Ondřej Hruška: Výuka 1:1 se SMILE

Zpráva o stanfordském projektu podporujícím metodiku kladení otázek neboli badatelsky orientovanou výuku s vlastními mobilními přístroji žáků (1:1, BYOT).

Podle politických hesel i teoretických publikací patří využití mobilních zařízení při výuce k moderním trendům pedagogiky. Přesto není snadné nalézt příliš reálných projektů, které se osvědčily. Jednou z výjimek se zdá být projekt Stanford Mobile Inquiry-based Learning Environment, neboli SMILE.

Badatelsky orientovaná výuka

Základní myšlenkou je, jak už název napovídá, Inquiry-based Learning, pro který se v češtině používá označení badatelsky orientovaná výuka. Kořeny této metody lze vystopovat do poloviny minulého století [1] a obecně do všech přístupů, které se snaží o aktivní účast žáka při vyučování a kladení otázek k tématu. Otázka zde hraje ústřední roli, a tak je tento proces často charakterizován jako otázkami řízený či striktně nevymezený (question-driven, open-ended). Zjednodušeně řečeno je cílem místo pasivního vstřebávání předložených informací, aby studenti sami vytvářeli otázky a byli schopni na ně i odpovídat. To by mělo zapříčinit hlubší zájem o téma zkrátka proto, že je obtížné položit správnou otázku bez znalosti látky. Jinými slovy studující sami rozpoznají problém a poté jej dokáží vyřešit. Učitel je zde často označován za facilitátora – jakýsi průvodce, který připravuje nosné téma a pomáhá s průběhem edukačního procesu.

Za připomenutí stojí citát Davida Whita na Spomocníku již zmíněný: Vývoj schopností vyhledávačů je tak rychlý, že již dnes jsme schopni získat okamžitě odpověď téměř na libovolnou otázku. Z této skutečnosti vyplývá, že se hlavním cílem vzdělávání v prostředí informační přesycenosti nutně musí stát rozvoj kritického myšlení, jehož vnější podobou je schopnost formulovat relevantní otázky, a ne na ně jen odpovídat.

Zastánci tradičního vyučování u podobných přístupů často namítají, že je těžké se smířit s představou, že by si žáci měli určovat, co budou dělat, a sami by si práci řídili. Ve skutečnosti je ale opravdu obtížné jen samotné vyvolání zájmu, pak je již vše docela snadné.

Software pro SMILE

SMILE navrhuje využít pro kladení otázek mobilní telefony. Žákům je předloženo téma, na které mají po prostudování tématu vytvořit otázky na vlastním mobilním zařízení. Aplikace na vytváření otázek kromě vlastního psaní textu rovněž umožňuje využít fotoaparát pro zahrnutí obrázků. Facilitátor může vytvořené otázky procházet a případně vyřadit ty méně vhodné. Na vytvořenou sadu otázek poté spolužáci odpovídají a jednotlivé otázky hodnotí. Žáci si tedy nejen musí zapamatovat a porozumět klíčovým informacím pro zodpovězení otázek, ale také být schopni otázky vytvářet a hodnotit je.

Pro projekt bylo vytvořeno prostředí skládající se ze dvou komponent – serverové části pro učitele, která umožňuje zobrazení otázek a jejich případnou modifikaci, a klientské aplikace pro vytváření a odpovídání otázek.

Princip komunikace mezi serverovou a studentskou aplikací. [2]

Tento článek vznikl jako studentská práce.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.