Přečtěte si: Quo vadis, české školství?

Je určitě nezpochybnitelné, že stav českého školství obecně a vysokého školství zvlášť je odrazem stavu celé společnosti, ve které převládá pragmatický egoismus, který se stává jednou z příčin, proč sílí snahy vylepšovat demokracii (např. tzv. cochcokracií), anebo si z ní brát jen to, co komu vyhovuje. S tímto úsilím se setkáváme obecně jak mezi občanskou veřejností, v politickém spektru, tak konkrétně i ve školství a ve státní správě vůbec (dokonce se s těmito snahami můžeme čas od času setkat i v našich ozbrojených složkách). Převládne-li svévole, je-li řád a pořádek nahrazen chaosem a nekázní, pak se silně snižuje efektivita práce a mnohé se děje na hraně zákona nebo i za ní.


Z článku Zdenka Rozuma v HalóNoviny.cz vybíráme:

Že je třeba mnohé napravovat i na základních a středních školách, nemusím až tak moc zdůrazňovat. Zejména primární školství měl na mysli Komenský, když v jednom ze svých děl napsal, že »škola bez kázně je jako mlýn bez vody«. A kázně na tomto stupni českého školství určitě nepřebývá, spíše naopak. Právě primární školství (mnohem více než sekundární či terciární) je však ve svém úsilí silně limitováno nejen kvalitou práce svých učitelů a řídících pracovníků, ale také vztahem veřejnosti, zejména pak vztahem rodičů ke škole.

A pokud jsme svědky silného poklesu autority školy, učitelů, pak je zřejmé, že to ani zdaleka není vinou pouze škol a učitelů samotných. Empirické výzkumy vnitřní i mezinárodní signalizují stagnaci, v některých případech dokonce pokles vzdělávací úrovně na českých základních i středních školách. Střední školy se samozřejmě nejvíce potýkají s nižší úrovní uchazečů o studium na nich. Odborné školy (nematuritní) jsou na úbytě a žáci, kteří »od přírody« a pod vlivem rodinného prostředí jsou spíše zruční než intelektuálně zdatní a snaží se přitom získat úplné středoškolské vzdělání (s maturitou), pak snižují laťku náročnosti jak při přijímacím řízení, tak i při studiu samotném. Nejen na základních, ale i na středních školách je pro úspěšné vzdělávání a výchovu důležitá spolupráce s rodiči. Setkáváme-li se však na tomto stupni spíše s menším zájmem rodičů o vzdělávání jejich dospívajících dětí, není to jenom jejich vina.