Oldřich Suchoradský: Senioři u školních počítačů

Dolní hranice schopnosti práce s počítačem je dostatečně známá. Začíná okolo čtyř let lidského věku. Důkazem jsou děti z mateřských škol. Zdaleka tak není jasná situace na druhé straně časové přímky lidského života. Existuje hranice, za kterou člověk již není schopen pojmout dovednosti nutné k ovládnutí počítače? Mají senioři šanci stát se plnohodnotnými uživateli moderních počítačových technologií? Odpověď na tuto otázku možná najdeme v publikaci Jiřího Lapáčka: Počítače pro seniory, vydanou nakladatelstvím Computer Press. Přidal bych jednu naši čerstvou zkušenost…


Jsou důchodci na počítače „staří“?

V závěru minulého roku jsme se na škole dostali do situace, kdy jsme řešili otázku, jak čerpat efektivně prostředky na vzdělávání. Má cenu vzdělávat učitele důchodového nebo těsně předdůchodového věku? Zazněly názory, že školit učitele v tomto věku je plýtváním finančními prostředky a že ve vyšším věku již člověk není schopen vstřebat nové poznatky. Koordinace pohybů potřebných k ovládání počítače je oslabena a může být překážkou k výkonu základních úkonů potřebných k ovládání zařízení.

Se svými obavami jsme se svěřili lektorovi, který na škole provádí školení. Místo odpovědi nás pozval na svoji školu, kde pracují s počítači učitelé bez rozdílu věku, tedy i ve věku seniorů. Jak jsme na vlastní oči viděli, bez větších obtíží. To rozhodlo – dali jsme svým starším kolegům šanci. S napětím jsme očekávali, zda nabídku přijmou. Z denní praxe jsme navíc znali jejich kritický názor k výuce s počítači. Nakonec jsme byli mile překvapeni zájmem, který o školení projevili, a až na jednu výjimku všichni nabídku přijali.

Se zájmem jsme pak sledovali průběh školení. Zkušený lektor přizpůsobil tempo výuky posluchačům, ale neprováděl žádnou redukci předepsaného obsahu školení. Posílil však čas věnovaný praktickým nácvikům. Častěji opakoval předkládané pojmy a ukázky. Atmosféra výuky byla jedinečná. Účastníci měli vynikající docházku na jednotlivé lekce, v jejich průběhu byli velmi vstřícní a aktivní. Ve dnech mezi školeními pilně cvičili, za podpory a pochopení mladších a zkušenějších kolegů. Využívali k tomu každé volné chvíle, dokonce i čas o víkendech. Nakonec všichni bez problémů a s rezervou absolvovali závěrečný test a získali osvědčení o absolvování školení.


Praktické důsledky v klasické výuce

Absolvování školení staršími členy učitelského sboru škola určitě získala. Účastníci školení se zbavili fobie z technických nároků a zároveň našli odvahu k využití počítačů ve své školní i mimoškolní práci. Že se záměr daří, bylo vidět už v průběhu kursu. Postupně si ověřovali a zkoušeli své možnosti v činnostech u počítače. Dalším krokem byl zájem o výukové programy pro svůj vyučovaný předmět a jejich využití přímo ve výuce se žáky.

Většina seniorů neskrývala své nadšení nad tím, že svůj „problém“ zvládla. A pracují na sobě dál. Počítač se pro ně stává denní potřebou i v osobním životě. Umí vyhledat na internetu vlakové spojení, své rodinné příslušníky udivují e-mailovými zprávami, trénují psaní na klávesnici všemi deseti, vyhledávají na webových stránkách potřebné informacea podobně.


Schopnosti nemají věkové hranice

Náš pokus – zapojit do systému počítačové gramotnosti starší učitele, se vydařil a přinesl užitek nejen seniorům, ale hlavně škole a jejím žákům. Ukázalo se, že počítačové dovednosti nejsou omezeny ani směrem k vyššímu věku člověka. Záleží jen na jeho rozhodnutí a odhodlání. Velkou roli hraje vůle, zájem a ochota věnovat čas a přiměřené úsilí činnosti, kterou senior považuje za užitečnou. S potěšením lze sledovat, jak své mnohaleté bohaté zkušenosti dokáží propojit s využíváním moderních technologií. Tím získávají na autoritě u svých žáků a zefektivňují svoji pedagogickou práci.

Náš příklad není ojedinělý a jistě má podobný efekt i na jiných školách. Funguje to všude tam, kde se spojí osobní odvaha, vůle a pracovitostgf seniorů se vstřícností a taktem lektora. Díky němu se náš pokus zdařil. Své posluchače zbavil nedůvěry a naučil je ovládat techniku, kterou do té doby jen z dálky obdivovali u svých vnoučat.

Oldřich Suchoradský