Článek pokračuje v odhalování vlivu otevřenosti zprostředkované technologiemi na fungování škol a zabývá se též ovlivňováním samotné pedagogiky podle profesora vzdělávacích technologií Davida Whita z Oxfordu.
Při zkoumání aktivit Jenny Mackness, která mě inspirovala k napsání
minulého článku o tom, jak v oblasti vzdělávání překonávat odpor proti
současnému přívalu otevřenosti (Nebezpečí vynucování otevřenosti podle Veletsianose), jsem se celkem logicky dostal k jejímu vlastnímu kurzu MOOC s názvem First Steps into Learning and Teaching in Higher Education, který s kolegou George Robertsem organizuje v rámci svého působení na britské Oxford Brookes University
[1]. Tím, že i tato aktivita je určena primárně vysokoškolským
učitelům, se nenecháme odradit, protože všechny změny, které se dotýkají
škol vysokých, se v modifikované podobě přenášejí na nižší stupně
vzdělávací soustavy a naopak.
V programu kurzu mě na první pohled zaujala účast Davida Whita z vedlejší a také mnohem známější University of Oxford, o jehož výzkumu na téma rezidenti/návštěvníci již Spomocník informoval. Jeho webinář s názvem The impact on teachers of open educational resources and open academic practice in the digital university (Vliv OER
a volně dostupné akademické praxe digitální univerzity na učitele) se
konal 13. června v prostředí Blackboard Collaborate, které je, zdá se,
momentálně pro tento typ aktivit standardem. Používají ho již i řešitelé
projektu EUN iTec, jehož webinář,
kde se mimochodem též mluvilo o Davidu Whitovi, jsem absolvoval o den
později. Určitě bude stát za to, se na jeho nejnovější myšlenky podívat
trochu podrobněji.
Dave se tentokrát soustředil na odhalování vlivu volné dostupnosti a
otevřenosti na činnost škol. K přiblížení principů, na jejichž základě
se tento vliv uplatňuje, použil analogii s ledovou krou.
 |
Nad vodou se nacházejí ty volně dostupné výukové zdroje (vezměte na vědomí, že o materiálech a službách placených zde vůbec není řeč), které lze považovat za oficiální produkty činnosti příslušné organizace. Vyznačují se hlavně tím, že dokonale splňují všechny požadavky autorského práva (typicky s využitím licence Creative Commons). Pod vodou pak jsou ty typicky neformální zdroje, pro něž licence není podstatná. Zato disponují snadnou dostupností, sdílením a opětovným používáním (remix). [2]
Mnohem důležitější otázkou, než zda je určitý materiál nad či pod vodou, je to, jakým způsobem ovlivňuje samotnou výuku. Tak třeba MIT, který v roce 2001 přišel jako první s koncepcí volné dostupnosti ve výuce používaných výukových materiálů ve formě OpenCourseWare (viz Web napomáhá svobodnému přístupu ke vzdělání), doprovázel tehdejší, ve skutečnosti poněkud náborovou kampaň prohlášením, že hodnota, kterou za své nemalé školné nabízí prezenčním studentům, není v obsahu materiálů ale v kvalitě učitelů a výukových postupů. Podobně uvažuje i Dave, podle něhož není možné využití obsahu typu OER oddělit od kontaktů, které výukový proces doprovázejí.
To je samozřejmě nezpochybnitelná pravda, která zároveň ukazuje, kde jsou meze volně dostupné online výuky (třeba právě kurzů MOOC). Dave se zmínil například o tom, že známá otevřená online univerzita Sebastiana Thruna Udacity (Jak jeden kurz změnil život profesora Thruna) ve svých posledních kurzech nabízí přímý online kontakt s učitelem za poplatek. Ti studenti, kteří se při plnění výukových cílů obejdou bez učitele a vystačí s dostupnými online zdroji či kontaktem s někým jiným (spolužáci, odborníci ad.), mohou odborně zaměřené kurzy na Udacity nebo na nejnovější společné online škole Harvardu a MITu edX či jinde studovat zcela zadarmo. Použité výukové systémy jsou již dnes schopné v masovém měřítku zajistit dokonce i jistou úroveň interaktivity. Je v nich zabudovaný inteligentní agent, který řídí práci studentů a v případě jednoznačných úkolů též hodnotí jejich výsledky. Jiné MOOC kurzy, jako třeba již minule zmiňovaný Change 2011 nebo náš loňský RVP_VT21, sází pouze na vysílání podnětů k zamyšlení vedoucímu k hlubšímu chápání dané problematiky a zpětnou vazbu provádějí pouze sledováním toho, jak se příslušné myšlenky prostřednictvím síťově rozvětveného osobního vzdělávacího prostředí účastníků šíří po internetu.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
0 komentářů:
Okomentovat