Po lednové euforii spojené se zvýšením tarifních mezd ve školství dochází v březnu k jarní kocovině. Učitelé totiž nedostali přidáno tolik, kolik očekávali. V praxi měli sice pobírat průměrně o 1500 korun víc, k celkovému nárůstu jejich mzdy ale zatím nedošlo. Kde je zakopán pes?
K slibovanému zvýšení mezd v průměru o 1500 Kč na většině škol jaksi nedošlo. Na jedné straně sice vzrostla tarifní složka mzdy, ale na druhé straně došlo k poklesu jejich osobního ohodnocení. Předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků ve školství Jaroslav Rőssler sám připouští, že ČMOS zaznamenal zvýšení tarifních mezd v průměru jen asi o 1000 korun na učitele. U nepedagogických pracovníků došlo k ještě pikantnější situaci, neboť průměrné zvýšení o 350 korun je provázeno daleko větším snížením osobních příplatků.
A tak na rozdíl od plamenných proklamací Eduarda Zemana je nyní příjem nepedagogických pracovníků vlastně menší než před mzdovou úpravou. Snižování osobního ohodnocení ovšem není většinou ovlivňováno reakcí ředitelů na navýšení tarifních platů učitelů, ale naprosto prozaickou skutečností, že většina škol nemá pro tento rok ještě stanoven školní rozpočet. Situace kolem učitelských platů je vysoce sofistikovaným procesem připomínajícím místy spíše krasobruslení. V tomto duchu si nasadila brusle i ředitelka odboru finanční kontroly rozpočtových operací, rozborů a mzdové politiky ministerstva školství, která raději příliš nemluví o procentech osobního ohodnocení, které se od ledna v mnoha školách snížily, ale o nominální mzdě učitelů, která by měla zůstat stejná. Orientační anketa České školy ovšem jasně naznačuje, jaká je reálná skutečnost: z téměř dvou set respondentů jich 73 % uvedlo, že na jejich škole došlo ke snížení osobních příplatků. Odborové svazy učitelů nyní usilovně zjišťují, jak se vládní nařízení o zvyšování mzdových tarifů promítlo do výplat konkrétních pracovníků. Inu, promítlo, ale jinde a jinak jak už to u nás bývá.
Nejsou rozpočty škol a často ani lidé, kteří by je sestavili
Důvody tohoto stavu mají své kořeny v posledních měsících minulého roku. Státní rozpočet byl sice schválen již 5. prosince, ale ministerstvo školství jej dostalo až tři dny před Silvestrem. Od tohoto data pak běžela třicetidenní lhůta na jeho rozpis na okresy a školy měly svůj rozpočet dostat do konce února. Světe div se, ale školy rozpočet nedostaly a je jasné, že jej nedostanou ani do konce března. V mnoha školách tak došlo ke snížení osobního ohodnocení učitelů, aby škola v tomto “rozpočtovém provizóriu” vlastně vyšla. Nejjednodušším řešením tohoto problému je okamžité nalezení viníka. Bijte ho, tlučte ho, ať peníze vrátí!
Černého Petra prý mají v ruce ředitelé škol, kteří neprosadili zájmy učitelů při dohadovacích řízeních. Tato vtipná glosa vyšla v předposledním čísle Učitelských novin. Pointa tohoto sarkastického vtipu ovšem spočívá v tom, že dohadovací řízení doposud ve většině škol neproběhla. Nemohla prostě proběhnout, protože většina krajů nemá doposud stanoven ani rámcový rozpočet na činnost svých škol, na kterém se teprve urputně pracují. První dohodovací řízení mezi řediteli škol a zřizovatelem teprve začínají a měly by skončit v druhé polovině dubna.
Například samotný odbor školství Magistrátu hl.m. Prahy ani doposud nemá dostatek pracovníků, kteří by tento rozpočet dali dohromady a usilovně po nich pátrá. Jaképak tedy finanční rezervy krajských odborů školství má na mysli autorka glosy uveřejněné v posledních Učitelských novinách? Vždyť například i sama ředitelka pražského odboru školství Magistrátu hl.m. Prahy přiznává, že školský rozpočet byl hned na počátku kalendářního roku snížen ministerstvem školství o 18 milionů korun, které bude nutné někde ušetřit. Kde, to je již jasné. Na řadu přijde další vlna optimalizace sítě škol, tedy jejich rušení a slučování. "Peníze nebudou stačit ani na provoz,” sdělil novinářům ve středu ředitel magistrátu Zdeněk Zajíček. “Stát počítal s tím, že kraje budou školství dotovat, a to je problém," poznamenal a další pracovník magistrátu pak naznačil i způsob “konečného řešení” finančních problémů v oblasti regionálního školství. "Cítíme, že optimalizace bude na místě, že bude nezbytně nutná," uvedl zástupce ředitelky odboru František Kunc.
Podle informací prvých ředitelů pražských škol, kteří již absolvovali dohodovací řízení, dochází k poměrně výraznému krácení školních rozpočtů nejen v oblasti provozních, ale i mzdových prostředků. “Rozpočet, který jsme dostali, byl zkrácen o 4 miliony korun,” informoval jeden z ředitelů střední a vyšší odborné školy z Prahy 6, který nechtěl být jmenován. “Jen na mzdách jsme dostali o 900 tisíc méně než v předchozím roce, ale ještě daleko méně v ostatních neinvestičních prostředcích. To bude znamenat, že nebudu moci udržet nejen stávající výši osobního ohodnocení učitelů, ale budu nucen je v průměru snížit až na šest procent. Přestože jsem osobní ohodnocení do této doby nesnižoval jako na ostatních školách, teď budu muset k tomuto kroku chtě nechtě přistoupit,” podotýká. Nesporně i další magistráty a obecní úřady si od budoucí optimalizace sítě škol slibují, že se alespoň provozní náklady škol sníží. Tato situace ovšem zdaleka nevyřeší trvalou stagnaci nominálních mezd učitelů.
A ministerstvo zakročí
Situace s rozpočtem škol, osobními příplatky a navýšením tarifních mezd učitelů místy spíše připomíná klasickou pohádku Jana Wericha O princezně koloběžce. Přesně ve stejném duchu totiž došlo ke zvýšení – nezvýšení nominální mzdy učitelů, posílení – neposílení rozpočtu škol, který byl staven - nestanoven v dostatečně - nedostatečné výši. A všichni jsou z toho laň, srnec i jelen dohromady.
Dokonce ani předseda ČMOS Jaroslav Rössler doposud nemá přesný přehled (a to už je na pováženou) o tom, zda ředitelé škol zároveň se zvýšením mzdových tarifů snížili učitelům osobní ohodnocení a odměny. Prý se o takových případech jen šušká. To ovšem není naprosto přesné. Ono se nešušká, ale cvrlikají si o tom už vrabci téměř na každé střeše české školy. Rada školských odborů je v této situaci jako vždy poměrně jednoduchá. Odboráři by prý měli jednat s ředitelem školy. Sice není prozatím jasné, o čem by měla být vedena jednání, nemá-li většina škol doposud stanoven rozpočet, ale “pokud nebudou úspěšní, svaz jim pomůže”. Jak jim ovšem pomůže, jestliže zřizovatel školní rozpočet oproti minulému roku ještě sníží? Pomůže jim svým vlastním rozpočtem nebo ještě nějakou jinou radou? Také ministerstvo školství odborářům přislíbilo, že “pokud budou problémy”, určitě prý zakročí. Zakročí snad vůči samotným zřizovatelům škol?
Již staré české přísloví říká, že “Kde nic není, ani čert nebere.” Natož pak český učitel. Nebo to byla kmotřička smrt? Už nevím.
K tomuto článku dnes došel redakci České školy zasvěcený příspěvek zástupkyně hejtmana Jihlavského kraje paní Aleny Štěrbové, který dobře doplňuje samotný článek. Nejdete jej zařazený v diskuzním fóru.
Anna Koutňáková
0 komentářů:
Okomentovat