Ekologická výchova je, když se chodí s dětmi do přírody. Ekologická výchova je, když kouří komíny. Ekologická výchova je, když jsou všude auta. To nejsou slova žáků druhé třídy pomocné, to jsou odpovědi učitelů na jednom semináři o ekologické výchově. Je zjevně načase se o tomto tématu něco dozvědět.
Ekologickou výchovu není možné jednoduše zařadit do klasického členění vzdělávání, tak jak je to na školách obvyklé. Nelze jí přiřadit jeden předmět. Je to něco jiného než předmět ekologie. Je průřezová, prolíná se prakticky všemi předměty, nelze ji ani jednoduše použít k známkování, vyžaduje ujasněný, cílevědomý přístup celé školy. A to je kámen úrazu prakticky při všech snahách o zavádění ekologické výchovy a realizace jejích praktických forem v moderním vyučování.
Specifická role systematické ekologické výchovy pak spočívá v propojování různých pramenů znalostí s jejich porozuměním do jednoho systému, v jejich porovnání s přímou zkušeností z reálného světa, v jejich propojování se systémem hodnot a v posilování pocitu toho, že jsme schopni a povinni směřovat k cíli trvale udržitelného života. Jak by systém ekologické výchovy mohl také vypadat, ukazuje schéma.
Znalosti, dovednosti, postoje
Prvním z cílů ekologické výchovy je, aby žáci získali základní znalosti nejen z přírodních věd, ale i z ostatních podpůrných oborů. Výsledkem by mělo být porozumění tomu, že životní prostředí je tvořeno řadou složek (např. fyzikální, chemickou, biologickou, společenskou, kulturní), které jsou navzájem více či méně propojeny, a zásah do jedné ovlivní i všechny ostatní. Přitom je třeba upozorňovat na to, že člověk je pouze jednou ze součástí této sítě a je na ní také přímo závislý, nemůže se z ní vymanit či vyvýšit.
Dále sem patří porozumění jednotlivým systémům – např. ekosystémům, společenstvím, národům, městům – a jejich vývoji v čase. Důležité je pochopení vlastního místa a možností člověka v rámci svého působení na okolní prostředí a stanovování kritérií, které toto působení mohou popsat, a současně i poznání takových pojmů, jako je například rozmanitost či trvalá udržitelnost. Součástí takto formulovaného cíle je i rozvoj citu a smyslu pro společenské hodnoty, které přispívají ke kvalitě prostředí (bezpečnost, spravedlnost, svoboda, práva a hodnoty, estetika, kulturní a etické hodnoty, náklady a užitek atd.). Nutné je rovněž pochopení mechanismů, kterými lze usměrňovat proces změn v životním prostředí (legislativa, plánování, ekologická politika a její kontrola, práce dobrovolníků a organizací, osobní aktivita).
Druhým z cílů ekologické výchovy je získávání dovedností. Je zaměřeno především na to, aby se žáci naučili „vidět a přemýšlet“ – učí se pozorovat a vnímat všemi smysly, pracovat s informacemi – zaznamenávat je, vyhledávat a shromažďovat, třídit a prezentovat. Měli by se také naučit pracovat s číselnými údaji – daty, používat nástroje pro jejich zpracování, měli by získávat základní data pozorováním či měřením. Dalším úkolem v této oblasti je naučit se tvořivě pracovat a komunikovat s ostatními a zvládnout formulaci zdůvodněných a podložených názorů a mínění, naučit se formulovat hypotézy a ověřovat je. Při získávání dovedností žáci získají praxi i v hodnocení, plánování a řešení problémů.
Formování postojů je dalším z cílů ekologické výchovy. Jde tu především o vytvoření pocitu zodpovědnosti za zdravý a dobrý stav celého okolního prostředí a snaha pečovat o něj. Dále je to vypěstování „obezřetnosti k získávaným informacím“ – především kritického postoje k přijímaným informacím, prověřování předpokladů, opatrnost vůči osobním interpretacím. Nedílnou součástí je i výchova k respektování přesvědčení druhých a ochotě respektovat důkazy a racionální argumenty.
Dalším postojem by měl být pocit sounáležitosti se svým okolím – jednak pro společenství s ostatními lidmi i živými bytostmi, jednak smysl pro souvislost přítomnosti s minulostí a budoucností a nakonec i uznání toho, že lidé působí v rámci limitů prostředí a přitom aktivně tvoří budoucnost a prostředí přetváří. Při tom všem by se člověk měl chovat k okolnímu prostředí co nejohleduplněji a působit co nejmenší škody.
Ekologická výchova se nás týká
Ekologická výchova je celoživotní proces, tak jak se mění vnější podmínky, musíme na ně „ekologicky příznivě“ reagovat. Je interdisciplinární – k pochopení i základních jevů a procesů potřebujeme řadu znalostí a schopností, od schopnosti vnímat přes správné hodnocení vnímaného až po aplikaci znalostí například z chemie, matematiky, dějepisu, občanské nauky a lecčehos dalšího.
Ekologická výchova je konkrétně zaměřená na osobu, na kterou působíme – potřebné informace i použité formy musí odpovídat osobnosti adresáta. V ekologické výchově je velmi časté oslovení: představte si, zkuste si, promyslete – vy, teď a v co nejvíce souvislostech.
Místním problémům a příkladům každý porozumí mnohem lépe, než třeba všem důsledkům ničení deštných pralesů. Fakt, že někdo říká, že celý svět spěje k záhubě, by nám neměl bránit v tom, abychom se chovali přívětivě ke svému okolí. Ekologická výchova proto musí odpovídat místním podmínkám a přitom se musí rozvíjet od místního ke globálnímu.
Není také environmentální aktivismem, ten zpravidla řeší okamžitými akcemi jeden konkrétní, bezprostředně aktuální problém (třeba demonstrace nebo blokády). Ekologická výchova slouží k formulování a pochopení problémů, zabývá se především odhalováním obecných zákonitostí vzájemných vztahů a závislostí v systémech. Důraz klade na kvalitu a hodnotu života, a to především ve vztahu ke svému okolí, stručně řečeno – neškodit, neničit, pečovat, být dobrým partnerem okolnímu prostředí.
Srdcem
Přednostně využívá systémové myšlení před myšlením lineárním. Systémový přístup výrazně napomáhá pochopení zkoumaných jevů a závislostí v celé jejich šíři. Jak ale sami z praxe známe, je mnohem náročnější než běžný způsob výuky, postavený na lineárním myšlení. Systémový přístup na druhou stranu umožňuje lepší pochopení a zapamatování si zkoumaného jevu a dále umožňuje vytvořit „vědomí souvislostí“. To je velmi podstatné pro kvalitní výsledek ekologické výchovy a výchovy vůbec.
Ekologická výchova v sobě zahrnuje citové i poznávací učení. Přitom je vždy důležitější, aby se žák s problémem ztotožnil, aby k němu získal určitý vztah, vybudoval si určitý postoj, než aby získal přesně kvantifikovatelné znalosti. Velká část aktivit užívaných ekologickou výchovou je proto zaměřena právě na smyslové vnímání, prožívání, simulace různých situací a komunikaci ve skupinách žáků.
Ekologická výchova nesmí být strnulá – musí být organizovaná pružně a přizpůsobivě, musí hledět dopředu a předvídat nové situace, musí pracovat v otevřených situacích, kdy žáci s pedagogem hledají předem ne zcela jasné odpovědi. Musí být zaměřená na konkrétní témata a musí podporovat aktivní zapojování žáků.
Podstatnou součástí ekologické výchovy jsou konkrétní aktivity a činnosti v terénu. Je třeba pamatovat na to, že hledáme vztahy a vzájemné vazby. Činnost, která spočívá jen v mechanické péči o školní zahradu nebo v mechanickém třídění PET lahví do kontejnerů, je sice užitečná, ale není to ekologická výchova. Oproti tomu projekty založené na aktivním využití možností školní zahrady k pozorování a sledování života nebo zaměřené na problematiku odpadů „od kolébky do hrobu“ s aktivním podílem žáků součástí ekologické výchovy budou.
Čím lépe bude váš systém ekologické výchovy fungovat, tím víc se bude vzdalovat „pouhopouhému“ životnímu prostředí a bude se posouvat k osobnostní výchově – „výchově slušných lidí“, což je asi nejdůležitějším přínosem ekologické výchovy.
Ekologická výchova ve školeZapomeňte na to, že kvalitní ekologickou výchovu lze ve škole dělat jen tak, v náhodně uvolněných hodinách. Pokud se jí chcete vážně zabývat, musí jít o promyšlenou, cílevědomou činnost prakticky celé školy. Nebude dlouhodobě fungovat sama od sebe, jen tak, z nadšení jednoho učitele.
Literatura:
Pasternak M., Selby D.: Globální výchova, Praha, Pražské ekologické centrum 1993.
Pike G., Selby D.: Globální výchova, Praha, Grada 1994.
Fountain S.: Místo na Slunci – globální výchova pro děti 5–10 let, Praha, Tereza 1994.
Máchal, A.: Špetka dobromysli – kapitoly z praktické ekologické výchovy, Brno, EkoCentrum Brno 1996.
Materiály Českého ekologického ústavu, ČEÚ Praha, www.ceu.cz
Pike G., Selby D.: Cvičení a hry pro globální výchovu 1. Praha, Portál 2000.
Pike G., Selby D.: Cvičení a hry pro globální výchovu 2. Praha, Portál 2000.
Vyšlo v časopise Moderní vyučování.
Josef Marek
0 komentářů:
Okomentovat