Úterní, v pořadí již třicátá šestá, schůze Poslanecké sněmovny byla nepochybně pro poslance běžnou rutinní záležitostí, ale pro většinu škola a učitelů byla stěžejním okamžikem. Na pořad pravidelného zasedání dolní komory českého Parlamentu se totiž konečně dostal nový školský zákon.
Režie i dramaturgie úterního poslaneckého odpoledne byla promyšlena do posledního detailu, kulisy se ovšem nezměnily. Sál poslanecké sněmovny se utápěl v záři reflektorů, protože vystupovat na setmělé scéně není žádná slast nejen pro ochotníky, natož pro profesionální aktéry davového výjevu o třech obrazech sehrávající drama o budoucí podobě českého školství.
Dějství prvé – Nadějná expozice
Úterní sněmovní odpoledne bylo zahájeno pomalejším rozehřívacím kolem, ve kterém na scénu nastoupila skupina třiceti převážně pravicových poslanců se svým iniciativním návrhem na vydání novely zákona o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením. Návrh zákona, který autoři zpracovali již počátkem prosince minulého roku, vládní kabinet rozhodně nenadchl, protože ihned třetího ledna s jeho zněním vyslovila nesouhlas.
Návrh poslanců Waltra Bartoše, Petra Mareše, Jaroslava Zvěřiny a dalších na vydání novely školského zákona, který by umožňoval poskytnout soukromým základním uměleckým školám stejné dotace jako ostatním "zuškám", tehdy shledala vláda jako veskrze nesystémový. Do finančního režimu poskytování plného normativu jsou prý zahrnuti pouze žáci soukromých škol, kteří plní povinnou školní docházku a žáci vyžadující speciální péči a basta!. Pro zahrnutí žáků soukromých základních uměleckých škol do shodného ekonomického režimu, jaký platí po ostatní žáky, vláda neshledala sebemenší důvod.
Ačkoliv s uvedeným výdajem se ve státní kase pro tento rok nepočítalo, světě div se, návrh po bleskovém hlasování kupodivu hladce prošel do druhého čtení, přestože je spojen s výdaji ze státní pokladny ve výši 15 milionu korun. Expozice se tedy vydařila.
Dějství druhé – Malá krize
Již lidové rčení říká, že prý s jídlem roste chuť, a tak nebylo ani příliš udivující, že druhým bodem jednání se stal opět návrh poslanců Waltra Bartoše, Petra Mareše, Cyrila Svobody a dalších na vydání novely zákona, tentokrát pojednávajícího o státní správě a samosprávě ve školství, kterou měly být výrazným způsobem posíleny kompetence obcí na školy. Novela počítala s tím, že obce by mohly se souhlasem krajského úřadu odvolávat a jmenovat ředitele škol, podmiňovala to ovšem vypsáním výběrového řízení a respektováním jeho výsledků.
Ačkoliv levice jde většinou s lidem a čelem k lidu, z jejich křesel zazněla opakovaně obava, že pokud by o ředitelích škol rozhodovaly obce, hrály by při jejich jmenování velkou roli místo odborných spíše osobní a politické motivy. Argumentace o nepřípustném politickém vlivu vycházející od levicových politických stran je uchu prostého občana veskrze sympatická, leč míněna je neupřímně. Ve většině obcí a měst mají totiž výraznou převahu pravicové strany. Za stavu, kdy většinu obcí má v rukou pravice, je obava levicových stran z jejich nepřípustného vlivu tedy dost opodstatněná.
Poslanci ČSSD a KSČM prosadili zamítnutí novely nejtěsnější možnou většinou, když pro hlasovalo 87 ze 172 přítomných, protože na hlasování včas nedoběhl Jan Vidím z ODS, který se snažil volbu okamžitě zpochybnit, ale tak už to prostě v životě bývá. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.
Dějství třetí – Peripetie a konečná katarze
Sociální demokraté a komunisté však před hlasováním přišli s nezpochybnitelným argumentem, že tuto problematiku bude řešit "velký" školský zákon, jehož návrh byl nejvýznamnějším bodem úterního rokování. Ba věru, dočkali se! Vrcholným hřebem odpoledního jednání se stal dva roky očekávaný, opěvovaný, obávaný, ale i diskutovaný zákon s velmi krátkým a výstižným názvem: Vládní návrh zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a některém jiném vzdělávání a o změně některých zákonů (školský zákon).
Záměr zákona byl veskrze ambiciózní, neboť měl nahradit čtyři stávající zákony upravující systém předškolního, základního a středního školství, jakož i vyšších odborných škol. Zatímco nejméně diskusních příspěvků bylo věnováno přednostem zákona, jako na pranýři se ocitly ty části, které většinu diskutujících nejvíce svrběly.
Bez vážných výhrad prošla jen část věnovaná právu na umístění dítěte do mateřské školy před nástupem do školy, školní vzdělávací programy, nová úprava menšinového školství a vyučování náboženství, za to nad ostatními částmi zákona se setmělo, obloha zlověstně potemněla a jeden blesk stíhal druhý. Neslušnější slova byla “velice diskutabilní” a “nepřijatelný”.
Na ošklivci se ocitlo nejen rušení víceletých gymnázií, myšlenka jednotné školy, nové pojetí maturitní zkoušky, zrušení školného na vyšších odborných školách, ale i třicetičlenná Rada pro vzdělávání. Sálem zněla hesla jako “Pluralita bude bita” a jeden z poslanců vynadal novému právnímu termínu „školská právnická osoba“ do neologismů a druhý do podivných konstruktů. Jako z dob Karla Marxe byly shledány pak i podmínky zápisu škol do školského rejstříku, do něhož by nebyla zařazena škola, jejíž zaměření by neodpovídalo "předpokládanému vývoji na trhu práce", a to v duchu socialistického předpokladu, že vzdělávání produkuje především pracovní sílu.
Nedostatky předloženého zákona byly ve smyslu prastarého kánonu řecké dramatiky shledány jako osudově neopravitelné, a jak byl návrh zákona lomozně veřejnosti před nedávnem představen, tak se také s rachotem jeho konstrukce zbortila v základech. Jako u správného dramatu nechyběla expozice, krize, peripetie, ani katarze. V závěru velkolepého představení ovšem většina diváků, ale i herců a komparsistů, odcházela s pocitem neskonalého uvolnění. Pro tentokrát se ještě nevzali! Happy end se nekonal. Snad si řeknou své hlasité ano až jindy a jinde. Třeba v jiném dramatu a v jiné době. Prostě příště!
Ministr školství měl tentokrát pravdu. Rozdíl mezi „vráceno k přepracování“ a „zamítnuto“ je jenom v tom, že jedno zní zdvořileji než druhé. Z hlediska časového sledu to opravdu vyjde nastejno.
Anna Koutňáková
.png)
0 komentářů:
Okomentovat