... neexistuje.
Každý jsem dobrý v něčem jiném - a to je dobře. Není na škodu - pro samotného učitele i pro žáky - aby měli možnost porovnat různá prostředí, nabídky, možnosti, i když by se jednalo třeba jen o suplování v jiné třídě.
Protože změněné prostředí vyžaduje změněný přístup...
Dokonalý učitel?
Abychom
byli dobrými učiteli v každé situaci, musíme být téměř Supermany (jak
zaznělo na jedné z regionálních konferencí Metodického portálu).
Beth Lewis (2) sepsala seznam vlastností, které by měl adept učitelství mít:
- soucit
- vášeň
- vytrvalost
- soutěživost
- cílevědomost
- kreativita a zvídavost
- optimismus
- flexibilita
Otázku dovedností a schopností dobrého učitele jsme si už položili např. videoukázkou Máš na to být mým učitelem? nebo Je možné naučit se být dobrým rodičem/učitelem?
Mnohokrát jsem už vyslovila názor, že na pozici učitele bychom měli skládat zkoušky jako na zbrojní pas. Není snad učitelství tak trochu zbraň? Nešťastně mířená střela může nenapravitelně ublížit!
A
na druhou stranu jsem byla poučena, že pevně a správně stojící učitel
může šíp vystřelený z luku rodičů - dítě - alespoň malinko nasměrovat na
tu správnou cestu. To se asi to, co nás učitele udržuje při síle.
Vidina, že stojíme na správném místě ve správnou chvíli a dáváme najevo,
že jsme ochotni pomoci, když to bude třeba.
A jestli zrovna nemáme celou
dokonalou baterii výše zmíněných vlastností? Jistě máme zase jiné, které
mohou obohatit život našich žáků. Takže nezoufejme a dívejme se optimisticky do budoucna (trocha ironie v odkazu nezaškodí).
Suplující učitel?
Výše popsané vlastnosti učitele se spíš týkaly klasického rozvrhu, tj. požadavků kladených na učitele v "normální situaci". Často se ale také dostaneme do situace, kdy je třeba projevit ještě další:
- smysl pro humor
- rychlou reakci
- přizpůsobivost
- empatii
- fyzickou odolnost
První minuty při vstupu do třídy,
jak píše Cirrela Taxton (1), jsou zcela zásadní. Je třeba odhadnout
náladu třídy, postřehnout signály ze strany problematických žáků a dát
jim (i sobě) možnost obstát se ctí.
Myslím, že otázka suplování by byla zajímavým tématem pro vlnobití, co myslíte? Předem díky za komentáře.
Zdroje a citace
(1) THAXTON, Cirrelia. Suite101 : Teacher Tips/Training [online]. 2011-04-16 [cit. 2011-04-23]. The Good Substitute Teacher: Four Teaching Tactics. Dostupné z WWW: http://www.suite101.com/content/the-good-substitute-teacher-four-teaching-tactics-a366350.
Celý článek v českém Google-překladu si můžete přečíst zde.
(2) LEWIS, Beth. About.com : Elementary Education [online]. c2011 [cit. 2011-04-23]. 8 Signs You Should Become a Teacher. Dostupné z WWW: http://k6educators.about.com/od/becomingateacher/tp/youshouldteach.htm.
Celý článek v českém Google-překladu si můžete přečíst zde.
Obrázky z DVD 320 000x obrázky v jednouživatelské licenci k volnému použití.
Převzato s laskavým souhlasem autorky z jejího blogu PEPOUŠův nápadník.
12 komentářů:
První minuty při vstupu do třídy ... jsou zcela zásadní.
Když jde člověk suplovat, je vhodné vzít si sebou alespoň deset centimetrů vysoký stůžek jakýchkoli tiskovin.
Cestou od dveří k učitelskému stolku je nezbytné významně hrdelně mručet a pak tiskovinami udeřit o stůl. Následně je třeba si stoupnout k oknu a s rukama za zády se za neméně významného teď již mlčení dívat několik desítek vteřin z okna pohupujíce se ve směru pata špička.
Když se začnou žáci vzpamatovávat z počátečního úleku, pozná se to podle rostoucího šumu ve třídě, nastupuje Turkovo grif. Žákům se kladou jednoduché otázky, jako třeba, kdo chybí, proč není smazaná tabule nebo co dělali minule a na každou jejich odpověď je třeba reagovat slovy pana Čepka z Vesničky mé střediskové: To je zajímavý. Naprosto nezbytné je nerozevírat při tom čelisti, slova tzv. cedit a postupně zesilovat intenzitu hlasu až k přiměřenému pastvinnému řevu, což není vůbec jednoduché a vyžaduje to mnohá léta pedagogické praxe.
Pak už zpravidla hodina probíhá standardním způsobem a bez potíží.
Když to tak čtu, i ty páně Blahovy rituály, tak vidím, že mám na stará kolena co dohánět...
Je fakt, že na výroky typu: "My jsme nepočítali s tím, že budeme něco dělat, my nemáme sešity, ..." jiná alternativa než: "v tom případě si napíšeme celohodinovou písemku, papíry jsem si donesl." neexistuje. Od té doby mne tato třída zdravila na chodbě a suplované hodiny byly za odměnu. Písemka samozřejmě ze základů byla opravena a dodána vyučujícímu.
Já si ze stejného důvodu nosím na suplované hodiny i příslušný počet ořezaných tužek:)
(Promiňte, že je text rozmazán, ale stále ještě pláču smíchy nad "pastvinným řevem" :))))
K čemu je učiteli soutěživost? S kým by měl soutěžit a v čem?
Pane Blaho, nebylo by tam jedno dobře ozvučené video z Vaší suplované hodiny?
Výměnou bych nabídla potají natočeného kolegu, když soutěžil o zlatého Amose. A nebo mongolský alikvotní zpěv - i když pastvinnému řevu českého suplujícího učitele se to nemůže rovnat.
Mne spíše zaujaly body:
smysl pro humor
rychlou reakci
přizpůsobivost
empatii
fyzickou odolnost
Onehdá mi kolega vyprávěl, jak ve škole praktické při pokusu o výuku geometrie v suplované hodině matematiky po něm žák mrsknul školní kružítko.
Anžto měl dotyčný "papíry na hlavu", měl kolega možnost osvědčit zvládnutí všech zmíněných bodů.
Takže na tom opravdu něco bude.
P.S.: Kolego Blaho, za to instruktážní video se také přimlouvám.
Takhle si představuji smysluplnou "virtuální hospitaci".
Je mi líto, ale instruktážním videem nemohu posloužit. Jediné, co mám k dispozici, jsou záznamy mého verbálního projevu ve skupinách, kde si žáci, popřípadě rodiče, nekonkrétně stěžují, že je (žáky) ponižuji, zesměšňuji a všelijak zastrašuji, že jsem nepatřičně náročný, že nerozumí tomu, co říkám a tak nějak podobně, aby bylo možno dohledat ony situace a z nich se následně poučit. Nakonec tím i dětičky před sebou chráním, neboť jak mi bylo sděleno, jsem dostatečně vychytralý na to, abych si dal před mikrofonem pozor.
Ovšem moc velká legrace to není. Když si uvědomím, že v maturitně plesových novinách mám za posledních deset let zmíněny tak dvě možná tři hlášky a porovnám-li to s četností perlících kolegů, nezbývá mi, než se smířit s faktem, že jsem v podstatě trudnomyslný až suchopárný patron.
Nakonec i případní hospitační orgánové zpravidla činí závěr, že vyučovací jednotka byla poměrně dost fádní až nudná a že jsem toho moc nepředvedl. Musím jim dát za pravdu. Žáci většinou řeší nějaký pracovní problém nebo jim ukazuji, jak se to dělá. Ostatně ani nevím, co by na tvorbě strukturovaného dokumentu nebo relační databáze a rozboru nedostatků a chyb samostatných prací žáků mohlo být zábavného. Vždycky mne při tom ale napadne, že chce-li někdo vidět dívadlo, měl by se podívat do tématického plánu, kdy bereme Šejkspíra.
Nevadí, aspoň si Vás můžeme představovat v té výše popsané grotesce.. :)
Nechce se věřit, že by Vaše pocity z výuky a odezvy studentů a dospělých byly podložené něčím jiným než přehnanou sebekritičností. Pokud přece jen, tak si z toho nic nedělejte. Perem vládnete naprosto brilantně, břitce, elegantně a s humorem, a jestli jednou budete vydávat své memoáry, dejte vědět! Objednám.
Děkuji Vám za důvěru ve mně kladenou.
Já bych docela i něco napsal. Za ta léta mám poměrně dost zajímavého materiálu i námětů. Problém ovšem spočívá v tom, že jsem schopen dát na jeden zátah dohromady tak deset dvanáct vět a nejsem si jist, je-li formát diskusního příspěvku plnohodnotným, byť krátkým literálním útvarem.
Ovšem bylo by to poměrně neveselé až chmurné pojednání o velké lidské malosti.
Napadl mne název Ubožáci, ale to už má Hugo a Li Yiyun v poněkud jiných, bezesporu dramatičtějších souvislostech, vedle kterých je problematika českého školství ve světle mých prožitků dovolenkovým pobytem kategorie All inclusive.
Tak se nejspíš přikloním k titulu Malouni (viz meloun, letoun, valoun, okoun, pozoun, hezoun, blboun, tupoun ...)
Tak do toho! Je čím dál míň důvodů k úsměvu, natož k laskavému smíchu.
A což takhle vzít za spoluautora pana Petra S.? To by ten román ze života českého učitele (co říkáte na ten podtitul) mohl dostat docela zajímavý dramatický rozměr! :)
Okomentovat