Přečtěte si: Jak naučit naše žáky i učitele kritickému myšlení?

Kritickému myšlení ve školách u nás bránily v minulosti nedemokratické režimy a v současnosti chaotické reformování školství. Základní předpoklad pro samostatní myšlení přitom asi spočívá v lidské zralosti.


Z článku Markéty Hrbkové v DeníkReferendum.cz vybíráme:

V normalizačním systému byla role učitele pro nemalý počet žáků (a často i rodičů) také plátnem, na které lidé promítali svůj střet se lživým systémem. To v mnohém nabouralo vztahy mezi školou a rodinou a učitele postupem času učinilo silněji závislými na autoritě vynucené rolí, donutilo je spíše se vyhýbat výkladu látky „podle svého“ a diskusí se žáky se odvažovali jen vybraní jedinci. Tomuto modelu podléhala (a v mnohém dodnes podléhá) i vysokoškolská výchova budoucích pedagogů.

Do této generacemi sdílené představy školy jako nálevny vědomostí pečlivě držených v bezpečné vzdálenosti od doteku reálného života vtrhla po roce 1989 úctyhodná škála různorodých teorií a metodik jak zakódovat do výuky nové přístupy. Jenže ty byly založené na určitém v západních zemích v základě sdíleném přesvědčení o jejich důležitosti pro lidský vývoj a mnohem širším povědomí o psychologii, která ve zdejším prostředí chyběla a s postupující technokratizací obecného diskursu byla ještě zatlačována do pozadí.