Bořivoj Brdička: Hodnocení netestovatelného aneb kariérní řád pro každého

Článek se zabývá možnostmi, které přinášejí nové formy hodnocení schopností uživatelů internetu v oblasti hodnocení výukových výsledků a kvality učitelů.



Již nějaký čas se celá řada odborníků snaží upozorňovat na zásadní problémy spojené s plošným testováním žáků. K těm úplně nejvážnějším rizikům patří zkreslení způsobené momentální indispozicí, která při realizaci testů jednou za několik let může zkoušeného značně poškodit. Dalším evergreenem kritiků testování je obava, že obsah testů, jež nemohou zdaleka pokrývat všechny výukové cíle popsané (u nás dosud připravovanými) standardy, bude určovat, co se má učit. Tím spíše, budou-li školy podle výsledků testů hodnoceny.

Nepatřím k zásadním odpůrcům testování. Jen bych si ho představoval poněkud jinak, než jak je u nás zaváděno. Mnohem přijatelnější řešení problematiky ověřování znalostí i dovedností (nejen žáků) přichází ruku v ruce s nastupujícím plošným využíváním vzdělávacích technologií. Nasazení počítačových systémů daty řízeného školství řeší problém měření pouze okamžitých schopností žáka prostě tak, že data o jeho výsledcích zaznamenává stále (viz Vize daty řízeného školství). Takový systém dokáže docela snadno provádět kontrolu znalostí podobnou připravovaným plošným testům, jenže průběžně každý den.

Poskytuje tak žákům, učitelům i rodičům okamžitou zpětnou vazbu, na níž je možno včas reagovat. Jak již ale bylo řečeno, bohužel nedokáže vyhodnotit splnění všech požadovaných výukových cílů. Podívejme se proto blíže na to, jak hodnotit i ty části standardů, které jsou běžnými testy nepostihnutelné.

Předně je třeba konstatovat, že skutečně komplexní hodnocení, jež by zahrnovalo opravdu úplně vše, realizovat vůbec nelze. Tradiční testové úlohy jsou schopny nejsnáze ověřovat faktické znalosti na úrovni 1. stupně Bloomovy taxonomie výukových cílů (viz Bloomova taxonomie v digitálním světě). Kvalitní test pak může měřit i jiné věci, třeba představivost, inteligenci, pochopení významu textu (např. PISA) apod. Na úplném vrcholu Bloomovy taxonomie je vlastní tvorba, jejíž hodnocení je vždy velice komplikované.

Připravovaný systém státního plošného hodnocení tradičních žákovských prací v podobě esejí, na němž pracuje ČŠI, předpokládá osobní zapojení vyškolených hodnotitelů z řad učitelů. Tato metoda je drahá, subjektivní a obtížně použitelná na jiný typ výstupu než je prostý textový dokument.

Posun v možnostech hodnocení výukových výsledků přineslo tzv. portfolio (viz Hodnocení výukových výsledků v digitálním světě). Jedná se o osobní archiv všech existujících výstupů každého žáka vzniklých ve výuce i mimo ni, dnes pochopitelně zásadně v digitální podobě v počítačových mracích někde na internetu. Každý, komu žák umožní přístup, si o jeho schopnostech může snadno udělat obrázek. Musí ale mít přístupová práva a čas, jež je k prostudování obsahu nutný. Některé v současné době dost potřebné kompetence však nepostihuje ani portfolio. Mám na mysli třeba tak důležitou schopnost týmové spolupráce nebo prezentace vlastních výsledků.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz