Trend zhoršování konkurenceschopnosti České republiky je „velmi na pováženou“ a zhoršuje obraz země v očích zahraničních investorů, řekl v rozhovoru pro Studio Zet Jan Mühlfeit, Evropský předseda společnosti Microsoft. Vedle nekvalitní práce státní správy a nízké důvěry v politiku za stav také může „katastrofální úroveň“ českého školství, řekl.
Z článku Marka Milera a Karolíny Bránikové v ZET.cz vybíráme:
Index GCI také, mimo jiné, zohledňuje kvalitu vzdělávacího systému dané země, flexibilitu trhu práce a míru podpory inovací. „Stav českého školství je katastrofální,“ řekl Mühlfeit. „Je třeba zlepšit kvalitu učitelů a zvýšit úroveň vnímání vzdělání, protože 81 % rodičů je spokojeno s českým školním systémem. Musí to být konsenzuální priorita dalších deset let dopředu.“
V porovnáních Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj byli podle Mühlfeita čeští studenti v roce 1997 sedmí a nyní jsou dvacátí sedmí.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
12 komentářů:
Pane Mühlfeit, jak říkala moje venkovská babička, "to by němej neřek´, i kdyby mu na hubu šláp´".
Śkoda, že jste se jako věhlasný byznysmen nezamyslel spíš nad tím, co (zásadního) změnit v řízení a financování tohoto státu, abychom vzdělávání za další dvě-tři dekády konečně trochu pozvedli a z té mezinárodní ostudy konečně vybředli alespoň mezi průměrné rozvojové země.
Zatím jsem bohužel slyšel vám podobné lidi blábolit v tomto ohledu naprosté nesmysly na téma, že školy mají produkovat hotové vyškolené zaměstnance, nejlépe rovnou na cosi, co se zrovna vyrábí, specializované a s praxí, a představovat si, že se dá něco zlepšit akcemi, které trvají rok a stojí pár miliónů.
Pane Mühlfeit, což takhle nabídnout stejnou radu školství v Rakousku, Švédsku,.., protože ve srovnání PISA dopadly tyto státy za ČR. Zaplaťte už konečně školství, to proto aby jsme se už konečně přiblížili třeba Finsku. O Číně, Japonsku, Jížní Korei,.. ani nemluvím. Kvalitní kantory musíte prostě zaplatit.
Kvalitní kantory musíte prostě zaplatit.
Pokud bude smyslem existence školy její naplněnost žáky, mnoho se k lepšímu nezmění. Ze všeho nejdřív je třeba zaplatit kvalitní ředitele škol.
"Ze všeho nejdřív je třeba zaplatit kvalitní ředitele škol."
Možná, že když se jim zavedou tzv. "zlaté padáky" jako v některých jiných odvětvích, tak si někteří tu zbytečnou školu i zavřou.
Jistě české školství má "katastrofální úroveň". Když to posoudíme podle úrovně maturantů, není možné nesouhlasit.
Jenže před 100 lety mělo maturitu 5 % lidí, před padesáti 15 %, před třiceti 40 % a dnes míří na maturitní obory 85 % populace. Jenže gaussovo rozložení nepřečůráme. příroda je hold příroda a prázné sudy nenaplnéme.
Recept na zlepšení je jednoduchý, akorát politicky neprůchozí. Musíme:
1) změnit systém financování škol z financování na hlavu na financování za kvalitu (kombinace úspěchu absolventů na trhu práce (průměrná mzda, míra nezaměstnanosti, pověst na trhu práce, apod.)
2) konečně zavést jednotný stabilní a centralizovaný systém hodnocení výkonu studentů na všech stupních vzdělávání s jasným nastavením pravidel typu minimálních požadavků pro další studium na konkrétních školách - kdo nedosáhne v devátém ročníku ZŠ na minimální základ stanovený centrálně odborníky (didaktiky daného oboru a učiteli (praktiky)), nebude moci pokračovat ve studiu na konkrétním typu škol (klidně bych ponechal možnost skládat zkoušky opakovaně)
3) zvýšit mzdy učitelům na úkor všech možných nesmyslných akcí granotvého typu s výstupy, o které prakticky nikdo nestojí
4) vrátit zřizování škol na úroveň státu, stát je zřizovatelem, stát dohlíží na kvalitu prostřednictvím odborné komise (nikoliv samozvaných odborníků, ale VŠ didaktiků, dětských psychologů, pedagogů, ekonomů,...)
5) školní docházka se musí stát privilegiem, nikoliv trpěnou povinností, tj. kázeňsky prokazatelně nezvladatelné děti (vrazi, drogoví dealeři, původci drastické šikany, žáci fyzicky napadající (sebeblbější) učitele, apod.) má mít škola prostřednictvím ředitele, či jiného institutu, právo vyloučit ze školy; školní docházku musí mít na triku odpovědný rodič a nikoliv stát; stát nemá nikoho vodit za ručičku; vzdělání stát poskytuje na základě myšlenky, že vzdělání se poskytuje těm, kteří o něj pro své děti mají zájem
Dále si nejsem jist, zda učitel musí mít pedagogické vzdělání. Osobně jsem se setkal s mnoha učiteli (třeba na VŠ), kteří umění učit a zaujmout měli od pána boha a se spoustou vystudovaných pedagogů, kteří stáli za prd. Aktuálně si opravdu nejsem jist, zda strohá výuka vývojové psychologie a pedagogiky skutečně dokáže vytvářet budoucí pedagogy. Obzvláště když se podívám na některé paní učitelky na prvním stupni ZŠ, které mají "vystudováno", ale nemají respekt ani sedmiletých dětí.
Pavel Doležel
Na každou složitou otázku existuje jednoduchá, každému pochopitelná... nesprávná odpověď. (Nám předvedl pan Doležel.)
Ad 1: Ve vztahu k MŠ a ZŠ (se kterými ovšem výsledek stojí a padá) naprostý nesmysl.
Ad 2: Nevymýtitelná víra, že když budu špatně placenému a potažmo nešikovnému soustružníkovi se starým vyglajdaným soustruhem měřit co nejpřesněji každý jeho výrobek, pokud možno i několikrát, bude soustružit kvalitněji.
Ad 3: Ano, ale problém to řeší až při skutečně radikálním zvýšení na dvoj- až trojnásobek průměrné mzdy. To prakticky znamená ročně jen na ZŠ cca 80 - 160 miliard korun.
Ad 4: Zřizování ZŠ a SŠ na úrovni státu - proč ne. Daleko efektivnější, než kuratela nějakých "odborných sovětů", přistupujících k učitelům jako k líným a nezodpovědným státním úředníkům, je ale docílit toho, aby učitelé (jednotlivě i všichni dohromady) coby vzdělaní a tvořiví lidé (jiní být nemohou) byli za vzdělanost svých svěřenců odpovědní sami od sebe.
Ad 5: Co bude s dětmi, které jsouce tím hlavně potrestány za blbost či nezodpovědnost svých rodičů vzděláváním neprojdou???
Suma sumárum, pana Doležela bych za ministra školství opravdu nechtěl.
Bod 1) se týká výběrových škol, tj. středních a vysokých. Netýká se tedy ani mateřských, ani základních škol a dokonce ani autoškol. Ani základní školy bych ale nefinancoval na hlavu. Spíše za počet odučených hodin a nějaké další mimoškolní aktivity (poskytování služeb hlídání dětí, vedení kroužků, apod.).
Bod 2) jste evidentně nepochopil. Testování na národní či regionální úrovni je ve vyspělém světě zcela běžné. Cílem pochopitelně není samotné měření, ale vytváření motivačního prostředí a selekce. Naše školství se nese spíše v duchu ne nepodobném situaci, kdy na mistrovství světa se v běhu na 100 metrů postaví vedle sebe jeden stopadesátikilovej, jednen stodvaceticentimetrovej a jeden chcípáček. Proč? Inu proto, že jejich výkon na 100 metrové trati nikdy nikdo nezměřil. Výsledek? Inu, stovka za pětatřicet vteřin. Našemu školství chybí přiznání si reality. Z blbce génia nikdo neudělá. Pokud se o to chce někdo pokoušet, tak, prosím, za své. Dalším neblahým efektem, snad ještě důležitějším, než selekce, je motivace. Jakou motivaci má student v systému, v němž mu již do kolébky přidáme doktorát práv a jaderné fyziky? A jakou vypovídací schopnost ty cáry papíru pak mají? Pokud se mají studenti o něco snažit, musí být v konkurenčním prostředí, musí mít nějaké cíle. Jaká motivace funguje v systému, v němž je možné si doktorát koupit? Řekl bych že podobná, jako v systému, kde všem je dáno podle jejich potřeb (komunismus). Idea pěkná, akorát na aktuálním genofondu nefunguje.
Bod 3): Pokud nebudou splněny první dva body, tak ani sebelepší učitelé se stavem vzdělávání nic neudělají. Byly by to vyhozené peníze. Nevěřím ani za mák tomu, že dítě nechápe logaritmy pouze proto, že má špatného učitele. Já jsem měl profesorku vynikající, ale 75% třídy (gymnaziální) stejně logaritmy neovládalo. Měli bychom si konečně jako rodiče uvědomit, že odpovědni za vzdělání svých dětí jsme především my sami. Učitelé jsou státem placení pomocníci, kteří nám v tom nelehkém úkolu mají pomáhat a děti výukou provázet. Někteří provázejí lépe, jiní hůře, ale učit se musí každý sám za sebe. Čili, pokud něco nechápu, nemůže za to ani můj bývalý učitel, ani skutečnost, že jsem zrovna při výkladu chyběl, protože jsem měl angínu. Dokonce za to nemohou ani komunisti. Můžu za to jen a pouze já sám a mojí odpovědností je, co umím a co ne.
Bod 4): Nechápu. Mně šlo o to, aby na učitele dohlížela státní odborná komise (něco na způsob akreditační) a nikoliv aby pan ředitel skákal jak píská pan starosta, který zrovna slezl z traktoru (jak zde trefně nedávno někdo popsal jeden z klíčových bodů kvality našeho vzdělávání). Stejně tak si nemyslím, že by orgánem správy a prakticky neomezené moci nad konkrétní školou měla mít v rukou nějaká politická instituce typu obecního zastupitelstva, či krajského úřadu. Ideální je celostátní správa s jasně danými pravidly pokud možno co nejvíce nezávislými na aktuálním politickém rozpoložení.
Bod 5): Zachoval bych povinnou základní školní docházku, ovšem s možností odmítnutí žáka, který je kázeňsky nezvladatelný. V tu chvíli mne nezajímá jeho osud, ale osud všech těch na duchu zdravých dětí. Situace s nezvladatelnými se podle mě již v některých sociálně vyloučených regionech stává pomalu neúnosnou. Na SLovensku už je to podle mě i za hranou.
Za ministra by mě určitě nechtěla spousta lidí, obzvláště bytostných odpůrců srovnávání výkonů, zejména pak žáků a studentů, nicméně nejsem alespoň takový srab, abych se pod svůj názor "nepodepsal".
Pavel Doležel
Ad 1. Základním prvkem, od kterého se odráží provoz školy je třída. Od ní se odvíjí úvazky učitelů, rozvrhy, využití tělocvičen, půlení tříd na výuku jazyků a spol., atd.
Není vinou školy, že zrovna v jejím akčním rádiu se rodiče rozhodli věnovat kariéře a nikoliv plození dětí. Proč je tedy škola formou financování na hlavu trestána za to, že v ročníku má jen 20 žáků?
Současný trend narvat do učebny co nevíce žáků a co nejméně půlit výuku, jde přesně proti všem zásadám pedagogické praxe, potřebám žáků se specifickými poruchami učení a koneckonců i zdravému rozumu.
Bavme se o tom, zda má či nemá cenu provozovat malotřídku, ale poslední slovo by v tomto smyslu mělo mít zastupitelstvo příslušné obce. Je na něm, zda se rozhodne mít nové chodníky, anebo dopřát svým občanům základku do pěti kilometrů od domu, anebo bude platit školní autobus do spádové školy. Ale to bych se dostal do oblasti financování obcí a to teď nechci.
Ad 2. Plošné testování vždy a neodvratitelně bude směřovat k žebříčkům škol, vytvářeným podle výsledků žáků, což je nebetyčná pitomost. Myslím, že příkladů už jsme viděli dost a důsledků také.
Ovšem selektivní testy, výběrová šetření na vzorku atd. - jednoznačně ano. Potřebujeme testy jako zdroj informací, zpětnou vazbu. Systém, který neměřím, neřídím.
K selekci žáků stačí jednotné přijímací zkoušky na střední školy. Podle výsledného skóre lze pak přijmout na gymnázium, na SOŠ, nebo na učňák. K tomu není třeba organizovat celoplošné digitální monstrakce pod režií ČŠI a za evropské peníze.
Vysoké školy mají právní subjektivitu a nelze jim dost dobře zakázat přijmout ke vzdělávání třeba i pitomce. Ale je možné vytvořit model financování, který je zbaví potřeby přijmout každého, kdo umí alespoň podepsat přihlášku. A je třeba posílit pravomoci akreditační komise a zjednodušit sám proces akreditace.
Ad 3. nemám prozatím co dodat.
Ad 4. Sám jsem na toto téma napsal nejeden příspěvek. Škola pod protektorátem starosty - bývalého bagristy je horor.
K příspěvku z 14:55 jen dodatek. Jistě, o potřebě vytvořit Pedagogickou komoru a převzít spoluzodpovědnost za vzdělávací soustavu už tady píšu několik let. Leč učitelstvo české zjevně baží po tom, aby mu rozkazovali hlupáci. Je to pohodlnější a bez břímě vlastní zodpovědnosti.
Ad. 5 Institut dočasného, či trvalého vyloučení z výuky je nezbytným předpokladem návratu kázně do škol. Žáci mají právo na vzdělání v bezpečném a podnětném prostředí. Pokud tomu brání nějaký nevychovaný protekční spratek, nebo sociopat, pak musí mít právo ostatních uplatněno i na jeho úkor. Pokud budou střední školy zbaveny závislosti na počtu žáků, začnou samy vylučovat ty, kteří jim výuku narušují.
Na základní vzdělání je zákonný nárok, ale nikde není řečeno, že musí být žák přijat na školu v místě bydliště. Uvidíte, že bude stačit pár příkladů, kdy budou muset rodiče vozit dítko do vzdálenější školy, pochopitelně na vlastní náklady a ostatní rodiče už si doma udělají pořádek.
V případě nepřizpůsobivých musí nastoupit systém sociální péče. Rodič, který zjevně nezvládá svou roli bude zbaven rodičovské péče a zákonitě také příslušných sociálních dávek a zvýhodnění.
Rád říkávám s trochou nadsázky: Zastřelte jednoho pro výstrahu a ostatní si dají sami pozor.
To všechno je sice hezké, ale co platno, dokud se neposune začátek školní docházky na sedmý rok života, začátek výuky na devátou hodinu a přestávky se nezkrátí, nebo neprodlouží, teď nevím, a dokud se nezavede vyučovací předmět Výchova ke klíčování kompetencí, nezmůžeme zhola nic.
Mimo to je třeba ve sborovnách podávat karjalanpiirakka a popíjet finskou vodku. Nebo jakýkoli jiný bezpečný etylalkohol, jinak se z toho zblázníme.
1) ZŠ - nerealizovatelné
2) Nebude moci pokračovat ve studiu ...v našich podmínkách diskriminační Nejsem zastáncem toho, aby takový jedinec již nikdy nemohl studovat.
3) Spíše si myslím, že se peníze ztrácejí cestou dolů
4) Model podobný jako Francie, moc centralizovaný, ale moc místního zřizovatele (ZŠ) by byla oslabena. Zřizovatelem kraj, ten je "dostatečně" daleko.
5) Vyloučení jistých jedinců z výuky ano. Anglický model - souhlas. Ignorant
ad 1) Dobrá, ale to mě až tak netrápí. Bohatě stačí pro začátek změnit způsob financování na SŠ a VŠ. V případě VŠ nejsem proti absolventské dani.
ad 2) Každý jedinec má vždy mít možnost si jakýkoliv test libovolněkrát zopakovat a svůj výkon dostat nad minimální úroveň nezbytnou pro studium vysněného oboru. Disktiminační je jakékoliv hodnocení, známkování a nakonec i mzdové ohodnocení. Chcete li komunismus a egalitarianismus, volte ve volbách komunisty. Beze vší ironie vám budu držet palce, abyste si vyzkoušel na vlastní kůži, že to nebude fungovat. Ostatně jsme již viděli jak se to projevuje. Testování má být vždy přísně individuální a k výsledkům má mít přístup přímý účastník vzdělávacího procesu, tj. neanonymně pouze student a to pouze své výsledky, které ovšem musí být schopen doložit výběrové škole dalšího stupně. Tato škola pak může a nemusí zveřejnit anonymní výsledky přijatých uchazečů ve formě nějakých statistik. Anonymní výsledky žáků třídy by měl rovněž ve formě nějakých statistik obdržet každý učitel v předmětu, který učí, ale pouze za předpokladu, že je nebude zveřejňovat. Stejně tak ředitel. Pokud tento předpoklad nelze zajistit (což možná nejde), pak by výsledky měl znát pouze konkrétní žák a to pouze své vlastní. Systém sice bude postrádat zpětnou vazbu pro učitele, ale zavede se určitý systém motivace a selekce.
ad 3) Nevidím důvod, proč by zřizovatelem škol a nemocnic měl být kraj. Chápu to jako nesmyslnou aplikaci subsidiarity v oblastech, kam absolutně nepatří. Obec má mít kompetence rozhodovat o tom, zda za obdržené daně postaví chodník, nebo čističku vod, ale nemůžeme po ní chtít, aby rozhodovala o kvalitě vzdělávání, nebo o lékařské péči. To jsou oblasti příliš odborně náročné. To bych pak mohl nechat třeba řízení letového provozu, nebo kontrolu léčiv na obecních zastupitelstvech. Nesmysl. Trochu se někdo nechal unést liberální představou, že nejefektivnější je, když si každý o všem rozhoduje sám a když je vše otázkou nabídky a poptávky, jenže to platí pouze pro dobrovolnou směnu zboží a služeb za neexistence asymetrie informace, morálního hazardu a dokonalé informovanosti o předmětu směny a jeho nezávislosti na vlastnostech tržních subjektů (vyjma jejich výbavu zdroji). Tohle je možná na delší povídání.
Pavel Doležel
Okomentovat