy jejich děti půjdou do školy.
Mávátko je dřevěná tyčka několik desítek centimetrů dlouhá, na kterém je zpravidla papírová ozdoba ve formě různobarevných střapců (z krepového papíru), případně květin, sluníčka apod. sloužící k radostnému mávání...
Viz nejen předchozí příspěvek a https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%A1v%C3%A1tko
:-) J. Týř
Okomentovat