Antonín Mezera: Volné odpoledne - co dělat teď a co potom?

pátek 12. ledna 2001 ·

Je vhodnější, aby dítě nejprve odpočívalo, věnovalo se osobním zálibám, nebo by si mělo „odbýt přípravu do školy"? Co je lepší - ponechat organizaci volného odpoledne na něm, nebo ji vzít do rodičovských rukou?. Tyto otázky určitě stojí za to řešit, neboť zvolený postup může velmi ovlivnit výkonnost školáka.

Čas každodenního volna po skončení školního vyučování je pro mnoho školáků méně organizovaným obdobím dne, které je současně i pod menší kontrolou většiny rodičů. Někteří učitelé tuto dobu označují termínem nekontrolovaná činnost dítěte, jakoby všechny dětské činnosti musely být pod jednoznačnou kontrolou dospělých. Pro větší část školáků je to často doba s plynoucím časem bez hranic, bez vynuceného spěchu a nutnosti okamžitého soustředění, a to až do doby návratu nejméně jednoho z rodičů ze zaměstnání. A právě tehdy vyvstává otázka, která zaměstnává mnoho učitelů i rodičů, vyjádřená často opakujícími se větami: „Co by mělo dítě dělat právě a teď a co potom.“ Jak organizovat mimoškolní zájmy školáků? Jakou strukturu by mělo mít období tohoto relativně dlouhého volna? Je vhodnější, aby dítě nejprve odpočívalo, věnovalo se osobním zálibám, nebo by si mělo „odbýt přípravu do školy“, která je nesporně jednou z běžných povinností každého školáka?

Odpověď není, obdobně jako v případě většiny otázek věnovaných výchovným aspektům volného času, naprosto jednoznačná. Ani na prodejních pultech knihkupectví dnes nenajdeme žádnou univerzální příručku zaručeně účinných rad a receptů týkajících se mentální hygieny školního věku. Vliv optimální struktury celodenního režimu na upevňování vědomostí získaných ve škole však byl prokázán řadou psychologických experimentů. Například výzkumy McGaugha a Hostettera v 90.letech zjistily, že pokud je posloupnost jednotlivých denních činností u žáka narušena (a takovými denními činnostmi jsou učení ve škole, aktivní či pasivní zájmová činnost, školní odpolední příprava a pravidelný spánek), dochází nejen k méně efektivnímu osvojování školního učiva, ale především k nedostatečnému využívání intelektových schopností a nerovnoměrnému rozvoji jednotlivých osobnostních charakteristik žáka. Tento stav je často komentován mnohými výroky učitelů jako „chytrý, ale lajdák“, „neví, co s časem“ nebo „pracuje hluboce pod svými možnostmi“.

Nevolte odpolední program dítěti jakoby žilo v táboře nucených prací
Za pozornost stojí zejména otázka, kdo má plánovat odpolední program dítěte. Ponechat tíhu řešení tohoto problému jen na žákovi samotném by jistě nebylo únosné, stejně jako rigorózní vymezení režimu rodiči bez spolupráce školáka by nebylo o mnoho šťastnějším řešením. Předchází-li školní práci dítěte při vyučování vhodný odpočinek, je její efektivita většinou vyšší. Obdobně je tomu i v případě odpolední mimoškolní přípravy na vyučování. Po odpoledním odpočinku se většina školáků nesporně učí daleko lépe než kdyby hned po návratu ze školy zasedli k domácím úkolům. Přístup některých rodičů, kteří se drží asketické zásady „nejprve povinnosti a potom zábava“, proto může situaci malého školáka i při sebevětší snaze o dosahování lepších výsledků jejich dítěte ve škole spíše zkomplikovat než posílit. Na druhé straně je nutné si uvědomit, že odpolední program dítěte školního věku je v mnoha případech limitován řadou předem plánovaných aktivit, jakými může být například nejen odpolední pobyt dítěte ve školní družině, ale i velmi bohatá účast malého školáka v mnoha nejrůznějších zájmových kroužcích, které svým pevně stanoveným časem v podstatě omezují možnost jakéhokoliv svobodného rozhodování.

Program připomínající režim pracovních táborů vytváří v očích některých rodičů sice zdánlivou představu ideální organizace odpoledního času jejich dítěte, které „nemá čas na hlouposti“, ale trpí jedním závažným nedostatkem. Program je většinou organizován dospělými podle jejich vlastních představ, které se v mnoha případech výrazně liší od představ osmiletého či dvanáctiletého dítěte. Není pochyb o tom, že školák, který absolvuje takový několikaletý pevně stanovený odpolední režim, se musí po jeho skončení cítit mezi svými vrstevníky jako notorický recidivista propuštěný po několikaletém výkonu trestu na svobodu. Nesporný význam při řešení této kompetenční otázky má zejména věk dítěte, jeho osobní zájmy, chce-li se něčemu samostatně věnovat, které je nutné zcela zákonitě brát v úvahu. Zatímco v mladším školním věku se rodiče nevyhnou nutnosti určité organizace odpoledního programu dítěte, v období puberty by stálý dohled nad odpoledním programem vedl nejen k jeho zvýšené nesamostatnosti a závislosti, ale do jisté míry by to narušovalo i jeho osobní vztahy k rodičům. Po několikahodinové a často velmi intenzívní školní práci vyžaduje organismus malého školáka daleko více odpočinku než je tomu u starších žáků.

Pravidlo nutného odpočinku platí zejména pro žáky se specifickou poruchou učení
Platí-li pravidlo zvýšené potřeby odpočinku v odpoledních hodinách pro děti školního věku obecně, u žáků se specifickou poruchou učení je ve většině případů nevyhnutelností. Proto by jejich domácí příprava na školu měla probíhat nejen po dostatečném odpočinku, ale zvláště v době, kdy je na ni dostatek času i nervových sil na obou stranách pracovního stolu. Část úsilí je nutné věnovat přípravě na vyučování následujícího dne, ale velký díl i nácviku doposud nezvládnutých částí staršího učiva a jejich upevnění. U těchto žáků se však projevy zvýšené psychické únavy dostavují stále častěji. I s tím je nutné v rámci odpoledního programu počítat. Jejich organismus se vlastně velmi účinně brání možnému přetížení retroaktivním útlumem, který se okamžitě projeví vzrůstajícím psychomotorickým neklidem, nepozorností, pomalostí nebo naopak zbrklými reakcemi. Má-li však takový školák možnost krátkodobého odpočinku, a takový odpočinek může poskytnout i naprosto banální změna činností, projevy zvyšující se psychické únavy rychle mizí.

Odpolední odpočinek je dobrým předpokladem nejen pro kvalitní a efektivní mimoškolní přípravu, ale ovlivňuje spolu s dostatečným spánkem úroveň školních činností následujícího dne. Je-li vhodně a smysluplně zvolen, pomáhá rozvíjet dovednosti a upevňovat řadu návyků, které sice přímo se školní prací nesouvisejí, ale umožňují formovat řadu důležitých osobnostních rysů školáka. A ty mají na školní práci často určující vliv.

Antonín Mezera

0 komentářů:

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.