Konsorcium AutoCont On Line - Český Telecom po týdnech mlžení konečně v pátek na webu www.acol.cz zveřejnilo konkrétnější informace o tom, jak a čím budou školy vybavovány v rámci realizace Státní informační politiky ve vzdělávání. Jsou dodávky dostačující, spravedlivé a naplňující původní myšlenku koncepce?
Konsorcium AutoCont On Line - Český Telecom po týdnech mlžení konečně v pátek na webu http://www.acol.cz zveřejnilo konkrétnější informace o tom, jak a čím budou školy vybavovány v rámci realizace Státní informační politiky ve vzdělávání. Jsou dodávky dostačující, spravedlivé a naplňující původní myšlenku koncepce?
Co se tedy už ví:
- Školy jsou rozděleny do třech kategorií podle počtu žáků (do 80, do 244 a nad 244 žáků). Takto mají vzniknout tři zhruba stejně početné skupiny škol. Inspirací pro toto rozdělení je údajně metodika Evropské unie (není uvedeno konkrétně jaká), není však nikde detailněji naznačeno, proč zrovna toto rozdělení a jestli odpovídá tuzemským podmínkám, pokud jde o počty tříd, žáků ve třídách, velikosti skupin žáků při dělení do hodin s počítači… Je zajímavé, že i podle údajů v oficiální nabídce konsorcia pro MŠMT (http://www.acol.cz/broura1.pdf, Histogram škol) je v kategorii škol nad 244 žáků daleko více než třetina škol (snad až polovina?). A co teprve kdybychom vzali celkový počet žáků v tomto typu škol.
- Školy ve stejné kategorii dostanou stejně, tj. škola, která jen lehce přesáhne hranici 244 žáků, obdrží totéž vybavení, jako mamutí školy s mnoha stovkami žáků – přitom takových také není málo, výjimkou nejsou ani školy s počty žáků blížící se tisíci. Konkrétně bude dodávka pro nejmenší školy (typ A) tvořena 3 žákovskými a jednou učitelskou pracovní stanicí, pro školy středního (C) typu 6 žákovskými počítači, jedním učitelským a kromě toho již také serverem. Konečně pro školy největší (typu E) pamatuje dodavatel na 10 žákovských stanic, jednu učitelskou a jeden server (v mírně jiných konfiguracích, než u C).
Servery
Veřejně dostupný popis hardwarové konfigurace serverů není zcela konkrétní, nicméně základní úsudek si lze udělat. Nepřítel produktů firmy Microsoft asi po shlédnutí seznamu softwarového vybavení pro servery i stanice hořce zapláče, ale střízlivě vzato, není softwarové vybavení vyřešeno nejhůře. Shrňme jeho hlavní prvky:
- Na serverech je základem MS Windows 2000 Server se základními vestavěnými službami (DNS, DHCP, IIS, Active Directory, tiskové a souborové služby, atd.) – nic překvapivého, standardní součást Windows 2000 Server.
- Internet Security and Acceleration Server 2000 – software pro zabezpečení přístupu k Internetu.
- MS SQL Server 2000 – nebude zatím zprovozněn, určen pro budoucí použití.
- MS Exchange Server – jestli bude mít skutečný význam, závisí na zvolené poštovní architektuře v celé síti. Každopádně to prakticky znamená jen těžkou koexistenci s jiným poštovním softwarem, přesněji řečeno koexistence je zbytečná, má-li být MS Exchange povinný. Ve školách zavedený Mail602, klasická unixová pošta na Linuxech mají tak velmi ztíženou pozici.
- Symantec Norton Antivirus – antivirový software, nepochybně užitečná věc, kvalitní produkt, pravděpodobně stejně by však vyhověl např. tuzemský AVG, který je za méně – skutečná cena Symantec NA pro tuto dodávku však může být také i výrazně nižší, než je obvyklé.
- Computer Associates ARCserve 2000 – určen pro zálohování dat. V oboru platí za slušné řešení základní úrovně.
- APC Power Chute
– software pro obsluhu zálohování napájení (v případě výpadku korektně ukončí práci serveru). Opět ověřené řešení standardní úrovně.Pro (vzdálenou) správu systému a aplikací slouží balík NetIQ AppManager – lze s ním vzdáleně spravovat hardware, konfigurovat WWW server, spravovat poštu, spouštět zálohování, atd.
Vybavení RAM je u lepšího ze serverů relativně slušné (512 MB), u slabšího bych ovšem při dnešních cenách doporučoval posílit RAM z 256 také na 512 MB. Velmi sympatická je volba (Ultra)SCSI rozhraní a disková kapacita (36 GB). Kromě DAT mechaniky určené k zálohování a zcela standardního (spíše slabšího) CD s rychlostí 48x chybí jakékoli další přenosné zapisovatelné paměťové médium (ZIP). Čili pokud jde o výměnu dat, spoléhat se bude jen na síť.
Učitelské stanice
Tzv. učitelská stanice má úlohu plnohodnotného pracoviště učitele nebo koordinátora ICT a je kromě MS Windows 2000 Professional opět vybavena Symantec Norton Antivirem, množstvím software dostupného zdarma (Acrobat Reader, Power Archiver atd.) a multimediální encyklopedií MS Encarta (bohužel v angličtině). Nečekané je jistě vybavení MS Visual Studiem.
I zde vidíme v hardwarových konfiguracích integrované grafické a zvukové karty, což u stanic, deklarovaných jako „multimediální“, nevzbuzuje optimální pocity, spíše půjde o maximálně levné řešení. Bohužel nejsou známy konkrétnější údaje o použitých čipových sadách na základních deskách (a tedy potažmo o integrovaných grafických a zvukových kartách), takže skutečná kvalita může být velmi různá. Nabízí se myšlenka, že půjde o chipset Intel 815EQ nebo „ještě něco slabšího“, ale to je jen čistá spekulace.
Síťové připojení je zajištěno standardním adaptérem, kapacita RAM a pevného disku je odpovídající potřebám. Sympatické je vybavení učitelských i žákovských stanic 17palcovými monitory, doufejme, že rozumné kvality – ta je u těchto rozměrů úhlopříčky ještě podstatnější než u menších. Opět nejsou známy bližší údaje, něco napovídá pouze splnění normy TCO 99 a pixel 0.27 mm, čili základní podmínky hygieny práce by měly být splněny.
Mrzí mě – opět narážím na „(ne)multimediálnost“ počítače - že místo obyčejné CD mechaniky nejsou ani učitelské stroje vybaveny čtečkou DVD, natož vypalovací (přepisovací) mechanikou a ani mechanikou pro média na přenos dat (ZIP apod.). Vše je dovršeno tím, že ani u myši není jasné, zda půjde o nejjednodušší klasickou dvou- či třítlačítkovou myš nebo zda bude mít aspoň „kolébku“ či kolečko pro pohodlné surfování. O tzv. multimediální klávesnici nemluvě – tu ovšem nelze nepovažovat ani za standard, ani za nic výrazně přínosného. Není ani uvedeno, zda v sestavě budou reproduktory, natož mikrofon nebo TV-výstup z grafické karty, který by se mohl v řadě učeben využít na projekci přes televizor. A co třeba karta pro záznam videa či TV-tuner, aspoň jednoduchá Web-kamera, scanner?
V čem tedy deklarovaná multimediálnost je? Že počítače mají monitory, grafické a zvukové karty?
Do třetice to nejpodstatnější – žákovské stanice
U těchto stanic – jichž bude výrazně nejvíce – už na velký rozlet nezbylo peněz: Celeron 800, RAM je redukována na 128 MB (což je dnes spodní standard i u notebooků), CD ROM jednotka chybí, klávesnice a myš opět přesněji nespecifikována, monitor naštěstí zůstává 17“. Prostě – nic levnějšího už téměř nelze postavit – a dodavatel se s tím snad ani netají.
Procesní stránka věci
Pokud jde o přesný harmonogram prací, opět se nic zvláštního nedovídáme – že se bude obhlížet lokalita, integrovat se stávajícím systémem a že to musí všichni odsouhlasit, bylo jasné předem. Nikde ale nevidíme aspoň rámcové vzory příslušných prováděcích smluv, z nichž by byly patrné nejen počty PC, ale také rozdělení pravomocí mezi GD a koordinátora na škole.
Velkou otázkou je praktické fungování spolupráce mezi Oblastními manažery – tj. zástupci GD, lokálními dodavateli a školními koordinátory ICT. Tam to bude zřejmě více záležet na konkrétních lidech než na psaných regulích. Uvidíme.
Síťové připojení
Zde se zatím nedozvídáme nic nového. Platí tedy informace z nabídky pro MŠMT, viz http://www.acol.cz/broura1.pdf, čili: Vznikne jednotný školský intranet, z něhož bude zpřístupněn „zbytek“ Internetu, školy budou připojeny 64kbps linkou 24 hodin denně.
To bylo při přípravě koncepce SIPVZ chápáno jako naprosté minimum, zde tedy MŠMT jednáním s dodavatelem nevybojovalo vůbec nic navíc. Koncepce předpokládala vybavení určitého počtu „lepších“ škol rychlejším připojením – psalo se o hranici 2 megabitů/s, což dává možnosti aspoň základního provozu multimediálních aplikací (vč. videokonferencí, kvalitní IP-telefonie…). Z toho zatím, při 64 kbps, nebude nic. Mimochodem nikde není zmínka (proč asi?!), že by se intranet měl využívat kromě webu, e-mailu a sdílených aplikací také např. k velmi levné IP-telefonii mezi školami.
Stávající (lepší) připojení škol k Internetu bude teoreticky možné zachovat nebo integrovat do sítě GD. Pokud se škola rozhodne zachovat samostatné (neintegrované) připojení nebo se stávající poskytovatel z nějakých důvodů nedohodne s Českým Telecomem, škola nedostane na připojení žádné prostředky SIPVZ a bude mít omezený přístup ke službám portálu a komunikačním službám.
Koncepce zcela jednotného síťového prostředí má kromě nesporných výhod také rizika: jednotné softwarové prostředí znamená, že objeví-li se například v operačním systému bezpečnostní „díra“, bude se vyskytovat současně ve všech instalacích, na všech školách. Pokud by se potenciálnímu útočníkovi podařilo toto využít, má nejrozsáhlejší myslitelné pole působnosti. Podaří se generálnímu dodavateli přes nasmlouvané lokální partnery v rozumně krátké době provést patřičné zásahy (aplikace oprav – „patchů“), které je mnohdy nutné dělat přímo na místě, ne na dálku?
Co z toho plyne pro správce IT?
Ti šikovnější budou muset překousnout základní axiom vybavování škol počítači: nebudou nadále „pány sami sobě“. Ve škole jim vyroste k jejich síti – dlouholetým procesem budovanému miláčku – mladší bratříček, kterému se, bohužel, budou muset v lecčems přizpůsobit. Prvním, jednoznačným diktátem bude připojení k internetu a elektronická pošta. I kdyby generální dodavatel na sjednocení stávajícího a nového systému připojení a poštovních služeb netrval, je jen otázkou času, kdy k integraci směrem ke „generálnímu“ řešení dojde. A možná to ani nebude vadit.
Suma sumárum…
Zvolené řešení je z hlediska dodavatele navrženo levně a účelně. Hardwarové konfigurace zejména „slabších“ serverů nejsou nijak špičkové, takže než se dostanou „na místo“, budou už vlastně zastaralé (viz Pentium III 800 MHz), na druhou stranu při tak malých počtech klientských stanic (max 10+1 v případě „lepších“ serverů) to asi vadit nebude.
Výrazně horší je to s multimediálností počítačů – tady lze říci, že dodávané sestavy nebudou o nic více „multimediální“ než cokoli jiného, co se běžně na trhu nabízí, ba naopak: integrované grafické a zvukové karty, chybějící DVD, reproduktory (sluchátka), TV-výstup, natož „televizní“ karty a další… To není vizitka moderního multimediálního stroje.
Správcům a koordinátorům ICT práce spíše přibude. Přestože „novou“ část systému bude spravovat generální dodavatel, i samotná integrace stávajícího systému dá zabrat.
Na druhou stranu si nemyslím, že by myšlenka jednotné generální dodávky byla nutně špatná. Zejména problémy malých škol a škol bez zázemí spřátelené firmy nebo fandovského správce se tím mohou vcelku uspokojivě vyřešit. Volba základního a řídicího systémového software dává naději, že vše může skutečně fungovat a že řadu problémů bude moci vyřešit na dálku. Garance dostupnosti jednotlivých služeb (vč. např. funkčnosti PC) jsou solidní (viz Katalog služeb), těžko bylo možné očekávat při takovém rozsahu více a ani stávající lokální dodavatel asi většinou neposkytoval nic lepšího.
Motivace schopných poněkud chybí
Velkým a neopomenutelným dluhem řešení – přinejmenším v této první fázi – je faktická nemožnost získat z prostředků SIPVZ jiné než „předepsané“ vybavení. Potřebuje škola místo počítačů datový projektor? scanner? laserovou tiskárnu? Hodilo by se rychlejší připojení k síti? Buď si je pořídí „za svoje“, nebo má smůlu.
Z momentální realizace koncepce SIPVZ se bohužel motivační prvky tohoto typu postupně vytratily; zůstává pouze možnost vyjednat dodávku nadstandardního vybavení, služeb, atd. za příplatek hrazený mimo prostředky SIPVZ. Financování rozšiřujících projektů například formou grantů současný realizační plán již nezná. To byl přitom jeden ze základních kamenů původní koncepce: pomoci slabším, ale motivovat ty schopné.
Tomáš Pitner
0 komentářů:
Okomentovat