Tamara Müllerová: Spojeni, ale sami!

Článek shrnuje některé současné kritické pohledy na vliv technologií na vývoj sociálních vazeb lidí a dětí zvláště. Inspiruje se hlavně knihou Manfreda Spitzera o digitální demenci a přednáškou americké psycholožky Sherry Turle se stejnojmenným názvem „Connected, but alone“.

V dnešní době většina vyspělého světa nedokáže strávit jediný den bez zapnutého počítače, mobilního telefonu nebo některé z mnoha dalších technologií, které lidem usnadňují práci. Náš život si bez moderních technologií neumíme vůbec představit, staly se součástí našeho každodenního života. Používají je všichni dospělí, pomocí kurzů se s nimi učí zacházet i senioři a díky prostupování do nižších a nižších ročníků se staly naprostou samozřejmostí i pro většinu dětí. Čím dál častěji se setkáváme s dětmi předškolního věku, pro které je zapnutí DVD přehrávače s pohádkou nebo spuštění hry na internetu naprostou samozřejmostí.

Technologie se vyvíjejí příliš rychle a jsou všudypřítomné. Doba jejich životnosti se zkracuje, co se používalo před rokem, je skoro zapomenuto, a co se používá dnes, může být za dva měsíce zastaralé. Lidé se někdy stačí naučit pouze základy a už aby se učili něco nového. Za posledních dvacet let je to až neuvěřitelný skok dopředu. Dnešní žáci základní školy netuší, jaké „vychytávky“ používali jejich rodiče. Od obřích magnetofonů, záznamníků, faxů, disket, vytáčeného připojení, VHS kazet jsme se dostali k tabletům, chytrým telefonům, vysokorychlostnímu internetu, bezdrátovému připojení, GPS navigacím ad.

Kinematografie je předurčena k tomu, aby revolučním způsobem změnila náš vzdělávací systém. Během několika let do značné míry, ne-li úplně, nahradí učebnice. [1]

Thomas Alva Edison (vynálezce), 1922

Vymoženosti, které dnešní technika nabízí, nám přinášejí ulehčení a urychlení práce, zábavu, informace, kontakt. Prostupují náš osobní i pracovní život a mělo by být v našem zájmu umět si udržet od nich zdravý odstup, znát míru jejich používání, aby se z dobrého sluhy nestal zlý pán. Současné trendy ve vývoji technologií mají svá pozitiva a negativa, mají své velké zastánce a mají své velké odpůrce.

Kritika negativního dopadu technologií se stala v poslední době vysloveně módou. Nejnovější vlnu vyvolalo české vydání knihy německého profesora psychiatrie Manfreda Spitzera Digitální demence. Autor prostřednictvím řady průzkumů dokládá, že digitální technologie mají na člověka škodlivý vliv. Upozorňuje na nebezpečí zvláště u dětí, které tráví u počítačů příliš mnoho času, a to se odráží na vývoji jejich mozku. Vývojové změny jsou podle něj nezvratné a nelze je žádným způsobem eliminovat. Počítače, internet, GPS navigace ulehčují duševní činnost a odvádějí od tréninku mozku. Člověk má jistotu, že informace je někde uložena a kdykoli si ji může vyhledat. Běžné je vyhledávání informací, kontrola e-mailů, poslouchání hudby, sledování seriálů. Výsledkem je neschopnost soustředit se a intenzivně pracovat. Podle Spitzera nesměřujeme ke snazšímu učení, ale k chátrání funkcí našeho mozku, k „digitální demenci“. Samozřejmě pouze tehdy, když se nedokážeme s nadměrným vlivem technologií vypořádat.

Moderní komunikační prostředky ovládají život a člověk si ani neuvědomuje jak dalece. Stačí se porozhlédnout kolem sebe: zastávka tramvaje, čekárna v ordinaci lékaře, fronta u pokladny, pohled učitele do třídy při vyučování. Vždycky se naskytne stejný obrázek – několik lidí, kteří drží mobilní telefon, buď hovoří, nebo píší zprávu, tráví čas na sociálních sítích, odesílají pracovní maily, vybírají si a kupují nějaké zboží. Nový způsob, jak být sice spolu ale sami popisuje ve své poslední knize a velmi populární přednášce na TED z února 2012 psycholožka MIT Sherry Turkle „Connected, but alone?“ [1] (též viz Portrét Sherry Turkle).

V rámci tohoto vystoupení Sherry Turkle vzpomíná na svůj první projev na TEDu v roce 1996, kdy byla nadšená z moderních technologií a viděla v nich řadu možností, které by mohly zlepšit náš život. O šestnáct let později říká, že si uvědomila, jak jsou mobilní komunikace velmi psychologicky mocné a riskantní.

Technologie dokážou změnit nejen to, co děláme, ale i nás samotné. Zdůrazňuje, že je stále nadšená moderními technologiemi, ale uvědomuje si i druhou stranu mince. Udává různé příklady z našeho běžného života, kdy v podstatě všechny generační skupiny si zadělávají na problémy, kdy nebudou schopni vycházet sami se sebou a zároveň s okolním světem. Mezilidské vztahy jsou bohaté, neuspořádané a náročné a autorka upozorňuje, že se je často pokoušíme udržovat pomocí technologií. Místo toho, abychom opravdu vnímali toho druhého, tak se pouze spojujeme. Ve skutečnosti tím sami sebe o skutečný vztah okrádáme.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz