Přes čtyři miliardy korun zaplatil stát za počítačové vybavení českých škol. Je to sice neuvěřitelné, ale nakonec mu nic kromě drátů ve školních zdech nepatří. Ministerští úředníci vše zcela nepochopitelně darovali soukromé firmě. (Se svolením časopisu Týden opět „přetiskujeme“ významný článek o projektu SIPVZ.) Měl to být bohulibý projekt, který naplní školní počítačové učebny nejmodernější technikou a dětským smíchem. Děti a jejich učitelé důvody k veselí nemají. Polovina jich nakonec nedostala vůbec nic. Druhá část škol má ve třídách nejprostší počítače a tiskárny, které jim nepatří, výukový software, který nepotřebují, a před sebou vidinu, že v roce 2005 možná nebudou mít ani to.
Právnické kličky
Není divu, že viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu Dušan Tešnar se podle informací TÝDNE v nejbližších dnech kvůli projektu Internet do škol obrátí na policii s trestním oznámením na neznámého pachatele. Kontroloři chtějí, aby policisté našli ty, kvůli nimž projekt skončil fiaskem a miliony ze státní kasy putovaly ne do škol, ale pravděpodobně do kapes soukromých společností. Kterých? Jmenný seznam téměř nelze sestavit. Pro pletenec obchodních firem parazitujících na státní zakázce, pro niž vláda Miloše Zemana vyhradila sedm miliard korun, je tak neprůhledný a spletitý, že připomíná gordický uzel (viz odstavec Obchodníci s deštěm). Podobně obtížné je najít viníky (viz odstavec Hlavní aktéři případu).
Rozsah internetové tragédie navíc umocňuje fakt, že nikdo včetně ministerstva školství neví, co se stane v roce 2005, kdy přestanou platit současné dohody s hlavními dodavateli projektu: konsorciem AutoContu On Line a Českého Telecomu. Uzavřené smlouvy budoucnost, především finanční záležitosti, řeší jen velmi vágně, a pokud přece, pak různými právnickými kličkami dávají všechna esa do rukou generálním dodavatelům. Budou podle všeho diktovat další pravidla hry školám.
O co jde? Za počítače a s nimi spojenou infrastrukturu zaplatí státní kasa postupně celkem 4,43 miliardy korun. Z celého vybavení patří školám jen několik kabelů ve zdi, ostatní součásti systému jsou majetkem AutoContu On Line a Českého Telecomu (viz odstavce Klíčové body smlouvy a Za co stát…).
Velmi zjednodušeně řečeno: školy mají ve vlastnictví pouze takzvané místní sítě (LAN), které vzájemně propojují počítače. I z těch jim ale patří pouze takzvané pasivní prvky, aktivní prvky (bez nichž síť nefunguje) jsou AutoContu On Line. Tomu také náležejí počítače, tiskárny, skenery, školní servery a srdce celého systému, centrální server vybudovaný za sto milionů korun. Vše, co souvisí s připojováním na internet, je pro změnu Českého Telecomu. Stát si to všechno bude do roku 2005 jen draze pronajímat. S dodavateli se totiž dohodl na čemsi na způsob leasingu. S tím „malým rozdílem", že ale po poslední splátce nic nepřechází do jeho vlastnictví.
Za pronajmutí jednoho z pětadvaceti tisíc klientských pracovišť (počítač a služby, které souvisejí s jeho provozem) platí ministerstvo školství měsíčně 3050 korun, na začátku přitom v rámci první akontace zaplatilo přes čtyřicet osm tisíc korun. Připojení na internet (s nedostačující přenosovou rychlostí 64 Kb za sekundu) pak vychází jednotlivé školy na pět až osm tisíc korun měsíčně. Jen pro srovnání: Český Telecom minulý týden oznámil nové sazby za připojení na internet pomocí ASDL s přenosovou rychlostí 512 Kb: třináct set čtyřicet pět korun.
Lajdáctví, či úmysl
Tříletý pronájem podle dohodnutých podmínek bude jednotlivým školám končit postupně od dubna do listopadu 2005. Pak se ocitnou ve vakuu. Pokud se totiž nedohodnou s AutoContem On Line a Českým Telecomem na další spolupráci, mohou je firmy během jediného dne odpojit od internetu a odvézt všechno vybavení.
AutoCont On Line se zavázal pouze k jednomu vstřícnému gestu: poskytl školám darovací opci na všechny osobní počítače. V roce 2005 budou ovšem dost zastaralé, navíc jim chybějí disketové mechaniky, CD-ROM a vyprší jim licence na všechen potřebný software. Také tady lze najít mnohé záludnosti. Ministerstvo musí o darování počítačů požádat do deseti dnů od vypršení smluv. AutoCont On Line má šest měsíců na to, počítače do vlastnictví státu převést. Nikdo dnes nedokáže předpovědět, co se bude dít v tomto mezidobí: zda budou PC mimo provoz, nebo ministerstvo bude muset dál platit za jejich pronájem.
Za ony čtyři miliardy si přitom stát mohl všechno vybavení lehce koupit do svého vlastnictví. „Jsem přesvědčen, že mohly být vybaveny všechny školy, a to ještě kvalitnějšími počítači, a pořád by nás to vyšlo levněji než tenhle neuvěřitelně drahý pronájem," domnívá se úředník ministerstva školství, který si nepřál být jmenován. Rovněž oslovení počítačoví experti opatrně přiznávají, že ceny jsou poněkud přemrštěné.
Proč opatrně? Dodnes totiž nikdo neví tak prostou věc, jako kolik stát zaplatil za každý z dvaceti pěti tisíc počítačů. Podle této sumy by se totiž dalo velmi dobře vyčíslit, o kolik přesně „erár" vinou ministerských úředníků přišel. Ze smluv uzavřených mezi resortem školství a vítězným konsorciem se to ani při největší námaze vyčíst nedá. Peníze jsou totiž rozpočítány do nepochopitelných položek, sumy vzájemně propleteny a nejrůzněji zašmodrchány. Na tom ostatně skončila snaha lidí z Nejvyššího kontrolního úřadu posoudit celkovou výhodnost či nevýhodnost projektu. Zadali si alespoň znalecký posudek na cenu síťových připojení (zásuvek). Ministerstvo je pořídilo za devět tisíc, což je o šest set procent víc, než za kolik se daly pořídit podle znalce.
Patová situace
Úředníci z ministerstva Petry Buzkové dnes dumají nad tím, co budou dělat dál. To od nich ostatně chce slyšet kabinet Vladimíra Špidly. Existují v podstatě tři možná řešení: 1/ pokusit se soudně napadnout smlouvy a vyvléknout se z nich, 2/ tlačit na dodavatele, aby snížili ceny, nebo 3/ nechat nevýhodné smlouvy doběhnout až do konce (tahle varianta se zatím jeví jako nejpravděpodobnější).
Ministerstvo se už teď snaží přinutit Český Telecom, aby buď snížil ceny za připojení, nebo školám zvýšil přenosovou rychlost informací. Vedení státem ovládané telekomunikační společnosti zatím dělá mrtvého brouka. Překvapivě klidné je ze spojení s netransparentní firmou AutoCont On Line. Přesto že podle smluv ručí i za její závazky a obráceně. Na opakovanou žádost TÝDNE o rozhovor s generálním ředitelem Telecomu Gabrielem Berdárem vedení společnosti nereagovalo.
Klíčové body smlouvy
Článek V. Provoz a údržba
"ČR-MŠMT a AC OL se dohodly, že veškeré součásti IKI (informační a komunikační infrastruktura) vyjma LAN (místní sítě) zůstanou po ukončení životního cyklu školy ve vlastnictví generálního dodavatele ."
Článek VI. Cena
"ČR-MŠMT bere na vědomí, že cena (úplata) je dohodnuta smluvními stranami tak, aby při předpokládané době realizace veřejné zakázky a účinnosti této smlouvy a řádném plnění závazků měl generální dodavatel uhrazeny náklady spojené s vybudováním a provozem IKI (informační a komunikační infrastruktura) včetně nákladů na pořízení jednotlivých součástí IKI, a s tím spojený přiměřený zisk.
Obchodníci s deštěm
Ministerstvo školství plánuje, že zatlačí na vedení AutoContu On Line a pokusí se alespoň částečně redukovat nevýhodnost uzavřených smluv. Zatím ale neví, na koho má vyvíjet tlak, stále totiž není jasné, kdo ve skutečnosti společnost vlastní. „Polovina patří ostravské počítačové firmě AutoCont a. s., druhá Anker Bank, to je, myslím, švýcarská banka," řekl TÝDNU před čtrnácti dny šéf vnějších vztahů firmy AutoCont On Line Petr Cibulka. Vyvracel tak spekulace o tom, že firmu ovládá právě on: člověk, který byl vazbami na ČSSD zcela klíčový pro získání sedmimiliardové zakázky. Anker Bank je malý soukromý finanční ústav, jehož hlavní specializací je takzvané offshorové bankovnictví. To znamená, že pro své klienty zakládá firmy v daňových rájích, jako jsou třeba Seychelské ostrovy, Bahamy nebo Kypr.
Na otázky týkající se angažmá banky v AutoContu On Line minulý týden v její centrále odmítali odpovídat. Klíčem k rozkrytí vlastnických vztahů by ale mohl být regionální zástupce banky, jenž pro ni vyhledává investiční možnosti, a jeho role v podobných kauzách. Oním zástupcem je společnost Swiss Asset Management (CZ). Firma s honosným cizokrajným názvem (SAM) je ve skutečnosti společnost s ručením omezeným se základním jměním milion korun. Má dva jednatele: lékaře Miloše Skořepu a emigranta Jaroslava Kudrnovského žijícího ve Švýcarsku. Ani jeden z pánů nemá v obchodním světě dobrou pověst.
Jejich firma sehrála jednu z klíčových rolí při pádu obchodníka s cennými papíry KTP Quantum, po němž zůstalo třicet tisíc klientů a dluhy ve výši 3,7 miliardy korun. Hlavní představitelé firmy, Karel Takáč a Oldřich Bakus, jsou obviněni z podvodu. Velké množství peněz, které spravovali pro klienty, totiž zřejmě převedli na své nebo spřízněné firmy. Jednou z nich byla Swiss Asset Management. Její zástupci se ve firmě KTP Quantum objevili na podzim 2001. Tedy v době, kdy společnost začala mít finanční potíže. Přinesli dobrou zprávu: Anker Bank je prý ochotná do Quanta „nalít" několik set milionů a vylepšit jeho špatnou finanční situaci.
„Jako zástupce SAM začal tehdy ve vedení společnosti působit mimo jiné Miroslav Kostelník," vzpomíná jeden z bývalých obchodních zástupců Quanta František Zimáček, jenž dnes zastupuje jednu skupinu poškozených. Kostelník byl od 6. prosince 2001 do 18. března 2002 členem představenstva Quantum a. s. Tentýž Kostelník působí od března 2002 jako předseda dozorčí rady AutoContu On Line.
SAM nikdy slibovanou finanční injekci nedodal a K TP Quantum 22. března 2002 vyhlásilo konkurs. Mezitím spolu obě společnosti stačily uzavřít několik smluv, které mají jedno společné: jsou výrazně výhodné pro SAM a výrazně nevýhodné pro druhou stranu. Jen na ukázku, SAM například za padesát tři miliony koupila 53 procent akcií firmy Solitér a za půl roku je prodala KTP Quantum za 220 milionů. „Swiss Asset Managament se na úkor KTP Quantum výrazně obohatila, ale nebyla jediná," říká vrchní státní zástupce Boris Havel, jenž má případ na starosti. „Dost jsme se na tyto obchody zaměřili, ale zatím se nám na straně Swiss Asset Managementu nepodařilo prokázat naplnění žádného trestného činu. Morální hledisko ponechávám stranou," dodává Havel.
Propletenec firem, které se točí kolem projektu Internet do škol, je vůbec velice zajímavý. Opět jen na ukázku: jednatel firmy Swiss Asset Management Miloš Skořepa seděl téměř tři roky v představenstvu Swiss inquiry and technology a. s. s jistým Rudolfem Mládkem. Ten se pro změnu potkal ve společnosti Thrall Vagonka s otcem bratří Štěpána a Jakuba Rainischových (viz rámeček Hlavní aktéři případu) Janem. A tak by se dalo pokračovat téměř donekonečna. Rozpletení klubka firem komplikuje skutečnost, že stopy některých končí až v daňových rájích.
Hlavní aktéři případu
Ministr školství Eduard Zeman
Dnes se snaží tvrdit, že dohlížet na hospodárnost projektu bylo pod jeho rozlišovací schopnost. Jeho ministerský podpis ale zdobí všechny zásadní smlouvy i dodatky, které jsou výrazně nevýhodné pro stát a výrazně výhodné pro generálního dodavatele. Má blízké vztahy s Petrem Cibulkou, klíčovým mužem AutoCont On Line.
Vedoucí právního oddělení ministerstva Jan Ješetický
Jeden z mála, kdo upozorňoval na zásadní nevýhodnost uzavíraných smluv. Na jeho protesty ale nikdo nebral ohledy. Letos na jaře spáchal sebevraždu.
Advokát Tomáš Sokol
Předsedal komisi, která otvírala nabídky všech uchazečů o zakázku a všechny kromě konsorcia AutoCont On Line a Český Telecom vyřadila pro formální nedostatky. Konsorcium v soutěži nechala, přestože jeho nabídka měla také nedostatky.
"Nezávislý expert" a později zaměstnanec ministerstva Jakub Rainisch
Podle mnohých jeden z duchovních otců současné podoby projektu Internet do škol. Pro ministerstvo zpracovával zadávací dokumentaci a podílel se na přípravě dohod s vítězem tendru. Za své služby inkasoval měsíčně vysoké částky bez ohledu na to, kolik práce skutečně udělal. Předtím se mimo jiné pohyboval v blízkosti opavského podnikatele Radima Masného, jehož blízkým spolupracovníkem byl stěžejní muž AutoContu On Line Petr Cibulka. Rainischův bratr Štěpán působil jako poradce ministra pro místní rozvoj Petra Lachnita.
Nezávislý expert a později zaměstnanec AutoContu On Line Jaromír Horák
Další z duchovních otců. Nejprve pro ministerstvo vymyslel koncepci generálního dodavatele, pak začal pracovat pro firmu, která se oním generálním dodavatelem stala.
Šéf financí na MŠMT Zdeněk Bernard
Přes odbor ministerského matadora přitékaly a odtékaly stovky milionů korun na projekt.
Předseda Úřadu pro hospodářskou soutěž Josef Bednář
Jeho úřad rozhodoval o stížnosti ostatních uchazečů na průběh veřejné soutěže. Nakonec v podstatě rozhodnutí ministerstva školství posvětil.
Vrchní ředitel sekce státní informační politiky ve vzdělávání na ministerstvu školství Drahomír Fránek
Pravděpodobný bílý kůň, na kterého se všichni budou snažit svést neúspěch projektu, který spadal pod jeho odbor. Na ministerstvo přešel z ministerstva financí, kde působil v odboru spotřebních daní. Vybral si ho prý sám Eduard Zeman. Buzková ho z ministerstva propustila, dnes údajně pracuje v jakési obchodní firmě.
Náměstek ministra školství Jaroslav Müllner
Mimo jiné předsedal komisi, která posuzovala a hodnotila nabídku AutoContu On Line a Českého Telecomu. Na ministerstvu je dodnes. Ministryně Petra Buzková však projekt převedla z jeho gesce pod dozor náměstka pro tělovýchovu.
Lucie Tvarůžková TÝDEN
0 komentářů:
Okomentovat