Kratičká smršť, která se prohnala českými médii na téma testovacího systému Barvy života, vyzněla jednoznačně. Nějací filutové nechají školní děti klikat na počítači na barevná kolečka, na dálku jim radí nesmysly a inkasují za to peníze z evropských programů a poloprázdné školní kasy. Šarlatánství, podvod a lumpárna. Realita je ovšem poněkud složitější a než si na Barvy života taky rozhořčeně plivnete, je dobré pár věcí vědět.
Z článku Tomáše Feřtka v blog.RESPEKT.cz vybíráme:
Kde je tedy problém? Pan Šimonek (starší) není žádný obchodník, ale zaujatý vědec. Dlouho tedy jeho firma, kterou vede jeho syn, snímala další klienty (dnes jich budou řádově nejspíš desetitisíce) a tím zpřesňovala vypovídací schopnost výsledných snímků. Ale nedařilo se jí výsledky prodat. Psychologická obec je vůči metodě většinově naladěna nedůvěřivě, hlavně pro její bezkontaktnost. Test vyplníte na počítači a snímek vznikne, aniž by s vámi někdo mluvil. To je pro standardně vyškoleného psychologa nepřijatelné. Až interpretace probíhá většinou z očí do očí. Proto se snaží firma DAP Services posledních zhruba pět sedm let nabízet metodu ve formě „produktů“ firmám, školám a úřadům jako kariérní poradenství, diagnostiku třídy a podobně. A tam může nastat potíž. Jedna věc je samotný snímek, o tom osobně pochybnosti nemám, druhá věc je kvalita jeho interpretace a doporučení, která na jeho základě dostanete. Tam už může být kvalita hodně proměnlivá. Opět mluvím ze zkušenosti.
Poznámka redakce: Použití pouze jedné metody je vysoce neprofesionální, jak v klinické praxi, tak kdekoliv jinde. Využití v kariérním poradenství či diagnostice třídy je čiré šarlatánství bez ohledu na počet statisticky zpracovaných snímků. Je s podivem, že MŠMT na využívání této pochybné metody dosud nezareagovalo.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
4 komentářů:
Souhlas s poznámkou redakce.
Nějakou vypovídací schopnost ty barvové testy můžou mít, ale dělat z nich komplexní závěry je mírně řečeno značně odvážné.
Když se jimi o své vůli a s vědomím o co jde rozhodne řídit dospělý, je to jeho věc a jeho riziko - koneckonců se může na své riziko a na svoji odpovědnost řídit třeba i radami od kartářky.
Aplikace na děti je ale po všech stránkách "poukázka na průšvih".
Pan Feřtek píše, že se metoda běžně používá v klinické praxi. Ovšem situace, kdy jedna zkoumaná osoba sedí v klidu v křesle a plně se koncentruje na prožitek barev a dalších vizuálních signálů, je naprosto odlišný od kolektivního provádění testu v atmosféře školní třídy. Už jen zadání - kdo čte úvodní komentář? Jak jednotlivci dávají pozor, na co momentálně myslí...Kolektivní a individuální testy, to je zcela rozdílné pole působení, které metodu a její výsledky zcela zásadně ovlivní.
Jako učitel mám dojem, že se tu školy, které testy zakoupily, chytají stébla - zase jedna "zajímavá" činnost, která nás odvede od vlastní výuky a možno ji vydávat za odbornou pomoc dětem. Jeden čas to byly výukové projekty, kterými se ubíjel nežádoucí čas při vyučování, že bychom teď najeli na psychotesty? Hlavně ať je legrace.
Jo my jsme za to vyvalili 40 000 Kč, což je částka, kterou máme na pomůcky na celý rok.
Můj názor: Na to, jak se výstupy zpracovávají (pomocí PC programu) a prezentují (max. 2 hoďky) je to především neadekvátně drahé. Masové používání této metody je při její ceně fakt průšvih, protože kantoři se o třídě dozví jen to, co už sami a zadarmo dávno vědí.
Pokud školy takové pi.oviny zaplatí, resp. statutární orgán školy dovolí toto velké NIC zaplatit, tak bych jako zřizovatel neposlala škole už ani korunu.
Okomentovat