VÚP: Maturitní práce

úterý 17. července 2007 ·

Již od počátku mého působení v šestiletém soukromém Česko-italském jazykovém gymnáziu v Praze 9 jsem začala vytvářet vzdělávací program výtvarného oboru tak, aby se výrazným způsobem podílel na obsahové, výchovné i organizační strategii jazykové školy. Podařilo se, že se zde výtvarný obor v rámci schváleného studijního programu začal vyučovat od roku 2003 ve všech šesti ročnících - v prvním a druhém ročníku má dotaci dvouhodinovou, v ostatních ročnících hodinovou. Ve všech šesti ročnících studenti prostřednictvím tvůrčích činností vnímají, interpretují a porovnávají mimoumělecká vizuálně obrazná vyjádření a obrazové znakové systémy výtvarného umění. Obzvláště velký důraz je kladen na rovinu individuálního zájmu a různé formy komunikace.

Příspěvek převzat z metodického portálu www.rvp.cz provozovaného Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Vzhledem k tomu, jak výrazně se tento obor uplatňuje v učebním plánu školy, mohou studenti z výtvarného oboru maturovat a k maturitě se již od čtvrtého ročníku připravovat v semináři s názvem Umění a kultura. Sem se ale nehlásí jen studenti s prvotním zájmem o výtvarné umění a maturitu z výtvarného oboru, ale i ti, které neláká ekonomika, právo nebo angličtina a kteří si myslí, že výtvarný seminář je pro ně v tomto okamžiku rozhodování tím nejmenším problémem. Tento typ žáků je ale velmi zajímavý, protože netrpí výtvarnou manýrou a jejich pohled na svět je zvláštní a osobitý. Pro profilovou maturitní zkoušku z výtvarného oboru se však často rozhodují až pod vlivem absolvování semináře v průběhu pátého ročníku. Obsah seminářů připravuji vždy se studenty - společně si vytvoříme program inspirovaný aktuální situací nebo rozvíjíme náměty, které z časových důvodů či pro velký počet studentů ve třídě nemůžeme důkladněji propracovat v základních vyučovacích jednotkách. Na počátku každého ročního semináře vypisuji náměty seminárních prací motivačně navazující na probírané téma. Studenti tak mají možnost se připravovat již od čtvrtého ročníku formou ročníkových prací k maturitě.

Některé seminární práce také mohou postupně přerůst v práce maturitní, skýtá-li jejich námět velký prostor pro další možnosti řešení - jako například u studentky 4. ročníku Hany Vávrové. V semináři Umění a kultura jsme se právě věnovali v rámci enviromentální výchovy pozorování detailů prostředí, v kterém žijeme. Studenti zaznamenávali kresbou a slovním popisem charakter výrobních nebo stavebních detailů školních židlí, lavic, místností i celé školní budovy. V následujících fázích pak zkoumali, jak se tyto detaily amortizují v závislosti na běžném každodenním užívání a proměňují pod vlivem záměrných lidských zásahů. Studenti si tak prostřednictvím vlastních zkušenosti s luštěním těchto stop uvědomovali, ověřovali a vyvozovali závěry, co tyto formy obrazových znakových vyjádření vypovídají o kvalitě i způsobu života v daném prostředí. Studentka se ve své ročníkové práci zabývá fotodokumentací proměny detailů funkcionalistického obchodního domu v Kladně, kde byla vlivem postupných stavebních zásahů narušena původní harmonie této jedinečné architektury. Na fotografiích, tvořících stěžejní část práce a které studentka pořídila v běžně nedostupných místech, je názorně vidět, jak byl dokonalý řád dekorativních dlaždic, luxfer, či na míru vyrobených osvětlovacích těles a vypínačů časem poničen a nešetrně doplněn nebo úplně nahrazen nevhodnými materiály. Rozhodně bude zajímavé pokračovat v této práci dál - zjistit podrobnější informace o osudech a kvalitě života obyvatel domu, navázat kontakty s majiteli objektu, vhodným způsobem upozornit na možnosti revitalizace, a tak se aktivně podílet na ochraně našeho kulturního dědictví.

Průběh maturitních prací

Profilová maturitní zkouška z výtvarného oboru na Česko-italském jazykovém gymnáziu se skládá ze dvou součástí - v části vědomostní studenti projeví základní orientaci v oblasti dějin výtvarného umění, v části praktické vystavují a obhajují svoji autorskou tvorbu doplněnou o teoretickou práci na dané téma.

Náměty i techniky vlastní tvorby si studenti mohou zvolit sami podle toho, co je zajímá, co se jich bezprostředně týká, v čem mohou uplatnit a ještě více rozvinout již získanou osobní zkušenost. Neexistuje prakticky žádný podnět nebo impuls z různých oblastí lidského života, který by se nemohl stát námětem pro maturitní práci. Mezi stěžejní body mé práce při přípravě studentů k maturitě patří zásada, že ti, kteří se rozhodnou maturovat z výtvarného oboru, nemusí skvěle kreslit, malovat a chystat se ke studiu na vysokých uměleckých školách. Šanci totiž programově dávám i studentům, kteří byli často považováni za outsidery. Oni mají právě teď příležitost projevit svoji samostatnost v uvažování, vnímavost a citlivost. Dostávají prostor konečně prezentovat na veřejnosti svůj velmi osobitý pohled na svět, který v tradičně pojímaných předmětech jen těžko uplatňují nebo kde jsou jejich odlišné názory spíše na obtíž. Jsem přesvědčena, že je velmi důležité, aby studenti neodešli ze školy, aniž by jim tato příležitost byla nabídnuta.

Práce s podobným typem studentů však vyžaduje velkou dávku trpělivosti a zodpovědnosti. Je nutné jim pomoci již při výběru maturitních témat. V takovém případě používám metodu tzv. individuálního brainstormingu - žáci se učí formulovat klíčová slova z oblastí jejich osobních zájmů a začínají se orientovat v daném tématu z hlediska jejich tvůrčího myšlení. Společně pak řešíme výběr studijní literatury, použití optimálních výtvarných prostředků a diskutujeme o možných způsobech prezentace. Stanovení častých individuálních konzultací je základní podmínkou přípravy těchto studentů na maturitu z výtvarného oboru, protože důslednost zpravidla nepatří mezi nejsilnější stránky jejich jinak kvalitního charakteru.

Profilová maturita z výtvarného oboru tedy probíhá ve dvou fázích. Po absolvování zkoušky z interpretace vybraných děl výtvarného umění proběhne krátká vernisáž výtvarných prací zpracovaných formou různých výtvarných technik, dokumentárních fotografií, digitálních záznamů nebo krátkých komponovaných vystoupení - způsob prezentace závisí na námětu a obsahu každé maturitní práce. Módní přehlídky, hudební záznamy nebo baletní vystoupení nejsou v tomto případě žádnou výjimkou.

Vlastní obhajoba spočívá v tom, že maturant musí před členy maturitní komise na základě své, předem vytvořené teoretické práce, vysvětlit východisko námětu, shrnout teoretické poznatky o výtvarné technice získané studiem odborné literatury a na závěr zdůraznit myšlenkové poslání své tvorby. Možná by se zdálo, že v tomto okamžiku naše práce končí. Ve skutečnosti se právě tady otevírá nový prostor pro tvůrčí práci, protože ročníkové i maturitní práce jsou velkou zásobárnou námětů pro další práci učitele s žáky. Například maturitní práce studentky Lucie Ševčíkové zaujala maturitní komisi velmi dobrou teoretickou přípravou a nevšedními fotografiemi z prostředí pražské industriální architektury. Její sugestivní, asociace vyvolávající zátiší přímo vyzývají k tomu, aby se staly bohatým inspiračním zdrojem při tvorbě a naplňování vzdělávacích programů a učebních plánů nejen v oblasti Umění a kultura, ale také při tvorbě průřezových témat.

Podnět pro další pedagogickou činnost

Studentka Lucie Ševčíková si jako téma své maturitní práce zvolila industriální architekturu Prahy. Na tento nápad přišla při svém studijním pobytu v USA, kam odjížděla ještě s myšlenkou nafotografovat sérii slavných newyorských mrakodrapů. Jenže skutečnost bývá daleko složitější, než si člověk myslí - monumentální architektura mrakodrapů je totiž obtížně dokumentovatelná i pro zkušené fotografy s dokonalou technickou výbavou. Mrakodrapy jsou zkrátka opravdu moc veliké a vysoké. Americká architektura ji ale fascinovala. Zvláště ji zaujalo, jakým způsobem je využívána architektura průmyslová. A tak se po návratu domů zrodil nápad věnovat pozornost industriálním technickým stavbám a objektům, nalézajícím se na území Prahy. V teoretické části své autorské maturitní práce studentka zdůvodňuje aktuálnost tématu, zmiňuje historii vzniku, účel a styl průmyslových staveb na našem území a v neposlední řadě se zamýšlí nad vztahem veřejných institucí k tomuto typu architektury. Následující texty jsou pro potřeby tohoto článku upraveny a zkráceny.

Historie industriální architektury

Stavby pro výrobní účely se objevují již v raném středověku a jejich výskyt je pak úzce vázán na evropské mezníky vývoje techniky. Zásadní posun k vývoji víceúčelových staveb přinesla hlavně průmyslová revoluce 19. století. Přelom 18. a 19. století uzavřel jednu etapu rozvoje techniky a výrobních staveb a otevřel prostor pro více jak stopadesátileté trvání industriální éry. Na přelomu 18. a 19. století se továrna stala novým stavebním druhem, stejně jako budova nádražní. Vícepodlažní tovární budovy jsou založeny na principu volných ploch s oboustranným bočním osvětlením. Klasicistní styl vychází ze vzorů občanské architektury. Romantický styl poloviny 19. století navazuje na historické odkazy - opakují se jednoduché ornamenty a materiálové kombinace, které se postupně stávají srozumitelným identifikačním znakem těchto budov. Fasády z červených neomítaných cihel jsou prolomené pravidelnými řadami stejně velkých oken. Uvnitř je skelet s litinovými sloupy a dřevěným nebo cihlovým stropem. V rozvoji industriální architektury sehrály důležitou roli nové stavební materiály. Železobetonové a kovové konstrukce byly použity právě ve výrobních a technických objektech, střešní konstrukce s prostornými pásy trojúhelníkových světlíků budou ještě dlouho identifikačním znakem výrobní haly.

Uvolnění závislosti na historizujících formách však přinesla až secese a individualistická moderna 20. století. Meziválečné období přineslo nové koncepty a v souladu s dobovými styly jako je purismus nebo funkcionalismus se již přiblížilo racionálnímu charakteru průmyslové architektury.Prosadila se především funkčnost. Výjimečná byla, a to i ve světovém měřítku, produkce stavebního oddělení firmy Baťa ve Zlíně. Výtvarný koncept, použitý jako firemní znak, se stal vzorem regionální architektury.

V následující části maturitní práce se studentka zamýšlí nad tím, jaké instituce a jakým způsobem řeší nebo by měly řešit do důsledku ochranu a využití průmyslových taveb v České republice.

Industriální architektura a veřejnost

Jednou takovou institucí je VCPD - Výzkumné centrum průmyslového dědictví, zřízené při ČVUT v Praze (vcpd.cvut.cz), které mapuje průmyslové dědictví v ČR a snaží se ovlivňovat záchranu těchto staveb. Dalším z projektů a možností, jak dostat ochranu průmyslových staveb do povědomí širší veřejnosti, je Mezinárodní bienále industriální stopy (industrialnistopy.cz), pořádané ve spolupráci s českými i zahraničními institucemi. V rámci těchto setkání se pořádají studijní programy, vědecké výměny, výstavy, vydávají se odborné publikace. Cílem by mělo být zachování a zpřístupnění významných příkladů industriálního dědictví jako klíčových lokalit napojených do sítě Evropských cest průmyslového dědictví. Jiným způsobem, jak se zamyslet nad zvláštní magičností industriálních staveb byla například výstava s názvem INDUSTRIA pořádaná galerií Rudolfinum (www.galerierudolfinum.cz) na jaře roku 2006. Tématem tvorby českého fotografa Václava Jiráska se staly "umírající továrny". Autor ve velkém souboru asi sedmdesáti velkoformátových fotografií zdokumentoval interiéry zanikajících továren, prostory metalurgických provozů v celé jejich monumentalitě, rozkladu, zmaru a opuštěnosti. Autor se dotýká zániku "katedrál práce", symbolů pokroku 19. a 20. století. Mnohé fotografie se zaměřují také na lidské příběhy odehrávající se v továrních halách a po kterých zůstávají dodnes stopy.

Revitalizace

Dále se studentka přiklání k názoru, aby se zachování rázu industriálních staveb věnovala výrazná pozornost. Na příkladech uvádí, k jakým účelům a jakým způsobem jsou již některé stavby tohoto typu využity. Charakterizuje zde např. činnost společnosti Real Estate Karlín Group (www.karlin.cz), která se významným způsobem podílí na zajímavé tváři bývalé průmyslové pražské čtvrti Karlín. Na fotografiích (v tomto článku nereprodukovaných) jsou vidět stávající již revitalizované stavby Corso Karlín a Kotelna nebo modelová podoba budoucích Šaldových loftů. Podobný přístup k zachování atmosféry průmyslových čtvrtí studentka předpokládá i v Libni, Holešovicích nebo ve Vysočanech. Negativně je v této práci hodnocen přístup investorů a architektů v Praze 5 - na Smíchově. Tam byly historické průmyslové stavby zdemolovány na úkor moderních komplexů. Příkladem může být Ringhofferova vagónka, kde z celého historického výrobního areálu zůstalo zachováno jen střední průčelí továrny.

Autorská část práce

Stěžejní část této maturitní práce tvoří soubor autentických fotografií vybraných industriálních staveb a objektů v Praze. Jednu část souboru tvoří fotografie dokumentující tyto objekty v různých fázích opuštěnosti a zchátralosti, druhou fotografie industriální architektury v již zrestaurované podobě. Velmi emocionálně působí zvláště fotografie z prvně jmenovaného souboru, protože jsou na nich zachyceny jak velké chátrající tovární komplexy, které svědčí o jejich nedávné monumentalitě, tak i menší továrny a nádražní stavby s výrazně starší historií a krásným rytmem typických historických stavebních prvků. Přestože studentka nemá s profesionálním fotografováním žádné předchozí zkušenosti, velmi citlivým způsobem snímá exteriéry opuštěných zarostlých továrních dvorů nebo interiéry výrobních hal s vizuálními stopami lidských činností dávno minulých nebo naopak velmi nedávných.

Zvláštní kapitolu v souboru fotografií tvoří jakási magická zátiší, na jejichž základě si uvědomuji, s jak bohatým motivačním materiálem mohu dále pracovat. Až zpětně přiznávám lítost nad tím, že se mi během konzultací nepodařilo přimět tuto introvertní žákyni k tomu, aby si během fotografování ještě pořizovala deníkové záznamy. A tak jsem se rozhodla vybrat z této maturitní práce několik fotografií, doplnit je asociacemi vlastními a formulovat řady klíčových slov, které se mohou stát vodítkem pro další pedagogickou práci s tímto typem vizuálních znaků. Prostřednictvím bohaté škály námětů, které se vynořují v souborech klíčových slov, se studenti mohou učit nejen citlivě vnímat, prožívat a interpretovat stopy lidské existence v daném prostředí, ale také odhalovat a pojmenovávat formální prvky obrazných vyjádření jako jsou linie, tvary, barvy, textury nebo jejich vztahy jakými jsou harmonie, kontrasty a rytmy. Předpokládám, že každý z nás má rozdílné zkušenosti a míru smyslového vnímání, a tak bych velmi uvítala, kdybyste se i vy s námi podělili o své jedinečné asociace nebo reflexe, vybavující se vám při shlédnutí následujících záběrů.


Tato fotografie mne přenesla zpět do dětství. Moje maminka pracovala jako účetní v továrně na stavební stroje. Často jsem za ní jako malá holka chodila. Dodnes si pamatuji stále se opakující rituál jejího příchodu a odchodu z fabriky. Maminka nejdříve vyndala bílou kartičku z levé nebo pravé části tohoto dokonalého systému, čímž změnila rytmus zasunutých kartiček. Poté ji vložila do tzv. "píchaček" a stiskla velkou páku. Ozval se dutý, mechanický zvuk a na kartičku byla natištěna doba příchodu nebo odchodu. Pak tuto orazítkovanou kartičku vložila na opačnou stranu desky. Fascinovala mne hladká, lidskýma rukama vyleštěná razítkovací páka a systém přesunování kartiček z jedné strany na druhou.

Vizuální stopy systému zůstaly, člověk se vytratil…

Klíčová slova: továrna, příchod, odchod, systém, rytmus, páka, mechanický zvuk, razítkování, perforace, rituál, člověk-stroj, člověk-robot.


Někdy mne moje maminka vzala do jedné z výrobních dílen. Stávalo se to jen zřídka, protože to tam bylo velmi nebezpečné. Všude stály, z mého pohledu obrovské a strašidelné, stroje, do kterých se vkládaly nějaké předměty, které měnily svou podobu pod obrovským tlakem a za velkého rámusu. Tyto stroje obsluhovali muži v zašpiněných montérkách a v celé dílně byl cítit pach šmíru - strojního oleje smíchaný s vůní kovu. Dělníci byli rádi, že k nim do práce přišla malá holka. Měli totiž důvod přestat na chvíli pracovat a dělat si ze mne legraci.

Staronoví malíři marně zdobí tyto opuštěné jeskyně práce a možná nevidí, jak se obnažená podlaha této výrobní haly proměnila v obrovskou matricí "Velkého grafika"…

Klíčová slova: dílna, rámus, kov, vůně šmíru, tlak, vryp, stopa, otisk, úder, nástroj.


Vždycky mne bavilo pozorovat rytmus a řád věcí, které mne obklopovaly. S nadšením jsem využívala barevného dekoru dlažebních kostek pro různé skákací hry a velice se mi líbila obrovská tovární okna v mámině fabrice, skládající se z typických malých tabulek. Když jsem šla podél továrny, zajímalo mne, jestli je skrz ně vidět do vnitřku dílen. Bohužel, většina z nich byla neprůhledná od špíny a jen některé bylo otevřené ve výšce, kam jsem nedosáhla. Jenže když jsem byla v dílně, pamatuji se, že ta okna byla průsvitná a že dělala na zemi v tovární hale podobný efekt světelných mozaik, jaký jsem viděla v kostele…

Klíčová slova: okno, světlo, rytmus, řád, změna, dekor, harmonie, kontrast, prostor, vitráž, katedrála.


Na této fotografii můžeme pozorovat hned několik druhů lineárního a rytmického uspořádání různých stavebních prvků - klasickou harmonii okenních tabulí průčelní budovy a cihlových kompozic na budově vlevo v kontrastu se svislými prvky stavby v pravé části. Tajemný, až existencionální rozměr přidávají tomuto snímku zborcené schody a prorůstající vegetace.

Také při pohledu na tuto budovu starého a opuštěného nádraží se zatoulám do vzpomínek na své dětství. V té nejstarší vzpomínce voní melta a zvoní plechový zvuk dědečkovy bandasky - dědeček byl "mašinfíra" a do práce na parní lokomotivě si s černou kávou nosil ještě několik krajíců chleba.

Když jsem měla jet na výlet vlakem, byl to pro mne svátek. Rodiče mne nastrojili, načesali a na cestu mi koupili limonádu v průsvitném plastikovém sáčku s brčkem. V parním vlaku bylo zakázáno dívat se z otevřeného okna, protože by vám mohla vletět saze do oka. Průvodčí dělali malinké dírky do tvrdých, hnědých jízdenek lesknoucími se stříbrnými kleštěmi. Po vystoupení z vlaku jsem musela projít blízko parní lokomotivy, kolem jejích nablýskaných kol a tyčí. Lokomotiva syčela a jakoby dýchala, trochu páchla, a sálalo z ní horko…

Vyvýšená rampička před levým křídlem budovy měla jistě nějaký význam. Jaký?

Klíčová slova: nádraží, koleje, odjezdy, příjezdy, trasy, čas, jízdní řád, parní lokomotiva, parní stroj, dynamika, síla, rychlost, vůně páry a kouře.


Tento obdivuhodný systém kovových střešních konstrukcí mi připomíná tu nejsvátečnější náladu mého dětství, a to když jsme parním vlakem přijeli do Prahy na Hlavní nádraží. Další a další vlaky přijížděly nebo odjížděly z tohoto velikého nádraží, lidé v hustých tlačenicích vystupovali, nastupovali nebo přestupovali z nástupiště na nástupiště. Cítila jsem se být množinou úžasného propletence lidských osudů, siločarou ve společenském systému, podobajícímu se systému technických konstrukcí na fotografii. Průsvitná, funkčně a zároveň vznešeně klenutá nádražní hala byla pro mne rájem na zemi, protože jsem cítila sounáležitost s celým světem…

Klíčová slova: geometrie, konstrukce, klenba, opěrný systém, struktura, železo, ocel, nýty, komunikační uzel, střetávání, prolínání, míjení, vítání, loučení, spříznění, samota.


Snímek zobrazující zástup světců v opuštěné tovární hale je bezpochyby nejzáhadnější fotografií z celého souboru. Nikdo neví, odkud se vzali, proč tu jsou, na koho nebo na co čekají. Jaká tajemství skrývají pod kápí? A proč jsou si tak příšerně podobní? Roboti myšlenek v chrámech práce…

VÚP

0 komentářů:

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.