Česká škola: Jan Wagner: Lindoš: jak dostat železo do škol?

První informace o projektu Linux pro školy vyvolala značný zájem, dnes bych chtěl volně pokračovat soukromou úvahou o možnostech dodávek levných klientských počítačů. Jejich počet je totiž jedním z rozhodujících faktorů úspěšné informatizace škol. Kolik by stálo, kdybychom se nejlevnějším možným způsobem chtěli vyrovnat vyspělým zemím v poměru žák/počítač?

Projekt Jednoty školských informatiků s názvem Linux do škol (ve zkratce Lindoš) si klade za cíl navrhnout a prokázat realizovatelnost alternativního řešení počítačové učebny na bázi operačního systému Linux, nástrojů z projektu GNU a na ně navazujících projektů typu Open Source. První informaci jsme přinesli před týdnem v článku Lindoš: projekt Linux do škol, který vyvolal značný zájem a bouřlivou diskusi. Dnes bych chtěl pokračovat několika mými soukromými úvahami (nejsem členem řešitelského týmu, jen jeho sympatizantem) o možnostech dodávek levných klientských počítačů.

Na množství záleží…

Dodávky počítačů do škol jsou pochopitelně komplexním problémem, protože jde o kombinaci školení pedagogů, zajištění vhodných aplikací i informačních zdrojů a o dodávky klientských počítačů, sítí a také konektivity k Internetu, což není, jak vidíme na příkladu Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ), snadno a rychle řešitelné. Chci se zaměřit na možnosti minimalizace nákladů na klientské počítače, jejichž počet je podle mého názoru jedním z rozhodujících faktorů.

Před zahájením dodávek generálním dodavatelem (GD) v rámci Projektu III SIPVZ Infrastruktura, zvaného zavádějícím názvem Indoš - Internet do škol, byl počet počítačů na českých ZŠ, SŠ, SOU a VOŠ podle různých odhadů v rozmezí 90-120 000, což při počtu 1,6 milionu žáků dává průměrný počet žáků na počítač v rozmezí přibližně 13-17, penetrace ZŠ byla pochopitelně menší a řada malých venkovských či speciálních škol neměla počítače vůbec. Kvalitu počítačů hodnotil například generální ředitel ACOL Vlastimil Palata jako nepříliš dobrou, podle něj vyhovovalo z uvedeného počtu jen 15 000.

GD dodá celkem 25 240 počítačů a asi 2 100 serverů, počet počítačů dnes můžeme odhadnout v rozmezí 120-140 000, průměrný počet žáků na počítač je tedy v rozmezí přibližně 11-13. Nejhůře mohou být v tomto parametru ale paradoxně nově vybavené školy, které v rámci projektu dostaly podle počtu žáků od 4 do 11 počítačů, počet žáků na počítač u nejmenších s nejvýše 80 žáky může být i 20, u dalších velikostních kategorií škol může přesáhnout i 30.

Jsem dalek hlásání marxistické poučky o přerůstání kvantity v kvalitu, s takovými počty je ale obtížně realizovatelná i jen výuka informatiky, využití v běžné výuce je prakticky nemožné. Řada kritiků poukazuje na nutnost minimálně 8 nebo lépe 15 počítačů v učebně, koncepce SIPVZ přitom předpokládala dodávku osmi počítačů na školu (dva žáci na počítač při rozdělení třídy na poloviny). Další kritici upozorňují, že instalace všech počítačů do specializované učebny je nesmysl a že je třeba mít počítače k dispozici přímo v běžných učebnách i jednotlivě nebo v malých počtech. Ještě si připomeňme, že ve vyspělých zemích je počet žáků na počítač v rozmezí 4-7, tedy bude nutné v relativně krátké době do škol dodat 75-255 000 počítačů, podle toho, jak se budeme chtít s nimi vyrovnat.

Jaké jsou tedy možnosti dodávek:

speciálně pro školy navržené počítače s minimalizovanou cenou
bezdiskové počítače nebo terminály
repasované počítače

První varianta byla možná v případě realizace plošných dodávek podle původní koncepce SIPVZ, která předpokládala jednorázovou dodávku zhruba 45-60 000 kusů. Zde se mohl optimalizovaný speciální návrh vyplatit. Dnes je již tato varianta asi pasé. Budu ale uvažovat stále s dodávkou minimalizované sestavy jako alternativy k bezdiskovému počítači. U všech tří variant je nutné klást důraz na kvalitu a spolehlivost serveru. Řešení s OS Linux je v tomto ohledu ale naštěstí spolehlivé samo o sobě a neklade na výkon hardwaru takové nároky jako řešení s některým OS Microsoft Windows. Udělejme si jednoduchý návrh levného počítače ve dvou více méně krajních variantách (ceny VO při kusovém odběru bez DPH):

komponenta	typ	cena	typ	cena
základní deska	Intel 845GL, LAN, audio, grafika	2730	ECS K7SEMV3CL (AMD Duron on board)	2430
procesor	Intel Celeron 1,7 box	1800
operační paměť	128 MB SDRAM PC133	360	128 MB SDRAM PC133	360
skříň	ATX tower P4	880	ATX mikro tower	610
pevný disk 20 GB		1900		1900
mechanika CD-ROM 52x		610		610
mechanika FD		210		210
klávesnice		110		110
myš		70		70
monitor	17"	4000	15"	3000
cena kompletního PC		12670		9570
cena nejlevnějšího bezdiskového PC		9950		6850

Pokud tedy budeme brát jako minimální počet udržující konkurenceschopnost našeho školství v počtu počítačů ve výši 75 000 kusů, při nejnižší ceně s DPH s předpokládanou množstevní slevou budou náklady ve výši kolem 550 milionů bez LAN a serverů. Pokud by se použily repasované počítače třídy Pentium 200 MMX, jejichž cena se nyní pohybuje kolem 1 500 Kč, a repasované 15" monitory ve stejné ceně, celkové náklady by byly 225 milionů. Můžeme pochopitelně uvažovat i o sponzorských darech, například Sdružení školských asociací CZESHA se má nyní stát příjemcem sponzorského daru 6 000 vyřazených PC z bankovního sektoru, které pro další použití zrepasují střední elektrotechnické průmyslovky v jednotlivých okresech. Nový a kvalitní značkový server s dostatečnou pamětí i výkonem pro 15 klientských počítačů pořídíme za zhruba 50-100 000 Kč, starších serverů na trhu mnoho není, ale v případě nouze se může použít i několik starších PC s dostatečnou kapacitou operační i diskové paměti.

Ještě jedna poznámka, pro řadu aplikací mohou vyhovovat jako extrémní nouzová řešení i bezdiskové LANstation s procesory 486 (některé společnosti je ve velkém vyvážely nedávno na skládky) s monochromatickými monitory, jejichž cena je doslova pár stovek, nebo počítače s procesory třídy Pentium 75-133, jejichž cena je jen o málo vyšší. Pokud podobné počítače-terminály umístíte na školních chodbách i jen ke stažení pošty nebo odeslání SMS či nenáročnému brouzdání po Síti, jistě neprohloupíte.

„Šrot“ ve světě

I v bohatších a vyspělejších zemích, než je ta naše, se na železe šetří, podívejte se na případovou studii Riverdale High School - Open Source Case Study, kde si pořídili pro 350 žáků 70 bezdiskových stanic za pouhých $33 040, tedy $472 za jednu, přičemž $25 900 z celkové ceny bylo za špičkové LCD displeje NEC MultiSync LCD 1550V po $370. Procesory Intel Celeron 366, stejně jako starší servery s procesory Intel Xeon 500 MHz, byly získány jako dar Intelu prostřednictvím programu Students Recycling Used Technology (STRUT), který v Oregonu distribuoval do škol již 22 000 repasovaných počítačů od více než 400 dárců, mezi kterými jsou kromě společnosti Intel i Qwest, Fred Meyers, Bank of America, Tektronix, ESI, Phoenix Technologies, Adidas, Fujitsu, NIKE, Epson, PGE, Kaiser Permanente, EDS, Columbia Sports Wear, US Bank, Regence BlueCross BlueShield, Lockheed Martin a další. Vtipnou ilustrací je i video ve formátu RealPlayer, ve kterém žačka skládá bezdiskovou stanici.

Podobných příkladů naleznete pomocí vyhledávačů jistě celou řadu, doporučuji si prohlédnout rovněž několik dalších odkazů: