Ustanovení o posuzování mentálního postižení umožňuje dvojí interpretaci. S ohledem na dosavadní praxi hrozí, že rozhodování nebude zohledňovat potřeby žáků.
Mezi novelizovaná ustanovení školského zákona patří i to, podle nějž má být posuzováno mentální postižení dítěte. Jeho vágní formulace umožňuje přizpůsobit výklad názoru posuzovatele a nelze se o něj opřít v případě zpochybnění posudku. Organizace zabývající se inkluzivním vzděláváním a vzděláváním žáků se speciálními potřebami požadují úpravu ustanovení.
Novela školského zákona, kterou nedávno schválila vláda a jež putuje do sněmovny k projednání, je terčem kritiky odborných kruhů zabývajících se vzděláváním dětí se speciálními potřebami. Inkriminovaný § 16 obsahuje kromě kontroverzního ustanovení o podpůrných opatřeních, mezi něž patří i zařazení dítěte do praktické školy, také konkrétní ustanovení o posouzení mentálního postižení dítěte. Tento posudek může hrát klíčovou roli v následném doporučení o umístění dítěte do praktické školy.
Znění novely v § 16a, odst. 5 je formulováno následovně (zvýrazněno pro potřeby TZ, pozn. EDUin):
16a) Poradenská pomoc školského poradenského zařízení
(5) Závisí-li pomoc školského poradenského zařízení na posouzení zdravotního stavu dítěte, žáka nebo studenta, dbá školské poradenské zařízení na to, aby podklady pro výstupy poradenské pomoci byly opatřeny v souladu se zásadami lékařské vědy. Posouzení mentálního postižení dítěte nebo žáka pro účely tohoto zákona vždy vychází z hodnocení rozumových a adaptivních schopností dítěte nebo žáka v souvislostech jeho vývoje a jeho sociálního a kulturního prostředí.
Podle poznatků lékařské vědy převažuje výklad, že za mentálně postižené lze považovat dítě s hodnotou IQ nižší než 69 bodů. Z hlediska psychologie či speciální pedagogiky nelze tuto hranici chápat dogmaticky, nicméně odborníci se shodují, že pro indikaci podpůrných opatření je stanovení jistých hranic nezbytné.
Druhou větu citovaného ustanovení lze přitom vykládat různě:
- Při posuzování rozumových a adaptivních schopností dítěte má být přihlédnuto k tomu, že prostředí, v němž vyrostlo, bylo nepodnětné, a tudíž snížené schopnosti nejsou zapříčiněny vrozeným postižením.
- Formulace „v souvislostech jeho vývoje a jeho sociálního a kulturního prostředí“ je natolik vágní, že ji lze přizpůsobit v podstatě jakémukoliv rozhodnutí. Výklad č. 1 tak závisí pouze na vůli posuzovatele.
Z oficiálního stanoviska České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV): „Přijetí této právní úpravy by umožnilo přidělení diagnózy mentálního postižení i žákům, jejichž hodnota IQ je 70 a vyšší. Rozšíření diagnostické kategorie mentální postižení i na mimointelektové obtíže žáků, bude mít závažný dopad na vzdělávací perspektivy takto diagnostikovaných žáků i na jejich pozdější možnosti uplatnění na trhu práce.“
.png)
13 komentářů:
Jasně, takže je lepší, když vyjdou z 8. nebo 7. třídy s nedokončeným základním vzděláním (tzv. základy vzdělání). To zvýší jejich cenu na trhu práce oproti šanci po praktické škole se buď vyučit nebo si základní školu dodělat.
Podstatné je, aby novela v tomto smyslu nějak nepostihla i školské experty, konzultanty, mluvčí a představitele státní správy a samosprávy ve školství pak především.
Možná, že by mohl už konečně někdo ctihodné České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání vysvětlit, že posuzování mentálního postižení není povinné pro všechny děti šmahem, a že toto posouzení není vyřčením ortelu o internaci dítěte do diagnostického ústavu bez možnosti odvolání a návratu.
Pokud si přečtete nějakou knihu se zaměřením na psychologii ,zjistíte toto. IQ je velmi široký pojem jinak trochu charakterizovaný medicínsky a jinak psychologicky. Obě strany mají i jinou škálu rozhodující o tom, zda už jde o mentální postižení nebo ne. Navíc o inteligenci rozhoduje mnoho faktorů .Je jasné, že testy, používané k měření IQ nejsou, nebyly a nebudou zcela pregnantní. Jsou to testy orientační,ale dosti využitelné. Navíc se mohou schopnosti osob měnit s věkem i prostředím.
Predikční schopnost testů inteligence ve vztahu ke školnímu prospěchu je relativně uspokojivá, vyjadřuje ji korelační koeficient 0,5 – 0,7. Přes všechnu kritiku nebyl zatím nalezen efektivnější prostředek predikce školní úspěšnosti.(čerpáno z Kognitivní a sociální psychologie žáka ZŠ od M.Vágnerové. Dané výroky jsou podložený celosvětovými výzkumy.
Jestliže dítě OPAKOVANĚ selhává i přes podpůrná opatření na základní škole, mělo by mu být umožněno vzdělávat se jinak. Dnes již v podstatě žádné dítě nenatupuje do 1. ročníku praktické školy. Nejdříve jsou všechny děti umisťovány do základek. Teprve většinou po opakovaných neúspěších bývá dítě posuzováno poradenským zařízením, většinou opakovaně. Prvním krokem bývá IVP, edukační skupiny, individuální přístup. Myslím si, že jestliže dítě 4 roky i přes různá opatření nezvládá běžnou výuku, mělo by být přeřazeno do praktické školy. I pokud iq bude někde lehce přes medicínský limit 69 bodů. V Úmluvě o právech dítěte a taky zdravotně postižených je napsáno, že dítě má právo se vzdělávat podle svých potřeb, vzhledem k jeho schopnostem a možnostem ,s ohledem na jeho (i duševní) zdraví. Ta moje citace není přesná,ale tak nějak by se to dalo shrnout. Je právem dítěte, aby nebylo soustavně stresováno tím, že něco i přes veškerou péči nezvládá.
Já vím, bude tu polemika, co je veškerá péče. ale jsme lidi a asi tušíme,že prostě určité věci nemá cenu lámat přes koleno.
Navíc byla (nebo ještě je?) tu hrozba nekoordinované inkluze. Vypracovala ji Agentura pro sociální začleňování..Bohužel ,její členové mají asi velký lobistický prvek, protože ihned po jejím vydání se začaly dít věci, nad kterými rozum zůstával stát. Naštěstí se teď někdo nahoře asi vzpamatoval a věci se obrátily k lepšímu.Alespoň v tom smyslu, že někomu začíná docházet, že ta reforma musí být podložená dostatkem financí (už teď se mluví o tom, že peníze moc nebudou), musí být připravena organizačně(dostatek spec. pedagogů, zmenšení tříd,…), musí být správná po metodistické stránce. Tudíž, nelze si dát nějaké přesné datum – tak a od ledna budeme mít zcela inkluzívní školství. Zákonem to musí začít, ale aby zákon naopak nepoškodil děti, pro které by byla spec. škola výhodnější.
Pokud někdy někdo hodnotil další vzdělávání a uplatnění na trhu práce u dětí z praktických škol, tady bych viděla problém.Ne ovšem s uplatněním dětí z praktických škol, ale s tím, k jakému etniku patří. S tím si asi nikdo práci nedal. Většina neromských absolventů naší školy normálně pracuje. Připouštím, že romští absolventi moc nepracují, většinou mají na toto postižení invalidní důchod nebo prostě pracovat nechtějí. A to je věc, kterou lidé z různých nevládních organizací slyšet nechtějí. Tvrdit, že za jejich absenci na trhu práce mohou praktické školy je absurdní.
Jejda, ten poslední odstavec paní Jany je ale třaskavý...
Jen pro upřesnění. Absolventi základní školy praktické, kteří absolvovali všech devět ročníků, dosahují stupně základní vzdělání úplně stejně jako absolventi běžných škol.
Žák s LMP, který projde devíti ročníky praktické školy bez problémů, však rozhodně není schopen v běžné základní škole rozumně absolvovat všech devět ročníků, protože obtížné učivo 8. a 9. ročníku zejména v ČJ, AJ, NJ, M, F a Ch jeho možeček prostě nebere.
Nastává pak několik variant:
1. na běžné základce, kde mají kantoři trochu zdravého rozumu, nedosáhne stupně základní vzdělání, protože dvakrát propadne a skončí v 7. ročníku
2. na běžné základce s kantory "lidumily" ho učitelé propadnout nenechají, a tudíž si dítě osmičku a devídku v podstatě jenom odsedí a zírá z okna, přičemž zapomene i to málo, co se v nižších ročnících naučilo, nebo po něm učitelé učivo vyžadují, což ale často hraničí až s týráním dítěte
Jaký má tedy význam ponechávat tyto žáky na běžných základních školách?
Až u základních škol speciálních je tomu tak, že žáci získávají pouze základy vzdělání.
Carsy - odstavec je možná třaskavý,ale pro ty ,kdo se snaží za každým bukem vidět rasismus. To jsou mé pouhé životní zkušenosti napsané tak korektně,jak jen to šlo.Měla bych snad psát lži?
I když si myslím, že vy k těm vyhledavačům něčeho, co není nepatříte - dle vašich jiných příspěvků.
Jinak podstatnější je mé stanovisko k medializaci praktických škol.
V příspěvku paní Carcy cítím, paní Karvainová, nezanedbatelnou míru obdivu.
Ano, dnesni multi-kulti politicka korektnost nevladnich pseudoiniciativ nema s korektnim a objektivnim pristupem nic spolecneho. A proto mefia vetsinove lzou, nez aby pripustila pravdu, ktera se holt nehodivdo kramu. Ano, velmi citlive napsany komentar pani J.K. zaslouzi pochvalu za nepokrivene videni skutecnosti ( to by se naslo v mnoha pripadech) ale zejmena za statecnost, kdy dokazala sve pozorovani bez prihlouple pseudokorektnosti pravdive a verejne artikulovat. Ano, pane Blaho, byl tam obdiv.
Za preklep -- media -- se omlouvam
Paní Karvaiová, palec nahoru.
Dát Váš text do červeného rámečku a zaslat recomando všem zúčastněným.
Krucipísek, já už jsem tudlenctu myšlenku od Vás ale četla několikrát, a vono furt nic... Někdo to někde musí blokovat.
Říká se, že koně můžete přivést k vodě, ale napít se musí sám.
Někteří lidé jsou názoru, že za to, že kůň nepije, může ošetřovatel, protože neumí koně přivést k vodě zajímavějším způsobem a po lepší cestě.
Jiní zase tvrdí, že je to vina toho, kdo nezajistil, aby voda byla sladká a sycená kysličníkem uhličitým.
Ti, kteří pijí vodu jen jako součást mojita, píší pojednání o tom, jak musíme koni dát místo vody pepsikolu a pak bude určitě pít.
A ti, kteří musí chodit pro vodu pěšky pět kilometrů ke studni s rumpálem, nechápou ...
Děkuji za podporu. Protože celé to šílení kolem praktických škol se zmnohonásobilo po vynesení rozsudku ve Štrasburku. Přitom sám rozsudek je velmi diskutabilní a nic neříká o diksriminaci. navíc konstatuje, že Romové dostali vzdělání dle platných zákonů a nijak nevyžili svých práv na dovolání v Česku. Byla to jen polistopadová politika, které se někdo ujal, aby si na tom nahrabal své bodíky.Obětmi jsou nyní neromské postižené děti.
A tak vám tu dám ještě nášup z mé polemiky s Eduinem:
Pane Kartousi, ale česká společnost se o to, co vy píšete snaží nejméně těch 30 let, které pracuji. Především snahy u romského etnika .Výsledkem je v podstatě setrvalý stav, kdy romské etnikum (ale nejen oni, najdou se i neromové), ignorují vzdělání jako hodnotu. O děti se nestarají. Ano, mají je rádi,ale v dětství nerozvíjejí jejich schopnosti, dovednosti, nechávají to prostě tak nějak na přírodě a výsledek známe všichni. Myslím, že sociální pracovníci, různí ti terénní pracovníci, dnes již i charita a církve a další pomáhající pracovníci, také velké množství spolků ( najděte si na internetu, kolik institucí se holedbá pomocí Romům) . Výsledkem je skoro nula od nuly pošla. Pes je zakopaný v tom, že sami Romové musí chtít. A oni většinově nechtějí. Bohužel. Musíme si uvědomit, že např. černošské obyvatelstvo USA se také muselo samo začít organizovat, sehnat své velikány,schopné skoro obětovat život za jejich práva (a to na tom byli černoši setsakramentsky hůř, než Romové u nás).Dnes mají černocha (pardon Afroameričana) prezidentem a druhé straně černošské slumy a považují to za politicky korektní, protože příležitost mají). Já věci pojmenovávám tak , jak je sama prožívám a kašlu na politickou korektnost. Je to jen zakrývání si očí ,které nic nevyřeší. Klidně se tu na mě sesypte s řečmi o rasismu. Já rasistka nejsem. Já jsem s nimi vařila a jedla, myla jsem jim hlavy plné vší, chodila jsem je přesvědčovat do rodin, aby dávali děti do školky.Mám s nimi hezké vztahy a chodí mi ukazovat své narozené děti. Ale nevyhýbám se přímému pohledu na věc. I oni mé myšlenky připouští. Jenže dál sedí a nic nedělají.Je to pohodlné. A pak je i pro tyto děti lepší jít do praktické školy než aby z nich byli poloviční analfabeti. A oni tu mají příležitost jít do základky. Nikdo jim nebrání. Nemyslím si, že jsou v některých praktických školách nadšeni, když tam mají skoro celé třídy plné Romů. Učil jste někdo takovou třídu? skoro jako ve filmu Bastardi. Myslíte si, že je to fakt velké přání speciálních pedagogů mít takovou třídu a místo učení se jen potýkat s výchovnými problémy?
To, co tak přesně popisujete, pozorujeme čím dál víc i u dětí českých. A stejnou škodu páchají ti, kteří přispěchají na pomoc se všemi lejstry, které vyplníme a plníme a rodiče se dál tváří, že se jich to netýká. Mají na to přece právo.
A rodiče dětí, které nemohou chodit do žádné školy, nechápou...
Okomentovat