Bořivoj Brdička: Historie volného sdílení na internetu

První ze seriálu článků zabývajících se otevřenými výukovými zdroji a jejich vlivem na školství. Zprostředkovaně, díky souvislosti s možností svobodného vzdělávání pro všechny, i dopadem na celou společnost.



Tento seriál článků o otevřených výukových zdrojích bych rád věnoval památce nedávno zesnulého prezidenta Václava Havla. Důvodů mám víc než dost. Chtěl bych veřejně deklarovat svou vůli rozvíjet jeho myšlenky a naplňovat jeho odkaz bez ohledu na to, že jsou naše cíle mnohými vnímány jako utopické. Zde popisovaný boj za volnou dostupnost výukových zdrojů pro všechny je v dokonalém souladu s Havlovou vizí o šíření pravdy a lásky.


Většina z nás je pravděpodobně alespoň obrysově obeznámena s existencí fenoménu volného šíření digitálních materiálů prostřednictvím internetu. Na počátku tohoto hnutí, které má dnes v některých zemích též přímou politickou podporu, stála spolupráce programátorů při vývoji software, jež je spolu se svým zdrojovým kódem volně šířen tak, aby ho kdokoli další mohl opravovat a upravovat (Free Software Foundation, Open Source). Tato forma sdílení programů v dobách velkých sálových počítačů (50.–70. léta), jež předcházely vzniku osobních počítačů a internetu (80. léta), dokonce převládala. Velký význam má dodnes. Důkazem je oblíbenost takových produktů, jako je Linux nebo Open/Libre Office.

Prudký rozvoj internetu v 90. letech minulého století a jeho průnik do neakademického prostředí včetně domácností a dětských pokojů způsobil nejen jeho nepříjemnou komercionalizaci, ale měl také značný vliv na změnu charakteristických vlastností nastupující tzv. síťové generace (viz Přichází nová iGenerace). V důsledku všudypřítomnosti technologií a nepřetržité dostupnosti internetu jsou současné děti stále méně schopné delší souvislé práce, mají problémy s pochopením komplikovanějších textů a často dělají více věcí najednou. Zato mají rozvinutější fantazii, dokážou rychle reagovat a jsou zvyklé mezi sebou spolupracovat (viz Vliv technologií na děti prudce roste).

Právě díky naprosto samozřejmé aktivní spolupráci se fenomén sdílení digitálních materiálů začal rozšiřovat mimo vývoj programů i na další druhy dokumentů. Učitelé samozřejmě dobře znají první na první pohled zřejmý důsledek nově vzniklé situace. V prostředí soustavného propojení mezi žáky je zcela samozřejmé, že získá-li nějaký k výuce se vztahující dokument jeden žák, má ho během okamžiku k dispozici každý. To je samozřejmě ve většině případů jev velice pozitivní, jedná-li se ale třeba o zadání písemky, která má být použita v příští hodině v jiné třídě, velkou radost z toho učitel asi nemá. Což teprve, jde-li o celostátní plošný test, který může být okamžitě k dispozici online i se správnými výsledky. To jsme ale narazili na trochu jinou problematiku, k níž se vrátíme někdy jindy.

Typickou vrcholnou formou sdílení jsou uživateli internetu tvořené dokumenty, jež jsou volně k dispozici všem. Nejznámějším takovým je Wikipedie. Má ve výuce ojedinělé postavení. Bývá jedním z prvních míst, kam se žák dostane při hledání informací k tématům, jež v rámci výuky zpracovává. Doufám, že není třeba na tomto místě znovu zdůrazňovat rizika spojená s pouhým kopírováním libovolného dokumentu získaného na internetu do vlastní žákovské práce bez skutečného chápání jeho obsahu.

Jiným mezi žáky mimořádně oblíbeným výukovým zdrojem je úložiště uživatelských videí YouTube. Důvodem jeho mimořádné oblíbenosti je skutečnost, že zde při získávání informací žáci nemusí nic číst. O tom, že čtení nepatří k jejich oblíbeným činnostem, jsme se již zmiňovali. U videa je pochopitelně mnohem obtížnější zcizení obsahu za účelem použití ve vlastní práci. Běžné je ale jeho vložení do online dokumentu tak, že vlastní video při přehrávání zůstává na původním místě (tzv. mashup). Tuto techniku běžně používá i Spomocník (viz níže). Jiným způsobem sdílení dokumentů je legální použití cizí práce za účelem vytvoření něčeho nového. Pro texty je to docela normální, ale jde to i u videa. Typickým příkladem je remix kultura na Youtube (viz Už jste slyšeli o Lip Dub?).

Celý článek na spomocnik.rvp.cz