„Takové stávky to nevyřeší, vysvětlete jim to.“ Tuhle radu obdržel v úterý 4. prosince 2007 nový ministr školství Ondřej Liška od prezidenta Václava Klause při svém jmenování. Nehodlám mluvit za stávkující kolegy učitele, ale za sebe mohu říct, že to vím taky. Ale co „to“ tedy vyřeší?
Neočekávám, že by si mé maličkosti pan prezident vůbec všiml (o jeho vztahu k učitelům, myslím, dostatečně vypovídá už výše uvedené „vysvětlete jim to“), natož abych čekal, že se od něj dočkám odpovědi. Přesto bych byl rád, aby se tato otázka alespoň někde objevila. Velmi totiž pochybuji o tom, že ji někdo vůbec dokáže uspokojivě zodpovědět. Jako řadovému učiteli by mi ale bohatě stačilo, kdyby se problematikou našeho školství začal někdo konečně seriózně zabývat. Hezkých řečí a slibů jsme si během uplynulých let totiž užili dost.
Jako malá ukázka postačí krátká citace z článku „Učitelé křičí SOS“ z časopisu Respekt č. 49:
„Ne bankéř, ale učitel bude nejbohatší člověk v obci,“ řekl v roce 1998 Miloš Zeman krátce po svém uvedení do úřadu premiéra a vytyčil tak jednu z priorit své jednobarevné sociálnědemokratické vlády. „Školství a dobré platy pro učitele jsou naší prioritou,“ zopakoval o čtyři roky později jeho nástupce Vladimír Špidla a po něm i další partajní pokračovatelé Stanislav Gross a Jiří Paroubek. „Společnost vzdělání,“ označil před několika týdny jednu ze svých priorit současný premiér Mirek Topolánek (ODS).
Na časy dřívější raději nevzpomínat, ačkoli první roky po revoluci mohl ještě učitel vystačit s idealismem. Navíc se učilo daleko svobodněji než dnes, ale buď jak buď – osmnáct let trpělivosti od listopadu 1989 je víc než dost, takže nevím, co by kdo chtěl učitelům ještě dnes vysvětlovat. Dobrých rad jsme si za tu dobu užili, ale kde je nějaké řešení?
V žádném případě z tohoto příspěvku nechci dělat politické téma, protože řečeno politickým žargonem, na učitele kašlou všichni stejně „napříč politickým spektrem“. A všem kritikům učitelů typu, „co by vlastně chtěli, vždyť učí tři hodiny denně a furt mají prázdniny“, doporučuji jediné: Pojďte si to zkusit! Nejpozději do roka budete z podobných řečí vyléčeni.
A že my učitelé můžeme jít jinam, když se nám to nelíbí? Vždyť ono to taky rázně směřuje k tomu, že ve školách zůstanou jen šílenci, zoufalci a důchodci. Schválně, kolik máte u vás ve škole opravdu mladých učitelů a jak dlouho vám tam vydrží?
Jako učitel jsem nestávkoval pouze kvůli platu. Na ten jsem si za ta léta už zvykl a ostatně přidat by chtěl každý. Kvůli platům učitelé ze školství spíš rovnou utíkají, než by stávkovali. Kde jsou ale peníze na pomůcky, další vzdělávaní a kde je ten servis pro učitele, kterým se tu před pár dny někdo oháněl v diskusi? Hlavně mi už nikdo neříkejte, že školství je něčí priorita.
Ale vrátím se na začátek. Poslední dobou získávám stále silněji dojem, že náš pan prezident je zřejmě odborník na všechno (viz např. architektura, globální oteplování). Třeba si bude vědět rady i se školstvím.
Pane prezidente, co to tedy vyřeší?
Josef Duhajský
0 komentářů:
Okomentovat