Už vás a zejména vaše žáky nudí stále stejné slovní úlohy řešící sice zapeklité, zato však dokonale umělé matematické problémy? Zaveďte je do světa kriminalistiky, kde kromě spravedlnosti vládne železnou rukou také aritmetika.
Proslulý kanadský spisovatel Stephen Leacock vykresluje v jedné své skvostné povídce biografii tří notoricky známých chlapíků, jež dobývají svůj vezdejších chléb tím, že se nechávají angažovat v aritmetických slovních úlohách. Příznačně neradostný je zvláště osud nebožáka C, jehož výkonnost dosahuje sotva poloviny výkonnosti kolegy B a v porovnání s úderníkem A kope výkopy dokonce čtyřikrát pomaleji. Pamatuji si tyhle týpky ještě z časů svého pobytu ve školních škamnách a přiznávám, že přehnaný kontakt s reálným životem mi opravdu nezprostředkovávali.
Od pohádek…
Autoři dnešních učebnic už dávají aktérům slovních úloh alespoň reálná jména a dopřávají jim nakupovat v supermarketech a hrát kuličky. Na stránky matematických učenic se tak dostává dětem známý kontext a matematika vstupuje do autentických kulis jejich života.
Ještě o poznání lépe plní motivační funkci soubory slovní úloh rozvinutých do podoby pohádek či povídek - edukace je na dětech páchána jaksi mimochodem a málem nepozorovaně. Soustavnou mravenčí práci u nás na tomto poli odvádí zejména buštěhradský učitel matematiky Marek Veselý, který své matematické pohádky publikuje časopisecky již od poloviny devadesátých let (jejich výbor přináší sborníček Matematické pohádky z roku 1997 vydaný ZŠ Buštěhrad). Najdete je však i na internetu, na domovské stránce autora http://www.volny.cz/vesely.marek/.
…k detektivkám
Podobné legrácky jako měření průměrné výšky trpaslíka od Sněhurky ovšem nadchnou především mladší děti; ty starší už se nedají utáhnout na kdejaké vařené nudli. Právě je by naopak mohl oslovit soubor slovních úloh, který v těchto dnech vyšel v nakladatelství Portál pod všeříkajícím názvem Matematické detektivky. Americký odborník v oblasti metodiky vyučování Bill Wise nabízí (v překladu Lucie Simonové) dětem od dvanácti let dvaadvacet kriminálních případů, jejichž vyřešení je kromě zdravého selského závislé také na aplikaci vhodné početní operace a bezchybném výpočtu.
Hlavními aktéry jednotlivých případů jsou inspektor Arthur Smart a jeho mladý přítel, školák Cal Q. Leiter. Teenagery jistě potěší fakt, že za prosťáčka je tu pokaždé policajt. Arthur Smart (Bystrý) svému jménu opravdu nedělá příliš čest. Cal Q. Leiter (mimochodem prima žertík: kalkjuleitr – kalkulačka) jej mnohdy zasvěcuje do naprostých základů matematiky, ať už je to sčítání zlomků nebo výpočet plochy obdélníku. Jindy ovšem odkrývá čtenáři i skutečnosti daleko méně banální: Mysleli jste si například, že je stejné nebo alespoň srovnatelné objednat si čtyři pizzy o průměru 20 cm jako objednat si dvě pizzy o průměru 40 cm? Já vlastně ano. Chyba lávky: Plochu těch čtyř malých pizz pokryje jediná pizza o průměru čtyřicet centimetrů.
Knížka přirozeně nepostrádá ani řešení jednotlivých případů s náležitým zdůvodněním, doprovodné ilustrace jsou přístupné zamýšlené cílové skupině čtenářů. Pozastavit se tak lze leda nad úrovní překladu některých ojedinělých vět („Všechno dopadlo tak, jak bylo to pravděpodobné.“ – str. 11) či si položit otázku, zda nebylo vhodnější převádět anglické jednotky na jednotky mezinárodní soustavy SI. I přes tyto drobné nedostatky mají ovšem Matematické detektivky v učitelských knihovnách a kabinetech nepochybně své místo. (Ukázku jednoho "detektivního případu" najdete zde.)
Wise, B. Matematické detektivky. Praha: Portál, 2003.
Petr Kukal
0 komentářů:
Okomentovat