Získali jsme neautorizovaný záznam jednání a předkládáme ho pedagogické veřejnosti pro informaci a především k diskusi. Osoby a obsazení: Jindřich Kitzberger (náměstek MŠMT), Ondřej Šteffl (SCIO), Jana Straková (koncepčně analytický odbor MŠMT), Jaroslav Ponec (?, Unie CZESHA), Ondřej Hausenblas (PeF UK), Alfréd Dytrt (Asociace ředitelů gymnázií), Jaroslava Wenigerová (Asociace krajů), Miroslav Pikhart (ZVaS), Hlaváček (stopstatnimaturite.info), Jaroslava Simonová (SKAV), Pavel Zelený (CERMAT), Markéta Vondráčková (ČMOS), možná i další. Odehrává se po deseti letech přípravy a utracených stamilionech…
Náměstek ministryně Jindřich Kitzberger nejprve shrnul výsledky předchozích jednání. Po druhém jednání obdržel reakci 6 organizací a 4 jednotlivců. Vzhledem k tomu, že reagovalo pouze 10 ze 60 členů shromáždění, zdráhá se pan náměstek považovat reakce za všeobecný postoj pracovní skupiny.
Ve hře zůstávají 2 varianty: a) od roku 2010 (možná i dále) bude státní maturita pouze z jazyků (tedy českého a cizího); b) k jazykům bude přiřazena i zkouška volitelná
I v tom případě, že maturita bude spuštěna pouze se dvěma předměty, v zákoně musí být stanoveno, co bude v budoucnu se třetím předmětem. Ohledně potřeby třetího předmětu neexistuje konsensus, odlišné postoje mají například češtináři a matikáři. V návrzích se objevoval názor, že by třetí státní zkouška měla být dobrovolnou záležitostí; že by měla být na přírodovědné bázi; že by maturanti měli psát absolventskou práci. Podle pana náměstka je klíčovým bodem současné debaty otázka třetího předmětu
Ondřej Šteffl vidí rozdíl mezi jednotlivými předměty, ze kterých budou žáci/studenti vykonávat maturitu. Maturita z českého jazyka v sobě podle něj skrývá více rizik a méně přínosů; oproti tomu maturita z cizího jazyka může nabídnou více přínosů a hrozí u ní méně rizik. Straková (Koncepčně analytický odbor MŠMT) si klade otázku - proč má být vlastně maturita ze třetího předmětu? Navrhuje, aby třetím předmětem byla matematika, respektive zkouška ověřující matematickou gramotnost. Neví, proč by tam měla být fyzika, chemie či občanská výchova – náměstek Jindřich Kitzberger reaguje, že se již počítá pouze s občanskou výchovou nebo ICT.
Podle závěrů organizace CZESHA (pan Jaroslav) máme velmi diverzifikované střední školství. Žádná SŠ nevyučuje podle ŠVP nebo RVP. Se Štefflem souhlasí ohledně rizik. Jako nejdiskutabilnější považuje otázku třetího předmětu.
Ondřej Hausenblas, PeF UK poukazuje, že zanedbáváme profesní růst učitelů, což nám v případě zavedení státní maturity způsobí problémy. V současné debatě opomíjíme, jak maturitu uchopí její samotní uživatelé (učitelé, žáci, rodiče). Dytrt (Asociace ředitelů gymnázií) s návrhem státní maturity jako takovým nemá problém. Pakliže má být zaveden třetí předmět, ať je jím tedy matematika. Maturita má mít vypovídací hodnotu směrem k VŠ, jinak nemá smysl.
Wenigerová (Asociace krajů) nesouhlasí s volitelnou zkouškou, protože není nutná. Neočekává, že debata posune věci kupředu. Má dojem, že účastníci diskuse vytvářejí pouze jakési křoví. O státní maturitě ale rozhodnou jiní (poslanci), kteří se pak budou ohánět tím, že návrh byl projednán nezávislými experty. Souhlasí se Štefflem, že maturita by se neměla jmenovat maturita. Vysoké školy podle ní ani náhodou nebudou k výsledkům státní maturity přihlížet. Má-li být třetí zkouška dobrovolná, pak je jedno, jestli do ní půjde jediná škola nebo jich bude tisíc. Ta zkouška by se musela připravit ve stejné kvalitě tak i tak.
Podle Ondřeje Štefla nejsou na třetí předmět připraveni hlavně samotní učitelé. To se prokazuje například při výuce matematiky, kde schopnosti učitelů vysvětlit žákům látku vykazují značné rozdíly.
Pikhart (ZVaS) souhlasí s návrhem CERMATU. Třetí zkouška by podle něj neměla být z jazyka, ale spíše z přírodovědného předmětu. Zelený (Cermat) si myslí, že třetí zkouška má prokázat, že žák splňuje určitou základní gramotnost – buď v matematice, občanské nauce. Pro uchazeče o vysokoškolské studium jazyků by bylo dobré umožnit maturitu ze druhého cizího jazyka. Nad předmětem „informační základ“ visí otazník, protože existuje obava, že by zkouška byla teoretická. Navíc se obtížně zaručí objektivita. Nesouhlasí s názorem Hausenblase, že musíme nejdřív ustálit předpoklady učitelů, a pak zavádět maturitu. Podle Zeleného bychom pak reformovali školství „skokově“.
Procházka tvrdí, že se třetí zkouškou je velký problém. Vůbec se neví, jak má vypadat. Podoba se stále mění. Jako příklad uvádí předmět o informatice. Panuje neucelenost v tom, jak by se měl jmenovat, a o co by mělo vlastně jít (ICT, informační základ, informatika = tři různé věci).
Do debaty se zapojil i gymnazista Hlaváček (stopstatnimaturite.info), který přivedl deset tisíc demonstrantů do Prahy, kde vyjádřili nesouhlas se zavedením státních maturit. K jazykům už nyní existuje dost prestižních zkoušek, např. mezinárodně uznávaných. Ptá se, proč stát nekoupí licenci. U češtiny vidí problém, že ani samotní učitelé nechápou, co od nich státní maturita bude chtít. Ptá se, zda maturita zaručí vstup na VŠ. Pokud státní maturita začne v roce 2010 se třetím předmětem, přijede do Prahy opět více než 10 tisíc studentů, vyhrožuje.
Hausenblas souhlasí. Musíme si objasnit smysl celé akce (Státní maturita), jinak jsme skutečně jako v Kocourkově. Podle Šteffla musí mít maturita alespoň jeden z cílů: a) buď ověří celoplošně základní vědomosti ze středoškolského studia (což půjde těžko, pokud si budeme vybírat třetí dobrovolný předmět); b) vytvoříme něco, co budou VŠ respektovat při výběru uchazečů (to se povede těžko, na Slovensku to nevyšlo). Jaroslava Simonová (SKAV) si myslí, že se debata točí v kruhu. Pořádně se ani neví, co je cílem setkání.
Jindřich Kitzberger reaguje na problém VŠ (jak se postaví k maturitě). Podle něj chybí jednoznačné stanovisko. Existují pouze určité signály, že by jednotlivé VŠ respektovaly státní maturitu v takové a takové podobě. Wenigerová konstatuje, že maturita se do zákona dostala omylem. Cílem nápadu bylo srovnávat nesrovnatelné, aniž by se o tom před tím diskutovalo. Dytrt je pro zavedení dvou úrovní maturitní zkoušky (např. pro gymnázia a pro ostatní).
Zelený se brání, že to, co bylo schváleno v roce 2004, byl experiment odtržený od reality. Proto se teď otevírá tato debata. Cermat má zájem stavět na výsledcích široké diskuse. Cermat se snaží napravit chybu, není viníkem.
Podle Vondráčkové (ČMOS) odbory podporují ředitele gymnázií. Vidí dvě možnosti – udělat vše, aby maturity nebyly, nebo vše pro spuštění maturity se dvěma povinnými předměty. Přiklání se ke druhé variantě.
Ondřej Šteffl si myslí, že je dobře, že se setkání konají, i kdyby neměla přinést cíle. Vrací se k možnému rozdělení maturity na dvě úrovně. Ptá se, od čeho se budou úrovně odvíjet. Ve dvou úrovních vidí problém. S tím, že narůstá počet studentů na VŠ, snižují se průměrné znalosti studentů VŠ. Úroveň znalostí maturantů se bude snižovat, a to tak, že ti na vyšší úrovni klesnou na úroveň znalostí nižší kategorie. To vysvětluje jeden z účastníků (pan X J) na základě demografické předpovědi. Má klesat počet studentů na středních školách, těm bude hrozit zrušení, a proto budou přijímat každého.
Šteffl se podivuje, že v médiích už se objevuje informace o přesné podobě maturity. Jak je to možné, když nic není schváleno. Náměstek se brání, že to není pravda. Šteffl reaguje, když to není pravda, mělo to ministerstvo dementovat.
Hausenblas říká, že nejlepší bude, pokud se podaří maturitu „odstřelit“ legislativní cestou. Pokud ne, musíme se zaměřit na kvalitu maturity. Lepší bude přenést zodpovědnost na jednotlivé školy. Vondráčková nesouhlasí. Gymnazista Hlaváček je pro „odstřelení“ maturity. Dytrt chce náročnější maturitu pro gymnazisty. Ta by jim však měla usnadnit přijetí na VŠ oproti jiným školám.
Náměstek reaguje, že státní maturita není nic, co by spadlo z nebe. Je totiž zasazena v Bílé knize, tedy koncepci, která je pro nás závazná a platná.
(zvýraznění redakce)
dokument
0 komentářů:
Okomentovat