Článek otištěný v Učitelských novinách publikoval online EDUin.
Miroslav Šoukal: Je deset let dlouhá doba?
pátek 18. dubna 2014
·
Štítky:
kvalifikace,
polemika,
Přečtěte si
Článek otištěný v Učitelských novinách publikoval online EDUin.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
16 komentářů:
ANO!
Pane Šoukale, děkuji. Vaším článkem se totiž potvrzují má slova z minulých diskusí o tom, že si mnozí učitelé nemohli doplnit vzdělání, protože nebylo kde. Velká část viny na vzniklém problému je na pedagogických fakultách, které zaspaly a stále se drží svých zkostnatělých předpisů, tabulek a vůbec.
Pan Šoukal ve své analýze naprosto opomenul obory otevítané na univerzitách v rámci celoživotního vzdělávání. Tedy DPS pro vysokoškoláky z odborným vzděláním a obory na rozšíření pedagogické kvalifikace učitelů pro jiný stupeň či typ školy. Zajímal se pouze obory v kombinovaném studiu pro maturanty případně bakaláře.
Z tohoto důvodu je jeho analýza nabídky VŠ neúplná a zkreslující, protože velké množství nekvalifikovaných jsou vysokoškoláci, kteří nepotřebují bakalářská ani magisteská studia, která pan Šoukal zkoumal, ale jen určitý typ doplňkového studia.
Pane Šoukale, prosím, doplňte pro paní Adamovou i počty otevíraných oborů v rámci celoživotního vzdělávání i s možnými aprobacemi. Z informací od mých kolegů vím, že ani tam nebyla potřebná nabídka.
Paní Adamová, vím, že s článkem ani se mnou nesouhlasíte....
Ne paní Smejkalová, mýlíte se. Já jenom nehodlám slepě přikývnout na analýzu, která je neúplná.
A nějaké to Vaše "jedna paní povídala mne fakt nezajímá".
A úplně na závěr...
Takže úplně na začátek. Neponižujte, prosím, pane řediteli, nekvalifikované učitele srovnáváním s předsedy vlád čr, s jejich ministry a s našimi poslanci. To je skoro, jako kdybyste řekl, že když se kradou miliony, může se běžně sníst žákovi svačina, aniž by se alespoň začevenat mělo. Zkuste nám spíš pár slovy naznačit, podle jakých kriterií rozpoznáte dobrého, dlouholetou nekvalifikovanou praxí prověřeného učitele.
Kolegů dosud bez nekvalifikace, kteří se chtěli kvalifikovat, a z nějakých důvodů nemohli, je mi líto. I proto, že kdykoli jsem si zamanul si zastudovat, tak jsem si zastudoval do sytosti. Tu na ústavu vyšších inženýrských studií pod ČVUT, tu na pedagogické fakultě UK. A to proto, že informatika je tu odborný předmět, tam pak všeobecně vzdělávací. Jen tak z pro potěšení jsem si ktomu přidal ještě matiku. A děkuju, že nám na fakultě tenkrát vyšli vstříc.
Pravda, moc se k té matematice nehodím. Jednou mi byla dána šance, ale za čtyři týdny výuky jsem nasbíral tři měsíce zpoždění oproti tématickému plánu, a v březnu jsem neodučil to, co jsem měl učit až v květnu. Nu což, ne vždy se zadaří.
V každém případě trvám na tom, že čím nižší stupeň školy, tím vyšší pedagogickou kvalifikací musí být učitel vybaven. Nikoho, kdo není magistrem bych k dětičkám nepustil, bez výjimek, a pokud by měl ještě nějaký ten spešl postgraduál, byl bych nejradši. Nevím, který blbec vymyslel, že u malých dětiček může být kdekdo. To jestli, tak ať odborní konzultanti narukují před maturanty. Ti už si je rozeberou.
A pro mne úplně na závěr. Nadchází nejvyšší čas poděkovat paní Adamové za stylovou čistotu a konzistenci. Souhlasím s ní zcela a bez výhrad.
Profesní rozmělňovači všech úrovní státní správy, styďte se!
Nikoho, kdo není magistrem bych k dětičkám nepustil...
Však v případě nově přijatých ani nepustí. Jest otázkou, zda se například do mateřinek a do družin za ty platy oni magistři pohrnou. A pokud ano, tak jací. Ale nešť, v tom není jádro. Máte pravdu, že kdo skutečně chtěl, vysokoškolské vzdělání si našel. Leč...
Ti diskutovaní "maturanti" u malých dětiček nejsou žádní uhrovití adolescenti. S ohledem na věk (50 až 60 let) a délku praxe jde velmi často o následek onoho slavného populačního vrcholu, kdy koncem 80. let na I. stupni ZŠ učil každý, kdo měl ruce a nohy. Pokud zůstali dodnes a dokázali přeplout všechny ty reformy, ICT-gramotnosti, tvorbu ŠVP etc., jsou skutečně dětiček nehodní? Každý(á) z nich během života vystřídal několik ředitelů, jistě nemohl být milcem všech. Každý jistě několikrát absolvoval přátelskou návštěvu z ČŠI. Každý z nich je denně vystaven narůstající vlně rodičovské kritičnosti, kdy stížnosti na učitele přistávají na stolech prakticky neustále. Naučit číst, psát a počítat umějí, to si rodiče setsakramentsky dobře pohlídají. K dětem jsou vlídní (kdyby nebyli, joj, to by byl čardáš...). Třídní knihy vyplňovat umějí. Co je tablet, vědí lépe než my (my, kvalifikovaní z vyšších stupňů), neboť u dětiček je to aktuálně hit číslo jedna.
Skutečně ty dětičky potřebují, aby se jejich dosavadní učitelé pět let po večerech doučovali Bloomovu taxonomii, SWOT analýzu, metodu šesti klobouků, tvorbu myšlenkových map a další podobné "magisterské" výdobytky?
"Ti diskutovaní "maturanti" u malých dětiček nejsou žádní uhrovití adolescenti."
Bohužel nikde není k dispozici rozčlenění nekvalifikovaných pedagogů. Kolik je absolventů odborných VŠ bez DPS? Kolik je učitelů, kteří učí na jiném stupni škol nebo na jinem typu školy než pro který mají kvalifikaci? Kolik je maturantů? A věkové rozčlenení maturantů by jistě bylo také zajímavé. Určitě mezi nimi bude i dost těch uhrovitých adolescentů.
uhrovití adolescenti
Tak znova, a třeba po tisící.
Čím nižší stupeň školy, tím vyšší pedagogická odbornost, nižší úvazek a vyšší plat.
Odborností myslím nejméně příslušný magisterský program, doplněný jedním, lépe dvěma speciálně pedagogickými postgraduály. Úvazek na prvním stupni maximálně osmnáct hodin a s platem začínat nejméně na pětadvaceti tisících.
Na druhém stupni bych ještě doporučil kurz sebeobrany. Od třetího ročníku střední školy ať si učí kdokoli, třeba vrstevník. Maturant si už s případným blbem poradí.
Čím nižší stupeň školy, tím vyšší pedagogická odbornost...
Až do Nejedlého reformy v 50. letech k výuce na obecných a měšťanských školách stačilo absolutorium učitelského ústavu završené maturitní zkouškou.
Čím nižší stupeň školy, tím vyšší podíl pedagogické odbornosti oproti odbornosti oborově-vědní.
18 hodin týdně a nástupní plat o 5 tisíc vyšší než na vyšších stupních? Skutečně si myslíte, že příčinou současné mizérie je stav výuky na I. stupni?
že příčinou současné mizérie je stav výuky na I. stupni?
Neodvážím se ani pomyslet. Nemám dostatek informací, a navíc by se toho mohli chytit všelijací mysletelé s tím, že za mizérii mohou převážně učitelky prvního stupně. A to ani náhodou.
Chci tím říci, že čím mladší žák, tím je odpovědnost učitele větší. Tím musí být více vybaven, musí mít pro svoji práci podmínky a musí být za svoji práci také náležitě oceněn. Jo, ještě jsem zapomněl, že maximálně tak dvanáct dětí ve třídě.
S tím poměrem pedagogické a oborově vědní odbornosti je to poněkud ošidné. Velkého podílu pedagogické odbornosti se dá dosáhnout totiž i tak, že se podíl oborově vědní odbornosti sníží. A to by asi nebylo ono.
Jinak plat víceatestovaných učitelů prvního stupně by se měl dostat hodně, ale hodně přes třicet tisíc. To dnes má kdejaký konzultant nebo asistent kdejakého státního trumpety, který si musí na svoji práci najímat ty konzultanty.
Čím mladší žák, tím je odpovědnost učitele větší...
Pak by největší kvalifikační nároky měly být kladeny na učitelky z mateřinek.
Při vší úctě, nemyslím si to.
Ano, blbá pančelka může prvňáčkovi uškodit více než maturantovi. Nepodléhám však romantizující představě o křehké dětské duši, kterou nekvalifikovaná a špatně placená důra doživotně zničí. Oni ti prvňáčci jsou odolnější, než se v televizních seriálech zdá. A navíc na rozdíl od puberťáků z II. stupně je lze podstatně lépe zvládnout. A na rozdíl od znuděných maturantů u prvňáčků stačí, když poznáte prvosenku, aniž byste museli umět vysvětlit Hardy-Weinbergův zákon rovnováhy genotypů v panmiktické populaci. Tím vůbec nechci shazovat kolegyně z I. stupně. Obdivuji jejich bezmeznou trpělivost, ale také mám docela zřetelnou představu o časové náročnosti jejich práce. Chci tím říci, že vzdělávání na každém stupni si žádá své a dobrý učitel si svých 30 tisíc zaslouží od 1. třídy až po maturitní ročník.
Přičemž slovo "dobrý" žádný papír z fakulty nezajistí. Dokonce si troufnu říci, že u těch prvňáčků mnohem více než "pedagogická odbornost" rozhodují osobnostní kvality. Laskavost, trpělivost, chápavost, srozumitelnost, důslednost, ale také schopnost děti nadchnout a zblbnout - to se ze skript našrotit nedá. Skoro by se chtělo říci, že by učitelé mnohem více než pedagogickou odbornost potřebovali osobnostní testy. Ale protože současné psychotesty považuji za ještě větší pavědu než reformní pedagogiku, neopovažuji se to vyslovit nahlas.
Souhlasím s Nico Pytlíkem, že učitelky/učitelé-elementaristky/elementaristé jsou nejdůležitějším článkem ve vzdělávání dětí a měly/i by za to být náležitě odměněny/i. Vždyť dostanou do svých rukou "nepopsaný list", a podle toho, jak na něj začnou psát, se odvíjí pak celý budoucí život jedince v další školní docházce.
Zaslouží si můj obdiv.
Pane Hrabáči Kapský, byl jste se někdy podívat v učebnách 1. stupně? Viděl jste, kolik věcí si pančelky pro děti chystají na nástěnky a tabule a mnohdy si to vyrábí za své a ze svého přineseného materiálu. Myslíte si, že si všechno koupí v supermarketu? Kolik je to hodin, které na tom stráví po nocích doma, aby se dětem ve třídě líbilo!
Svého času, ještě před "revolucí", jsem učila neaprobovaně výtvarku na zš sama a k tomu jsem měla na starosti výzdobu celé školy. Děti dostaly tenkrát téměř všechny pomůcky na výuku k dispozici zdarma ze školy, takže nikdo neotravoval, že nemá na co kreslit či malovat, nebo že nemá čím.
Já jsem ale veškerý materiál na výzdobu nakupovala ze svého a vyráběla si výzdobu doma po nocích. Ale přesto na to vzpomínám ráda, protože se dětem ve škole pak líbilo.
BP:
Nepopsaný list dostávají do rukou rodiče. V 1. třídách je už notně počmáraný, bohužel často i silně zašlý a zanedbaný. Škola ho pak už jen zoufale čistí, opravuje a dopisuje. Celých 13 let průměrné docházky, nikoliv jen zpočátku.
Učebny I. stupně navštěvuji docela pravidelně, zpravidla každý týden, takže mám docela přesnou představu, jak to tam vypadá. Občas se na tom i podílím. Samozřejmě, že odchodem ze školy práce učitelek I. stupně nekončí. Ale to nekončí ani ostatním pedagogům. Jistě mé příspěvky nechápete jako snahu kohokoliv degradovat. Jen si nemyslím, že v "popsané knize" je nejdůležitější jen ta první kapitola. I ta poslední, v níž je konečně odhalen vrah, bývá důležitá.
pdf nic nezanedbaly,neměly důvod organizovat nějaké dálkové studium,když ročně chrlí stovka absolventů studia denního,račte mysleti hlavou...
...osobnostní kvality. Laskavost, trpělivost, chápavost, srozumitelnost, důslednost...
To jsou, pane kapský, nezbytné vlastnosti každého člověka, který se rozhodne počít a vychovávat dítě. Ovšem v případě, že dítě trpí nějakou nedostatečností nebo poruchou, obrací se rozumný rodič na odborníka. Jedním z takových odborníků musí, zdůrazňuji že musí, a pro jistotu ještě jednou musí být i učitel. I na prvním stupni tráví učitel s dítětem možná stejně, ne-li víc času, než některý z rodičů. Pardon, ale zmíněné vlastnosti jsou postačující, pokud školní čas tráví zdravé děti v kurikulárně reformní pohodičce na zkompetentňovacím koberečku s tabletem v ruce. Víte?
Vzpomínám si, jak mi byly z nějakých prapodivně pokleslých pohnutek předhozeny dětičky v hodinách tělocviku. Jako ve svojí věkové kategorii nejlepší triatlonista v baráku, a možná i v ulici, a jako dlouholetý žák mistrů umění aikidó vím, jak tyto činnosti přežít pokud možno ve zdraví. Ale je to dostatečná kvalifikace pro tělocvičné aktivity dvanáctiletých děvčátek? Tedy dětí ve věku, kdy se bouřlivě vyvíjejí fyzicky i psychicky, a kdy i v dobré víře můžu neodborně vedenou výukou napáchat mnohé a i nedozírné škody, třeba i jen v takové prkotině, jako jsou návyky. Jenom naprostý pitomec si může myslet, že při tělocviku stačí mezi děti hodit merunu, nebo jim rozdat švihadla.
Takže polemizujte, přátelé, snášejte argumenty, započítávejte si vítězné body do závěrečného, ego povznášejícího součtu. Jsou ovšem věci, které prostě nezpochybnitelně existují mimo jakoukoli diskusi. Kromě mého tvrzení stran nepřímé úměry věku žáka a kvalifikace učitele je to namátkou třeba hodnota Ludolfova čísla nebo míra geniality konzultantů a poradců v oblasti školství.
Okomentovat