Interpelace Josefa Dobeše v PSP: Jan Látka se ptá na reformu financování škol

Vážený pane ministře, vámi navrhovanou reformu regionálního školství považuji doslova za likvidační. Je patrné, že cílem představených změn je zachovat pouze velké sídlištní školy a gymnázia, zatímco výuka v menších obcích a malých venkovských školách má být omezena. Od příštího roku totiž zřejmě zanikne řada škol, které dnes kvůli úbytku dětí nedokáží naplnit třídy do tzv. ideálního počtu 24 či 25 žáků.


S vaším návrhem nesouhlasí Asociace krajů, Sdružení místních samospráv ani Svaz měst a obcí.

Dovolil bych si zmínit některé negativní dopady, které váš návrh obsahuje. Je to především likvidace současné sítě základních škol, a na to navazující postupné vylidnění venkova. Zdá se, že zcela pomíjíte značné zmaření investic, vložených do školských budov. Možné je i nebezpečí případného vracení peněz Evropské unii u škol, které již nějaké prostředky z EU čerpaly. Pominout jistě nelze ani předpokládané zvýšení výdajů rodinných rozpočtů rodin s dětmi, které již tak mají čím dál hlouběji do kapsy. Nelíbí se mi ani zvýšená bezpečnostní rizika při cestách dětí do vzdálenějších škol.

Vážený pane ministře, jsem přesvědčen, že v oblasti regionálního školství a jeho reformy je potřeba postupovat koncepčně a v úzké koordinaci s regiony a kraji. Nejsem pro použití stejného přístupu u základního i středního školství. Je nutné respektovat specifika regionů a krajů, a také zachovat dostupnost sítě základních škol pro občany. Ve způsobu financování by se také mělo odrazit hodnocení kvality škol.

Ptám se proto, pane ministře: Nezvažujete po reakcích odborné veřejnosti, opozice i některých koaličních partnerů změnu přístupu k financování regionálního školství?

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Děkuji za dodržení časového limitu téměř přesně. A nyní poprosím pana ministra, který má asi pět minut. Prosím.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš Života? Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, dámy pánové, já rozumím tomu, že interpelace, když se připraví, čte se, tak nemůže reagovat na situaci před 20 - 25 - 30 minutami. Přesto to zkusím zopakovat. Je tu teoretický model, který, v tuto chvíli probíhá pracovní skupina zástupců ministerstva školství a přesně z těch všech 3 asociací: Sdružení místních samospráv, Asociace krajů a Svazu měst a obcí. Spolu s nimi tvoříme pracovní skupinu, abychom procházeli další body, které by měly v parametrech financování regionálního školství být.

Když říkáte, že se vynaložily finanční prostředky z Evropských fondů, aby nebyly vraceny, tak je to jeden z prvků. Jestliže obec si váží své školy, váží si vzdělávání a starosta dává třeba 50 % rozpočtu do školství, do své školy, a ta škola je vybavená, ta škola je opravená, dokáže vyčerpat evropské fondy, tak to by měl být další ukazatel, jak se rozhodovat o osudu této školy.

A na to já jsem ochoten přistoupit, o tom jsem ochoten se bavit, a v tomto duchu bychom tu koncepci měli nastavit, protože jinak vyjdou vniveč peníze, které tam jsou, a opravená, spravená škola, za 20 let by to byl škaredý pomník této reformy, a to já nechci.

Máme pracovní skupinu. Kromě tady těch tří samosprávných sdružení tam budou odborníci z asociací školských. A budeme se o těch parametrech bavit.

Na druhou stranu je tu jeden fakt, který neovlivní žádná pracovní skupina, a to je počet dětí v České republice. Já se přiznám, že jak jezdím po České republice, po školách, byl jsem - už jsem to tady zmiňoval - ve škole ve Velíši. Malá vesnička. A teď jsem tam diskutoval. Byla plná tělocvična lidí z té Velíše. A bavili jsme se. A bavili jsme se o tom, jak to pojmout. A tak jsme se dohadovali. Já jsem říkal: Víte co? Zkusme udělat jednu věc tady u vás ve Velíši. Přerušme na dvě, na tři hodiny tuto debatu, běžte domů, rodiče, a pojďme pracovat na demografii vaší obce. A za devět měsíců já sem přijedu a zjistím, jestli se to povedlo. A pak je šance, že stoprocentně zachráníme tu školu.

Je to nadsázka, ale je v tom ten zakopaný pes. Jestliže bude čím dál méně a méně dětí, pak si budeme muset zvykat na to, že škol bohužel bude muset být méně. A já ale tady znovu říkám - vy jste říkal, je to ve prospěch velkých sídlištních škol - přesně naopak. Přesně naopak. Uvedl jsem příklad, že jsou vedle sebe pět minut cesty tři sídlištní školy. A v tom systému si velmi klidně žijí. A to je špatně. Tam by měl být první pohled na efektivizaci celého systému.

A znovu říkám - programové prohlášení vlády je podpora malotřídních škol. A v té tabulce - kdy my říkáme: kdyby to bylo jen podle toho hrubého nástřelu, tak si všechny malotřídní školy v systému výrazně polepší. Ale já znovu říkám: Je potřeba to doplnit o další parametry, aby školy ve vesnicích, plně organizované, nebyly ohroženy. A tam, kde se do toho investovaly peníze, kde třeba je demografie za pět, za šest let příznivější. A mohou tam být další a další parametry.

Ale když se situace nezlepší, za šest, za sedm let budou muset děti dojíždět - ta vlna bude muset nepochybně přijít. A ona přichází. Starostové už to dneska dělají. To není žádný výmysl Dobeše a ministerstva teď, ale hejtmani několik let optimalizují síť škol. A zřizovatelé na úrovni měst a obcí to dělají stejně tak.

Jenom si říkáme, že to někde není úplně dostatečné a hlavně koordinované. A nejsou pro to jednotné parametry. Tak já vám tady říkám, že je pracovní skupina, kde mají zástupce samosprávy a odborná veřejnost.

Děkuji.

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Poprosím pana poslance Látku, aby reagoval.

Poslanec Jan Látka: Ano, pane ministře. Já jsem tady samozřejmě byl při tom vašem prvém vystoupení, poslouchal jsem. Mě trošku mrzí, že obecně tato vláda dělá spoustu věcí tak, že pouští jakési balónky - a musím říci, že vaše ministerstvo je na to opravdu kadet - kdy vyzkoušíte, co to s tou veřejností udělá a pak buď jdete dál, nebo začnete v těch momentech couvat.

Vy tady zmiňujete jednání se samosprávami. Proč ta skupina nevznikla dříve, než vůbec došlo k vypuštění nějakých návrhů? Vždyť vlastně i někteří vaši koaliční partneři - nechci tady používat slova Petra Gazdíka a dalších, jak se k tomu postavili, k vašim návrhům reformy. Samozřejmě, dohodněte se se všemi zainteresovanými, připravte to a pak teprve předložte. Takhle by to mělo vypadat.

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak. A ještě prosím pana ministra. Dvě minuty.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš: Vážený pane poslanče, já mám styl práce přesně naopak. Abych svolal lidi, abych zavolal Asociaci hejtmanů, abych zavolal představitele svazu obcí a okrádal je o drahocenný čas, tak pro to musí být nějaký podklad, který prošel nějakou první prověrkou, protože jinak budu plácat, plácat a plácat, budeme dělat nad ničím pracovní skupinu a je to špatně.

Připravil jsem materiál, ten prošel poměrně první ostrou prověrkou - poradou ekonomických ministrů. A teprve s tímto mandátem ho dávám do těchto pracovních skupin a jsem připraven to modifikovat. Ne naopak. Nedovedu si to představit.

A ony balónky. Já nevím, co je to za vypouštěné balónky. Státní maturity, pětky a devítky, změna financování regionálního školství, smlouvy s rodiči. Mimochodem, to byl často takový bílý pejsek nebo balónek. Nikdo dneska neví, že běží od září projekt na sto školách a my ho pravidelně vyhodnocujeme a máme z toho výsledky. Těm školám, zdá se, a my to teď v únoru budeme mít na tiskovce, těm školám model vyhovuje. Zase to bylo něco a teď se to dotahuje. Etická výchova na školách a podobně. Jedno za druhým. To nejsou balónky. To jsou věci, na kterých lidé na ministerstvu pracují a věci dotahují. Takže takhle.

Děkuji.