Rozhovor s Monikou Stehlíkovou: Mindful schools neboli „všímavé“ školy

„První krok ke skutečně progresivnímu posunu a vytvoření pružného systému je reforma v oblasti řízení škol,“ říká lektorka Monika Stehlíková.


Jak vnímáte dnešní situaci ve školství?

Pár let zpátky školství a vzdělávání nikoho moc nezajímalo, dnes se o něm píše a diskutuje v médiích hodně, stalo se bohužel až módou situaci ve školství spíš jen kritizovat a ukazovat hlavně na neschopnost učitelů, zkrátka mi připadá, že je to černobílé a zploštěné vidění. Že jakoby se veřejnost rozhodla hodně své celkové nespokojenosti házet na školství a vzdělávání. Neříkám, že je všechno v pořádku nebo že všichni učitelé učí moderně a v souladu s požadavky 21. století, přála bych si ale, aby se k věci přistupovalo objektivně, aby se hledali skutečné příčiny problémů a konstruktivní řešení, aby se situace začala opravdu zlepšovat zaváděním konkrétních kroků, myslím, že nekonstruktivní kritika, jaké jsme v médiích svědky, k tomu spíš nevede.

A jaké jsou podle vás skutečné příčiny problémů a jejich řešení?

Školství a vzdělávání tvoří systém, kde je vše propojeno, uvedu tedy aspoň některé. V prvé řadě mi připadá nedokonalý systém řízení škol. Škola je organizace a jako každá organizace potřebuje efektivní řízení, hlavně řízení lidských zdrojů. Bez toho se celkové změny veřejného školství k lepšímu nedočkáme. V každé škole jsou dobří i špatní učitelé stejně jako tomu může být v jiné organizaci nebo firmě. Veřejnost a rodiče ale pochopitelně chtějí, aby dobrými učiteli byli všichni. Tím vzniká otázka, jak toho docílit. Odpověď je v oblasti motivace a odměňování - stejně jako ve firmě. Co udělá ředitel firmy poté, co vysvětlí zaměstnanci, jaké cíle má naplňovat a dá mu určitý čas na to se zapracovat – když tento zaměstnanec si dělá dál, co chce? Většinou mu nejdřív sebere odměny, pak sníží plat a pak ho vyhodí. Jak si ředitel firmy udržuje kvalitní a progresivní zaměstnance? Mimo jiné tím, že je odměňuje mnohem lépe než průměrné nebo podprůměrné zaměstnance, má-li takové ještě. Jinak řečeno, proč by se podprůměrný učitel snažil, když mu nic nehrozí a bere třeba i víc peněz než nadšený a výborný učitel? Já netvrdím, že je potřeba nějaký tvrdý zásah, to v žádném případě, ale nastavení reálných motivačních programů je naprosto nezbytné.

Takže první krok ke skutečně progresivnímu posunu a vytvoření pružného systému je reforma v oblasti řízení škol.

Druhým výrazným problémem je to, že až na výjimky převažuje ve školách akademické vzdělávání, to znamená předávání poznatků jednotlivých vědních oborů a rozvoj kognitivních dovedností. Problém je právě v tom, že jde o téměř celý obsah vzdělávání. Toto paradigma, jak už pochopili na mnohých školách v zahraničí, je zastaralé. Doba se změnila, svět práce, ve kterém se ocitnou dnešní žáci za deset dvacet let, nebude vyžadovat, a někde to tak je už dnes, jen znalosti, případně kognitivní dovednosti. To, co se dnes rychle rozvíjí právě v souladu s požadavky nového století např. v USA,

Francii či jiných zemích, je tzv. sociální a emoční učení a mindful schools neboli všímavé školy.

Co to tedy je sociální a emoční učení a všímavá škola?

Sociální a emoční učení je učení, během kterého si žáci osvojují dovednosti a postoje nutné k porozumění a zvládání vlastních emocí, k stanovování reálných a pozitivních životních hodnot a cílů a jejich dosahování, k vytváření kvalitních a smysluplných vztahů a jejich udržování i třeba k rozvoji empatie a kooperace s druhými či k zodpovědnému rozhodování. To všechno jsou většinou dovednosti, které starší generace ve škole neměla a přijde mi, že s tímto nedostatkem bojujeme celý život.

Sociální a emoční učení přispívá k pozitivnímu a nenásilnému klimatu školy, je přirozenou prevencí šikany a jiných projevů patologického a násilného chování, jako je ponižování, urážení, výsměch, slovní napadání, rvačky apod.

A všímavá škola je škola, kde se toto učení stalo běžnou záležitostí, kde se žáci i učitelé věnují společně i odděleně meditaci mindfulness neboli meditaci všímavosti.

Meditace všímavosti je vědecky potvrzeným konceptem, který výrazně snižuje stres, napětí, úzkost, agresivitu, nespokojenost a přispívá k rozvoji pozitivních emocí, ale i lepšího zdravotního stavu, a dokonce posiluje i kreativitu, inovativnost, pozornost a koncentraci. Tedy kvality, které, jak se ukazuje, budou předpokladem pro spokojený a úspěšný život v konceptuálním, 21. století. A pokud jde někomu stále hlavně o kognitivní učení, pak tedy nutno uvést, že sociální a emoční učení nepřímo zlepšuje studijní výsledky až o 11 %.

Co konkrétně je obsahem sociálního a emočního učení SEL?

SEL rozvíjí pět základních okruhů dovedností:

• Sebeuvědomění, kam spadá schopnost rozpoznat své emoce, umět je vyjádřit, případně sdílet s druhými, pracovat s nimi a mít kontrolu nad svým chováním. Rovněž sem patří sebeúcta, poznání vlastních silných a slabých stránek a práce s rozvojem potenciálu a osobními omezeními.
• Sebeovládání souvisí s regulací emocí a chování. Sem patří práce se stresem, úzkostí a strachem, práce s vlastními impulzy a pohnutkami, vnitřní motivace a schopnost utvářet si pozitivní cíle. Rozsáhlý longitudinální psychologický výzkum nesporně prokázal zásadní vliv sebeovládání na úspěšný, spokojený a zdravý život a kvalitní mezilidské vztahy.
• Sociální uvědomění – techniky rozvoje sociálního uvědomění podporují v žácích empatii a soucítění, kooperaci a altruistické smýšlení. Četné výzkumy prokázaly jejich vysokou účinnost nejen v oblasti prevence šikany, ale i v oblasti diskriminačního a rasistického chování.
• Vztahové dovedností – tento aspekt vytváří v žácích respekt k druhým, učí je, jak navazovat a udržovat zdravé, rovnocenné a smysluplné vztahy s jednotlivci i skupinami, jak účinně komunikovat, rozvíjí v žácích techniky aktivního naslouchání, asertivní a nenásilné komunikace aj. 
• Zodpovědné rozhodování rozvíjí schopnost konstruktivního a respektujícího rozhodování s ohledem na potřeby vlastní i potřeby druhých v souladu s etickými hodnotami i s uvědoměním si možných důsledků svých rozhodnutí.

SEL se opírá o vědecké poznatky v oblasti neurovědy, emoční a sociální inteligence, pozitivní psychologie a meditace mindfulness. Ještě bych chtěla jednou připomenout, že se jedná o rozvoj dovedností žáků, tedy o zážitkové učení a osobní rozvoj.

Takové kurzy se občas k žákům dostanou, jsou ale ojedinělé, třeba v době po uzavření klasifikace pro vyplnění volna, jejich dopad pak nemůže být skutečně účinný, jedná se jen o ochutnávku. Já se ale domnívám, že sociální a emoční učení by se mělo stát plnohodnotnou součástí vzdělávání našich žáků. Rozvíjí totiž dovednosti ryze osobnostní, které budou potřebovat celý život, zatímco mnoho znalostí během jejich života s největší pravděpodobností zastará.

Může absence SEL ve školách být příčinou narůstající nespokojenosti žáků?

Do určité míry ano, aniž by si to samozřejmě takto dali do souvislosti, ale současný obsah vzdělávání jim nepřipadá dostatečně smysluplný a úplný a oni si to uvědomují. Už dnes vědí, že reálný život a pracovní trh po nich nebude chtít jen znalosti nebo kognitivní dovednosti, které si najdou během vteřiny na internetu. Škola by tedy měla mít mezi svými cíli i rozvoj inteligence sociální, emoční a kreativní, a ne jen kognitivní.

Web Moniky Stehlíkové