Vzkazy akademikům od kolegů za vodou (II.)
Motto: „Nemylme se: české vysoké školy bez české Akademie jsou nemožné.“
Tomáš Garigue Masaryk ( Athenaeum, 1885)
Akademičtí Všeználkové a Neználkové
Patříme s kamarády asi k poslední generaci, která měla ještě jasno v rozdílu mezi vzděláním a vědou, mezi učitelem a profesorem, vzdělancem, badatelem a učencem. Z vlastních zkušeností a zkušeností rodičů - od školní docházky i z vlastní životní cesty. Často jsme směřovali k týmž vysněným metám, dokonce po letech studií s tituly a co je podmiňuje, legalizuje a legitimuje. I tak víme mezi námi o těch, kteří jimi maskují často celoživotní kulturní a sociální ignoranci a fach-idiotismus.
Dnes se každý den musím rok dívat z okna na pokračující rekonstrukci „svojí“ bývalé „měšťanské školy“, pak „devítiletky“, pak „osmiletky“, ale teď už dlouho „základky“. Úplně na začátku to zde byla první gymnaziální budova z konce devatenáctého století. Jedna z mála významných památek také už jen bývalého královského a pak okresního města. Generální přestavbu dozoruje můj mladší spolužák, který ji modernizoval už jednou v rozkvětu svých sil. Nedbalostí pozdějších správců tam bylo k posledku prolezlé dřevomorkou skoro všechno, od krovů až po sklepy. Vidím, jak party dělníků úctyhodné, ručně dělané, důvěrně nezapomenutelné a generacemi dotýkané starožitné skříně kabinetů na pomůcky, vyhazují z oken do dvora. Pak trámy a parkety, páté přes deváté. Ó ty ruské bukové parkety dřevomorkou nechycené hned mizely známo mi kam, a nakonec zůstal stát jen historicky novo-klasicistní skelet impozantní stavby s výmluvnou atikou. Pod dohledem památkářů znovu restaurovaná vystoupila nad rekonstruovanou střechu. Vévodí jí dvou metrový deklarantský reliéfní nápis: BOHU, VLASTI, KRÁLI.
Stupňovitý řád loajality už tenkrát byl česky poťouchlý
Proč králi?, řeknou si nezasvěcenější. Proč ne císaři? Jsi čtenář Karla Poláčka?, říká mi můj kamarád a připomene mi humornou postavu pana Habáska z doby zhruba před sto lety a písničku, která měla přesvědčit mocnáře, aby se dal korunovat i za českého krále. Tím byl stejně dle titulatury, ale pro tyhle občanské aktivisty to nebylo ono. Chtěli, aby byl korunován v Praze, doplnil úvahu.
Takovým deklarantským prohlášením, spíš formálně než doopravdy, bylo už tenkrát české vzdělávání a věda- od základního po střední školství - zastřešeno ve stylu vlci se nažerou a kozy nám zůstaly na živu. To architekt Josef Hlávka byl muž činu. Na tohoto Čecha nedal císař dopustit a jeho loajalitě věřil. Podepsal mu českou zřizovací listinu první české Akademie věd česky bez potíží. Tehdejší Královská česká učená společnost se programovému mecenáši Hlávkovi jevila jako instituce německy mluvících a píšících vzdělanců už národu nedostačující.
Nápis na atice původně střední školy byl českými řemeslníky vytvarován ve sdělení, kterému lidé prostí možná pořádně nerozuměli. Nedovolil si jej ale otlouci a přepsat tehdejší císařsko-královský, a ani žádný příští režim, a co jich tu bylo. Ideově kontrastovaly nebo soupeřily v bojích o místo na výsluní nacionálně či revolučně naladěných davů. Nic na tom nezměnily vyvěšované vlajky, transparenty a snaživá učitelská dobová výzdoba školních oken, jak si to ještě někteří dobře pamatujeme. Pomáhali jsme v tom vlastníma rukama jako poslušní žáci. Úlitby bohům a moci se přece přinášely vždycky, říkávali nám někteří kantoři a i životem zkoušení rodiče…
Co se za našeho života změnilo, je vztah dnešních českých vzdělanců a školského systému k jakýmkoliv dalším ideově nebo dokonce ideologicky zastřešujícím pojmům. Jsem v čase zpochybňování a revize tradičních hodnot, dekonstrukce konceptu naší středoevropské vzdělávací a kulturní civilizační tradice, její popření „teorií“ a už i „praxí“. Znovu se vynořují hloupé kvazi-politické slogany a někteří se pokoušejí i o rehabilitaci nebo restauraci už dávno pozapomenutého. Opět se přepisují dějiny, vytvářejí nové mytologie. Je to „nový diskurs“ řeknou nám svojí novou terminologií zdejší ctižádostiví nohsledi postmoderny.
I z encyklopedií vyčteme, jak se postupně devalvovaly koncepce školství- včetně universit a akademií. Jsou to ještě dnes vůbec „brány a koruny vší vzdělanosti“? Někteří tvrdí, že je vystudovali jen proto, aby měli PAPÍR a všechno další se naučili jinde a od jiných. Najdeme ještě optimisty, kteří jako v předchozích dvou stoletích jsou přesvědčeni, že s pozitivním vědeckým nasazením a badatelským idealismem je možné postupně odpovědět na všechny klíčové otázky dějin i života. Že i teoretické, „nechlebové“, spekulativní, ba i metafyzické obory, hledající pravdu pro pravdu samotnou a pravdu o Bohu, bezprostředně nepřinášející ekonomický užitek, na nejvyšší veřejnoprávní vědecké ústavy akademií a universit patří a mají právo na rozvoj už z důvodu zachování této naší civilizace. I proto, že boční a druhotné efekty badatelského nasazení zde bývají pro lidské poznání a vědy převratné.
V euro-unijních materiálech o evropském vědo-prostoru se bohužel uvádějí na posledním místě - tuším osmibodové stupnice- rámcově jako „zkoumání národních identit“.
Blogeři, většinou anonymní, ale patřící do naší akademické obce, současnou krizi AV ČR a Universit vidí jinak. Reprezentují podzemní generačně odlišné a kosmopolitní názorové protiproudy a ostrý globalizační vítr:
Nemyslím, že snížení rozpočtu AV musí nutně vést ke katastrofě a zániku této jinak úctyhodné instituce. Každá … bobtná nekontrolovatelně podle Parkinsonových zákonů včetně rozpočtu, který je nepřímo úměrný výsledkům. I když rozhořčení dotčených chápu, slova o plánu vytunelování instituce AV považuji za nepřiměřená neb tunelovat lze jen instituci, jejíž výsledky (ekonomicky měřitelné), jsou větší než náklady. Je vhodné se poučit z dějin a uznat, že ani USA nebyly schopny, bez radikálního snížení rozpočtu NASA, pokračovat ve financování kosmického výzkumu bez omezení. Srovnání výsledků NASA, dobytí měsíce, a srovnání s výsledky AV, byť v proporcích rozpočtů ani nejde. Tak jako v USA výzkum nezhynul, ani zde nezhyne. Jen prostředky se alokují u jiných institucí (vysokých škol). Žádné neštěstí…
A jiný bloger dnes ze zahraničí tomu dodává:
Peníze, věda a vládní poraděnkové
Že reflexe VVI je sporná, dokládá úřední Zpráva o jejich jakosti. Vznikal v pro tento úkol zřízeném sekretariátu po několik let, a neustále byla při jednáních vlády odstrkovaná. Je chybou, že akademická badatelská obec tomuto významnému byrokraticko-mocenskému dokumentu o „evaluaci“ základního a aplikovaného výzkumu nevěnovala průběžnou analytickou a polemickou pozornost. Nyní je zaskočena praktickými důsledky. Otázkou je, zda to byla laxnost nebo ustrašenost.
Ideologický „slogan“ najdeme hned v preambuli. Symbolizuje způsob štěrbinového a jednostranného vidění stavu a cílů VVI. Formálně i obsahově připomíná scholasticky úskočnou eristickou dialektiku, jen mazanou rétorickou figuru. Její dílčí premisy "věda dělá z peněz znalosti, inovace dělají ze znalostí peníze" může mít výstup kladný i záporný. Obě tvrzení jsou ale ukázkovým příkladem plutokratického uvažování a současné fetišizace peněz. Ve výsledku překrucují smysl pojmů VĚDA, BÁDÁNÍ, OBJEVOVÁNÍ. Nesou znaky naší mravně vyprázdněné pozdní klientelistické demokracie a světového oligarchicky přízemního uvažování některých bossů neo-kapitalismu a neo-kolonialismu.
Než se z lidského mláděte stane vědec, trvá několik desetiletí. Zdaleka to nezávisí na penězích. Je těžké odhadnout, kdo bude tvořivým badatelem nebo strážcem už poznaného, což bývá úděl většiny pedagogů. Také nevíme, kdy nastane zenit osobní tvořivosti vědce, učence a badatele. I eventuální průlomový úspěch v oboru je spíš výjimečný a hypotetický. Mladému Albertu Einsteinovi stačilo ke slávě šest stránek papíru s textem a výpočty, aby se stal světově proslulým mužem par excelence. („Einstein jako bezvýznamný, mladičký asi dvacetiletý úředník publikoval tři články 1905 v tehdy nejprestižnějším fyzikálním časopise Annalen der Physik : 1. interpretace fotoefektu - za tento objev dostal později Nobelovu cenu, 2. speciální teorie relativity, 3. důkaz existence atomů pomocí Brownova pohybu…viz Cvekl, BL 7/09)
Proto si mohl ve stáří dovolit provokativně napsat, že „všechna náboženství, umění a vědy (!) jsou větvemi téhož stromu…a pozvedají lidský život nad sféru pouhé fyzické existence a vedou člověka k svobodě“. Že „nejhorším nepřítelem tvořivého a inovativního vědeckého myšlení je chvat a časový stres“. Navrhoval pro řadu vědeckých disciplin ústraní, klidné prostředí, dokonce, aby velmi myslitelsky nadaní mladí jednotlivci - např. v matematice a filosofii- směli zprvu vykonávat nenáročná a rutinní osamělá povolání, aby měli zajištěnou svoji základní existenci a mohli něco kloudného hned na začátku kariéry vymyslet a předvést ( viz Out of my later years).
Naše společnost stále nerovnoměrněji rozděleného bohatství by ale měla, mimo jiné, těm zřetelně nejzdatnějším a nejnadanějším včas garantovat místa v Akademiích věd a UNIVERSIT budoucnosti, když už tu nemáme vědymilovnou šlechtu, jež zprvu učencům a umělcům nabízela a poskytovala útočiště s celým zaopatřením nebo vědy sama i velmi kvalifikovaně praktikovala…
K dobré povaze vědce-akademika přesto do konce jeho života patří i pokorné přiznání antropologických mantinelů našeho rodu homo sapiens dle axiomu z Platonovy obrany Sokratovy: SCIO ME NIHIL SCIERE. Jsme Neználkové víc než Všeználkové.
Těch druhých, dnes často zpupných křiklounů, je tu ale náhle přehršle…V útrobách dnešní Akademie post-dneška roste a i na blozích se někdy docela brutálně formuluje generační konflikt „se staříky“ - zhruba prý od čtyřiceti let výše. Roste zde tlak na výměnu na vedoucích postech vědy. Badatelská komunita na venek ztrácí nadhled, je hysterická, lůzovití činy. Někteří i vysocí mluvčí zápolí jako v éře Josefa Hlávky opět s mateřským jazykem a dá dost námahy mu edičními opravami vrátit štábní kulturu. S tím měl potíže sám velký mecenáš, ale byl si toho vědom a byl v tom bez viny…
Kdo a co zde dostává v pojmovém chaosu na frak
Stav zhoršuje, řečeno s nadsázkou a schematicky, inženýrsko-technokratický a přírodovědecký syndrom ve vědách, v bádání, a ve výzkumu, ve vnější a vnitřní komunikaci. Slovy: různořečí, nespolupráce, nenaslouchání si vzájemně, duplicity, nahodilosti atd.
Je to i teď patrné v citově zjitřených diskusích na obou stranách a Zpráva RVVVI to také konstatuje. To je ale čtení na několik nocí se vším všady. Z článků současné manažerské reprezentace Akademie a Universit - akademických koryfejů, novinářů, diskutérů a anonymních blogů - trčí deficit této nevěcnosti i absence „dialektiky konkrétního“ často jako sláma z bot. Ignorování základních sdělení v textu Zprávy, jejích argumentů, souvislostí, kontextů. Chybí nám průhled do technologie vzniku dokumentu, neznáme autorství auditorů- garantů šetření, chybí diferenciace názorového vylaďování soudů po dobu, kdy vznikala. O vědě, s výjimkou sloganu v záhlaví, dál, pokud jsem dobře vše přečetl, už není ani slovo. Možná jsou si autoři vědomi jejího majestátu!? Supervize Zprávy z pohledu vědecké obce je nyní víc než na místě, pokud není už příliš pozdě.
Na víc jak sto stranách Zprávy RV s přílohami naleznete typický ministersky účelový polo-politický produkt. Nalezneme tu i taktické významové podtexty a náznaky. Je stylizovaný v úřednickém jazyce pty-depe, který ze zkušenosti za léta důvěrně známe a jenž byl, vidím, doveden za posledních deset let k vrcholné sofistikovanosti. Jako v pohádce O chytré horákyni: Jak něco říci i neříci, jak něco ukázat i neukázat, a hlavně přímo nepojmenovat.
Na ošklivci, jak spící Šípková Růženka, se ocitla výslednou hrou se super- čísly v tabulce starobylá a ctihodná Akademie věd coby obětní beránek inženýrského způsobu myšlení autorů této nad-vládní kvazivědecké analýzy. Podle zásady, že v jednoduchosti je krása, vyvodili „universální“ konsekvence a „univerzální“ kvantitativní účetnickou metodiku hodnocení badatelské výkonnosti a výsledků práce celé Akademie věd. Spočítali jim to pánům Akademikům, jejich texty ale nečetli! Jak by pak mohli porozumět a hodnotit kvalitu? Ředitelé ústavů se potí nyní úzkostí nejvíce, letos nejspíš po letech vyrušeni ze svého bývalého prázdninového klídku a akademické bohorovnosti.
Kolik aktivních diskutujících nebo zasedajících učenců na mimořádném Sněmu, či účastníků petiční akce, či „revoltujících“ demonstrantů z vědo-uměleckých sekcí Akademie ČR na happeningu, si text RVVI prostudovalo od začátku do konce?
Jestli bádají, kde by na to asi vzali všichni čas, chuť a sílu?! Zdá se, že pobíhají jako v bludišti, vyrušeni ze svých snů, když pro veřejnost zjednodušeně smetli celou hodnotící zprávu jako výplod úředníků. Že tak jednoduché to není, vědí moc dobře.
Je zjevné, že vládní radu několika přemoudřelých poraďenků specifika dělby cílů - vzdělávání, bádání a pěstování věd „an sich“ - v textu ani v praxi ústavů moc nezajímají, ačkoliv taková týmová pracoviště a jedinci jsou také na universitách a i na reformovaných technických vysokých školách. Časem i na ně dojde?
Techniky nikdy nepatřily do ranku tradičních úplných universit, to až teď vznikly i vysoká učení kočko-psovitá! Dřívější koncept byl rozumný, a troufám si tvrdit, že na všech technických a technologických učeních se formovali odborníci s odlišným způsobem vidění světa i mentality v přístupech k řešení problémů a záhad. Vytvořili si k tomu vlastní velmi konkrétní „techno-řeč“, technický newspeak, jak to někdy vysvítá z jiskření i v naší stolní společnosti už starších pánů.
Poslední zaznamenané pokusy Akademie věd usmířit si vysoká učení technická a humanitně orientované university a uklidnit prohlubující se rivalitu, závist a zlomyslná očekávání - například čerstvým udělováním vlastních tzv. velkých doktorátů věd (dříve DRSc. a nyní DSc.) napříč mezi obory a institucemi (!) - stav může i zhoršit, ale sotva zastavit (viz Akademický bulletin, 2009). Po Akademii přijdou, jak jsem předeslal, na řadu University, zejména moloch mojí Almae mater University Karlovy sídlících na četných pobočkách po celé zemi…
Pojmová chaotizace ruku v ruce s akademickou titulaturou
Systém primárního a sekundárního školství, universit, Akademie věd, resortních a firemních výzkumných ústavů jsou spojité nádoby. Lidé v nich by se měli považovat za elity mezi elitami ve svých oborech a veřejnost to zde musí časem zase vzít na vědomí. Slogan, že vědci si bádají za dělnické peníze, byl demagogií vždycky. I dnes ověšeni tituly a někteří i funkcemi. A proti nim je hradba nedůvěry, české malosti a závistivosti. Fenomén čecháčkovství. Ostatně i média veřejné služby raději preferují amorálnost a duchoprázdno celebrit.
Když se probudil ze snů a doplazil až na vrchol osobního úspěchu, zjistil stále nespokojenější cesťák Řehoř Samsa svoji podivnou PROMĚNU. Byl z něj nestvůrný hmyz s velkou hlavou a tenkými údy!
Parafrázuji France Kafku a vynechávám jeho příběh o opici přednášející na jakési universitě o svém polidštění. Tak jakoby odlidštěny, jako svatí blázni, mimo realitu jsou zde někdy představováni UĆENCI A VÉDKYNĚ …
Pravdou bývá, že když se PhDr. dostane do polemiky s Ing., vznikne názorový konflikt často po několika větách. PhDr. s MUDr. či s JUDr. se domluví bez zásadních potíží. Zde jsou průniky ve vzdělání typu „science“ a „humanities“ v umělecké angažovanosti, ve VIZÍCH a INTUICÍCH, častější a tradičnější než mezi techniky. I tam jsou výjimky ještě před prof. Vondráčkem nebo Ing. Vladimírem Páralem. Je nápadné, jak odlišně jim to myslí! Když nám kážou Mgr. a ThDr., „scientisti“ je do vědy nezapočítávají. Ale co když někteří z nich mají ale i další tituly z dřívějška RNDr. nebo Ing., i MUDr… a tak dále?
Jeden můj kolega, nikoliv teolog, jich má několik před jménem i za jménem, a jeho vizitka připomíná obložený chlebíček. Inu, jsme v Česku! A co tamti bývalí faráři a teologové zběhlí od kříže nebo od kalichu? Tihle exoti nám fušují do sociálních věd, do novinařiny a jsou vlivní i ve veřejných rádio-tele médiích… A jak argumentuje náš známý produktivní myslitel s RNDr.? Bude s vámi zarputile diskutovat o čemkoliv, ač si o tom nikde nic nepřečetl, ale věří, že mu jeho formální logika vystačí na všechno na tomto světě a až do záhrobí.
A jsou tu Bc. a Mgr. a PhD. atd. a ještě jinak a ještě výše na té naší Akademii věd. Akademiky už nemají, ani členy korespondenty, tak si vymysleli svoje vlastní tituly, jak jsme to naznačili. Je to jako místo šlechtických přídomků, ač to venku, zejména v USA ve firmách, moc nesledují. Vezmeme tě a ukážeš nám, co umíš… To Američané neamerického původu mají jinou mentalitu. Chodí si dělat PhD. do rodných krajů, a pak s tím mávají i za mořem, i zde, když se jim to hodí, např. když chtějí do komunální správy nebo na funkce tajemníků nebo šéfů. Nic jiného dělat ani nechtějí. PhD. dostávají už naši inženýři. Snad aby se zmatek dovršoval? Ty nebo ti, co pobyli v Americe, se stanou řediteli divizí, mají přednost v postupu atd. atp. TAM za mořem mají PhD. i sálové sestry. Ale zas jde hlavně o tarifní prachy, jinak by to šlo i bez těch titulů… někdy možná i lépe…I o tom diskutuje svět blogerů a my s našimi kamarády-exulanty.
Suma sumárum jde jedna řeč, že dosáhnout na dřívější CSc. dalo mnohem víc úsilí než na dnešní PhD., těch už je tu zas jak z běžícího pásu. A dosáhnout dřív na DrSc, to bylo moc obtížné, protože mezi CSc. a DrSc. byly v technických oborech, jak tu říkává můj kamarád docent z techniky, ještě tři stupně…Ale taky víme, že v ústavech Akademie věd to i po převrat chodilo i jinak. Před převratem a zase po něm!
Jiné módní trendy a úspěchy Mrs. Kudlanka of Post Moderna
Dnes módní testy tzv. studijních předpokladů jsou na logice RNDrů založeny. Už desetiletí tu trumfuje soukromá firma, zatímco ta druhá, jí podobná, je mnohem opatrnější, jde ji víc o reálnou a strukturovanou vzdělanost a vývoj znalostí u nastupující populace. Ti, co chtějí státní maturitu, ať to zase stojí, co to stojí, v nich teď vidí konkurenci, a když na to přijde, něco si proti nim najdou…Vtipálkové z blogů už postřehli, že lidé kolem školství a vědy, a jsou zřetelně i z Akademie věd, někdy připomínají bratrstva a jindy sekty. Zejména komunity z oborů přírodních věd a literárně vědného post-strukturalismu a post-moderny se automaticky považují za excelentní, ale co je na tom pravdy, to Bůh rozsuď. Mívají občas nároky na posluchače i čtenáře extrémní a sami si rozumějí nejlépe jen mezi sebou, ale laická veřejnost jim už vůbec. Jejich kritici jim proto upírají právo na financování z peněz daňových poplatníků. Prý jsou to všechno zbytečné slátaniny a argumentují proti nim jejich kvazi-vědeckou hantýrkou. Holt škoda přeškoda, že se věda už nedělá jen v latině.
Jejich exkluzivní témata přízemně realisticky a prakticisticky myslící inženýři považují za ujetá. I lid z netu rozčilují. Stačí zalistovat aktivistickými až revolverovými výroky na blozích. Převálcuje vědu internetová lúza?! Vždyť i Akademie věd naletěla, když mladým fiškusům pronajala svou supersíť. Nad takovým podnikáním zůstává už rozum stát, a je toho více. Nebyla-li to ale taky jen poťouchlost či dokonce technologická zabedněnost. Jasné je, že top-kontrola interní jakosti je na AV asi nejslabší místo i po radikálním čističi akademikovi Zahradníkovi. A co na UNIVERSITÁCH? To zde zatím bez komentáře!
Pokora a skromnost a VĚDECKÁ poctivost je dnes už ta tam, VŠADE nám vládne Paní PÝCHOVÁ z CTIŽÁDOSTIA.
Možná bude brzy hůř.
A POKUŠENÍ byrokracie?
Někteří mladší ING. A RNDr. na skutečnou vědu resignovali. Jsou místo toho už desetiletí posedlí reformováním školství. Nejvyšší patra zdejší vědy to sledovala s ironií nebo až na výjimky PEDAGOGIKU, didaktiku a osvětovou popularizaci vědy ignorovala.
Ty, které z nich to zajímalo, už mezi nimi nenajdeš nebo jsou velmi staří. Někteří zalezli do svojí katedrové nebo badatelské ulity. Na ministerstvech kultů je druhá a třetí liga, dnes zahleděná do tzv. obecné pedagogiky.
Poučenější novináři sledující školství od devadesátých let se postupně znechutili, přesedlali nebo utekli od praporů. Jedna známá komentátorka školství je dokonce v pohodlí výzkumu. Druhá zlopověstná redaktorka nám tu taky už zestárla a vystřízlivěla z euforie… Už tu nenajdeš nikoho, kdo se původně s nadšením obíral tvorbou projektů v první etapě romantické vize demokratických školských změn. I nejlepší úředníci ministerstva odešli do soukromého sektoru, další se oklikou přes politiku vrátili ke své vědě (prof. Vopěnka, prof. Piťha) a podařilo se jim vydat imponující díla.
Je to pánové rozumnější, tamto byl váš úlet a my to bereme. Určitě je to vědě prospěšnější, než plavat v kalném proudu školské a vědní politiky nebo posluhovat dle stranických klíčů jako ministerští věční náměstci nebo ředitelé a manažeři pro cokoliv a pro kohokoliv.
I tam zůstaly, vidím to zas a žasnu, ještě dvě bývalá školská esa s extrémní frustrační tolerancí, ale jeden je bývalý voják, a to mluví samo za sebe…
Když jsem tu udělal něco dobrého, hned mi to ti pacholci rozkopali, postesk si můj vrstevník- ministr, který taky chyboval, když považoval všechny svoje úředníky v ministerstvu za jednu sebranku. Jasné podrazáky a intrikány ale sejmout nedokázal, i když mohl. Raději to vzdal a teď mudruje! Tenkrát se jej na chodbě jedna kolegyně- už taky věčný inventář ministerstva- zeptala: Kohopak tu hledáte, dědoušku? A on jí opáčil: No, já jsem tady jen ministrem, paní referentko. Bydlím támhle naproti - v Rohanu…
Tahle letitá ad hoc byrokracie, to je naše neštěstí! Je to osobními a politickými vztahy provázaná sekta, představující vlivné, cílevědomé, dobře organizované podhoubí. Má vyvinutý čich, jak se vzájemně poznávat při prolézání systémem Kafkova ZÁMKU i naší AMERIKY. Má mimikry liftbojů s kvádry ušitými v Thajsku v kufřících. Na něco a na někoho má mnohem lepší paměť, než ona výše zmíněná dáma. Ví, co chce a proč si tam sedí v suchu. Snaží se vystoupat do nejvyšších pater a nenechat se vyhodit z výtahu.
Pravdou je, že už taky není velkého světa neznalá, za státní peníze se naučila i jazyky. Je protřelá, úhořovitá, exploatuje sítě webů na netu, ve vyšších funcích často cestuje, někteří z ní jsou v tom rekordmani. Vydrželi hlavně pilní leštiči klik v podvýborech. Ti vědí, jak být nepostradatelní pro ministry stávající i ty potenciální. Jejich chlebodárci se většinou pak sotva stačí rozhlédnout ve funkci v kolotoči spisové agendy ministerských referátníků a zorientovat se na nekonečných chodbách…
Naše blogery - akademiky český švajneraj popuzuje
Zas píší, že tu raději zabalí kufry. Nejodvážnější z doktorandů porovnávají pracovní klima ve firmách, ve vědeckých ústavech a na universitách po celém světě. Někteří píší uvážlivě, jiní obviňují náš stát z neinformovanosti, vyčítají si vzájemně kdeco a závidí si všechno možné a nemožné. Myslet chtějí většinou za velké peníze.
Ti nejslabší v kramflících školí učitele v didaktickém know how. Řeční za dlouhé peníze týdny o banalitách, ač by to šlo zvládnout za pár hodin. Plánují, že se tak budou přiživovat na školském rozpočtu ještě deset let. Někteří při tom ani nestály dlouho před žáky, studenty či posluchači. Většinou vypadají nedůvěryhodně už svojí vizáží na první pohled. Málokdo je tu bere vážně. Řadoví učitelé nejméně. Někteří mladí vědci, pokud jsou jen trochu nezávislí, otevřeně a trefně pojmenovávají nové souvislosti a situace a kladou otázky (Pavel Kalenda: O potřebnosti Akademie věd, BL 2009).
.Bohužel je nutné dodat, že ve sněmovních výborech a odborných funcích v MŠMT a v dalších ústavech pro všechno možné, RNDr. a Ing. a JUDr. selhávali nebo rozehrály složité a neprůhledné hry, kde šlo i o miliony a ještě více a kde forma byla víc než obsah a praktická použitelnost projektů. Známé kauzy jsou dnes u ledu, někteří experti- pamětníci dále zasedají, rozhodují, mění si židle a kanceláře. Jiní by měli být už v penzi.
Šéf vlády má věci pod kontrolou
Netvrdím, že všichni školo- vědo-kulturo-úředníci jsou neschopní, jak se na to občas dívali mocí opojení političtí ministři.
Z těch dobrých, výkonných, když zde začnou najednou konat dle vládních harmonogramů a profesionálních standardů a jdou do důsledků, tu jde najednou děs. Není náhodou, že manažerské chaoty na všech úrovních nyní nejvíc za dvacet let vyděsila vláda úředníků, i když ona sama svůj mandát bere s velkou reservou. To nic nemění na možnosti, že udělá nepříjemnou práci za politickou reprezentaci a že by si to někteří političtí předáci přáli.
Na první pohled je zarážející, jak neparitně, účelově, profesionálně a generačně ledabyle, byla sestavena i RV pro VVI, to popsali jiní. Přisvojila si roli auditora, navrhovatele a dohlížitele nad institucionálními toky veřejných peněz? Přestala být už jen poradním orgánem via facti? Šéf vlády tvrdí, a je to její statutární šéf, že má tyto věci pod kontrolou a nic unáhleného neudělá. To by byl přijatelný koncept odpovídající realistickému inženýrskému způsobu myšlení- i koncepcím standardům jakosti- zde aktuálně s dominací a preferencí technologických a technicko-ekonomických přístupů, ale i se schopností ukázat na konkrétní slabá místa a jejich personifikace. K tomu je třeba ale správně vyložit a do rozumné státní suverénní praxe překlopit ideologicky nazdobenou a unifikační euro-terminologii o tzv. euro-vědo-prostoru a roli národů v něm.
Bohužel zatím výsledkem, snad ale nikoliv cílem nebo dokonce zlým úmyslem, je znejasnění rozdílu mezi základním a aplikovaným výzkumem ve Zprávě VVI. To by zpochybnilo (mezi) národní akademickou kompetentnost a relativní samosprávnost nejen Akademie, ale v zápětí i Universit. V koncepcích bádání vědci, doufáme, že zůstanou společně na jedné lodi a potáhnou za jeden provaz a nenechají se ostrakizovat ignoranty. Socialistické „plánování vědy“ bude regulace s nepředvídatelnými následky. Absurdní je, že by se to událo z vnějšku dosazenými laickými delegáty až do „správních rad“- bez ohledu na to, že se jedná o veřejnoprávní instituce vědy, výzkumu a vzdělávání. O tom už něco vědí university…
Vzdělávání, základní i aplikovaný výzkum a inovace by byly polo-privatizovány nebo úplně podřízeny potřebám podnikatelské klientely. Znovu bychom draze zalepovali katastrofální chyby divoké privatizace, kdy vědecko-výzkumná základny byla po roce 1990 smetena nebo minimalizována novými zahraničními vlastníky. Dnešní námluvy Akademie věd s generály průmyslových lobby jsou zde už opět. Stačí zalistovat Akademickým bulletinem a dalšími portály (například Neviditelného psa aj.), a vidíme, jak jim v mnohém vědo-manažeři AVČR v posledních časech pochlebovali. Podobně to vidí někteří komentátoři na blozích: Např. žena v AV CR, její bývalá PhD studentka. „Člověk se až diví, kolik existuje expertů na to, jak se má dělat věda. A upřímně, asi do 30ti jsem vedu skutečně dělala jen z nadšení za podprůměrný plat, ale každý jednou dostane rozum, takže ač nadšená vědkyně, o mých profesních rozhodnutí rozhoduje výše sumy na výplatní pasce. A vezměte na to jed, že nejsem výjimka … platy na AV CR jsou vypláceny z peněz, které jsou jí teď kráceny. To není o neschopnosti českých vědců, ale o neskutečné hlouposti pár potentátů. A najde se par užitečných idiotů, kteří jim k tomu s chutí zatleskají.
Logika a absurdity výzkumu
Dnešní euro-americká pozdně post-moderní všeobecná ztráta bezbřehé důvěry v možnosti vědy není mimořádným zjištěním, je spíše formou (ne)vědeckého a bezbožného světa, resignací na jeho komplexitu, na dialektiku vzdělanosti a vědy, jako systému poznatků provázaných zásadou dostatečného důvodu. Mnohost jednotlivých pravdivých znalostí bez jejich systémového a usoustavněného pochopení není vzdělaností ani jejím smysluplným předáváním při vyučování na institucionálních i soukromých úrovních. Pak je to dril tak kritizovaného papouškování a nefunkční zátěž lidské mysli. Relativizace diskursů a konceptů vědy je dnes připisována na vrub dvou zakládajících klasiků civilizačního relativismu a pesimismu (R. Guardini: Konec novověku , +1968, a A.J. Toynbee : Historické studie, + 1975). Jejich je tvrzení, že naše kulturní a i národní identity stojí už delší dobu na rozcestí s varovným ukazatelem „K absolutní volbě“:
Vede vědomě či bezděky ke zkoušce našich sekularizovaných etických mantinelů a pyšné autoregulace, vyňaty z přikázání a řádů Prozřetelnosti, snad s výjimkou teologie, ale ani ta se těmto trendům nevyhnula.
Náhle se otevírají před lidstvem propasti nejextremnějších nebezpečí, řečeno náboženskou terminologií nového „KONCE SVĚTA“, kde Archy Noemovy nejspíš už nebude a kralovat novému CHAOSU tu budou tihle noví Faustové, kteří podepsali smlouvu s Padlými Anděly v extrémním a bezbožném chtíči po penězích, slávě, nesmrtelnosti. Zloduši, jichž můžeme i v (ne)vědě a v (ne)umění jmenovat ne málo. Už tu mají vládu nad veřejným míněním prostřednictvím médií, veřejnoprávní z toho nevyjímáme. Tak krize vzdělávání jde ruku v ruce s krizí vědy a jejich institucionálními reprezentanty- Akademií věd i Universitami, které katastrofální vývoj na nižších patrech školství skoro patnáct let zanedbávaly a přehlížely. O tom jsem psal na i České škole mnohokrát… Dvě generace za dvacet let dorostly. Jdou teď na zteč vyšších pater systému. Silné generační pnutí je ve výzkumných ústavech, i na universitách, projevuje se stále otevřeněji. Někteří koryfejové AV tomu nahrávají nebo si přihřívají svoji polívčičku. Kdy začne druhé dějství dramatu?!
„Nechci Vám kazit radost, ale z VŠ prostředí jsem odešel hned po dokončení postgraduálu. Asi to bude na několika málo VŠ lepší, ale třeba … mohu do slova a do písmene potvrdit slova autora o tom uzavřeném sebe-potvrzujícím kroužku plodícím nesmysly místo publikací. Oni "staříci" (a to některým je jen kolem čtyřiceti) jsou opravdu velmi nerudní při jakémkoliv pokusu o změnu. Plat na … univerzitě nebyl úplně špatný (lehce přes 130% průměrného platu), ale rodinu (manželku na mateřské, dvě děti) jsem z toho neuživil. Nezdědil jsem byt po rodičích a hypotéka a dojíždění 45 km ukusuje pořádný kus platu... No, a pokud si k tomu člověk připočte, že pro některé pány docenty a profesory jsem byl jen mladíček bez nároku na vlastní názor - pak je lepší být jinde. A opravdu je mi mnohem líp. Jinak k tomu základnímu a aplikovanému výzkumu. Při obhajobě dizertace mi bylo vyčítáno, že se z větší části zabývá aplikovaným výzkumem, což vlastně ani není výzkum, ale inženýrská záležitost. Takže bych prý vůbec k obhajobě neměl být připuštěn. Takže možná tvořiví umělci vědy existují, ale na … bych je nehledal … …těch několik nadšenců, kteří se ze západu vrátit chtějí, velmi rychle procitne, protože pochopí, že pro stávající systém představují nebezpečí. Prosazují změny, a to se staříkům, kteří jen čekají na důchod, zatraceně nelíbí.
Patříme s kamarády asi k poslední generaci, která měla ještě jasno v rozdílu mezi vzděláním a vědou, mezi učitelem a profesorem, vzdělancem, badatelem a učencem. Z vlastních zkušeností a zkušeností rodičů - od školní docházky i z vlastní životní cesty. Často jsme směřovali k týmž vysněným metám, dokonce po letech studií s tituly a co je podmiňuje, legalizuje a legitimuje. I tak víme mezi námi o těch, kteří jimi maskují často celoživotní kulturní a sociální ignoranci a fach-idiotismus.
Dnes se každý den musím rok dívat z okna na pokračující rekonstrukci „svojí“ bývalé „měšťanské školy“, pak „devítiletky“, pak „osmiletky“, ale teď už dlouho „základky“. Úplně na začátku to zde byla první gymnaziální budova z konce devatenáctého století. Jedna z mála významných památek také už jen bývalého královského a pak okresního města. Generální přestavbu dozoruje můj mladší spolužák, který ji modernizoval už jednou v rozkvětu svých sil. Nedbalostí pozdějších správců tam bylo k posledku prolezlé dřevomorkou skoro všechno, od krovů až po sklepy. Vidím, jak party dělníků úctyhodné, ručně dělané, důvěrně nezapomenutelné a generacemi dotýkané starožitné skříně kabinetů na pomůcky, vyhazují z oken do dvora. Pak trámy a parkety, páté přes deváté. Ó ty ruské bukové parkety dřevomorkou nechycené hned mizely známo mi kam, a nakonec zůstal stát jen historicky novo-klasicistní skelet impozantní stavby s výmluvnou atikou. Pod dohledem památkářů znovu restaurovaná vystoupila nad rekonstruovanou střechu. Vévodí jí dvou metrový deklarantský reliéfní nápis: BOHU, VLASTI, KRÁLI.
Stupňovitý řád loajality už tenkrát byl česky poťouchlý
Proč králi?, řeknou si nezasvěcenější. Proč ne císaři? Jsi čtenář Karla Poláčka?, říká mi můj kamarád a připomene mi humornou postavu pana Habáska z doby zhruba před sto lety a písničku, která měla přesvědčit mocnáře, aby se dal korunovat i za českého krále. Tím byl stejně dle titulatury, ale pro tyhle občanské aktivisty to nebylo ono. Chtěli, aby byl korunován v Praze, doplnil úvahu.
Takovým deklarantským prohlášením, spíš formálně než doopravdy, bylo už tenkrát české vzdělávání a věda- od základního po střední školství - zastřešeno ve stylu vlci se nažerou a kozy nám zůstaly na živu. To architekt Josef Hlávka byl muž činu. Na tohoto Čecha nedal císař dopustit a jeho loajalitě věřil. Podepsal mu českou zřizovací listinu první české Akademie věd česky bez potíží. Tehdejší Královská česká učená společnost se programovému mecenáši Hlávkovi jevila jako instituce německy mluvících a píšících vzdělanců už národu nedostačující.
Nápis na atice původně střední školy byl českými řemeslníky vytvarován ve sdělení, kterému lidé prostí možná pořádně nerozuměli. Nedovolil si jej ale otlouci a přepsat tehdejší císařsko-královský, a ani žádný příští režim, a co jich tu bylo. Ideově kontrastovaly nebo soupeřily v bojích o místo na výsluní nacionálně či revolučně naladěných davů. Nic na tom nezměnily vyvěšované vlajky, transparenty a snaživá učitelská dobová výzdoba školních oken, jak si to ještě někteří dobře pamatujeme. Pomáhali jsme v tom vlastníma rukama jako poslušní žáci. Úlitby bohům a moci se přece přinášely vždycky, říkávali nám někteří kantoři a i životem zkoušení rodiče…
Co se za našeho života změnilo, je vztah dnešních českých vzdělanců a školského systému k jakýmkoliv dalším ideově nebo dokonce ideologicky zastřešujícím pojmům. Jsem v čase zpochybňování a revize tradičních hodnot, dekonstrukce konceptu naší středoevropské vzdělávací a kulturní civilizační tradice, její popření „teorií“ a už i „praxí“. Znovu se vynořují hloupé kvazi-politické slogany a někteří se pokoušejí i o rehabilitaci nebo restauraci už dávno pozapomenutého. Opět se přepisují dějiny, vytvářejí nové mytologie. Je to „nový diskurs“ řeknou nám svojí novou terminologií zdejší ctižádostiví nohsledi postmoderny.
I z encyklopedií vyčteme, jak se postupně devalvovaly koncepce školství- včetně universit a akademií. Jsou to ještě dnes vůbec „brány a koruny vší vzdělanosti“? Někteří tvrdí, že je vystudovali jen proto, aby měli PAPÍR a všechno další se naučili jinde a od jiných. Najdeme ještě optimisty, kteří jako v předchozích dvou stoletích jsou přesvědčeni, že s pozitivním vědeckým nasazením a badatelským idealismem je možné postupně odpovědět na všechny klíčové otázky dějin i života. Že i teoretické, „nechlebové“, spekulativní, ba i metafyzické obory, hledající pravdu pro pravdu samotnou a pravdu o Bohu, bezprostředně nepřinášející ekonomický užitek, na nejvyšší veřejnoprávní vědecké ústavy akademií a universit patří a mají právo na rozvoj už z důvodu zachování této naší civilizace. I proto, že boční a druhotné efekty badatelského nasazení zde bývají pro lidské poznání a vědy převratné.
V euro-unijních materiálech o evropském vědo-prostoru se bohužel uvádějí na posledním místě - tuším osmibodové stupnice- rámcově jako „zkoumání národních identit“.
Blogeři, většinou anonymní, ale patřící do naší akademické obce, současnou krizi AV ČR a Universit vidí jinak. Reprezentují podzemní generačně odlišné a kosmopolitní názorové protiproudy a ostrý globalizační vítr:
Nemyslím, že snížení rozpočtu AV musí nutně vést ke katastrofě a zániku této jinak úctyhodné instituce. Každá … bobtná nekontrolovatelně podle Parkinsonových zákonů včetně rozpočtu, který je nepřímo úměrný výsledkům. I když rozhořčení dotčených chápu, slova o plánu vytunelování instituce AV považuji za nepřiměřená neb tunelovat lze jen instituci, jejíž výsledky (ekonomicky měřitelné), jsou větší než náklady. Je vhodné se poučit z dějin a uznat, že ani USA nebyly schopny, bez radikálního snížení rozpočtu NASA, pokračovat ve financování kosmického výzkumu bez omezení. Srovnání výsledků NASA, dobytí měsíce, a srovnání s výsledky AV, byť v proporcích rozpočtů ani nejde. Tak jako v USA výzkum nezhynul, ani zde nezhyne. Jen prostředky se alokují u jiných institucí (vysokých škol). Žádné neštěstí…
A jiný bloger dnes ze zahraničí tomu dodává:
Peníze, věda a vládní poraděnkové
Že reflexe VVI je sporná, dokládá úřední Zpráva o jejich jakosti. Vznikal v pro tento úkol zřízeném sekretariátu po několik let, a neustále byla při jednáních vlády odstrkovaná. Je chybou, že akademická badatelská obec tomuto významnému byrokraticko-mocenskému dokumentu o „evaluaci“ základního a aplikovaného výzkumu nevěnovala průběžnou analytickou a polemickou pozornost. Nyní je zaskočena praktickými důsledky. Otázkou je, zda to byla laxnost nebo ustrašenost.
Ideologický „slogan“ najdeme hned v preambuli. Symbolizuje způsob štěrbinového a jednostranného vidění stavu a cílů VVI. Formálně i obsahově připomíná scholasticky úskočnou eristickou dialektiku, jen mazanou rétorickou figuru. Její dílčí premisy "věda dělá z peněz znalosti, inovace dělají ze znalostí peníze" může mít výstup kladný i záporný. Obě tvrzení jsou ale ukázkovým příkladem plutokratického uvažování a současné fetišizace peněz. Ve výsledku překrucují smysl pojmů VĚDA, BÁDÁNÍ, OBJEVOVÁNÍ. Nesou znaky naší mravně vyprázdněné pozdní klientelistické demokracie a světového oligarchicky přízemního uvažování některých bossů neo-kapitalismu a neo-kolonialismu.
Než se z lidského mláděte stane vědec, trvá několik desetiletí. Zdaleka to nezávisí na penězích. Je těžké odhadnout, kdo bude tvořivým badatelem nebo strážcem už poznaného, což bývá úděl většiny pedagogů. Také nevíme, kdy nastane zenit osobní tvořivosti vědce, učence a badatele. I eventuální průlomový úspěch v oboru je spíš výjimečný a hypotetický. Mladému Albertu Einsteinovi stačilo ke slávě šest stránek papíru s textem a výpočty, aby se stal světově proslulým mužem par excelence. („Einstein jako bezvýznamný, mladičký asi dvacetiletý úředník publikoval tři články 1905 v tehdy nejprestižnějším fyzikálním časopise Annalen der Physik : 1. interpretace fotoefektu - za tento objev dostal později Nobelovu cenu, 2. speciální teorie relativity, 3. důkaz existence atomů pomocí Brownova pohybu…viz Cvekl, BL 7/09)
Proto si mohl ve stáří dovolit provokativně napsat, že „všechna náboženství, umění a vědy (!) jsou větvemi téhož stromu…a pozvedají lidský život nad sféru pouhé fyzické existence a vedou člověka k svobodě“. Že „nejhorším nepřítelem tvořivého a inovativního vědeckého myšlení je chvat a časový stres“. Navrhoval pro řadu vědeckých disciplin ústraní, klidné prostředí, dokonce, aby velmi myslitelsky nadaní mladí jednotlivci - např. v matematice a filosofii- směli zprvu vykonávat nenáročná a rutinní osamělá povolání, aby měli zajištěnou svoji základní existenci a mohli něco kloudného hned na začátku kariéry vymyslet a předvést ( viz Out of my later years).
Naše společnost stále nerovnoměrněji rozděleného bohatství by ale měla, mimo jiné, těm zřetelně nejzdatnějším a nejnadanějším včas garantovat místa v Akademiích věd a UNIVERSIT budoucnosti, když už tu nemáme vědymilovnou šlechtu, jež zprvu učencům a umělcům nabízela a poskytovala útočiště s celým zaopatřením nebo vědy sama i velmi kvalifikovaně praktikovala…
K dobré povaze vědce-akademika přesto do konce jeho života patří i pokorné přiznání antropologických mantinelů našeho rodu homo sapiens dle axiomu z Platonovy obrany Sokratovy: SCIO ME NIHIL SCIERE. Jsme Neználkové víc než Všeználkové.
Těch druhých, dnes často zpupných křiklounů, je tu ale náhle přehršle…V útrobách dnešní Akademie post-dneška roste a i na blozích se někdy docela brutálně formuluje generační konflikt „se staříky“ - zhruba prý od čtyřiceti let výše. Roste zde tlak na výměnu na vedoucích postech vědy. Badatelská komunita na venek ztrácí nadhled, je hysterická, lůzovití činy. Někteří i vysocí mluvčí zápolí jako v éře Josefa Hlávky opět s mateřským jazykem a dá dost námahy mu edičními opravami vrátit štábní kulturu. S tím měl potíže sám velký mecenáš, ale byl si toho vědom a byl v tom bez viny…
Kdo a co zde dostává v pojmovém chaosu na frak
Stav zhoršuje, řečeno s nadsázkou a schematicky, inženýrsko-technokratický a přírodovědecký syndrom ve vědách, v bádání, a ve výzkumu, ve vnější a vnitřní komunikaci. Slovy: různořečí, nespolupráce, nenaslouchání si vzájemně, duplicity, nahodilosti atd.
Je to i teď patrné v citově zjitřených diskusích na obou stranách a Zpráva RVVVI to také konstatuje. To je ale čtení na několik nocí se vším všady. Z článků současné manažerské reprezentace Akademie a Universit - akademických koryfejů, novinářů, diskutérů a anonymních blogů - trčí deficit této nevěcnosti i absence „dialektiky konkrétního“ často jako sláma z bot. Ignorování základních sdělení v textu Zprávy, jejích argumentů, souvislostí, kontextů. Chybí nám průhled do technologie vzniku dokumentu, neznáme autorství auditorů- garantů šetření, chybí diferenciace názorového vylaďování soudů po dobu, kdy vznikala. O vědě, s výjimkou sloganu v záhlaví, dál, pokud jsem dobře vše přečetl, už není ani slovo. Možná jsou si autoři vědomi jejího majestátu!? Supervize Zprávy z pohledu vědecké obce je nyní víc než na místě, pokud není už příliš pozdě.
Na víc jak sto stranách Zprávy RV s přílohami naleznete typický ministersky účelový polo-politický produkt. Nalezneme tu i taktické významové podtexty a náznaky. Je stylizovaný v úřednickém jazyce pty-depe, který ze zkušenosti za léta důvěrně známe a jenž byl, vidím, doveden za posledních deset let k vrcholné sofistikovanosti. Jako v pohádce O chytré horákyni: Jak něco říci i neříci, jak něco ukázat i neukázat, a hlavně přímo nepojmenovat.
Na ošklivci, jak spící Šípková Růženka, se ocitla výslednou hrou se super- čísly v tabulce starobylá a ctihodná Akademie věd coby obětní beránek inženýrského způsobu myšlení autorů této nad-vládní kvazivědecké analýzy. Podle zásady, že v jednoduchosti je krása, vyvodili „universální“ konsekvence a „univerzální“ kvantitativní účetnickou metodiku hodnocení badatelské výkonnosti a výsledků práce celé Akademie věd. Spočítali jim to pánům Akademikům, jejich texty ale nečetli! Jak by pak mohli porozumět a hodnotit kvalitu? Ředitelé ústavů se potí nyní úzkostí nejvíce, letos nejspíš po letech vyrušeni ze svého bývalého prázdninového klídku a akademické bohorovnosti.
Kolik aktivních diskutujících nebo zasedajících učenců na mimořádném Sněmu, či účastníků petiční akce, či „revoltujících“ demonstrantů z vědo-uměleckých sekcí Akademie ČR na happeningu, si text RVVI prostudovalo od začátku do konce?
Jestli bádají, kde by na to asi vzali všichni čas, chuť a sílu?! Zdá se, že pobíhají jako v bludišti, vyrušeni ze svých snů, když pro veřejnost zjednodušeně smetli celou hodnotící zprávu jako výplod úředníků. Že tak jednoduché to není, vědí moc dobře.
Je zjevné, že vládní radu několika přemoudřelých poraďenků specifika dělby cílů - vzdělávání, bádání a pěstování věd „an sich“ - v textu ani v praxi ústavů moc nezajímají, ačkoliv taková týmová pracoviště a jedinci jsou také na universitách a i na reformovaných technických vysokých školách. Časem i na ně dojde?
Techniky nikdy nepatřily do ranku tradičních úplných universit, to až teď vznikly i vysoká učení kočko-psovitá! Dřívější koncept byl rozumný, a troufám si tvrdit, že na všech technických a technologických učeních se formovali odborníci s odlišným způsobem vidění světa i mentality v přístupech k řešení problémů a záhad. Vytvořili si k tomu vlastní velmi konkrétní „techno-řeč“, technický newspeak, jak to někdy vysvítá z jiskření i v naší stolní společnosti už starších pánů.
Poslední zaznamenané pokusy Akademie věd usmířit si vysoká učení technická a humanitně orientované university a uklidnit prohlubující se rivalitu, závist a zlomyslná očekávání - například čerstvým udělováním vlastních tzv. velkých doktorátů věd (dříve DRSc. a nyní DSc.) napříč mezi obory a institucemi (!) - stav může i zhoršit, ale sotva zastavit (viz Akademický bulletin, 2009). Po Akademii přijdou, jak jsem předeslal, na řadu University, zejména moloch mojí Almae mater University Karlovy sídlících na četných pobočkách po celé zemi…
Pojmová chaotizace ruku v ruce s akademickou titulaturou
Systém primárního a sekundárního školství, universit, Akademie věd, resortních a firemních výzkumných ústavů jsou spojité nádoby. Lidé v nich by se měli považovat za elity mezi elitami ve svých oborech a veřejnost to zde musí časem zase vzít na vědomí. Slogan, že vědci si bádají za dělnické peníze, byl demagogií vždycky. I dnes ověšeni tituly a někteří i funkcemi. A proti nim je hradba nedůvěry, české malosti a závistivosti. Fenomén čecháčkovství. Ostatně i média veřejné služby raději preferují amorálnost a duchoprázdno celebrit.
Když se probudil ze snů a doplazil až na vrchol osobního úspěchu, zjistil stále nespokojenější cesťák Řehoř Samsa svoji podivnou PROMĚNU. Byl z něj nestvůrný hmyz s velkou hlavou a tenkými údy!
Parafrázuji France Kafku a vynechávám jeho příběh o opici přednášející na jakési universitě o svém polidštění. Tak jakoby odlidštěny, jako svatí blázni, mimo realitu jsou zde někdy představováni UĆENCI A VÉDKYNĚ …
Pravdou bývá, že když se PhDr. dostane do polemiky s Ing., vznikne názorový konflikt často po několika větách. PhDr. s MUDr. či s JUDr. se domluví bez zásadních potíží. Zde jsou průniky ve vzdělání typu „science“ a „humanities“ v umělecké angažovanosti, ve VIZÍCH a INTUICÍCH, častější a tradičnější než mezi techniky. I tam jsou výjimky ještě před prof. Vondráčkem nebo Ing. Vladimírem Páralem. Je nápadné, jak odlišně jim to myslí! Když nám kážou Mgr. a ThDr., „scientisti“ je do vědy nezapočítávají. Ale co když někteří z nich mají ale i další tituly z dřívějška RNDr. nebo Ing., i MUDr… a tak dále?
Jeden můj kolega, nikoliv teolog, jich má několik před jménem i za jménem, a jeho vizitka připomíná obložený chlebíček. Inu, jsme v Česku! A co tamti bývalí faráři a teologové zběhlí od kříže nebo od kalichu? Tihle exoti nám fušují do sociálních věd, do novinařiny a jsou vlivní i ve veřejných rádio-tele médiích… A jak argumentuje náš známý produktivní myslitel s RNDr.? Bude s vámi zarputile diskutovat o čemkoliv, ač si o tom nikde nic nepřečetl, ale věří, že mu jeho formální logika vystačí na všechno na tomto světě a až do záhrobí.
A jsou tu Bc. a Mgr. a PhD. atd. a ještě jinak a ještě výše na té naší Akademii věd. Akademiky už nemají, ani členy korespondenty, tak si vymysleli svoje vlastní tituly, jak jsme to naznačili. Je to jako místo šlechtických přídomků, ač to venku, zejména v USA ve firmách, moc nesledují. Vezmeme tě a ukážeš nám, co umíš… To Američané neamerického původu mají jinou mentalitu. Chodí si dělat PhD. do rodných krajů, a pak s tím mávají i za mořem, i zde, když se jim to hodí, např. když chtějí do komunální správy nebo na funkce tajemníků nebo šéfů. Nic jiného dělat ani nechtějí. PhD. dostávají už naši inženýři. Snad aby se zmatek dovršoval? Ty nebo ti, co pobyli v Americe, se stanou řediteli divizí, mají přednost v postupu atd. atp. TAM za mořem mají PhD. i sálové sestry. Ale zas jde hlavně o tarifní prachy, jinak by to šlo i bez těch titulů… někdy možná i lépe…I o tom diskutuje svět blogerů a my s našimi kamarády-exulanty.
Suma sumárum jde jedna řeč, že dosáhnout na dřívější CSc. dalo mnohem víc úsilí než na dnešní PhD., těch už je tu zas jak z běžícího pásu. A dosáhnout dřív na DrSc, to bylo moc obtížné, protože mezi CSc. a DrSc. byly v technických oborech, jak tu říkává můj kamarád docent z techniky, ještě tři stupně…Ale taky víme, že v ústavech Akademie věd to i po převrat chodilo i jinak. Před převratem a zase po něm!
Jiné módní trendy a úspěchy Mrs. Kudlanka of Post Moderna
Dnes módní testy tzv. studijních předpokladů jsou na logice RNDrů založeny. Už desetiletí tu trumfuje soukromá firma, zatímco ta druhá, jí podobná, je mnohem opatrnější, jde ji víc o reálnou a strukturovanou vzdělanost a vývoj znalostí u nastupující populace. Ti, co chtějí státní maturitu, ať to zase stojí, co to stojí, v nich teď vidí konkurenci, a když na to přijde, něco si proti nim najdou…Vtipálkové z blogů už postřehli, že lidé kolem školství a vědy, a jsou zřetelně i z Akademie věd, někdy připomínají bratrstva a jindy sekty. Zejména komunity z oborů přírodních věd a literárně vědného post-strukturalismu a post-moderny se automaticky považují za excelentní, ale co je na tom pravdy, to Bůh rozsuď. Mívají občas nároky na posluchače i čtenáře extrémní a sami si rozumějí nejlépe jen mezi sebou, ale laická veřejnost jim už vůbec. Jejich kritici jim proto upírají právo na financování z peněz daňových poplatníků. Prý jsou to všechno zbytečné slátaniny a argumentují proti nim jejich kvazi-vědeckou hantýrkou. Holt škoda přeškoda, že se věda už nedělá jen v latině.
Jejich exkluzivní témata přízemně realisticky a prakticisticky myslící inženýři považují za ujetá. I lid z netu rozčilují. Stačí zalistovat aktivistickými až revolverovými výroky na blozích. Převálcuje vědu internetová lúza?! Vždyť i Akademie věd naletěla, když mladým fiškusům pronajala svou supersíť. Nad takovým podnikáním zůstává už rozum stát, a je toho více. Nebyla-li to ale taky jen poťouchlost či dokonce technologická zabedněnost. Jasné je, že top-kontrola interní jakosti je na AV asi nejslabší místo i po radikálním čističi akademikovi Zahradníkovi. A co na UNIVERSITÁCH? To zde zatím bez komentáře!
Pokora a skromnost a VĚDECKÁ poctivost je dnes už ta tam, VŠADE nám vládne Paní PÝCHOVÁ z CTIŽÁDOSTIA.
Možná bude brzy hůř.
A POKUŠENÍ byrokracie?
Někteří mladší ING. A RNDr. na skutečnou vědu resignovali. Jsou místo toho už desetiletí posedlí reformováním školství. Nejvyšší patra zdejší vědy to sledovala s ironií nebo až na výjimky PEDAGOGIKU, didaktiku a osvětovou popularizaci vědy ignorovala.
Ty, které z nich to zajímalo, už mezi nimi nenajdeš nebo jsou velmi staří. Někteří zalezli do svojí katedrové nebo badatelské ulity. Na ministerstvech kultů je druhá a třetí liga, dnes zahleděná do tzv. obecné pedagogiky.
Poučenější novináři sledující školství od devadesátých let se postupně znechutili, přesedlali nebo utekli od praporů. Jedna známá komentátorka školství je dokonce v pohodlí výzkumu. Druhá zlopověstná redaktorka nám tu taky už zestárla a vystřízlivěla z euforie… Už tu nenajdeš nikoho, kdo se původně s nadšením obíral tvorbou projektů v první etapě romantické vize demokratických školských změn. I nejlepší úředníci ministerstva odešli do soukromého sektoru, další se oklikou přes politiku vrátili ke své vědě (prof. Vopěnka, prof. Piťha) a podařilo se jim vydat imponující díla.
Je to pánové rozumnější, tamto byl váš úlet a my to bereme. Určitě je to vědě prospěšnější, než plavat v kalném proudu školské a vědní politiky nebo posluhovat dle stranických klíčů jako ministerští věční náměstci nebo ředitelé a manažeři pro cokoliv a pro kohokoliv.
I tam zůstaly, vidím to zas a žasnu, ještě dvě bývalá školská esa s extrémní frustrační tolerancí, ale jeden je bývalý voják, a to mluví samo za sebe…
Když jsem tu udělal něco dobrého, hned mi to ti pacholci rozkopali, postesk si můj vrstevník- ministr, který taky chyboval, když považoval všechny svoje úředníky v ministerstvu za jednu sebranku. Jasné podrazáky a intrikány ale sejmout nedokázal, i když mohl. Raději to vzdal a teď mudruje! Tenkrát se jej na chodbě jedna kolegyně- už taky věčný inventář ministerstva- zeptala: Kohopak tu hledáte, dědoušku? A on jí opáčil: No, já jsem tady jen ministrem, paní referentko. Bydlím támhle naproti - v Rohanu…
Tahle letitá ad hoc byrokracie, to je naše neštěstí! Je to osobními a politickými vztahy provázaná sekta, představující vlivné, cílevědomé, dobře organizované podhoubí. Má vyvinutý čich, jak se vzájemně poznávat při prolézání systémem Kafkova ZÁMKU i naší AMERIKY. Má mimikry liftbojů s kvádry ušitými v Thajsku v kufřících. Na něco a na někoho má mnohem lepší paměť, než ona výše zmíněná dáma. Ví, co chce a proč si tam sedí v suchu. Snaží se vystoupat do nejvyšších pater a nenechat se vyhodit z výtahu.
Pravdou je, že už taky není velkého světa neznalá, za státní peníze se naučila i jazyky. Je protřelá, úhořovitá, exploatuje sítě webů na netu, ve vyšších funcích často cestuje, někteří z ní jsou v tom rekordmani. Vydrželi hlavně pilní leštiči klik v podvýborech. Ti vědí, jak být nepostradatelní pro ministry stávající i ty potenciální. Jejich chlebodárci se většinou pak sotva stačí rozhlédnout ve funkci v kolotoči spisové agendy ministerských referátníků a zorientovat se na nekonečných chodbách…
Naše blogery - akademiky český švajneraj popuzuje
Zas píší, že tu raději zabalí kufry. Nejodvážnější z doktorandů porovnávají pracovní klima ve firmách, ve vědeckých ústavech a na universitách po celém světě. Někteří píší uvážlivě, jiní obviňují náš stát z neinformovanosti, vyčítají si vzájemně kdeco a závidí si všechno možné a nemožné. Myslet chtějí většinou za velké peníze.
Ti nejslabší v kramflících školí učitele v didaktickém know how. Řeční za dlouhé peníze týdny o banalitách, ač by to šlo zvládnout za pár hodin. Plánují, že se tak budou přiživovat na školském rozpočtu ještě deset let. Někteří při tom ani nestály dlouho před žáky, studenty či posluchači. Většinou vypadají nedůvěryhodně už svojí vizáží na první pohled. Málokdo je tu bere vážně. Řadoví učitelé nejméně. Někteří mladí vědci, pokud jsou jen trochu nezávislí, otevřeně a trefně pojmenovávají nové souvislosti a situace a kladou otázky (Pavel Kalenda: O potřebnosti Akademie věd, BL 2009).
.Bohužel je nutné dodat, že ve sněmovních výborech a odborných funcích v MŠMT a v dalších ústavech pro všechno možné, RNDr. a Ing. a JUDr. selhávali nebo rozehrály složité a neprůhledné hry, kde šlo i o miliony a ještě více a kde forma byla víc než obsah a praktická použitelnost projektů. Známé kauzy jsou dnes u ledu, někteří experti- pamětníci dále zasedají, rozhodují, mění si židle a kanceláře. Jiní by měli být už v penzi.
Šéf vlády má věci pod kontrolou
Netvrdím, že všichni školo- vědo-kulturo-úředníci jsou neschopní, jak se na to občas dívali mocí opojení političtí ministři.
Z těch dobrých, výkonných, když zde začnou najednou konat dle vládních harmonogramů a profesionálních standardů a jdou do důsledků, tu jde najednou děs. Není náhodou, že manažerské chaoty na všech úrovních nyní nejvíc za dvacet let vyděsila vláda úředníků, i když ona sama svůj mandát bere s velkou reservou. To nic nemění na možnosti, že udělá nepříjemnou práci za politickou reprezentaci a že by si to někteří političtí předáci přáli.
Na první pohled je zarážející, jak neparitně, účelově, profesionálně a generačně ledabyle, byla sestavena i RV pro VVI, to popsali jiní. Přisvojila si roli auditora, navrhovatele a dohlížitele nad institucionálními toky veřejných peněz? Přestala být už jen poradním orgánem via facti? Šéf vlády tvrdí, a je to její statutární šéf, že má tyto věci pod kontrolou a nic unáhleného neudělá. To by byl přijatelný koncept odpovídající realistickému inženýrskému způsobu myšlení- i koncepcím standardům jakosti- zde aktuálně s dominací a preferencí technologických a technicko-ekonomických přístupů, ale i se schopností ukázat na konkrétní slabá místa a jejich personifikace. K tomu je třeba ale správně vyložit a do rozumné státní suverénní praxe překlopit ideologicky nazdobenou a unifikační euro-terminologii o tzv. euro-vědo-prostoru a roli národů v něm.
Bohužel zatím výsledkem, snad ale nikoliv cílem nebo dokonce zlým úmyslem, je znejasnění rozdílu mezi základním a aplikovaným výzkumem ve Zprávě VVI. To by zpochybnilo (mezi) národní akademickou kompetentnost a relativní samosprávnost nejen Akademie, ale v zápětí i Universit. V koncepcích bádání vědci, doufáme, že zůstanou společně na jedné lodi a potáhnou za jeden provaz a nenechají se ostrakizovat ignoranty. Socialistické „plánování vědy“ bude regulace s nepředvídatelnými následky. Absurdní je, že by se to událo z vnějšku dosazenými laickými delegáty až do „správních rad“- bez ohledu na to, že se jedná o veřejnoprávní instituce vědy, výzkumu a vzdělávání. O tom už něco vědí university…
Vzdělávání, základní i aplikovaný výzkum a inovace by byly polo-privatizovány nebo úplně podřízeny potřebám podnikatelské klientely. Znovu bychom draze zalepovali katastrofální chyby divoké privatizace, kdy vědecko-výzkumná základny byla po roce 1990 smetena nebo minimalizována novými zahraničními vlastníky. Dnešní námluvy Akademie věd s generály průmyslových lobby jsou zde už opět. Stačí zalistovat Akademickým bulletinem a dalšími portály (například Neviditelného psa aj.), a vidíme, jak jim v mnohém vědo-manažeři AVČR v posledních časech pochlebovali. Podobně to vidí někteří komentátoři na blozích: Např. žena v AV CR, její bývalá PhD studentka. „Člověk se až diví, kolik existuje expertů na to, jak se má dělat věda. A upřímně, asi do 30ti jsem vedu skutečně dělala jen z nadšení za podprůměrný plat, ale každý jednou dostane rozum, takže ač nadšená vědkyně, o mých profesních rozhodnutí rozhoduje výše sumy na výplatní pasce. A vezměte na to jed, že nejsem výjimka … platy na AV CR jsou vypláceny z peněz, které jsou jí teď kráceny. To není o neschopnosti českých vědců, ale o neskutečné hlouposti pár potentátů. A najde se par užitečných idiotů, kteří jim k tomu s chutí zatleskají.
Logika a absurdity výzkumu
Dnešní euro-americká pozdně post-moderní všeobecná ztráta bezbřehé důvěry v možnosti vědy není mimořádným zjištěním, je spíše formou (ne)vědeckého a bezbožného světa, resignací na jeho komplexitu, na dialektiku vzdělanosti a vědy, jako systému poznatků provázaných zásadou dostatečného důvodu. Mnohost jednotlivých pravdivých znalostí bez jejich systémového a usoustavněného pochopení není vzdělaností ani jejím smysluplným předáváním při vyučování na institucionálních i soukromých úrovních. Pak je to dril tak kritizovaného papouškování a nefunkční zátěž lidské mysli. Relativizace diskursů a konceptů vědy je dnes připisována na vrub dvou zakládajících klasiků civilizačního relativismu a pesimismu (R. Guardini: Konec novověku , +1968, a A.J. Toynbee : Historické studie, + 1975). Jejich je tvrzení, že naše kulturní a i národní identity stojí už delší dobu na rozcestí s varovným ukazatelem „K absolutní volbě“:
Vede vědomě či bezděky ke zkoušce našich sekularizovaných etických mantinelů a pyšné autoregulace, vyňaty z přikázání a řádů Prozřetelnosti, snad s výjimkou teologie, ale ani ta se těmto trendům nevyhnula.
Náhle se otevírají před lidstvem propasti nejextremnějších nebezpečí, řečeno náboženskou terminologií nového „KONCE SVĚTA“, kde Archy Noemovy nejspíš už nebude a kralovat novému CHAOSU tu budou tihle noví Faustové, kteří podepsali smlouvu s Padlými Anděly v extrémním a bezbožném chtíči po penězích, slávě, nesmrtelnosti. Zloduši, jichž můžeme i v (ne)vědě a v (ne)umění jmenovat ne málo. Už tu mají vládu nad veřejným míněním prostřednictvím médií, veřejnoprávní z toho nevyjímáme. Tak krize vzdělávání jde ruku v ruce s krizí vědy a jejich institucionálními reprezentanty- Akademií věd i Universitami, které katastrofální vývoj na nižších patrech školství skoro patnáct let zanedbávaly a přehlížely. O tom jsem psal na i České škole mnohokrát… Dvě generace za dvacet let dorostly. Jdou teď na zteč vyšších pater systému. Silné generační pnutí je ve výzkumných ústavech, i na universitách, projevuje se stále otevřeněji. Někteří koryfejové AV tomu nahrávají nebo si přihřívají svoji polívčičku. Kdy začne druhé dějství dramatu?!
„Nechci Vám kazit radost, ale z VŠ prostředí jsem odešel hned po dokončení postgraduálu. Asi to bude na několika málo VŠ lepší, ale třeba … mohu do slova a do písmene potvrdit slova autora o tom uzavřeném sebe-potvrzujícím kroužku plodícím nesmysly místo publikací. Oni "staříci" (a to některým je jen kolem čtyřiceti) jsou opravdu velmi nerudní při jakémkoliv pokusu o změnu. Plat na … univerzitě nebyl úplně špatný (lehce přes 130% průměrného platu), ale rodinu (manželku na mateřské, dvě děti) jsem z toho neuživil. Nezdědil jsem byt po rodičích a hypotéka a dojíždění 45 km ukusuje pořádný kus platu... No, a pokud si k tomu člověk připočte, že pro některé pány docenty a profesory jsem byl jen mladíček bez nároku na vlastní názor - pak je lepší být jinde. A opravdu je mi mnohem líp. Jinak k tomu základnímu a aplikovanému výzkumu. Při obhajobě dizertace mi bylo vyčítáno, že se z větší části zabývá aplikovaným výzkumem, což vlastně ani není výzkum, ale inženýrská záležitost. Takže bych prý vůbec k obhajobě neměl být připuštěn. Takže možná tvořiví umělci vědy existují, ale na … bych je nehledal … …těch několik nadšenců, kteří se ze západu vrátit chtějí, velmi rychle procitne, protože pochopí, že pro stávající systém představují nebezpečí. Prosazují změny, a to se staříkům, kteří jen čekají na důchod, zatraceně nelíbí.
2 komentářů:
Krásné, dlouhé a vycizelované dílko. Leč tak trochu o ničem.
Nevíte někdo náhodou, proč se mi vybavila pohádka o tom, jak pejsek s kočičkou vařili dort?
Okomentovat