Ve škole pracuji již několik desítek let. Nejprve jako učitelka na základní škole, poslední desetiletí jako zástupkyně ředitele základní školy. Za svoji praxi jsem vystřídala čtyři školy ve dvou krajích.
Krátce po nástupu na své první pracoviště jsem byla kolegyněmi náležitě proškolena a seznámena se vším, co se ve školství děje. Nejděsivěji působilo vyprávění o kontrolách z inspekce, které však kolegyně vždy uzavřely krásnou průpovídkou: „Přijít můžou, odejít musí“.
První ze setkání s inspektory nebylo nikterak příjemné. Morous (dnes vedoucí jednoho krajského pracoviště ČŠI) nás náležitě „proškolil“ a na reakci učitelů reagoval slovy: „Nejsem ve škole na to, abych hledal pozitiva“. Další kontroly už proběhly přívětivěji. Nezapomenu na paní inspektorku, která navštívila během dvou dnů pět mých hodin českého jazyka. Přestože jsem byla nervózní, až to bolelo, žáci zkamenělí a zdaleka to nebylo to pravé ořechové, reakce paní inspektorky byla opravdu lidská. Rozebraly jsme společně hodiny, pochválila řadu věcí a zastavily jsme se u jediného problému. Při rozboru věty jsem pojala smysl věty poněkud jinak, než paní inspektorka. Vysvětlila jsem jí svůj postoj a ona mně ten její. Nakonec jsme se rozešly v pohodě a já na ni dodnes vzpomínám. Mohu jen litovat, že dnes již odpočívá v důchodu. Celý tým byl rozumný, a byť nebylo vše úplně super, proběhla inspekce v solidní atmosféře.
Další inspekci jsem prožila již jako zástupkyně ředitele. Tehdy vedl naši školu ředitel rok, a tak nebylo ve škole ještě vše k obrazu jeho. Inspekční tým byl složen ze dvou „druhů“ inspektorů. Část hledala chyby, až našla, druhá část byla rozumná a uměla vyhodnotit i pozitiva. Nejvíce mě však dostalo, když při závěrečném hodnocení jeden z inspektorů sdělil, že školu nemůže hodnotit lépe, neboť pan ředitel je ve funkci jen pár měsíců. Ale přesto, budiž…
Po volbách v roce 2006 se vyměnilo osazenstvo na naší radnici. I začaly se dít věci zajímavé, ba dokonce neskutečné. Nejprve byl odejit ředitel jedné školy v našem městě a za chvíli další. Důvody byly úsměvné. I sešel se čas s časem a na stole v ředitelně zazvonil telefon. V něm nám pan inspektor sdělil, že druhý den přijede s celým inspekčním týmem na kontrolu v naší škole. Nadiktoval nám dokumentaci, kterou máme do druhého dne připravit a zavěsil. Říkala jsem si, že je obvyklé, když se inspekce ozve 14 dní předem, ale takto…
Druhého dne přijel ráno tým inspektorů a pustil se do práce. Ihned jsme se však dostali do sporu. Zákon nařizuje řediteli školy, že výroční zpráva, školní řád a další dokumentace musí být veřejně dostupná. Co to znamená, však zákon nevykládá. Všechnu dokumentaci máme vyvěšenou na nástěnkách na chodbách. Výroční zprávu a školní vzdělávací program pro svoji obsáhlost uveřejňujeme ve školních počítačích a v písemné podobě jsou k nahlédnutí v ředitelně školy. Takto to však považoval pan inspektor za nedostatečné. Proti tomu jsme se však museli ohradit. Takovýchto sporných bodů se našlo v průběhu inspekce několik. Je pravda, že pro klid jsme vždy „nedostatky“ odstranili, jednalo se o řád minut. Tým pobyl několik dní, prohlédl si dokumentaci za tři roky zpět a odešel. V okamžiku, kdy začal zkoumat všechny ředitelem odučené hodiny za poslední tři roky, bylo mi jasné, že nejde o klasickou inspekci. Jak jsem později zjistila, navlas stejný postup inspekce zvolila u nejméně tří dalších ředitelů, které pak zřizovatel odvolal.
Přibližně za 14 dní jsme obdrželi zprávu a nestačili se divit. Zpráva obsahovala několik výtek formálního charakteru (chybějící číslo ve výr. zprávě, chybějící pořadové číslo v knize úrazů a podobně) a následně několik bodů, kde rozum zůstával stát. Až později se prokázalo, že informace nebyly pravdivé.
Přesto bylo s podivem, že inspekce nezmínila ve své zprávě ani jednu jedinou pozitivní informaci o škole. Inspekci je úplně jedno, že ve srovnávacích testech se naše škola umístila v desetině nejlepších ZŠ v republice, inspekci je jedno, že 80 % žáků odchází ze školy na střední školy. Inspekci je jedno, že 90 % žáků je ve škole spokojených a nemá proti ní výhrad (viz mapa školy). Inspekci je jedno, že škola je výborně vybavená …
Ovšem, že chybí číslo ve výroční zprávě, to považuje za téměř kriminální čin.
Většina pedagogů si dnes už umí určitě domyslet příběh. Po shromáždění dvou důkazních materiálů jal se zřizovatel konati. Podotýkám, že přes nesouhlas všech zaměstnanců školy i rodičů.
I toto však není konec. Konec totiž udělá až soudní řízení.
Kolik se asi takovýchto případů v republice právě odehrává???
Jsem znechucená činností České školní inspekce. Pokud se snižuje k takovýmto krokům, to ať je raději takováto inspekce zrušena.
Celý pohled na současnost školství též výmluvně pojednává o tom, kam směřujeme v budoucnosti. Pokud bude schválena novela školského zákona a v ní bude vypuštěno v pasáži o odvolávání ředitelů slovo závažné, bude ředitel školy funkcí politickou. To povede k ještě většímu úpadku školství v Čechách.
Šeherezáda (autorka je redakci známa, vyhověli jsme její žádosti o anonymitu)
dokument
0 komentářů:
Okomentovat