Přečtěte si: Manifesto 15

John Moravec, autor knihy Knowmad Society, se zabývá budoucností vzdělávání v globálním měřítku a na začátku ledna uveřejnil na svém blogu dokument nazvaný Manifesto 15. Záměrem textu je postihnout stav vzdělávání v globálním pohledu a představit principy, které by měly být podstatné pro další proměny vzdělávání v budoucnosti.

Jednotlivé body Manifesta, uvedené větou „Co už víme“, jsou následující:

1. Budoucnost už je tady, ale není rozšířená stejnoměrně – vzdělávání je zaměřeno více do minulosti než do budoucnosti, řada změn už proběhla, ale opravdová proměna nastane až tehdy, kdy začneme sdílet zkušenosti a zaměříme naši praxi na budoucnost., 
2. Škola generace 1.0 nemůže vyučovat děti generace 3.0 – je třeba vyjasnit, napro co děti připravujeme, proč učíme, to, co učíme, komu slouží vzdělávací systém, povinné vzdělávání je zastaralé, děti je třeba připravovat pro nové skutečnosti, jako novátory., 
3. Děti jsou taky lidi – žáci musejí být respektováni jako lidské bytosti, mít právo svobodné volby ve svém vzdělávání., 
4. Rozhodnutí skočit z vysokého útesu musí být pouze na žákovi – zájem žáka a úsilí v učení musí vycházet z žákovy vnitřní motivace, model shora nastaveného učení učitel-žák motivaci podrývá, učitel má podpořit žákovo správné rozhodnutí, umožnit mu poučit se z vlastních chyb., 
5. Nepřikládejme hodnotu tomu, co měříme, ale měřme to, čeho si ceníme – testy a měření jsou nepřítelem inovací, výsledky mezinárodních testování jsou často mylně interpretovány, je třeba přestat s povinným testováním., 
6. Jestliže technologie je odpovědí, jaká byla otázka – technologie má být využita pro zdokonalení učení, nikoliv pro opakování téhož s novými nástroji, důraz je třeba klást ne na software a hardware, ale na rozvoj myšlení žáků., 
7. Digitální dovednosti jsou neviditelné a technologie ve škole by měly být také – učení neprobíhá viditelně, odehrává se v informálních a neformálních situacích, často náhodně, počítače by měly rozšiřovat možnosti žáků, jejich kreativitu a fantazii, nejen sloužit k plnění předem určených úkolů., 
8. Poznání nelze řídit – nezaměňujme poznání za informace, informace lze třídit a organizovat, ale proces poznávání se odehrává v hlavách žáků., 
9. Síť je učení – v konektivistickém přístupu k učení propojujeme individuální poznání a vytváříme nové chápání reality, každý jedinec by měl mít dovednost napojit se na síť a sdílet zkušenosti a poznání a podílet se na řešení nových problémů., 
10. Budoucnost patří šprtům (nerds), podivínům (geeks), tvůrcům, snílkům a knowmádům (know+nomad) – každý se nestane podnikatelem, ale vzdělávání by mělo vychovat jedince, kteří využijí své znalosti k tvoření, objevování, uskutečňování podnikatelských, kulturních nebo sociálních záměrů., 
11. Porušujte pravidla, ale vždycky si napřed ujasněte, proč – školské systémy jsou založeny na poslušnosti a pocitu uspokojení, je třeba se ptát, zpochybňovat a přemýšlet o tom, jak systém pracuje a co lze změnit., 
12. Musíme vybudovat kulturu důvěry ve školách a komunitách a jsme toho schopni – má-li se změnit vzdělávání, je třeba zapojení komunity a vybudovat vzájemnou spolupráci žáků, pedagogů, podniků, komunit, rodičů a vlád založenou na vzájemné důvěře. 

Zdroj: Education Futures