Kniha Milana Poláka „Učitel českého jazyka a současná základní škola“ má kořeny v poměrně širokém dotazníkovém šetření. Z něj vyplynuly mnohé skutečnosti: např. téměř polovina oslovených učitelů se cítí „fyzicky vyždímaná“, v pojetí výuky se sice objevují inovační tendence, převažuje však tradiční přístup, a ten se promítá i do přijímacích zkoušek na střední školy.
Publikace vznikla na základě disertační práce autora, která se zrodila na půdě Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v průběhu let 1997-2001. Práce je podložena výsledky dotazníkového šetření, uskutečněného mezi 156 učiteli českého jazyka ze 133 základních škol šesti moravských okresů.
Milan Polák, který působil 12 let jako učitel a metodik českého jazyka na ZŠ, v podtitulu vytyčuje základní zaměření knihy – na edukační materiály předmětu český jazyk. V úvodu se však zabývá i základními problémy, které se týkají českého školství obecně.
Příčiny strnulosti
Jednu z příčin, proč nedošlo ke změně společenského a především ekonomického postavení učitelů jako profesní skupiny, vidí autor v tom, že stát jako hlavní garant vzdělanostní politiky nezajistil přijetí řady významných zákonů či dokumentů, které se týkají učitelů a jejich pracovních podmínek. Přes všechny vnější změny v organizaci našeho školství dle autora nedošlo k zásadní proměně také uvnitř škol – často se však zapomíná na to, že snad nejvýrazněji ovlivňují práci učitelů závazné vzdělávací dokumenty, které vymezují obsah a pojetí vyučování v jednotlivých předmětech.
Autor se pokouší pojmenovat problémy, se kterými se v současnosti na základních školách potýkají učitelé českého jazyka. Především se snaží dokázat, že většina těchto obtíží nemá své prvotní příčiny v práci učitele, ale že vyplývají z řady didaktických a jiných odborných problémů, které bude třeba v blízké budoucnosti řešit.
Vyhořelí učitelé
Východiskem pro celou práci se stala problematika burnout efektu (syndromu vyhoření) u učitelů ZŠ. Na základě výzkumného šetření Polák ověřil, že se v současnosti téměř polovina učitelů českého jazyka (více než 47 %) nachází ve stadiu ohrožení. Nejvyššího průměrného skóre v celém dotazníku dosáhla položka zařazená do roviny tělesné – učitelé si připadají „fyzicky vyždímaní“.
Autor hledá příčiny tohoto stavu a na základě připomínek učitelů se zaměřuje v dalších kapitolách práce na současné pojetí vyučování českého jazyka, učebnice, osnovy a přijímací zkoušky na střední školy.
Vzdělávací programy
Další část publikace autor věnuje novým vzdělávacím programům pro základní školy. Polák nejprve popisuje situaci po roce 1989. Autor také analyzuje postavení předmětu český jazyk v jednotlivých vzdělávacích programech, zabývá se i dramatickou a komunikační výchovou (v osnovách vybraných předmětů), v přílohách nalezneme přehledy jazykového učiva jednotlivých koncepcí (osnov a vzdělávacích programů) od r. 1961 až do současnosti.
Z výsledků vyplývá mimo jiné především snaha o narušení tradičního pojetí výuky například formou projektového vyučování s uplatněním mezipředmětových vztahů a menším důrazem na konkrétní učivo (Národní škola), dále důraz na komunikační výchovu (Obecná škola a pojetí O. Hausenblase), na druhé straně autor upozorňuje na nejužívanější Vzdělávací program Základní škola, jenž ovšem nepřináší v pojetí vyučování českého jazyka nic nového.
Evaluace výsledků a přijímací zkoušky
Dle mého názoru nejdůležitější část práce je věnována evaluaci výsledků vzdělávání v českém jazyce. Vstupní kapitola je zaměřena na názory učitelů českého jazyka na přijímací zkoušky na střední školy (např. na jejich zrušení), další na analýzu vybraného souboru 40 přijímacích zkoušek na čtyřletá gymnázia. Z té mimo jiné vyplývá, že 73,5 % úloh tvoří úkoly z mluvnice, 10,05 % otázky z literatury a 14,5 % z oblasti slohu, na porozumění textu bylo zaměřeno pouze 1,15 % úkolů. V 32 % testů na čtyřletá gymnázia se objevilo učivo, které neobsahuje nejrozšířenější vzdělávací program Základní škola. Tvůrci testů také zadávají úkoly, jejichž řešení je v klíči často uvedeno chybně. Nejčastěji se tyto nedostatky týkají učiva o stavbě slova a o tvoření slov.
Autor dále srovnává přijímací zkoušky na SŠ v České republice s výstupní prověrkou z mateřského jazyka, jež je ve Slovinsku realizována na konci základní školy. V dalších částech autor charakterizuje dlouhodobý projekt Kalibro a analyzuje vybraný test. Z jeho analýzy a srovnání s předchozími materiály vyvozuje některé rysy charakteristické pro naše přijímací zkoušky – těmi nejvýraznějšími jsou trvalý důraz na pravopis a formální znalost gramatického systému.
Závěrečná kapitola pak vymezuje problémy spojené s vyučováním českého jazyka a snaží se najít jejich řešení. Ta vidí autor ve zlepšení pracovních podmínek učitelů obecně a v inovaci současného pojetí vyučování českého jazyka.
Práce Milana Poláka je kvalitním pedagogickým analyticko-syntetickým textem, který pojmenovává příčiny, nalézá souvislosti a naznačuje možná východiska.
Polák, M. Učitel českého jazyka a současná škola. Olomouc: PdF UP, 2002.
Kamil Kopecký
0 komentářů:
Okomentovat