Lucie Černohorská: Prezentiáda? Proč ne!

pondělí 13. května 2013 ·

Už čtvrtým rokem se v českých luzích a hájích zabydlila soutěž v prezentačních dovednostech, která nese příznačný název Prezentiáda. Pokud vás zajímá shrnutí dvouletých zkušeností z pozice pedagoga-učitele ICT, čtěte dál.


Pre … co? Prezentiáda!

Se soutěží Prezentiáda jsem se poprvé setkala před dvěma roky. I mně, stejně jako mnoha jiným učitelům informatiky na středních školách, přistála v e-mailové schránce nabídka soutěže Prezentiáda. Jelikož nepatřím k “vymetačům všech soutěží”, obvykle podobné e-maily mažu. Tato soutěž mě však zaujala - koneckonců kreativitu, týmovou práci, schopnost projevit vlastní názor a stát si za ním v lavicích nad knížkou jen tak nenatrénujete.

Na stránkách Prezentiády www.prezentiada.cz jsem se dočetla základní informace. Pravidla jsou zdánlivě jednoduchá - tříčlenné týmy středoškoláků vytvoří prezentaci na předem zadané téma a zašlou ji do nominačního kola. Porota vybere 12 prezentací do kola krajského, odtud nejlepší z prezentací postupuje do kola celostátního. Na vítěze čekají zajímavé ceny (tablety, projektor pro školu apod.)

Proč to musíme dělat?

Že na mě s touto otázkou budou útočit studenti, jsem tak trochu čekala. Ale podobně otrávený výraz ostatních kolegů - učitelů informatiky - mě poněkud zaskočil. Nakonec jsem obě strany přesvědčila o smysluplnosti daného počínání - vždyť jak jinak lze získat zkušenosti s tzv. “soft skills” (Schopnost asertivního chování, kreativita nebo osobnost týmového hráče), než praxí? Jízlivé poznámky kolegů (“Ty se asi nudíš, že, když vymýšlíš takové hovadiny...”) i otrávené komentáře studentů jsem (“Kdo vymýšlel tak debilní témata? Co chcete psát o dokonalém učiteli?”) jsem přešla s nadhledem. Školní kolo mohlo začít.

Hurá, jde se dál...

Po absolvování školního kola, v němž se mezi sebou utkalo osm týmů žáků 2. a 3. ročníků, jsme přihlásili povolené 3 týmy do nominačního kola. Porotci nás tentokrát důkladně napínali, a tak teprve v deset večer slibovaného data zveřejnili týmy, které postoupily do kola krajského. Bohužel organizátoři nepovažovali za nutné informovat garanty z řad pedagogů o příp. úspěchu či neúspěchu jejich svěřenců. Naštěstí se svými studenty mám poněkud nadstandardní vztahy, a tak na mě během večera čekala zpráva “Hurá, jde se do kraje” od všech přihlášených týmů. Nebudu vás napínat - během krajského kola jsme obsadili 1., 4. a 9. místo a společně s Heroes jsme postoupili do kola celostátního.

Zážitky nemusí být pozitivní, hlavně když jsou silné

Když jsem tuhle větu pronášela coby doprovod devíti statečných “pionýrů” (tedy studentů OA Pionýrská), netušila jsem, jak moc bude pravdivá. Co nám kazilo radost ze soutěžení?

Ranní ptáče dál doskáče

Což o to, krajské kolo jsme měli za rohem, ale přeci jen začínat celostátní soutěž v devět ráno je poněkud kruté - museli jsme vstávat ve čtyři a to jsme zdaleka nebyli z největší dálky)

Všeho moc škodí

Jedenáct v kraji, patnáct v celostátním kole - tak přesně tolik prezentací si museli vyslechnout porotci i spolusoutěžící. Poslouchat prezentace od osmi ráno do čtyř do odpoledne je opravdu únavné a vybrat tu nejlepší je téměř nemožné - na konci už si stěží vybavíte, co říkali ti na začátku

Odborná či odporná porota?

Prezentace byly hodnoceny mnohačlennou a velmi různorodou porotou. Našli by se zde studenti VŠ, učitelé či zástupci sponzorů. O odbornosti v oblasti tvorby prezentací by se dalo dlouze diskutovat. Jeden příklad za všechny -moderátor krajského kola Prezentiády uvítal účastníky připravenou prezentací, v níž představoval soutěž, jednotlivé porotce apod. Přiznávám, že kdyby mi tuhle prezentaci odevzdal některý z mých studentů, pravděpodobně se se zlou potáže. Prezentace naprosto nedodržovala ani ty nejzákladnější typografické zásady jako je například pravidlo 7x7 (maximálně sedm řádků na snímku, maximálně 7 slov na řádku). Tentýž člověk posléze usedl do poroty a byl jedním z těch, kteří měli hodnotit kvalitu předvedené práce.

Pravidla jsou od toho, aby se porušovala

“Čára není zeď” s oblibou hlásí můj bratr, když předjíždí v místech, kde je plná čára. “Pravidla nejsou dogma”, hlásí organizátoři. A tak zatímco jeden rok za nedodržení časového limitu následovala krutá penalizace, další rok se dodržení či nedodržení neřešilo s odvoláním na formulaci “porota může” - tedy může, ale nemusí. Posun termínu odevzdání prezentací do nominačního kola se stal už jistou nepsanou tradicí - prý se jedná o marketingový tah. (V situaci, kdy s jazykem na vestě organizujete školní kolo, abyste následně zjistili, že na všechno mohlo být o týden víc času, tyhle marketingové tahy opravdu neoceníte). A že na soutěž středoškoláků patří čtrnáctileté děti by nás prý také nemělo udivovat - vždyť student kvarty je přeci taktéž studentem gymnázia a tudíž patří mezi středoškoláky. (Fakt, že věkově patří mezi deváťáky a nemá ještě dokončenou povinnou školní docházku, zde evidentně nikoho netrápí...)

Tak trochu jiná soutěž?

Na pražském finále Prezentiády si náš brněnský tým Heroes připadal jako v Jiříkově vidění. Měli jsme pocit, že jsme se ocitli na úplně jiné soutěži. Ano, na dveřích byl sice nápis Prezentiáda, ale tomu, co se odehrávalo před zraky diváků, by spíše slušel název “Kamarádi secvičených scének”. Většina týmů se při prezentování svých myšlenek striktně držela přichystaného scénáře. A tak jsme byli svědky nejednoho divadelního představení. Některé týmy se pokoušely o zajímavé pěvěcké či taneční kreace. Jindy se prezentující převtělovali do nejrůznějších osob - PeLi(k)Áni si zahráli na čerta a anděla, kteří našeptávají nerozhodné slečně Aničce, která váhá, zda má jít na vysokou. Žolíci zvolili podobný koncept, v němž však rádci zmateného studenta byly srdce + rozum. Vítězný tým Zdravoťáci z Hradce Králové pojal svou prezentaci jako fiktivní televizní politickou debatu, kde jeden ze soutěžících zastupoval zastánce vysokých škol a jeho kolegyně představovala odpůrkyni vysokých škol. Rovnováhu mezi jejich vyhrocenými názory udržoval třetí soutěžící, představující moderátora. Porota zcela přehlídla hrubou do oči bijící pravopisnou chybu (snímek s nápisem “NALÉHAVÁ ZPRÁVA: OBSAZENÍ KARLOVI UNIVERZITY”), ovšem zcela jihla nad dokonale propracovaným scénářem a profesionálním nastudováním rolí.

Prezentace Heroes, v níž Dominik, Jakub a Vojta “pouze” prezentovali vlastní názor a myšlenky a neschovávali se za naučené fráze a věty, tak příliš neoslnila. Zpátky do Brna jsme odjížděli s vybojovaným pátým místem a s naléhavou otázkou “Kde soudruzi v NDR udělali chybu.”

Příští rok znovu! Nebo ne?

Stále přemýšlím, zda jít či nejít na Prezentiádu příští rok. Z pražského finále jsem odjížděla s pocitem “Nikdy více!” Po měsíci si říkám “No, možná, uvidíme.” Všichni z našich účastníků se shodují na tom, že to byla zajímavá zkušenost. Pod pojmem “zajímavá” nechť si laskavý čtenář najde, co uzná za vhodné.

Pěkně to shrnul Jakub z týmu Astronautů: “Prezentiáda mi dodala odvahu, zkušenosti a (hlavně) zdravé sebevědomí, které mi předtím chybělo. To jsem poté uplatnil na prezentacích v soutěžích fiktivních firem, kde jsme se skvěle umístili. Jestli bych doporučil dalším (třeba mladším) studentům účast v této soutěži? Doporučil bych jim akorát to, aby si zkusili prezentovat před cizími lidmi - ne před těmi ve škole. Dá jim to to, co mě. Ale ať si nedělají iluze - pokud ovšem neklesnou pod úroveň a nezahrajou divadlo.”

Už teď je více než jisté, že Heroes či Astronauty k další účasti v Prezentiádě nepřemluvím. Oba týmy sdílí názor “Dvakrát a dost” - navíc z nich příští rok budou maturanti a budou mít zcela jistě jiné starosti.

Pořád máme na škole dost jiných, mladších a šikovných studentů a studentek. Ti všichni potřebují zažít, jaké to je překonat stres, co obnáší práce v týmu a jaké to je, shrnout vlastní myšlenky a umět si je obhájit. Monika z týmu Bellatores tvrdí: “Ráda bych se příští rok zúčastnila. Už víme, co je potřeba, abychom to všechno zvládli, a dá nám to další velmi důležité zkušenosti.” Podtrženo, sečteno: dokud budou studenti, kteří jsou ochotni dělat něco navíc a zkusit si to, pak jim ráda nabídnu pomocnou ruku.

Kde se dozvím víc?

1 komentářů:

Dan Lessner řekl(a)...
13. května 2013 v 11:08  

Díky za článek, a připojuji, že z loňského pražského kola jsem si odnesl velmi podobné dojmy.
Snad text pomůže dalším kolegům v rozhodování a přípravě (ne, porota nejsou odborníci a ano, divadlo se počítá). Hlavně ale doufám, že pomůže organizátorům soutěž vyladit. Základní koncept je dobrý a ojedinělý.

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.