Na podzim minulého roku jsem realizoval výzkum zaměřený na definování míry rizik spojených se zaváděním ICT do středoškolského vzdělávání v českém prostředí. V jednom z krajských měst jsem oslovil dotazníkovým šetřením 111 studentů dvou parametrově podobných gymnázií, z nichž jedno bylo experty označeno jako „lídr“ ve využívání ICT ve vyučování a druhé nikoliv. Výsledky se týkají studentů druhých ročníků a jsou velmi zajímavé.
Prvním potvrzeným rizikem je, že podle studentů obou škol téměř nedocházelo k zapojení ICT do vyučování předmětů, které nejsou přímo zaměřeny na informatiku. „Lídrovství“ jednoho z gymnázií se tak omezilo na vyšší míru zapojení ICT prostřednictvím zadaných domácích úkolů. Studenti u nich strávili v posledních dvou týdnech průměrně 40 minut, zatímco v případě druhého gymnázia minut 15. Za zmínku zde stojí fakt, že třetina dotázaných používá každý týden ICT průměrně méně než 3,5 hodiny, další třetina pak více než 14 hodin týdně.
Zpřístupnění počítačů a internetu mimo vyučování se stává standardem na mnoha školách. I zde se projevilo „lídrovství“ zkoumaného gymnázia, protože v něm tento přístup využívá 54 % studentů, zatímco v druhé škole pouze 18 % (6 % zde dokonce o takové možnosti neví). Je vidět, že vytváření dobrých podmínek v této oblasti má své výsledky. Tady bych ovšem rád s porovnáváním obou škol skončil a věnoval se rizikům obecně.
Jedním z nich je tzv. digitální propast (digital divide), která reflektuje problematiku rozdílných možností přístupu k ICT. Respondenti měli v drtivé většině přístup k ICT doma a hlavně jim ho umožnila škola, což k redukci propasti značně přispívá. Zaměřil jsem se proto na jiný rozměr této problematiky, tzv. druhou digitální propast (second digital divide), jež odráží spíše rozdíly v tom, co studenti s ICT skutečně dělají a co umí. Pro účely zjišťování znalostí a dovedností studentů jsem sestavil baterii otázek, vycházejících z požadavků Rámcového vzdělávacího programu pro ZŠ. Výsledky odpovědí prezentuje graf:
(klepnutím zvětšíte)
Celkově 7 % studentů ovládá pouze 0-4 zkoumané dovednosti a znalosti, 28 % 5-7 dovedností, 43 % 8-10 a všech jedenáct ovládá jen 22 %. Studenti přitom prošli předmětem informatika na gymnaziální úrovni. Výsledky lze vysvětlit diferenciovaným zájmem o ICT (viz využívání ICT výše) a především neblahou praxí učitelů považovat informatiku za druhořadou. Tento předmět často končí jako tělocvik, výtvarná výchova nebo výchova hudební – všichni dostanou jedničky, aby se jim nekazilo vysvědčení, a ti, co zlobili, si vyslouží dvojku. Potvrzuje to nejen praxe na zkoumaných gymnáziích (průměr známek 1,17), ale i zkušenosti studentů z jiných škol.
Rozdíly ve zvládnutých dovednostech a znalostech mají ještě jeden zajímavý rozměr. Jsou totiž závislé na pohlaví (vysoká korelace 0,64). Dokazuje to i následující tabulka:
Tabulka 1: Počet zvládnutých dovedností a znalostí podle pohlaví v % (počet platných odpovědí = 108)
pohlaví | ||
počet dovedností a znalostí | muž | žena |
11 ovládaných dovedností | 52 | 2 |
8-10 ovládaných dovedností | 32 | 50 |
pouze 5-7 ovládaných dovedností | 7 | 42 |
pouze 0-4 ovládané dovednosti | 9 | 6 |
celkem | 100 | 100 |
Opět můžeme usuzovat na rozdílný zájem o ICT mezi studenty a studentkami, ten ale nevysvětluje tuto nerovnost úplně (korelace mezi pohlavím a mírou využívání ICT byla 0,28). Mnozí autoři (ale i státní, případně mezinárodní agendy) mluví o tzv. genderové stereotypizaci. Znamená to rozdílný přístup k pohlavím, v tomto případě zjednodušeně ve smyslu „ty jsi holka, ty to umět nemusíš“. Je sice otázkou, do jaké míry se na tomto procesu podílejí učitelé, každopádně je to věcí sebereflexe každého z nich. Problematika je závažná především z toho důvodu, že díky nerovnému přístupu přichází naše společnost o cenný potenciál (odráží se to nejen na zastoupení žen v technických oborech vysokých škol, ale i později na pracovním trhu).
Jedním z často zmiňovaných rizik zavádění ICT do škol jsou (v této oblasti) nevzdělaní učitelé, kteří nebudou schopni technologie využívat ku prospěchu svých studentů ani svému. Efektivita vzdělávacích kurzů v rámci SIPVZ vzbuzuje ve zkoumaných školách více otázek než radosti (viz využívání ICT v běžné výuce výše). Zeptal jsem se samotných studentů, jaký mají na vzdělanost svých učitelů názor. Výsledky shrnují následující dvě tabulky, jejichž interpretaci ponechávám na čtenáři:
Tabulka 2: Myslíte si, že váš vyučující Informatiky byl nebo nebyl dostatečně vzdělaný v oblasti ICT, aby vám osobně mohl z této oblasti předat nějaké znalosti a dovednosti? (N=110)
názor studentů | podíl odpovědí v % |
určitě byl | 53 |
spíše byl | 25 |
věděl toho o ICT asi tolik jako já | 5 |
spíše nebyl | 10 |
určitě nebyl | 6 |
celkem | 100 |
Tabulka 3: Myslíte si, že většina (více než polovina) vyučujících je nebo není dostatečně vzdělaných v oblasti ICT, aby vám osobně mohli z této oblasti předat nějaké znalosti a dovednosti? (N=111)
názor studentů | podíl odpovědí v % |
určitě jsou | 6 |
spíše jsou | 36 |
vědí toho o ICT asi tolik jako já | 21 |
spíše nejsou | 30 |
určitě nejsou | 7 |
celkem | 100 |
Výzkum je součástí bakalářské práce vedené PhDr. Alešem Burjankem, Dr., která byla obhájena na katedře sociologie FSS MU v Brně. Kompletní verze je dostupná v knihovně Fakulty sociálních studií.
Tomáš Punar
0 komentářů:
Okomentovat