CD-ROM vydavatelství Fragment je souborem logických hrátek pro školáky od 9 do 16 let, který v nich má podporovat kreativní vnímání světa. Tento od původu americký produkt je efektivní a obveselující zároveň a přes některé výhrady naplňuje multimediální kategorii "škola hrou".
Postavičky Gordíka a Tomíka, které s žactvem zábavnou formou trénovaly schopnosti a dovednosti vyžadované osnovami klíčových školních předmětů, se vždy výrazně spoléhaly na vnějškově efektní rozhraní, jehož akční ladění většinu dětí nadchne, třebaže učitelé výtvarné výchovy zrovna neskáčou radostí metr vysoko. Není tomu jinak ani u dosud nejvyzrálejšího plodu licenčního partnerství Fragmentu s newyorskou softwarovou firmou – souboru logických hrátek pro školáky od 9 do 16 let, který v nich podporuje kreativní vnímání světa.
Pod názvem Supermozek sice před třemi lety titíž partneři vydali obdobný titul komentovaný zeleným mužíčkem Gordim, nicméně nový komplet stojí o třídu výš co do nároků i co do humorného odstupu. A tak mnohem lépe naplňuje požadavky kladené na multimediální kategorii „edutainment“, jíž by asi nejlépe slušel Komenského letitý český překlad „škola hrou“. Metodicky sporným místem disku je pouze příliš po americku střižený výklad kreativních „technik“, který daleko nejspíš připomene dospělácké formální kadluby, do nichž své psychologické teorie kdysi naléval slovutný teoretik osobnostního růstu Dale Carnegie. Odlišnost české a americké didaktiky byla však zjevná už u předchozích titulů této licenční série a představuje její jedinou vážnější obtíž.
Nicméně v samotné praktické sehrávce je aplikace efektivní a obveselující zároveň. Prošedivělý profesůrek, připomínající svou jurodivostí křížence Einsteina s Asterixem, totiž vlídným hlasem herce Michala Pavlaty objasňuje, že „být kreativní“ vlastně znamená využít všech možností, jež jsou v problému skryty, byť je na první pohled nevidíme. Ostatně ani velké vynálezy naší doby nevařily z ničeho, nýbrž musely vycházet z toho, co bylo k dispozici: tím, že jednotlivé atributy problému „sjednotily“, „rozpojily“, „znásobily“ nebo „rozdělily“.
Kvarteto těchto „technik“, které program s notnou dávkou zaoceánského narcismu nazývá Klíčem k myšlení, se posléze trénuje ve dvanácti příhodách, v nichž lze správnou posloupností logických kroků osvobodit trestance z cely, porazit geniálního šachového velmistra, konat fyzikální měření ve stavu beztíže či odhalit žravého pošťáka, který vyjídal balíky zasílané do zemí třetího světa. Že by dítě využilo i anglické zvukové stopy pro doučování cizího jazyka („hry je možné hrát i v angličtině – slouží k výuce jazyka“), je však jen málo pravděpodobné, pokud zrovna nepůjde o bystřejší žáky tercie či kvarty víceletého jazykového gymnázia. Říká se tomu marketingově uměle vyvolaná „selektivní výhoda“, která bohužel nemá reálnou oporu v praxi.
Vyšlo v časopise Moderní vyučování.
Petr Matoušek
0 komentářů:
Okomentovat