Když jsem kdysi začal učit integrovaný dějepis a zeměpis, velké oblibě se těšila strategická stolní hra Dračí doupě. A tak jsme ji také hráli, jen družiny třídních dobrodruhů neprocházely temnými sklepeními plnými nestvůr, ale pohybovaly se v historickém časoprostoru a jejich protivníky byly historické postavy. Byla to doba, kdy o výuce pomocí počítače nebo strategických hrách nebylo ještě ani slechu. To se naštěstí změnilo. Na pár takových her, které můžete použít ve škole, vás chci upozornit.
Nejdřív se ale vrátím ke hrám „nepočítačovým“. Jaké to hraní Dračího doupěte v hodinách, tedy bez počítače, je? Naše hry byly strašlivě náročné na přípravu. Navíc jsem mohl být v kontaktu vždy jen s jednou skupinou, což znamenalo cosi jako simultánku – ostatní skupiny tou dobou řešily otázky, které se objevily během předchozí hry a bez nichž nebylo možné postupovat dál. Musel jsem být vždy perfektně připravený skoro na vše, a to ke všemu pro tři skupiny, které se během hry dostaly do jiných situací a vyžadovaly tedy jiné pokračování hry. Po nějaké době jsem tenkrát vydal knížku Tajemství dávných časů, která byla vlastně spíš sborníkem taháků a materiálů pro učitele, jak takové hry vést.
Jestli ony hry byly jakožto výuka dost efektivní, když už daly tolik práce? Po nějaké době bylo možné bilancovat – přímo během hry jsme se toho pokud jde o faktografii naučili strašně málo. Pro staromileckého učitele dějepisu a zeměpisu to byla hotová katastrofa. Ale odehrálo se něco sice ne tak viditelného, zato možná důležitějšího. Neuvěřitelně jsme vyladili třídní kolektiv. Pokud jde o socializaci party dětí, myslím, že naše hry – které byly náročné na komunikaci a spolupráci – je postrčily možná i o dva roky kupředu. Tento efekt nejde dost dobře nahradit ničím jiným, snad jen třeba společně tráveným letním táborem plným „teambildingových“ her.
Jde-li o motivaci pro dějepis a zeměpis, byla to bomba. Zásah do černého. Postupem let se mi různí bývalí studenti přiznávali, že naše dračí doupě jim změnilo život, protože se začali zajímat o věci, které při vstupu na především přírodovědně zaměřené gymnázium považovali za nepodstatné a nudné. A s tím souvisí i další dopad – aby mohli úspěšně pokračovat ve hře, museli se orientovat v dané době, na daném místě. A protože hra je bavila, prostě to nastudovali. S větším časovým odstupem jsem s úžasem sledoval, že mnozí z nich čtou – nejdřív třeba i lehce romantickou beletrii typu Feuchtwangera, postupně Ivanova, Zamarovského a řada z nich se se mnou pak hádala i o odborné literatuře. Ne všichni. Žádná metoda nezatáhne do děje všechny. Byli samozřejmě takoví, kteří zůstali na povrchu hry a souvislosti je nezaujaly – ale popravdě, takových žáků je v tradiční výuce většina. Tak jsem pochopil, že s tou efektivitou je to jinak – člověk nesměl čekat ihned viditelné a ověřitelné výsledky.
Uznávám, dračí doupě v dějepise-zeměpise je kus extravagance a nemusí vyhovovat každému. K tomu pustit se do podobné hry potřebuje mít spoustu nadšení a ochoty věnovat tomu nadstandardní práci, musí vás bavit stejně potrhle jako žáky. Potřebujete mít šéfa, který pochopí, že to, co děláte, má smysl, i když výsledky mají prodlevu.
Můžete zkusit i něco jednoduššího, takový klon Diplomacie. Jednu z takových her jsem pak s druháky na gymnáziu začal hrát přes web a vycizelovali jsme ji jednak k dobré hratelnosti a jednak k věcné správnosti. Tedy pokud hru můžete hrát věcně historicky správně. Mapa byla na webu, vždy k nějakému času jsem e-mailem obdržel povely všech hráčů a zanesl je do mapy. Kdo se chcete inspirovat, podívejte na http://guild.cz/mojeskola/hi/historie.php. Odtud najdete odkazy na další, také tu u různých kapitolek z historie či prohlídek hradů a dalších památek najdete připravené mapy a bitvy pro některé z uvedených her (Stronghold 1, Caesar 3, Rome total war). Ale lze to samozřejmě i „naživo”, to je ovšem nejlepší si nechat třeba na školu v přírodě či na večery lyžařského kursu, protože časově se vám hra nevejde ani do dvouhodiny.
E-learning a výuková CD
S příchodem počítačů jsem zkoušel velké množství výukových CD-ROMů v naději, že tam najdu, co potřebuju, ale nenašel. (Ostatně jako jsem nenašel učebnici, kterou bych mohl akceptovat.) Existuje spousta hezkých CD-ROMů pro dějepis nebo zeměpis, ale největší radost z nich asi budou mít učitelé. Ono je to s nimi tak, že to jsou takové velmi dobře udělané učebnice doplněné o možnosti multimédií… ale stále to jsou učebnice. Je to výborná pomůcka na doplnění encyklopedií a jako informační zdroj by je asi ocenili i hráči zmíněných doupat, ale tím jejich motivační síla končí.
Nástup internetu přinesl další možnosti – v mnoha případech už nepotřebujete CD-ROM a nahradí ho interaktivní webové stránky, které obsahují nejen informace, ale také třeba testy a podobné vymoženosti. To je také dobrý doplněk, ale rovněž to nemůže nahradit výuku. Ukazuje se, že jediná možnost, jak dělat fungující e-learning pro děti, je udělat vlastně virtuální třídu, kterou ovšem povede skutečný učitel, cosi jako chatroom moderovaný učitelem, doplněný multimédii apod. Na stránkách www.talnet.cz najdete takovou třeba fyziku pro mimořádně nadané žáky. Ale to je výjimka (pro dějepis či zeměpis v češtině nic obdobného neexistuje a nejspíš ani nikdy existovat nebude). Většina e-learningových systémů se tváří, že přítomnost „živého“ pedagoga nepotřebují - a proto selhávají.
Naopak existuje kategorie, o které učitelé většinou nechtějí přemýšlet jakožto o pomůckách – počítačové hry. Jestli má někdo představu, že vám budu radit jít v hodině hrát nějakou zmíněnou hru, tak ho hned opravím. Nekazme to! Nechme žáky vnímat počítačové hry jako neřízenou, nekontrolovanou zábavu! Fakt, že hry vybereme a občas v hodinách hodíme jemnou návnadu, úplně stačí. Užijme je po homeopatických dávkách. Stačí zmínka, že Saladin, o kterém je řeč, je onou postavou, o které se praví v intru té a té hry. Nebo utrousit, že hráči Caesara to asi s testem ze zeměpisu Středomoří budou mít jednodušší… Stačí udržet kontrolu na tím, co máte ve školní síti nainstalované a do položky her tam vložit prostě ty, které chcete. Také ode mne nečekejte, že vás budu přesvědčovat, že hraní her k výuce stačí. Samozřejmě, že je to jen doplněk, pomůcka – i když občas pomůcka skvělá.
Inventura použitelných počítačových her
Předem je asi správné říct, že neuvádím dokonalý a úplný přehled her, které jsou pro výuku použitelné, natož výčet her s cestovatelskou či dějepisnou tematikou vůbec. Je to můj subjektivní výběr, přičemž jsem vycházel jednak z toho, jak dobře je ve hře propojena reálná faktografie, jak je hra dostupná, modifikovatelná a jak je tzv. „hratelná“. Pokud vím, na většinu jmenovaných počítačových her můžete najít „počeštění“ na serveru www.cestiny.cz (zpravidla paralelně i na některých dalších, jako např. www.hrej.cz) a je vám na zvážení, jestli hru použijete v anglické mutaci nebo ji budete chtít česky. Žáci na vás samozřejmě budou tlačit, že je jednoduché ji počeštit, já se přiznám k tomu, že hry pořizuji záměrně anglicky, domů občas i francouzsky, a to proto, že ze začátku sice hráči potřebují k ruce slovník, ale velmi rychle se naučí obrovské množství v podstatě odborné terminologie (takový níže uvedený RTW je perfektní průpravou pro úřednický žargon…). Takže radím spíše – domluvte se s kolegy, kteří učí angličtinu, ať jednu hodinu věnují překladům různých textů a komentářů – většina her je i anglicky namluvená – a získáte ze hry násobný užitek.
Age of empires (AOE) je dnes už legendární hra a navíc není už tak drahá; v Golden edici stojí řádově 800 Kč. Jde o příjemnou realtime strategii, která lépe sedne spíš školákům ZŠ, a ještě spíš tak v 6. - 7. ročníku. Dobýváte nové země či udržujete svoje království (těch je na výběr celá řada), a abyste toho byli schopni, musíte pečovat i o „ekonomiku” svých teritorií. To je většině zde uvedených her společné. Mapa hry je odvozena od skutečné mapy. Události samozřejmě naberou směr, který s dějinami nemá nic společného, ale – začátek každé hry nebo kampaně provází intro, které je v tomto případě velmi pěkně udělané, zajímavě a věcně správně popisuje konkrétní historickou dobu a konkrétní osoby. Pro hráče jsou to potřebné informace, proto když mu lehce pomůžete zasadit si je do širšího rámce, přinese mu taková hra dost vědomostí. Producent hry – Microsoft – pokračuje v jejím nástupci Age of Mytology, který se odehrává v prostředí starořeckých bájí. Herně je náročnější, či spíše herně se stává příliš náročnou, a na rozdíl od předchozí přicházíte o přínos ve faktografii. Můj syn, který je vášnivým hráčem AOE (a díky ní má zmáknuté postavy křížových výprav, stoleté války i dvůr Barbarossy…) ji po celodenním boji s vpravením se do hry odložil a myslím, že už se k ní nikdy nevrátí – vaši žáci by, obávám se, udělali totéž. Jako největší konkurence AOE bývá uváděna řada Rise of Nations. Také postihuje několik období a různé země. Mapy jsou také přiměřeně věrohodné – i když stejně jako v AOE velmi schematické a zjednodušené, AOE se mně líbilo víc a také jeho přínos pro výuku se mi zdá lepší.
Stronghold je v lecčems podobný, a jaká vylepšení přinese verze 2, která by měla přijít na pulty během jara, to uvidíme. V základní hře stavíte hrady a města a pak je bráníte před vetřelci či naopak dobýváte. Stronghold není jednostranně klukovskou zábavou – mám zkušenost, že jeho vrstevnatost dovoluje hrát zcela různé typy her. Kluci staví a obléhají hrady, dívky se zase víc soustřeďují na budování vesnic, radují se z narozených dětí a výstavby nových ovocných sadů. Hrajete-li kampaně, musí mít vaše počínání navíc ekonomický rozměr. Stejně jako většinu ostatních uvedených her ji můžete hrát v multiplayer modu, neboli hráč nehraje proti počítači, ale proti dalším hráčům, kteří na síti sedí u jiných PC. Ke Strongholdu 1 vyšel datadisk, který přidává křížové výpravy. Ve Strongoldu se toho hráč nenaučí tolik z klasické dějepisné faktografie, ale v budovatelské verzi dobře pocítí poměrně věrohodnou každodennost života ve středověku. Je to dobrá motivace se o dějepis zajímat – a pak na webu existují spousty postavených hradů a bitev, které můžete stáhnout a hrát pak třeba bitvu na Vítkově, bitvu u Sudoměře, obléhání Karlštejna husity apod. Pro šesťáky sedmáky opět dobrá hra. Ve středověku se odehrává také Knight of Honor, která je podle mě stejně zajímavá herně a navíc obsahuje i dávku celkem dobře zpracovaného zeměpisu středověké Evropy. Ke „středověkým“ strategiím patří ještě např. Sword and honor tu jsem ale nehrál a jen jsem viděl screenshoty – a ty vypadají lákavě. Jaký je ale její věcný přínos, to třeba doplní někdo ze čtenářů.
Cossacks (Kozáci) jsou podobnou kategorií hry. Nejvíce si zahrají chlapci, protože podstatou hry je vést úspěšné bitvy a válečná tažení. Obdobně jako v předchozích hrách musí i dobře hospodařit, aby svá vojska mohli živit, vyzbrojovat a zásobovat, ale to je tady přece jen druhotné. Hra je perfektní v realistické vojenské taktice období zhruba mezi šestnáctým stoletím a válkami napoleonskými, z tohoto období je tu také několik předpřipravených historických bitev. Ke hře existuje několik datadisků a updatů. Pro (nejen) učitele je na ní sympatické, že Evropu neomezuje na Evropu západní (Stronghold) a reálie východní Evropy nejsou plné chyb, jako snad ve všech ostatních hrách.
Pak je tu trojice her Total war od Activission, které na sebe kvalitativně navazují, i když se každá odehrává v jiném prostředí: Shogun, Medieval total war a nejmladší Rome total war. Nebojte, nejde o žádné přihlouplé řežby a střílečky, jak by se dalo soudit z názvu. Jde o řadu skvělých postupně vylepšovaných realtime strategií. Shogun, jak napovídá název, dává prostor pro odehrání velkých bitev japonských dějin. Ke každé je tu kratičký komentář, který ji zařazuje do historie. Takoví osmáci se u hry nebudou cítit nevytíženi. Téma je samozřejmě dost exotické, takže počítejte s tím, že na základce pak budou o japonských dějinách brzy vědět (sice ne moc systematicky) více než většina učitelů. Konkurencí Shoguna je hra Takeda 2. Tu jsem viděl jen povrchně, ale přesto se mi v mnoha ohledech zalíbila mnohem víc. Je tu možná méně realistické bojování (i když třeba je to jen můj nedostatek informací), zato jsou realističtější japonské památky a zdála se mi lepší faktograficky.
Medieval total war (MTW) je nástupce Shoguna, hra je tedy propracovanější, s lepší grafikou a dalšími funkcemi. Tématem je evropský středověk, řekněme přelom 12. a 13. století. Samostatné bitvy už jsou dost zajímavé i pro starší děti (včetně mě). Kampaně jsou zajímavé a hráč tu procvičí velké množství historické i zeměpisné faktografie. Bohužel současně tu také narazíte na pro mě nepochopitelné faktografické chyby, za které byste své vlastní žáčky hnali potěhem. Není od věci doplnit tuto hru další hrou Na hledání nesmyslů v MTW. Při zjištění, kdo tehdy podle autorů hry vládl v Českých zemích, například padnete do mdlob. Ale možná i za tuhle legraci to stojí, a když se vám podaří chyby vyhledat, skoro si budete moc být jisti, že žáci si zapamatují správnou verzi a rádi budou vyprávět ostatním, jakéže hlouposti autoři hry nadělali. Každopádně i na střední škole se tahle hra neztratí. Rome total war je herně nejlepší a největší hrozbou u něj je, že z dějepisáře udělá gamblera. Z uvedené trojice je také nejméně „klukovská“ - zatímco milovníci válčení se vyžijí v realistických bitvách, ve kterých musí projevit dávku taktického myšlení, dívky (podobně jako ve Strongholdu) bitvy mohou nechat odehrát počítač a věnují se ekonomickému růstu vlastní země, obchodům, diplomacii… Jejím často vážným záporem je náročnost na HW počítače, chcete-li si opravdu zahrát, budete potřebovat samozřejmě 3D grafickou kartu s minimálně 64 MB paměti, raději 256 MB RAM, procesor Duron 1,4 GB je skoro dolní hranicí. Pokud to máte, o základní zeměpis Evropy, Středomoří a Blízkého východu se u hráčů nebudete muset strachovat. Můžete si mnohem lépe připravit i své vlastní bitvy, ale ve hře najdete seznámek s výběrem klíčových bitev římské historie i s jejich stručným zavedením do historických souvislostí. Multiplayer tuto hru navíc posouvá do podoby “diplomacie”, o které jsem psal výše, jen už si hráči stačí sami. Také tato hra vám ovšem poskytuje námět na hledání několika brutálních věcných chyb. Učiteli se stačí podívat na mapu kampaně a je jasno, pro žáky a studenty může být srovnání herní mapy s dějepisným atlasem dobrou zábavou. Je to perfektní pomůcka pro výuku období starověkého Říma a zeměpisu Středomoří.
V době starého Říma se odehrávají i další hry – jmenoval bych Pax Romana, která je proti předchozí možná méně atraktivní, hlavně pro mladší hráče. Je tu totiž daleko větší důraz na politiku a hospodářskou strategii. Zeměpisně nemá záběr RTW (ale zase také neobsahuje jeho chyby). Pro středoškoláky bude možná dokonce přitažlivější a pro určitou oblast faktografie bohatší. Asi bych nesoudil, která z oněch dvou her je lepší a zůstal bych u toho, že se dobře doplňují. Existuje ještě „římská“ hra Against Rome, ale tu jsem zatím nezkoušel, třeba mě s posouzením opět doplní někdo ze čtenářů.
Z této kategorie ještě zmíním letošní premiéru hry Alexander, která se objevila na trhu paralelně se stejnojmenným velkofilmem. Hru jsem odzkoušel jenom krátce, takže možná nebudu zcela spravedlivý – jejími klady je skvělá grafika, chvílemi váháte, kde je hranice mezi hrou a sledováním filmu. Také zde samozřejmě můžete hrát kampaně, které alespoň v hrubých rysech sledují reálná tažení Alexandra – takže jde o dobrou pomůcku k zeměpisu především Blízkého východu. Proto předchozí RTW mi přišla trochu potlačená stránka ekonomická; vládce v RTW musí spravovat svou říši, a chce-li, vede expanzi. Alexander prostě vede expanzi (však ji ten skutečný také vedl). Tato hra je velkolepou podívanou a za ni se platí – pro majitele slabších počítačů jsou to vyloženě špatné zprávy (i když pojem „slabší počítač“ je tu dost relativní). Dva roky starý počítač s Duronem 1,4, 256 MB a grafickou kartou se sdílenými 64 MB je pro Alexandra slabý – výrobce doporučuje CPU 2GHz, 512 MB RAM, 128 MB 3D grafickou kartu, a není to přehnané. Na stejné téma mimochodem chystá ukrajinský tým Meridian 93 a společnost Deep Silver hru Alexander - The Heroes Hour , která je k HW tolerantnější a podle screenshotů se mi líbila mnohem více – méně bombastické „Ameriky“ - a historické stavby jsou tu mnohem věrohodnější, takže možná se vyplatí počkat.
Caesar III. a jeho nástupce Pharaoh jsou z jiného soudku. Zatímco hry výše popsané nějakým způsobem propojují budovatelskou úlohu s válčením, které je většinou prioritou hráčů, zde jde o chytré strategické budování a případné válčení je tu zcela podružné. Váš úkol je ve funkci správce různě velké osady vést svěřené k prosperitě a bohatství. Takže budujete a musíte pečlivě strategicky plánovat. Na rozvoj vnímání souvislostí a plánování je hra především. Musíte umět hospodařit, obchodovat s okolními městy, těžit suroviny, které v dané lokalitě máte k dispozici… Hráč se za chvíli naučí, na kterém místě Středomoří se pěstovaly jaké plodiny a těžily které suroviny. Jen občas se může stát, že vás napadnou vetřelci (což vás nutí nezapomenout na nějakou obranu), případně, když své město zavedete do neřešitelných dluhů, pošle na vás Caesar z Říma své legie, aby vám funkci odebral. Pro některé žáky ZŠ to bude možná “málo akční” a příliš intelektuálské, starší hráči Caesara ocení lépe. Při hře se používají mapy odvozené od věcně správných historických map Středomoří a jde v tomto směru o výbornou pomůcku. Pharao je trochu překombinované vylepšení, hra je daleko složitější, nutí vás méně stavět a víc přemýšlet o souvislostech (což někdy může být až otravné). Hraje se na mapě starého Egypta a můžete si (ostatně jako v Caesarovi) zvolit období. Ale zatímco Caesar je chytrá hra, která osloví široké spektrum hráčů (povrchně ji hrál i můj tehdy šestiletý syn), Pharao je spíš jen pro šťouraly. Tým autorů „Faraona“ pod vlajkou jiného producenta vytvořil ještě pokračování, které se jmenuje Children of Nile. Děti Nilu jsou vizuálně zajímavější a atraktivnější, herně je hra trochu přístupnější (možná se poučili z přílišné složitosti Faraona), takže budete-li váhat, radil bych raději Děti Nilu.
Ve starověku se odehrává další hra - Rise & Fall: Civilizations at War. Je to dobrá hra, dobře graficky zpracovaná, používá se celkem věrná faktografie, ovšem vezmete-li na vědomí, že je to hra, ve které se od začátku bojuje a cílem hry je vlastně celkem přímočaře vyzkoušet si co nejvěrohodnější válčení v různých obdobích a na místě různých starověkých panovníků. Pro učitele dějepisu je to tedy spíš okrajový přínos, i když pro kluky takového šestého ročníku možná dobrá motivace pro to podívat se na souvislosti – které od hry nečekejte. Podobné je to se hrou Sparta – ancient wars, která se soustřeďuje na oblast Řecka a armádu Sparty; je to také docela dobrá hra, jejíž „školský“ přínos je ale okrajový.
Teoreticky velmi podobná je hra, která zájem o strategie vlastně začala - Civilizace, dnes už pokročilé třetí nebo čtvrté verzi. Hra vede v oblasti strategického plánování. Je tu docela dobře postižený určitý rozměr každodennosti raně starověkého světa, i když svou říši můžete dovést až téměř k současnosti. Svou zemi musíte promyšleně vést k dalším vynálezům, správně využívat suroviny a plodiny, válčení je tu opět zcela podružné. Je fajn pro pochopení souvislostí ve vývoji civilizace, bohužel zdaleka není tak zajímavá a hratelná. Postupně se navíc stává dost složitou, což mnoho mladších hráčů úplně odradí. Radost z ní budou mít spíše přemýšliví jedinci, případně středoškoláci, kteří budou hraví i přemýšliví současně.
Patricien je opět jiný typ strategie. Jste obchodník v období rozkvětu Hanzy a váš úkol je vybudovat prosperující obchodní společnost. Vaše loď (postupně víc lodí) brázdí Baltské moře, vozí zboží mezi jednotlivými přístavy a vydělává či prodělává peníze, podle toho, jak jste šikovní. Okruh vašeho obchodního světa se postupně může rozšířit i do dalších oblastí a tu a tam vás mohou i přepadnout piráti, takže musíte počítat se všemi nástrahami, které číhaly na středověké obchodníky. Pro dějepis středověku a zeměpis severní půlky Evropy výborná pomůcka. Další verze této hry se jmenuje Tortuga. Princip je obdobný, hra graficky i herně vyspělejší a především zahrnuje další zeměpisné oblasti – odehrává se zejména v Karibském moři, ale vaše lodi budou operovat i přes Atlantik. Také Tortuga je výbornou pomůckou. Podobná je hra Port Royal. Ta se mi víc líbí graficky a je také trochu akčnější. S dějepisem nemá příliš společného – snad na několik historických fakt o prostředí, ve kterém se hraje, ale velmi hezky a přístupně je tu zeměpis Karibské oblasti a Střední Ameriky. Obě hry se navíc prodávají za velmi rozumnou cenu.
Další budovatelské strategie představuje kolekce Tycoon. Pro nás budou zajímavé některé z nich: Railroad Tycoon je hra, ve které v různých historických obdobích (19. - 21. století) budujete na reálných mapách Evropy, Ameriky i Afriky železniční tratě – a samozřejmě snažíte se, aby vaše firma prosperovala. Pro zeměpis na ZŠ perfektní hra. Obdoba Transport Tycoon obsahuje širší herní záběr – neomezuje se na vlaky, ale budujete i letecké či námořní společnosti, ale obsahuje méně reálné faktografie. Z podobného šuplíčku je Transport Giant, který mi přijde hezčí graficky, obsahově ovšem ještě vzdálenější realitě (a to zeměpisně i historicky). Mezi strategiemi uveďme Europa Universalis, ve které hráč musí kombinovat dovednosti ekonomicky vést svou zemi k prosperitě a vést chytrou diplomacii. Pro zeměpis Evropy a Severní Ameriky výborná. Podobně je na tom hra Hearts of Iron, kde se sice válčí ostošest, ale na docela dobře realisticky udělané mapě Evropy.
American Conquest je strategie, ve které budujete Americkou civilizaci, a to počínaje objevením Ameriky Kolumbem 1492. Hra má několik datadisků a „pokračování“. S historií je trochu na štíru, ale jako podpora výuky zeměpisu severní Ameriky je to dobrá pomůcka.
Milovníci druhé světové války by mi z kategorie strategií jistě připomněli Blitzkrieg (včetně několika updatů a datadisků), případně další hry na téma válek 20. století; přiznám, že ty jsem nezkoušel.
Pak jsou hry méně rozšířené, ale pro nás také zajímavé – např. Crusaders Kings, což je strategie odehrávající se na relativně dobře udělaných historických mapách Evropy (chyby jsem samozřejmě našel i tady) v období vrcholného a pozdního středověku. Empire Earth (a její pokračování EE2) je strategie, kterou můžete hrát v historických epochách od pravěku do budoucnosti. S reálnou faktografií to občas není moc slavné a přece jen je tato hra soustředěná hlavně na vizuálně efektní válčení.
Na některé hry jsem četl řadu dobrých recenzí a pak byl zklamán. Mezi ně bych řadil Castle Strike (teoreticky z doby stoleté války), kterou dokonce český dovozce US action, s. r. o., z Ostravy podvodně prodává v česky popsané krabici jako „počeštěnou“, ačkoli prodaná hra kromě potisku krabice neobsahuje ani stopu po české verzi. Podobným zklamáním pro mě byla hra Celtic Kings, která se sice má odehrávat v době punských válek, ovšem stejně jako předchozí jde spíš o fantastiku z historickými proprietami, obě hry jsou navíc poměrně těžko hratelné.
Pak jsou hry, které vypadají slibně, ale jako učitelé z nich moc užitku pro výuku svého předmětu mít nebudete. Jsou to většinou hezké a dobře hratelné hry, které nemají nic společného s jakoukoli historií nebo zeměpisem, i když na první pohled se tváří, kdovíjak nejsou vsazeny do historického rámce. Sem bych řadil třeba The Settlers (několik pokračování, např. Heritage of Kings ) nebo Battle of Troy.
Co od her čekat můžete a co nikoli. Jak jsem uváděl výše – vždy mějme na paměti, že jde o pomůcku, případně o doplněk výuky. Nikoli o metodu nebo výuku samotnou. Hry někoho chytí, někoho ne. Některé žáky zasáhne velkým motivačním nábojem, to je velký přínos. Nikdy nezkoušejme do hraní žáky nutit, hrát v hodinách, příp. nějaké jiné šílenosti – jako např. psát písemky dotazující se na fakta ze hry. (Nesmějte se, takovou paní učitelku jsem zažil.) Nechme hry skutečně jako dobrou zábavu, která hráčům pomůže zvládnout některá fakta. Hráči se jich mohou naučit dokonce velmi mnoho a často do překvapivé hloubky. Vždy je ale budou potřebovat zařadit do myšlenkového systému, to za vás žádná hra, žádný CD-ROM, ani jiná forma e-learningu neudělá.
V příštím příspěvku se zkusíme podívat na výběr z webových stránek, které mohou být zajímavé pro naši výuku.
Tomáš Houška
0 komentářů:
Okomentovat