V první části článku o budování školní sítě jsme si řekli něco o tom, co je potřeba rozmyslet před samotnou realizací sítě. Nyní se dostáváme k dalším bodům a příkladu jednoho konkrétního technického řešení. Není zde ovšem možné podat jeho úplný popis, proto jsem se soustředil na na ty oblasti, které vidím jako potenciálně nejvíce problémové.
V první části článku o budování školní sítě jsme si řekli něco o tom, co je potřeba rozmyslet před samotnou realizací sítě. Nyní se dostáváme k dalším bodům a příkladu jednoho konkrétního technického řešení.
Před nelehkým úkolem budou stát ti, kteří budou řešit rozšíření stávající sítě na bázi Ethernetu s koaxiálním kabelem (10Base2). Rozbočovače většinou pracují na automaticky přepínatelné rychlosti 10/100 Mbps, ale mají-li obsahovat i koncovku BNC pro koaxiální kabel (to abyste mohli připojit k nové síti i stávající koaxiální síť), tak z principu mohou pracovat pouze na 10 Mbps. To sice nemusí být v současné době limitující, ale při větším rozsahu sítě a s výhledem do budoucna to asi nebude nejlepší řešení. Já jsem při síťování školy raději položil nový kabel (UTP) a využil při tom starých lišt od koaxiálního rozvodu.
Nezapomeňme, že Ethernet je sdílené médium, a tak všechny počítače používají jednu přenosovou cestu (vždy mluví pouze jeden počítač, ostatní poslouchají). Čím více počítačů se tedy do sítě připojí, tím menší bude průměrný průtok dat na jedno PC.
Možná vám dnes rychlost 10 Mbps připadne dostatečná, ale až jednou nastane soudný den a do školství přitečou peníze na IT a počty počítačů se zněkolikanásobí, bylo by na škodu investovat tyto finance do přebudování nyní stavěné sítě (to už by pak zase nemuselo zbýt na ta nová PC, takže je to vlastně rekurzivní problém.:-)
Karty, kartičky a další detaily
Doufám, že vás předchozí technické detaily neodradily od čtení. Teď se zmíním o dalším, tedy o síťových kartách. Pokud se tím nechcete zabývat, klidně přeskočte o odstavec dále.
Budeme-li uvažovat v rámci výše popsaného řešení (Ethernet), existují v podstatě tyto možnosti síťových karet (odhlédněme od dělení podle typu sběrnice PCI/ISA). Koaxiální rozvody používají kartu s BNC konektorem (10 Mbps). Pro rozvody kroucené dvoulinky potřebujete zakončení konektorem RJ45. Takové karty existují buď pro rychlost 10 Mbps nebo 100 Mbps a nebo automaticky přepínatelné 10/100 Mbps. Rozhodně se vyplatí investovat pár korun navíc a při koupi nových karet sáhnout po poslední variantě. O koncepčnosti vašeho předchůdce, který budoval starou koaxiální síť, se dozvíte podle toho, zda použil tzv. combo karty, tedy karty o rychlosti 10 Mbps s konektorem jak BNC, tak RJ45. V opačném případě buďte slušní.
Doporučuji si udělat podrobnou tabulku obsahující přesný hardwarový profil jednotlivých počítačů, které mají být připojeny k síti. Můžete se tak vyvarovat okamžiku, kdy dovedete kabel do kabinetu TV a zjistíte, že stávající „třiosmšestku devadesát osmičkám nenaučíte.“
Pokud máte dostatek financí, můžete si dovolit vybudovat přípojky v každém kabinetu a každé třídě (po celé škole), ale asi častější případ bude zahrnovat pouze kabinety momentálně vybavené počítačem (a to možná ještě ne všechny). Já jsem se snažil, aby byly „páteřní“ PVC lišty na všech hlavních chodbách, a tak mohla škola v budoucnu sama ze svých zdrojů zajistit připojení nových počítačů. V ideálním případě by mělo jít pouze o vložení nového kabelu do lišty (od rozvaděče) a položení nové lišty pouze na posledních pár metrech.
Máte rádi hučení?
Vzhledem k hvězdicovité topologii sítě UTP, kde ve středu sídlí rozvaděč (patch panel) s nějakým propojovacím prvkem (patrně rozbočovač) je nutné dopředu přesně určit, kde bude tento rozvaděč umístěn. Zaprvé počítejte s tím, že by k němu neměl mít snadný přístup nikdo nepovolaný a zadruhé vycházejte z faktu, že tento prvek bude mít velmi pravděpodobně vlastní ventilátor, a tak bude čtyřiadvacet hodin „mírně“ hučet. Správcům sítě to může přivozovat pocity excitace a uspokojení (vše funguje), ale učitelce, která jde do kabinetu nabrat sílu, to jako rajská hudba znít nebude.
Asi nejlepším řešením je umístění rozvaděče do místnosti se serverem. V případě větší sítě typ Peer-to-Peer stejně stačit nebude a technologie Client/Server samozřejmě nějaký hlavní počítač vyžaduje.
Při technologii kroucené dvoulinky je maximální délka kabelu (např. od rozbočovače k počítači) při použití kategorie CAT5 90 – 100 metrů. I z toho je třeba vycházet. Já jsem na naší škole musel umístit rozvaděče dva, a to i tak některé počítače vycházejí mírně za hranicí 95 m. Naštěstí prověřovací měření vyhovovalo příslušnému standardu.
Na Kabeláčka
Při kladení PVC lišt je nutné přesvědčit technika, že nenechavé ručičky dětí se velmi rády zmocní čehokoli, co je v jejich dosahu. Počítejte, že nejnižší „bezpečná“ výška pro umístění lišt, je někde za hranicí dvou metrů. Jinak dětem připravíte zajímavou hru na Kabeláčka – kdo vytáhne nejvíce kabelu, aniž by ho učitel chytil.
Na nemalý problém narazíte v okamžiku, kdy se budete muset rozhodnout, jaký typ propojovacího prvku použít – např. směrovač, rozbočovač, opakovač, atd.. Tato problematika je poměrně složitá a zvláště zde platí, že každá síť potřebuje specifický přístup. Doporučil bych požadovat od firmy, která síť navrhuje, přesný popis funkce navrženého prvku s vysvětlením výhod a nevýhod. Nečekejte, že si o přesném fungování přečtete z návodu v krabici – žádný tam většinou není. Vždy ale počítejte, že počet neosazených portů do rezervy by měl být alespoň třicetiprocentní.
Závěrem bych chtěl dodat jedno: nestyďte se za to, že něco neznáte! I dobrý odborník na informatiku nemůže znát dopodrobna vše z široké plejády možností IT a byla by škoda nevyužít něco, co existuje, jen kvůli tomu, že o tom nevíte. S techniky počítačových firem mám tu zkušenost, že každý rozumí dopodrobna poměrně úzkému okruhu témat, a tak ani konzultace s jedním z nich nemusí přinést uspokojivou odpověď.
Výše uvedené rady a postřehy jsou pouze výběrem z velkého množství úskalí a problémů, se kterými jsem se ve své praxi se síťováním setkal. Problémy nejčastěji se opakující (např. síťové karty) jsem popsal podrobněji – někdy až moc – jiným se vyhnul úplně. Nečiním si žádný nárok na kompletnost. Snažil jsem se klást důraz na ty oblasti, které vidím jako potenciálně nejvíce problémové. O použití počítačové sítě ve škole si v případě zájmu povíme někdy příště.
Ondřej Neumajer
0 komentářů:
Okomentovat