Patrick Zandl: Dětské počítačovánky v josefinském školství

pátek 19. října 2012 ·

Dlouhou dobu nosím v hlavě jednu věc, nad kterou mě mrzí čím dál více, že na ni nezbyl čas. Programování pro děti. Abyste mi rozuměli, považuji za velký handicap našeho školství, jak přistupuje ke vzdělávání ve výpočetní technice. A pro své vlastní (a zřejmě i vaše) děti považuji za velkou nevýhodu, že se nedostanou brzy a dobře k pochopení počítačů, zatímco se jím servírují eukariotické buňky či přemyslovští králové, o nichž se stejně na vysoké (pokud si specializaci vyberou) dozví, že už je to dávno jinak. Přitom je zřejmé, že na počítače ještě nějakou chvíli narážet budou, k základnímu vzdělání to ale kupodivu nepatří.


A znovu. Vím, že na školách něco jako Výpočetní technika, Základy počítačů atd existuje. Jenže to má velmi různorodou úroveň většinou danou tím, že to vyučuje učitelka, která sama příliš hluboko nevidí a neví, odkud to uchopit. Je sice lepší něco, než nic, když se děti učí napsat email či zvětšovat písmo ve Wordu, ale cožpak by nestálo za to, říct jim něco o principu fungování emailu, základech typografie nebo skladbě vyhledávacích slov? Když už nic, alespoň by se nevkusné teenagerovské blogísky změnily na vkusné teenagerovské blogísky, i to by pagerank české domény jistě zdvihlo.

Otázka je, kde začít. Nemůže to být jen programování, ačkoliv základy algoritmizace by se hodily. Nemůže to být jen historie počítačů, ta děti nebaví. Musí to být názorné, musí to být soutěživé. Může to být po internetu, děti se předhánějí v řešeních úkolů různé složitosti dle věku a když to dobře dopadne, odnášejí si do života alespoň základní návyky a znalosti, které v praxi upotřebí.

Vím, že existuje celá řada pokusů na tohle téma, jenže jsou to koncepty devadesátých let. Také jsem děti okouzloval Karlem, jenže Baltík už nám tolik cool nepřišel a Karel se rychle přejedl. Najednou nebylo, kam jít dál. Kde pokračovat. Nejde o to, že bych si nemohl vzpomenout na programování v Pascalu nebo PHP a začít to do dětí hrnout sám, ale neměl jsem vůbec představu, co mohou sami zvládnout a co je na ně moc. Sám rodič je bezradný, protože nezná příliš měřítka dětské světa. Což znamená příliš mnoho vztekání na to, aby to obě strany za chvíli nepřestalo bavit.

Když o tom přemýšlím, v jasnějších chvílích vidím web, který dětem zadává a hodnotí úkoly, které mohou putovat i poštou, aby s tím byla trocha legrace, kreativity a papírování. Kde se soutěží, kde se předhánějí třídy a školy. Kde se spolupracuje na „velkých projektech“ počínaje sepsáním SWOT analýzy (jasně, že se jmenuje Brumbálův raport a ne SWOT), přes uspořádávání týmů, rozdílení prací pod dohledem tutorů, realizaci krátkých algoritmů či rešeršování referátů z historie. Prostě to všechno, s čím se děti jednou kolem počítačů potkají.

Přiznám se, že nevím, kudy z toho ven. Od státního školství nečekám, že by na takovou potřebu reagovalo, zdá se mi naopak, že je to něco, kde by mohla vzniknout soukromá, rodičovská aktivita. Že máme kolem sebe více chytrých počítačáků, než celé ministerstvo čar, školství a kouzel dohromady. Že bychom přeci něco takového mohli dát dohromady, protože to bude to nejlepší, co lidé od počítačů svým dětem nakonec odkáží.

Ale pořád nevím, kudy z toho ven, protože na to jeden člověk nestačí a přijde mi, že jsem zase jediný, koho to trápí.

PS: Ano, znám Scratch, jenže k němu není nic jako česká učebnice, cvičebnice nebo řešené příklady… A jako každý jazyk to nemá zase tak strmou programovací křivku, aby to mohli všichni bez backgroudnu a motivace zvládnout. Je třeba takovéhle šikovné nástroje posbírat, vytvořit k nim pozadí jak vzdělávací, tak soutěžní…

Převzato z Marigold.cz (licence CC By 1.0)

7 komentářů:

Jan Hučín řekl(a)...
19. října 2012 v 11:32  

Patriku aka Marigolde, je to zajímavá úvaha, ale na takové věci 1. stupeň ZŠ podle mě není.

Programování je specializovaná činnost, které se v životě reálně věnuje tak procento lidí. Základy algoritmizace je lepší pokus, ale ona je to podmnožina výchovy dětí k systematičnosti a pořádku. Pro začátek by mi úplně stačilo, kdyby mé dcery v 1. a 3. třídě zvládly algoritmus přípravy do školy s vnořenými procedurami domácích úkolů, které volají další procedury (ořezat tužku, najít sešit, zeptat se spolužačky na zadání) a které komunikují s perifériemi (tatííí, potřebuju koupit nové pastelky a mám donést peníze na SRPŠ)
Pokud jde ještě obecněji o informační gramotnost, pak takové věci člověk chytá spíš ve "světě" než ve škole a na základě konkrétních potřeb. Chce poslat e-pohlednici => osvojí si pohyb po webu, vyplňování formulářů a psaní textu (v čemž je zahrnuta implicitně i gramatika, stylistika a typografie). Chce se zeptat na úkoly => naučí se pracovat s mailem. Chce se pobavit s kamarády => naučí se používat Skype (v čemž je zahrnuto téma o bezpečnosti v kyberprostoru).

Vzpomínám si, jak jsem před patnácti lety školil dospělé ve Wordu. Posluchači byli nadšení, ale jeden kverulant se pořád ptal, k čemu mu to bude, když on hromadnou korespondenci ani makra nikdy nepoužije.

Ale možná máš s vlastními dětmi jiné zkušenosti.

(Omlouvám se za trochu familiérní tón, ale když to sem redakce převzala z Marigoldu, snad se sem přenese i trochu blogerské neformálnosti.)

poste.restante řekl(a)...
19. října 2012 v 13:53  

znám Scratch, jenže k němu není nic jako česká učebnice, cvičebnice nebo řešené příklady…

A což takhle nějaké učebnice, cvičebnice či řešené příklady sepsat?
Možná i nějaký ten projektík by se na to konto dal vytvořit.

Já si šťouchnu zase do jiného vosího hnízda. Pro další léta očekávám nástup robotiky. Jen vysavači to přece rozhodně neskončí. Bylo by fajn mít alespoň na středních školách a ideálně už na druhých stupních základek nějaký ten kroužek robotických nadšenců. Přitom existují platformy jako Arduino nebo LEGO Mindstorm. Je to zábavné, je to hravé, dá se při tom využívat už známých postupů ...
(Takhle nějak se v Japonsku získává konkurenční výhoda.)
Jen by to chtělo pár nadšenců a mít je z čeho zaplatit. A pak také neočesávat prostředky na pomůcky na holou kost. Ono pár základních sad Mindstormu přijde řádově na pár desítek tisíc a to jsou peněžní relace, o které se našim základkám jenom sní.
Ale možná vidí naše úsporná vláda perspektivu rozvoje země v dalších škrtech ve školství...
Koneckonců oni jsou ti povolaní vládnout a my obyčejní učitelé tomu prostě nerozumíme...

obyčejná učitelka řekl(a)...
19. října 2012 v 13:54  

"historie počítačů, ta děti nebaví"
Z praxe mám opačnou zkušenost. Když se moji žáci dozvěděli, že na vývoji prvních počítačů spolupracovala Ada Lovelace, dcera lorda Byrona, někdy před r. 1850 a že vymyslela děrné štítky, třídou to vysloveně zahučelo, a žáci byli dychtiví slyšet, jak to bylo dál. S nadšením pak přijali i informaci o prvním programovatelném tkalcovském stavu Josepha Jacquarda (používal dřevěné děrné štítky).
Jenže o to právě jde - o správné načasování. Pak vše "frčí" jak po másle. Jenže když to dětem nabízíme v době, kdy ještě u nich ani nevznikla potřeba, účinek je přesně opačný. (To je stejné, jako s dárky - dnešní děti dostávají vše ještě dřív, než po tom začnou toužit. A ani se tím pádem toužit nenaučí. Natož aby toužily po vědění.)

Anonymní řekl(a)...
19. října 2012 v 18:25  

Flašinet je tedy také počítač?

obyčejná učitelka řekl(a)...
19. října 2012 v 20:04  

Jsem laik, ale neřekla bych. Ty výstupky na válci rozeznívají pružiny, ale nespouštějí žádný další proces.

obyčejná učitelka řekl(a)...
19. října 2012 v 20:04  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Pytlik Blaha řekl(a)...
19. října 2012 v 22:26  

Nebuďte uštěpačný, pane flašinete. Historie kosmonautiky také začíná až někde u Ikara. Nezmínit v souvislosti s historií počítačů hraběnku z Lovelace či malého Blaise by byla trestuhodná nedbalost. Kolegyně Obyčejná měla bezesporu na mysli hodně, ale hodně chytře vymyšlené mechanické počítací stroje.
Počítačování je poměrně pestrý obor. Ne jen elektronická klikačka po fejsbůku. Taky můžete klidně foukat inverzním vysavačem.

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.