Jana Kneřová: Alternativní komunikace, aneb Lenka mezi iPady

Přinášíme vám rozhovor s Lenkou Říhovou, který je především o tom, jak dobrá myšlenka může dát vznik smysluplné aktivitě komunitního rázu. Držíme palce!



Ahoj, Lenko.

Ahoj, Jano.

Lenko, ty jsi před časem rozjela takovou akci kolem využití iPadu ve speciálních školách. Jak to, prosím tě, všechno začalo? Co bylo tím prvním impulsem?

Já se obecně zabývám komunikací už dlouho jako logoped, pracovně. A protože máme hodně dětí, které mají dost velkou poruchu dorozumívání, případně vůbec nekomunikují mluvenou řečí, oni jsou taková moje specializace. Pořád hledám, co by se dalo využít. A úplně náhodou jsem si všimla na You Tube zahraničního videa, kde děti komunikovaly pomocí jakéhosi počítače, vůbec jsem netušila, co to je, musela jsem si to vyhledat. No a tak jsem se tím začala zabývat.

Narazila jsem náhodně ještě na jednu ženu, maminku holčičky s postižením, kterou to taky zaujalo. Jely jsme ve stejné linii, pročítaly jsme zahraniční blogy, sledovaly videa a fakt nás to zaujalo, ale nevěděla jsem, jak se k tomu dostat. Na setkání Rady starších jsem se radila s Petrem Naske z Jednoty školských informatiků a od něj jsem dostala kontakt, že bude schůzka, seminář o využití Apple produktů ve školství. Tak jsem se tam přihlásila i s kolegyní Ivou a už se to rozjelo.

Takže do té doby jsi o iPadu nevěděla vůbec nic?

Ne, ani jsem nevěděla, jaký je rozdíl mezi iPadem a iPodem. Všechno jsem si musela najít a prozkoumat.

A co používáte tedy pro komunikaci vy?

Začínáme zkoušet iPad. Ale chceme používat oba. iPad je větší a tak je pro nás jednodušší, protože děti mají většinou problémy s jemnou motorikou, ale máme i takové děti, které by iPod dokázaly využít. Má velikost mobilního telefonu a tak je to taková forma kapesní komunikace.

Lenko, co ti kolem objevování kolem těchto technologií pomohlo?

Asi to, že mi je technika blízká, že jsem mohla propojit svůj zájem o komunikaci se zájmem o technologie. Nějak to přišlo. Komunikace je moje téma odjakživa a síťování v online prostředí mě baví, pořád je co hledat a objevovat. A navíc nám přibývají děti, které mají s komunikací velké problémy. Jsou to děti, pro které je těžké nějakou alternativní komunikaci nastartovat.

V nedávně době se používaly a používají hlavně dvě formy náhradní komunikace. Jedna možnost jsou zjednodušené znaky ze znakové řeči, ale tady je problém, že se jedná často o děti s kombinovaným postižením, které mají méně obratné ruce a znaky nejsou úplně zřetelné a čitelné. A druhá možnost je nějaká forma obrázkové komunikace. Komunikační tabulky, což jsou takové knížky s fotografiemi, obrázky, nebo s piktogramy, kde ony ukazují to, co by jinak chtěly říci. Jenže obrázky se ztrácí, mačkají, ničí, špatně se to tam hledá, musí se listovat. Takže dotyk na tabletu by nás mohl posunout zas někam jinam. Navíc děti si s tabletem hrozně rozumí, je to takové intuitivní dotýkání a ukazování.

Mám radost, že nemáme za světem takové veliké zpoždění, jako jsme mívali. Ony ty tablety jsou na trhu druhým rokem. A dvojka od března 2011. To mě těší… A úplně nejvíc mi pomohlo, že jsem se pokaždé setkala s někým, kdo se mnou chtěl spolupracoval, nadchnul se pro stejnou věc nebo mě nějak poposunul dál.

To je hezké. Vy jste založili taky blog a skupinu na Facebooku.

Založily jsme blog, protože s tou maminkou, která je odněkud od Ústí nad Orlicí, máme kontakt jedině online. Ona měla blog pro svoji holčičku, kde byla i první informace o iPadu. A potom založila i tento nový blog, kde chtěla shromažďovat i informace o využití iPadu. Tak jsme se dohodly, že do toho půjdeme spolu, protože jsem si v zahraničí všimla, že takhle to funguje.

Většinou jsou to rodiče, kteří založí takovýto blog, a nebo skupina rodičů s pedagogy, a tam si vyměňují zkušenosti, recenzují si různé aplikace, protože využití iPadu v té komunikaci je pro ně nové, tedy nejen pro u nás v ČR, ale i venku. Říkala jsem si, že to tady chybí, že když nás bude víc, budeme silná základna a budeme mít snad možnost něco ovlivnit, třeba to, že tady na trhu chybí české aplikace. Ve světě jich je hodně. Anglické, španělské, ale českých je minimum, a proto i ten Facebook. K tomu se přidala moje kolegyně Iva, která založila FB stránky. Už máme 71 přihlášených lidí a už se těšíme na stovku. Chtěli bychom pak říct: „Podívejte se, tady jsou lidi, které zajímají tyto aplikace. Vidíte, vývojáři, pole neorané, tady jsou vaše možnosti!“

A jaké vidíš možnosti ve využití iPadu ve speciálním školství? Myslíš, že je šance na větší rozšíření?

Já doufám, že ano. V naší škole určitě, protože já jsem to samozřejmě rozšířila, kde jsem mohla. Ještě bych se asi měla zmínit, že na tom semináři, kde jsem byla s Ivou Jelínkovou, jsme dostaly slíbeno, že si ten iPad můžeme od pořádající firmy vypůjčit a vyzkoušet. Protože doporučujte něco, o čem nevíte, jak to funguje. My jsme to měly tam poprvé v ruce a jenom jsme tušily, že to asi bude to, co si myslíme, a že to asi bude dobré. Tak tedy díky firmě 24U a Janu Jílkovi nám byl zapůjčen iPad i iPod na 14 dní do školy. Tak jsme se s tím musely strašně rychle seznámit, abychom to využily. Ještě musím zmínit jednoho důležitého poradce, Petra Máru, našeho předního odborníka na Apple, který nám mailem radil, když jsme to potřebovaly.
Pokusily jsme se stáhnout aplikace, které jsme si už předtím na App Store vyhlídly. Potřebovaly jsme to odzkoušet, protože ty aplikace pro alternativní komunikaci jsou samozřejmě všechny v angličtině a musely jsme najít takové, u kterých jde přehrát zvuk. A tak jsme se učily přehrát hlas, přepsat slovíčko. Některé aplikace byly zdarma jenom jako demoverze, proto jsme musely trochu zainvestovat, i když ty aplikace nejsou finančně nákladné, dají se najít vhodné i do 5 euro. Takže jsme to vyzkoušely, nainstalovaly konkrétní obrázky pro ty naše děti a zkoušely jim to dát k dispozici. A zjistily jsme, že to funguje.

Pak jsme si pozvaly rodiče dětí, o kterých si myslíme, že by se jich to mohlo týkat, a oni všichni, fakt do jednoho, asi 9 rodičů, byli okamžitě nadšení. Do jednoho a hned. Vůbec to nebylo o nějakém přemlouvání. Viděli, že to na tu komunikaci bude skvělé.

Znamená to tedy, že iPad budou dětem pořizovat rodiče?

Určitě rodiče, protože pokud by to mělo fungovat pro jejich komunikaci, tak je potřeba, aby to měli pořád u sebe. Tablet má velikost trochu většího sešitu, něco mezi A4 a A5, takže vlastně stejně jako mají papírovou komunikační knížku, tak můžou mít ten iPad a je potřeba, aby ho měli, aby to nebyla jen pomůcka ve škole, která koluje někde mezi dětmi. Aby to byla jejich pomůcka, kterou můžou kdekoliv vytáhnout a v podstatě se pomocí vhodného programu domluvit.

Ještě se zeptám v souvislosti, myslíš si, že je možné požádat při nákupu iPadu jako komunikační pomůcky o sociální příspěvek?

Ano, určitě ano, protože spousta těch rodičů to zkusilo, úspěšně, mluvili o 50% z ceny. Oni si žádají na sociálním odboru v místě bydliště a škola to doporučuje pro výukové účely. Některé maminky to už mají slíbené.

Vy jako škola také vlastníte nějaké iPady?

Ano, my jako škola je musíme vlastnit. Jedním z našich záměrů je fungovat jako poradenské centrum. Nejen pro rodiče od nás ze školy, ale i pro jiné, díky tomu blogu se na nás navazují další lidé. Samozřejmě i pro zájemce z řad pedagogů nebo logopedů. A to se mi hrozně líbí, jak se ta komunikace rozrůstá.

Musíme být v obraze, protože my jsme si teď jen osahali ty nejlevnější aplikace, zkusili jsme si to jen tak trochu. Tak ty iPady musíme vlastnit a jít pořád dál, je to i otázka nějaké metodiky a využívání výukových programů nejen pro nekomunikující děti.

Takže vaším nejbližším cílem je vybudovat středisko, které bude seznamovat rodiče, případně školy, s využitím těchto technologií?

Ano, přesně jsi to odhadla. My teď máme takový docela reálný plán, našli jsme grantovou výzvu, která se nám na naše záměry hodí. Já tedy doufám, že nám to vyjde. Bude to trvat delší dobu, než se to schválí a případně rozjede. Ale tohle bychom opravdu rádi.

Je něco, co by vám pomohlo? Nebo můžeme vám nějak pomoci my?

Vy nám pomáháte tím, že tyto informace zveřejňujete. A teď už je na školách, aby si toho všimly. Já určitě chci oslovit školy, na které máme kontakty. Dokonce už jsme měli malinkatou přednášku pro asociaci pomáhající lidem postiženým autismem. Pro autisty je to totiž taky vynikající pomůcka. Takže na tom jsme už začali a rádi bychom využili i možností Sdílen na rvp.cz, příští školní rok bychom udělali nějakou Sdílnu na tohle téma.

Tak to jsou moc hezké plány, my vám budeme držet palce, sledovat vás v diskuzi, v blogu, na FB klikat na Like, prostě podporovat vás všemi směry. A budeme sledovat taky další pokroky vašich dětí. Aby se vám dařilo a bylo dobře. Děkuju, Lenko, za rozhovor.

Já bych ještě dodala, že se nejedná o aplikace pro alternativní komunikaci, ale taky vzdělávací, pro matematiku, smyslové vzdělávání, hry, jsou jich opravdu tisíce. Sledujte nás, budeme to na blogu všechno recenzovat a dávat odkazy. Já pevně věřím, že se k nám další speciální školy připojí.

*
…dodatek po týdnu od rozhovoru


Na blogu přibývají články, vycházející z vlastních zkušeností a konkrétních počinů kolem iOS. Škola vlastní dva iPady a iPod, a své mají už i 4 naši žáčci, další jsou objednané. Komunita se rozrostla o další členy, rodiče a logopedy. Ozývají se zájemci z řad rodičů dětí s postižením z celé ČR, kteří na blogu našli inspiraci a také první pedagogové. (Tady je myslím ještě dost velká rezerva – nevědí o nás…, zdá se jim to nákladné nebo složité…, nezajímá je to?…).

Máme základní přehled v nabídce a možnostech výukových aplikací pro naši skupinu dětí, sestavujeme první dotykové komunikační tabulky, které chceme s konkrétními dětmi zkoušet. Naše kontakty teď asi trochu přeruší prázdniny, ale zase budou mít rodiče čas všechno společně s dětmi prozkoumat.

Na září už bychom chtěli mít připravenou metodiku jak alternativní komunikaci pomocí iOS budovat.

Převzato z blogy.rvp.cz