Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, situace, jak se mi jeví se školským zákonem, je krajně nešťastná vzhledem k době, kterou Ministerstvo školství promarnilo na to, aby mohla věcná debata v bodech, u kterých teď třeba pan ministr přistupuje na to, že by mohl pokračovat dál, probíhat. Oproti tomu neproběhla debata tam, kde by se dala dělat opatření, která by byla prospěšná.
Začnu jenom velice stručně problémem domácího vzdělávání. Jedná se o to, aby za definovaných podmínek rodiče, kteří splňují kvalifikaci, která je stanovena zákonem, kontrolovaná inspekcí, vzdělávali z důvodů, které mohu osobně považovat za důvody, na které bych nikdy v případě vlastních dětí nepřistoupil, ale které mají rodiče hluboko v sobě, aby mohli tímto způsobem pokračovat z prvního stupně na druhý. Dlouhodobě se diskutovalo to, co tady naše kolegyně z komunistické strany říkala jako své principiální výhrady, u kterých samozřejmě komunistický pohled na to, jak má vypadat vzdělávání, je jiný než pohled liberální, pohled lidí, kteří reprezentují společnost, která je založena více na svobodách, akcentace tohoto způsobu, který zakáže zlomkům promile, o které se jedná, aby jejich děti mohly pokračovat v individuální formě vzdělávání z prvního stupně na druhý, to mi přijde jako nerozumné a svým způsobem zbytečné vynakládání energie.
Připomněl bych, že když byl za předchozích vlád v novele připravován školský zákon, tak tam možnost pokračování individuálního vzdělávání na druhý stupeň byla. Je to věc, která byla dlouhodobě opírána o odborná stanoviska a vyhodnocení zkušeností, které jsou s domácím vzděláváním na základním stupni. Kdybych měl parafrázovat svůj dojem z těchto odborných stanovisek Národního ústavu pro vzdělávání, tak konstatuji, že se neshledaly žádné velké problémy s tím, jak domácí vzdělávání vypadá, strašením nějakým propadáním, strašením sociálním vyloučením, výchovou nepoužitelných autistů. To zde vůbec nehrozí. Odborné doporučení už nejméně rok a půl staré je to, aby zákon změnil podmínky tak, aby umožnil individuální vzdělávání i na druhý stupeň. V průběhu přípravy této novely na Ministerstvu školství víceméně ad hoc bez odborných stanovisek převážil názor, že by individuální vzdělávání v novele předkládané být nemělo. Pan ministr toto prezentoval hned ze začátku projednávání jako víceméně své stanovisko, přes které nejede vlak. Jeho náměstek pan Mlsna v okamžiku, kdy sliboval poslancům pomoc při vypracovávání pozměňovacích návrhů, řekl, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy bude asistovat s přípravou do takzvaně komplexního návrhu pouze v případě, že tam nebude individuální vzdělávání. Po debatě ve výboru převážilo většinové stanovisko doporučit Poslanecké sněmovně, aby tato možnost byla umožněna.
Dnes budeme stát před hlasováním pozměňovacího návrhu pana poslance Kořenka, který pouze reprodukuje odmítavé stanovisko pana ministra. Pan ministr zde učinil příslib, který může vypadat jako velice otevřený, prozíravý a všechno možné, ale přichází ve chvíli, kdy už meritorně nejednáme o tom, jak má věc vypadat. Mně samotnému by se nejvíc líbilo, kdyby se návrh vrátil do druhého čtení, ale pokud ministerstvo říká, že to z časových důvodů není možné, tak tohle respektuji. Ale čas na to udělat to tak, aby tam byly vyřešené údajné problémy, o kterých mluví pan ministr, zde nepochybně byl. Byl bohužel promarněn a z toho hlediska volby, před kterou dnes stojíme, jestli individuální domácí vzdělávání podpořit nebo ne, je pro mě volbou deklarace principu, zda tento prvek ve školském zákoně do budoucna chceme nebo nechceme, a naopak bych panu ministrovi poskytl prostor v tom, že v další novele, pokud jsou tam vysloveně problematické jednotlivosti, tak je možné tyto jednotlivosti spravit. Ale dnes máme rodiče, jejichž děti se vzdělávají individuálně na prvním stupni, chtějí pokračovat tímto způsobem na druhém a v okamžiku, kdy to do novely nedáme a řekneme, že budeme pořádat nějaké další semináře a připravíme nějakou další úpravu, tak v každém případě těmto rodičům dětí na prvním stupni způsobíme překážku možnosti individuálního vzdělávání. A toto vidím jako základní problém.
Pojďme vzít nabídku, kterou dal pan ministr, pozitivním způsobem. Přijměme dnes možnost individuálního vzdělávání, čili odmítněme pozměňovací návrh pana poslance Kořenka. A nechť Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy tu pomocnou ruku podá v tom, aby do příští novely projednávané za dvě měsíce přibyl pozměňovací návrh, který upraví eventuální problémy. Nezpůsobíme žádnou katastrofu, protože ten takt, ve kterém děti chodí do školy a vzdělávají se, je roční, nikoliv měsíční. Nezpůsobíme rozvrat vzdělávacího systému. Druhý bod, který vidím jako meritorně podstatně problematičtější, se týká registru pedagogických pracovníků. Registr pedagogických pracovníků, a plně souhlasím s tím, co říkal ve své poznámce pan kolega Pilný, prostě nesplní to, co slibuje, bude stát pouze náklady jak na straně ministerstva, tak na straně škol a zavede účelovou evidenci osobních údajů pro plus, minus 250 tisíc nebo kolik pedagogických pracovníků, které máme v systému našeho školství. Neporadí si nic s těmi problémy, které jsou za tím, co zde někteří z proponentů návrhu zmiňovali, jako problémy s kvalifikací učitelů, protože neřeší problém de facto krajových systémů vzdělávání, které jsou zde dány kompetencemi zřizovatelů vůči příslušným školám. Zákon nenapravuje kompetence, nevytváří jednotný způsob řízení školské soustavy z ministerstva, pouze vytváří jednoúčelovou a vcelku zbytečnou evidenci.
Když si přečtete důvodovou zprávu k tomuto zákonu a zhodnocení dopadů a potřebnosti zavedení tohoto, tak se tam velice podrobně musel předkladatel vyrovnat s tím, že se fakticky zavádí evidence, která by byla v rozporu s ústavně zaručenými právy na ochranu soukromí. Narážela by na požadavky Úřadu pro ochranu osobních údajů. Mohla by principiálně skončit i před Ústavním soudem. Předkladatel se s tímto vyrovnal tak, že pracuje s anonymizací těch údajů, které se do databáze ukládají. Ta anonymizace není stoprocentně spolehlivá, velice snadným způsobem bych přišel s protokolem, kterým bych vytáhl z té databáze jednotlivé osobní údaje o konkrétních lidech, pokud budu vědět, koho konkrétního z toho chci vytáhnout. Toto může být problém, který i s takto koncipovanou databází vzniká.
Já si dovolím panu ministrovi nabídnout úplně opačnou nabídku. Pokud bude pan ministr souhlasit s tím, aby registr pedagogických pracovníků vypadl, tak mu nabízím, že mu dodám hotový vypracovaný návrh, který eviduje potřebné pracovníky ve školství, protože tento návrh je napsaný, nabízel jsem ho ministerstvu už v době, kdy se projednával zákon o pedagogických pracovnících, ale tehdy o něj ministerstvo nemělo zájem. To, co je dneska potřeba, to je znám personální potřeby na školách a mít o tomto přehled. Když jsem se ptal ministra písemně na to, jaké prostředky stálo zjišťování faktického stavu v případě těch nekvalifikovaných pracovníků v případě zákona o pedagogických pracovnících, dostal jsem písemnou odpověď, že to nestálo žádné dodatečné náklady, protože tady tato data jsou k dispozici dnes na Ministerstvu školství a příslušné odbory je mají. Akceptuji, že ta odpověď byla nekorektní, ne úplně pravdivá a že je potřeba systematičtější přístup, budiž. Ale ten registr, který se tam dneska předpokládá zavést, není odpovědí na ty potřeby, nebude vodítkem pro pedagogické fakulty. Zdůrazňuji, že nejen pedagogické fakulty v České republice vzdělávají učitele. V České republice je celkem padesát fakult, které připravují učitele a jsou to i fakulty přírodovědecké, fakulty filosofické nebo fakulty informatiky, takže i ty požadavky pedagogických fakult, pokud existují, tak jsou jenom menšinou.
V analýze dopadů tohoto zákona je uvedeno, že přímé náklady na straně ministerstva na zřízení budou 2,8 mil. korun, čili jsou uvedeny vyšší než to, co dneska uvedl pan ministr. Je tam uvedeno, že další náklady budou 700 tisíc ročně na provoz toho systému, ale současně je tam uvedeno, že v tohle nejsou zahrnuty a nelze ani odhadnout náklady, které vzniknou na jednotlivých školách úpravou softwaru, který bude potřeba pro tento způsob vykazování. Zdůrazňuji, že to bude způsob vykazování, kde budou anonymizovaná data, ty školy budou fakticky vykazovat data, kde budou muset uvádět některé údaje, které mají ve svých standardních personálních evidencích a takováto databáze není příkladem dobrého e-governementu, jak je psáno v důvodové zprávě, je parodií na e-governement. Tohle musím bohužel konstatovat jako člověk, jehož primární profesní oblast je informatika, informační společnost. E-governement učím na vysoké škole a to, co je napsáno v důvodové zprávě k tomuto zákonu o e-governementu prostě není pravda a není to pravda ani náhodou.
A to poslední, co je velice důležité a co zde od pana ministra myslím zaznělo, je ten poukaz na evropské peníze a problém s čerpáním evropských fondů. Problém s § 16 odst. 5 je už vyřešen, ale přesto bych poukázal na to, že jsem zmiňoval při druhém čtení, o jak astronomické částky se v těch projektech jedná. Za těch posledních šest let v přehledu, který mám k dispozici, se jednalo o několik projektů, jejichž celková plánovaná výška byla 758 mil. korun, čili více než čtvrt miliardy. Čerpáno bylo 706 mil. a jsou tam i projekty, které nesplnily plán. Plánovaný nákup testovaného vybavení nebyl realizován a přitom se nic zvláštního nestalo. Z celkové sumy 257 mil. bylo šťastně čerpáno 242 mil. To je ten projekt VIP 3 nebo RumpsVIP3 (?). Mám zde detailní evidenci jednotlivých projektů, o kterých se jedná. Ta suma, pokud chcete vidět, co obnáší tři čtvrtě miliardy, tak jsou to tyto papíry. (Ukazuje složku.) To jsou ty ministerské projekty, které vesměs slibují, že se udělá nějaký nový způsob testování, který má být lepší než ten předchozí. Na toto se nárokují ty evropské peníze. Nikoho tam nezajímá, že ty sliby nejsou plněny, šťastně se stále plánují další a další částky. Této motivaci ze strany ministerstva mírně rozumím, proč to chce, nejsem ale s takovýmto plýtváním úplně srozuměn.
Z hlediska pozitivních věcí zde padly zmínky o asistentech a potřebě systémového financování. Na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy se připravuje program EPS - efektivní poradenský systém ve školství, který je zase dál plánován na dalších 270 mil. korun. A v okamžiku, kdy si prohlédnete, s čím ministerstvo přichází, tak ty částky, o které se jedná, jsou částky, které mají být vynakládány na další vypracovávání metodik. Ověření standardu kvality ve školských poradenských zařízeních 42 mil. Ověření certifikačního procesu. Integrace podpůrných opatření 40 mil. Diagnostika a intervence má mít celkem 158 mil. a v okamžiku, kdy si přečtete, co se tam plánuje, tak je to získávání nových metod vhodných nejen pro školní práci a podporu v oblasti diagnostiky psychologem, speciálním pedagogem, ale také metod vhodných pro pedagogy.
Myslím, že tady je klíč k tomu, proč jsme se tak dlouho museli přít o § 16 odst. 5. Tady v těchto částkách jsem... Já jsem chtěl mluvit k panu ministrovi, chtěl jsem ho pochválit, že ustoupil od toho, aby ten § 16 odst. 5 mohl sloužit jako zástěrka pro čerpání těchto částech, ale pana ministra to asi nezajímá, takže skončím. Děkuji.
0 komentářů:
Okomentovat