Jan Marintz: Nejistý osud školského zákona

středa 17. ledna 2001 ·

Dvanáctého ledna se stal pro ministra školství Eduarda Zemana skutečně černým pátkem, neboť legislativní rada vlády již po druhé nedoporučila vládě ke schválení návrh školského zákona. Tento neúspěch je markantním signálem výrazných obtíží, se kterými se ministr setkává rok a čtvrt před ukončením svého funkčního období při prosazení zákona, který by měl mít pro naše školství zásadní význam.

Odpůrců není zrovna málo
Opakovaný neúspěch vyvolává řadu vtíravých otázek, které jsou spojeny s reformou školství, jejíž zahájení je, na rozdíl od probíhající reformy veřejné správy, výrazně ohroženo. Vrácení předlohy školského zákona ministerstvu školství v listopadu minulého roku bylo prvou studenou sprchou, která byla prezentována spíše jako nutný odklad pro drobné kosmetické úpravy návrhu, které měly mít pouze administrativně technických charakter a spočívaly v doplnění některých chybějících norem. Celý předcházející rok, který byl věnován velmi intenzívním přípravám školského zákona, však minul a poslední kalendářní rok, který má ministr školství k legislativnímu zakotvení školské reformy začíná dalšími průtahy, jejichž iniciátory kupodivu nejsou opoziční poslanci, poslanecké či senátní výbory, ale sama sociálně demokratická vláda.

Návrh poměrně ambiciózního školského zákona si ovšem již na počátku stanovil velmi mnoho cílů, jejichž skloubení v jediné právní normě patrně vyvolává rozpaky i na tvářích nejen legislativní rady vlády, ale ostatních ministrů vládního kabinetu, kde asi nejvíce dominují připomínky ministra financí Mertlíka. Jeho pochybnosti, které v předcházejícím roce vyvolaly zejména polemiku kolem zavedení nového pojmu školské právnické osoby, jenž je nosným pilíře Zemanova návrhu na nové financování škol a školských zařízení, však byly pouze jednou z významných námitek.

Transformace zvláštních škol na základní školy se speciálním vzdělávacím programem a zejména pak návrh na postupné zrušení víceletých gymnázií zvedl ze židlí ani ne tak legislativce, jako především značnou část pedagogické veřejnosti a rodičů, kteří tvoří nezanedbatelnou část voličů. Zatímco zavedení školské právnické osoby nechává většinu škol, které jsou od počátku tohoto roku svěřeny do působnosti krajských a obecních zastupitelstev, v klidu a míru, mimořádnou iniciativu vyvinuly zejména soukromé školy a ředitelé víceletých gymnázií a všech speciálních škol.

Nesporně dobře míněná snaha ministra školství sjednotit nynější roztříštěnou školskou legislativu do jednoho střešního zákona stejně jako snaha o právní úpravu, týkající se různých úrovní vzdělávání, se zjevně nesetkaly ani v předsálí vládního kabinetu s jednoznačným nadšením. Přestože předloha zákona zavádí do školského systému některé nové prvky a umožňuje zejména individuální vzdělávání žáků na prvním stupni základní školy, zavádí právo na umístění dítěte do posledního ročníku mateřské školy před zahájením povinné školní docházky či počítá s existencí přípravných tříd pro děti se sociálními nebo komunikačními problémy, nesetkal se návrh zákona s jednoznačnou podporou nejen na straně učitelů, ale ani samotných rodičů.

Školský zákon až v roce 2003?
Pomineme-li opakované vrácení předlohy školského zákona ministerstvu školství, nejsou informace o vratkosti tohoto návrhu zase tak velkým překvapením. Veřejným tajemstvím je skutečnost, že většina ředitelů, kteří se v rámci získávání právního minima z oblasti školské legislativy účastní lednového cyklu školení, přinášejí do svých škol zaručené zprávy, jimiž „povzbuzují“ tu část učitelů, kteří tento rok spojují s obavami z radikálních změn vyvolaných přijetím nového zákona. Část lektorů (kteří jsou paradoxně zaměstnanci téhož ministerstva) totiž již naprosto bez obalu vyjadřuje svou skepsi a nedává návrhu nového školského zákona příliš velké šance na úspěch. Většina ředitelů pak rozzářeně ve svých sborovnách sděluje, že bude-li školský zákon schválen, bude to nejdříve až rok po parlamentních volbách.

Velmi nejistý osud školského zákona může zvrátit jedině únorové zasedání legislativní rady vlády, která doposud snahám o jeho prosazení na pořad jednání vládního kabinetu velmi úporně odolává. Bude-li ministr školství na únorovém jednání tohoto poradního orgánu vlády úspěšný, lze předpokládat, že návrh zákona o vzdělávání bude v březnu zařazen na pořad jednání vládního kabinetu a v dubnu dorazí předloha zákona do Poslanecké sněmovny. Není pochyb o tom, že její předseda patrně nebude příliš motivován, aby právě kvůli školskému zákonu vyhlašoval stav legislativní nouze, a že tedy zákon projde v běžně stanovených termínech všemi výbory a projednávání bez sebemenšího chvatu. Spíše naopak. V souvislosti s blížícími se volbami lze navíc očekávat, že většina opozičních, stejně jako i opozičně- smluvních poslanců, bude stále více postrádat motivaci zvednout pro tento poměrně kontroverzní zákon ruku.

Ve hře je také ODS
Podle Václava Klause bude tento rok obdobím výrazného politického přeskupování a vytváření předpolí pro klíčový volební rok 2002. Předseda ODS v této souvislosti řekl, že již před dubnovým odchodem Miloše Zemana z vedení ČSSD očekává radikální změny uvnitř této strany. Ministr školství Eduard Zeman má tedy poslední šanci postoupit návrh školského zákona do Poslanecké sněmovny do poloviny tohoto roku, dokud je v platnosti opoziční smlouva, která má doposud poměrně pevné základy. Pravděpodobnost jejího trvání v druhé polovině roku je však stále menší a menší, a není pochyb o tom, že nevydrží až do stanoveného termínu parlamentních voleb. ODS i přes řadu přetrvávajících konfliktů vyzdvihla o víkendu vážně míněnou variantu povolební stejně jako předvolební spolupráce se Čtyřkoalicí, kterou již naznačily výsledky podzimních krajských a senátních voleb. Přestože do poloviny tohoto roku nebudou mít obě dominantní politické strany vážné důvody ke změně politického rozdělení moci, nelze pochybovat o vzrůstající snaze získat před blížícími se volbami cenné předvolební body.

Pro sociální demokraty by mohlo být schválení nového zákona o vzdělávání cenným příspěvkem do předvolební kampaně a tohoto strategického momentu si je nesporně vědoma i Občanská demokratická strana. Prozatím však na obou stranách vládne obezřetné příměří. Vážný důvod ke změně politického rozdělení moci v této době nemá ani jedna z opozičně-smluvních stran. Sobotní rozhodnutí výkonné rady ODS, která se “vážně zamyslela nad dodatkem k opoziční smlouvě“, je jen malým signálem postupných příprav k nadcházejícímu volebnímu maratónu. Parlamentní volby se však rychle blíží a ODS musí své zviklané voliče nějakým způsobem přesvědčit, že vládě sociální demokracie nedá nic zadarmo a že kontroluje každý její krok. Skutečná volební šarvátka je sice ještě v nedohlednu, ale jakmile se v ringu objeví vhodný obušek, kterým se právě může stát vládní předloha školského zákona, není pochyb o tom, že jedna ze soupeřících stran jej ve vhodném okamžiku zvedne a použije. Vyčkejme však času a hleďme s důvěrou vstříc začínajícímu roku. Koneckonců, nic jiného nám vlastně ani nezbývá.

Jan Marintz

0 komentářů:



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.