V posledním období zažívá české školství nemalé problémy, jeho financování je v podstatě v troskách a zhoršení jeho výstupů na sebe těžko nechá dlouho čekat. Proto je nezbytně nutné zauvažovat o tom, jakým směrem se vydat a jaké postupy krizového managementu zvolit. Některé varianty se přitom nabízejí zcela organicky a jsou vlastně jen dotažením školské reformy do plného rozkvětu. Zkusme si je shrnout do jednotlivých bodů.
- Je nutné opustit představu, že školní výchova a vzdělávání je pro dítě to nejlepší. Již mnohokrát se přece stalo, že paní učitelka dítě ve škole stresovala, zasedla si na něj a nebo ho dokonce nespravedlivě oznámkovala. Proto je nutno jednoznačně zrovnoprávnit domácí vzdělávání a umožnit ho všem žákům, kteří budou ve škole alespoň jednou v životě plakat. Důkladná péče rodičů spojená s pečlivým přezkoušením žáka učitelkou, která ho vidí jen několikrát do roka, zcela jistě zabezpečí ty nejlepší podmínky pro rozvoj osobnosti dítěte a jejich objektivní posouzení.
- Veřejné školy fungují neefektivně a to je nutno změnit. Školy včetně jejich budov a zařízení je možno privatizovat, pokud o ně někdo projeví zájem. Lze postupovat buď standardní obálkovou metodou, nebo prodejem přes burzu. Akciové trhy by jistě pozitivně na tento nový investiční impulz reagovaly, možná by mohl vzniknout i nový technologický index ŠK-50. Vlastník nové školy si pak zcela jistě ohlídá, aby tak lukrativní obor, jako je vzdělávání, ve škole zůstal a rozvíjel se – kupoval přece školu a o tu mu šlo. Z hlediska údržby budov to přinese navíc elektrizující oživení ekonomiky regionu, protože stálí techničtí zaměstnanci budou uvolněni na jinou práci a budou si tedy moci založit např. uklízecí firmu či vývařovnu, která bude obsluhovat všechny školy v okolí.
- Jednoznačně je nutno opustit princip tarifních mezd. Jsou demotivující a nákladné. Uvolnění tarifů povede nesporně k tomu, že existující mzdové prostředky se přerozdělí k těm odbornostem a předmětům, které jsou momentálně nedostatkové, jako je angličtina nebo informatika. Je jedno, že práce pedagoga v dějepise i v angličtině je podobně náročná. Trh nám říká, že to nevadí. Věcně nižší platy tělocvikářů či dějepisců také nevadí, pokud by náhodou příslušný počet hodin bylo obtížné obsadit nebo bychom se dostali do rozporu s minimální mzdou, tak se tělocvik či dějepis omezí v rámci změny školního vzdělávacího programu, kde je možno si počet hodin do určité míry specifikovat. Protestující dějepisce uklidníme nabídkou dvouletého akreditovaného studia učitelství anglického jazyka, které mohou absolvovat o víkendech.
- Navíc uvolnění tarifů umožní opět zaměstnat řadu starších, zkušených učitelů v důchodovém věku, kteří v současné době jsou pro školy příliš nákladní vzhledem k velkému počtu let praxe. To je přínos i z pohledu důchodové reformy a zajistí to, aby ve školách učili pouze skutečně zkušení pedagogové. Bylo by ekonomicky iracionální vynakládat peníze jen na motivaci mladých učitelů, když zde existují velká zásoba starších pedagogů s celoživotními zkušenostmi, jejichž jedinou překážkou pro zapojení do výuky je praxe nad 32 let a z toho vyplývající neúnosně vysoké tarifní ocenění. Spolu s vybranými mladými vysoce kvalitními absolventy pedagogických fakult, kterým umožníme dosáhnout na projekty z evropských fondů, tak budou mít školy sbory, které nám bude celý svět závidět.
- Učitelé také musí být více využiti. Současný stav, kdy po 6 hodinách přímé výuky již nemusí prakticky vůbec nic dělat a odpočinutí odcházejí, je neúnosný. Pokud by škola neměla na zaplacení úklidové firmy, je možné některým členům sboru nabídnout uklízení v jejich kmenových třídách za příplatek. Někteří kolegové mají stejně sedavý způsob života a takové vytření podlahy místo odpoledního vyučování nebo oprav písemek jejich fyzické kondici rozhodně prospěje a ještě vylepší tolik kritizovaný učitelský plat.
- Nezbytné je posílit motivaci žáků. Řada z nich si školní docházky neváží a dalo by se říci, že školy i zneužívá. Zde je možno se inspirovat u kolegů z ministerstva zdravotnictví a zavést liškovné. To by se vybíralo každý týden ráno při první hodině ve výši 100 Kč, u umytých a hodných žáků polovic. Tato platba by jistě nijak nezatížila rozpočty rodičů, kteří stejně akorát zhůvěřile utrácejí za nesmysly a nebo tupé vánoční dárky, které ke vzdělání dětí nijak nepřispějí. Každý žák, který by musel zaplatit liškovné, by si jistě uvědomil, že škola něco stojí, a začal by se učit, až by se z něj kouřilo.
- Vyřešit zbývá také otázku školské informatiky. Je nutno zvážit potřebu informatiků a správců sítí, kteří se stejně akorát flákají před obrazovkou, sledují nové trendy, vymýšlejí, k čemu by mohly počítače ve škole být využity, pořád by chtěli na něco peníze a dávno už přece víme, že v informatice se všechno dá řešit efektivněji a didakticky správněji. Například by bylo možno zavést speciální trenažéry pro žáky se zvonkovými tlačítky á la IQ 151, jejichž životnost ve školním prostředí byla rozhodně větší, než současných bakelitových klávesnic. U těchto strojů by navíc nebylo nutné provádět žádné aktualizace ani rozšiřování a jejich životnost by bylo možno odhadnout na minimálně 10-15 let při nízké pořizovací ceně (typizované stroje s jednotnou skříní). Na těchto strojích by byly výhradně didaktické programy pro příslušnou výuku, což by přineslo i zlepšení bezpečnosti, neboť přístup do internetu by byl realizován speciálním prohlížečem s omezením jen na cca 20-30 výukových stránek schválených na centrální úrovni. Nelze přece připustit, aby žáci pracovali na počítači ve škole podobně jako doma nebo v budoucím zaměstnání, ve škole je počítač výhradně didaktická pomůcka a neúnosné náklady na počítače je třeba racionalizovat.
- Jednoznačně je třeba posílit právo žáka na co nejlepší elitní vzdělávání již na základní škole. Toho docílíme tak, že označíme třídy podle známek 1-5. Po absolvování prvního stupně se žáci rozdělí v rámci školy, nebo i mezi školami tak, že v jedné třídě budou žáci se stejným nebo podobným studijním průměrem. To nastartuje enormní nárůst výsledků a výkonů ve všech třídách, protože v těch slabších se bude moci paní učitelka méně talentovaným dětem speciálně věnovat a oni rychle pochopí meze svého snažení, zatímco v elitních třídách budou ti nejlepší excelovat ve vzájemných intelektuálních soubojích. Samozřejmě bude možno zakládat speciální školy pro talentované děti, kam bude moci přihlásit své dítě každý rodič, který bude o talentu svého dítěte pevně přesvědčen. Po 5-9 letech se ukáže, zda tomu tak skutečně bylo, a tato zpráva bude součástí výstupního hodnocení příslušného žáka. Tato informace však bude po celou dobu školní docházky tajná, aby nemohlo dojít k diskriminaci příslušných talentovaných žáků. Tak bychom zajistili, že ani jeden opravdový talent by nepřišel nazmar.
- Je třeba maximálně posílit projektové financování. Současný stav, kdy jsou učitelé placeni paušálem za normální práci se žáky, je neefektivní. Řešením by mohlo být vždy na začátku roku místo tvorby tematických plánů složit výuku v předmětech z jednotlivých projektů. Na středně velké škole by tak mohlo paralelně probíhat 200-300 projektů s předem definovanými výstupy, jejichž plnění by bylo verifikováno, monitorováno a vykazováno do formulářů evaluovaných vedením školy. Nejlepších cca 5 projektů by bylo zasíláno do celonárodní soutěže a vítězný učitel by dostal hodinky a tolik pytlíků bonbonů, kolik žáků má ve své třídě. Ročně by tak vznikly tisíce stran skutečně užitečných výstupů. Teprve po vyhodnocení monitorovacích zpráv by učitelé, s ohledem na význam projektu pro vzdělávací výsledky, dostali nějaké peníze.
Jsem přesvědčen, že realizace uvedených opatření by nesporně pomohla vyřešit řadu palčivých problémů, vyplývajících z dosavadní jak se zdá pošetilé snahy o kvalitní, moderní, rozmanité, kvalifikované, informatizované, demokratické a otevřené školství. Z ekonomického hlediska přináší řadu pozitivních úsporných prvků, které se jistě významně projeví v tak přetížené rozpočtové kapitole školství. Sympatická jsou uvedená opatření i z pohledu důrazu na maximální efektivitu a didaktickou čistotu. Pravda, otázkou zůstává, zda by takový vzdělávací systém vůbec k něčemu byl a zda by v něm někdo byl ještě ochoten pracovat …
Jan Mertl
0 komentářů:
Okomentovat