Když byla v den uvedení Petry Buzkové do funkce ministryně školství otevřena na České škole další názorová anketa – tentokrát na téma, jak si asi ve svém úřadu povede, téměř okamžitě bylo jasné, že prvním problémem, který ji čeká, bude především překonání počáteční nedůvěry kantorů k její osobě.
Více než polovina čtenářů, kteří vyjádřili svůj názor, byla totiž toho názoru, že české školství nečeká v osobě Petry Buzkovénic dobrého. Není to ovšem zase tak příliš velké překvapení, reflektuje to ovšem spíše obecnou nedůvěru učitelů k volebním slibům stejně jako i k politikům jako takovým. Tato nedůvěra je mimo jiné posilována přetrvávající představou, že člověk, který se školstvím nikdy systematicky nezabýval, nemůže jeho stav zcela zákonitě zlepšit, protože není odborník, specialista, ani machr na něco. A přesto jsou první reakce ministryně školství nejen věcné, ale i nadmíru kompetentní. Aniž by se totiž tvářila jako mistryně světa v hodu amoletou do dálky, je schopna na dotěrný dotaz o své kompetentnosti velmi jasně říci, že ona je odborník, ale v trochu jiné oblasti, než většina oponentů – a odborníků – vůbec tuší. Řečeno jejími slovy: „Je asi skutečně potřeba říci, co je to znalost oboru, a znalost jakého oboru je potřeba na kterém postu především.“
Ve svém prvním rozhovoru, který poskytla deníku Mladá Fronta DNES hned první den po svém uvedení do funkce, ministryně školství jasně naznačila, že se v náhodně zvolených tématech současného školství nejen bravurně orientuje, ale bude patrně schopna k obci učitelů a rodičů promlouvat daleko jasnějším jazykem než její předchůdce – odborník. Neděsí čtenáře fundamentalistickými názory o zrušení víceletých gymnázií, ani nehýří populistickými sliby, že budou přijímáni všichni zájemci na vysoké školy, ale hovoří daleko racionálnějším jazykem než Eduard Zeman. Podle jejích představ by se víceletá gymnázia měla stát tím, k čemu byla určena – školami pro výjimečně nadané děti. Rovněž by bylo správné, aby vysoké školy mohly přijmout všechny uchazeče, o které mají samy zájem. Systém financování by prý měl vysoké školy motivovat, aby projevovaly o studenty enormní zájem. „Průměrný příjem vysokoškoláků odpovídá přibližně dvojnásobku průměrného platu,” říká Petra Buzková. Na druhé straně si ovšem nemyslí, že existuje jediný morálně obhajitelný důvod, proč by se právě vysokoškoláci působící na základních a středních školách měli vymykat tomuto průměru. Nedůvěřivě nastražený kantor, který čte jako obvykle spíše kontext ukrytý mezi řádky, ale na větu, že to nejde, že je málo peněz a že vysoké školy neumí hospodařit, kupodivu nenarazí, takže nevěří svým očím. Ono to snad i půjde.
Jasný a nekomplikovaný jazyk političky v kombinaci s mírným optimismem dokonce v nejožehavější oblasti českého školství – platech učitelů – naznačuje, že české kantory dost možná čeká paradoxně za vlády „neodborníka“ lepší období. Nebude sice dobou absolutní hojnosti, ale racionální diskuse nad tématy, která je řadu let pálí, jako je třeba sezónní nezaměstnanost mladých učitelů. Nelze si také nevšimnout zjevné ochoty „přenechat s důvěrou některá rozhodnutí pedagogickým odborníkům“, za něhož se Petra Buzkové nepovažuje a ani to příliš nepředstírá. Současně však stejně jasně říká, že “je připravena spolupracovat s každým, kde tato spolupráce může být užitečná a podnětná“, což je krásná ukázka pragmatické formulace, která nesporně svědčí o její politické odbornosti.
Čtvrteční rozhovor Petry Buzkové v televizní “Jednadvacítce” mimo jiné naznačil, že ministryně školství začíná své působení v novém úřadu řešením ožehavých otazníků, které se vznášejí nad vládním projektem státní informační politiky ve vzdělávání (SIPV) a budou řešeny spíše personálně než koncepčně. Netají se tím, že personální obměna, se kterou její předchůdce čekal až do poloviny svého funkčního období, v nejbližší době nastane, a že vsadí na lidi, jimž věří. Představu samozřejmě má, ale současně si myslí, že je správné, aby o tom nejdříve hovořila s nimi. Část kantorů si tímto krokem jistě v témže okamžiku získala. Pevně doufá, a není v tom určitě sama, že obhájí své stanovisko v programovém prohlášení vlády, aby školství pro příští rok získalo ze státního rozpočtu přímo 6 procent HDP. Zda ministryně školství získá větší politickou podporu, než jakou získal Eduard Zeman, je otázkou. Odborníci se možná diví a kantoři zcela určitě nevěří svým uším. Několikaletý sen jejího předchůdce je najednou nastolen se stejnou samozřejmostí, s jakou byl v předchozích letech takticky obcházen jako mísa horké kaše.
Místo limuzínou se nová ministryně dostavila do svého úřadu pěšky a při svém prvém rozhovoru s novináři nejen poznamenala, že “je to kousek”, ale pronesla i větu, při které muselo jejímu o pár let staršímu kolegovi mírně zatrnout u srdce. Uvedla totiž, že "učitelé v této zemi si konec konců zaslouží, aby měli zastání". Na její první cestě po úřadu ji provázel její předchůdce Eduard Zeman, kterému při té příležitosti premiér poděkoval a jeho působení v úřadu nazval úspěšným. Nevím, jak kde, ale úspěšní ministři většinou neodcházejí a pokračují v započaté práci. Po svém předchůdci přebírá Petra Buzková školství ve stavu, který většina odborníků nepovažuje za příliš dobrý. Vzdělávání bylo sice pro předchozí menšinovou sociálně demokratickou vládu prioritou, ale sliby byla schopna naplnit jen částečně.
Získávat a ztrácet body lze prostě různě. Sociálně demokratické vedení patrně dospělo k závěru, že ve školství je hromada odborníků, ale chybí tam jeden obratný politik, který se vyzná. Vsadilo raději na političku před odborníkem, aby „tento rezort získal maximální politickou váhu“. Není pochyb o tom, že do nového školního roku tedy mají kantoři poměrně hodně důvodů k optimismu, neboť prý i premiér Špidla školství preferuje. Konec konců kantoři si v této zemi zaslouží nejen zastání, ale by bylo už celkem načase to zastání uvést do jejich každodenní praxe.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat