Antonín Mezera: Školní model strukturovaného sociálního učení

středa 20. prosince 2000 ·

V nedávném článku Základní škola je ideálním místem i pro sociální učení jsme se věnovali tématu problémových dětí, které nejsou schopny změnit své nevhodné chování, přestože to pro ně má negativní důsledky. Takzvané strukturované sociální učení je metodou, která se snaží přirozenou formou naučit děti potřebným sociálním dovednostem.

Je hodina fyziky a řeč je o Edisonových vynálezech. Jirka s Kamilem předvádějí celé třídě scénu stále odmítaného vynálezce, který si po opakovaných nezdarech prosadit své myšlenky v zavedené mamutí elektrotechnické firmě raději založí vlastní dílnu, ve které začíná realizovat své velké sny. “No, jak bych se cítil, jsem strašně naštvaný, že nejsou schopni pochopit, že to, co jsem jim nabízel, bylo daleko lepší řešení”, říká v závěru zahrané role Jirka. Na krátký okamžik výuky se najednou obrátila diskuze celé třídy na možné způsoby řešení většiny podobných frustrujících situací. “To se stává dost často, že nás ostatní lidi nechápou” říká učitel, “ale jak bychom si měli udržet chladnou hlavu v takových situacích?” Jirka s přehledem vyjmenuje základní pravidla, co měl vlastně dělat. Počítal do deseti. Uvědomil si, že problémem bylo nepochopení druhého spoluherce. Přesto se snažil hovořit přátelským tónem. “A dál?, říká učitel, “proč jsi nepožádal o pomoc někoho dalšího, aby ti pomohl přesvědčit majitele firmy?” “To je fakt, na to jsem v tom rozčilení úplně zapomněl”, říká Jirka a začíná se už také usmívat. Hodina fyziky je vlastně stejně dobrým tématem k řešení konfliktu zájmů jako kterákoliv jiná hodina školního dopoledne.

Žádná složitá věda
Strukturované sociální učení, které je realizováno v rámci běžného vyučování, není vlastně žádná psychoterapie, která v mnohých vzbuzuje posvátnou hrůzu zatímco u druhých vyvolává velmi rezervované postoje. Je to v podstatě specifická forma pedagogicko-psychologického přístupu, který má několik fází či etap a obsahuje:

  • modelování postojů žáků,
  • hraní rolí a 
  • přenos získaných sociálních dovedností do každodenní činnosti a chování žáka.
Každá taková nová dovednost je nejprve před vlastním nácvikem rozčleněna na jednotlivé části nebo kroky. Kterým sociálním dovednostem by ale v dnešní době měla být věnována zvýšená pozornost? V dnešní škole se hodně hovoří o školních vědomostech, ale velmi málo o sociálních dovednostech žáků. Technika rozhovoru je přitom nevhodnější metodou stejně tak k získání mnoha informací o sociálních dovednostech žáků, která může být použita u dětí, stejně jako i u jejich rodičů, učitelů a vrstevníků. Řada žáků si je velmi dobře vědoma svých vlastních schopností a dovedností, ale i nedostatků. Velmi často jsou sami schopni pojmenovat řadu sociálních dovedností, které by si sami rádi osvojili. Většina třeťáků sice zvládá bez problémů malou násobilku, ale řada z nich si už tak dobře neumí najít ve třídě kamaráda, omluvit se nebo obhájit svůj názor před ostatními.

Předmětem rozhovoru se žáky mohou být například následující okruhy otázek:

  • 1) dovednost vyjádření opačného názoru, než jaký je zastáván vrstevníky, rodiči nebo učiteli,
  • 2) dovednost požádat o jakoukoliv laskavost osoby v sociálním okolí,
  • 3) dovednost zahájit rozhovor s druhým spolužákem nebo dospělým,
  • 4) dovednost odmítnout nerozumný návrh,
  • 5) dovednost nabídnout druhému dítěti účasti na nějaké činnosti nebo hře,
  • 6) dovednost druhého spolužáka pochválit,
  • 7) dovednost přijmout pochvalu, ale výhrady ostatních,
  • 8) dovednost požádat o pomoc při řešení určitého osobního problému
  • 9) dovednost odolat tlaku vrstevníků chovat se nevhodným způsobem
Žákům jsou potom prezentovány příklady lidí (modelové postavy), kteří reagují různým způsobem v určitých modelových situacích. Potom jednotliví žáci zkoušejí sami - jako na divadle - jednotlivé dílčí dovednosti napodobovat (hraní rolí) a získávají zpětnou vazbu od ostatních žáků a učitele, která nabývá formy jistého kolektivního schválení a hraná role stále více získává reálnější podobu. Konečně počet opakovaných nácviků dané dovednosti se pomalu blíží k reálné dovednosti, která může být žákem použita v každodenním životě (přenos tréninkem).Řada psychologických strategií sociálního učení není učiteli příliš užívána, protože pro samé teoretizování ztratila pro mnoho kantorů svůj praktický obsah. Takovým příkladem je například modelování postojů. Modelování postojů je docela prosté učení nápodobou. Je to specifická forma imitačního chování, která je ve školství velmi rozšířenou metodou výchovně-vzdělávacího působení. Hodně je spojována se školními vědomostmi, ale její význam pro záměrné sociální učení se jakoby vytratil. Odpozorované učení nových forem chování, které nejsou doposud v repertoáru žáka, je často daleko více středem zájmu dětí než učitelů. Děti tak často pozorují a napodobují ostatní vrstevníky například v oblékání, v řeči nebo v chování. Používání slangové řeči, která do školy proniká z rodinného prostředí žáka nebo jeho nejbližšího okolí, je nejčastějším příkladem odpozorovaného učení.

Základem učení je sociální odměna a trest
Sociální chování je posilováno nebo naopak oslabováno, jestliže je předmětem zájmu ostatních dětí a jestliže toto chování je jimi odměňováno nebo odmítáno. Děti velmi často zpozorují, že některé chování jejich vrstevníků ve třídě není odmítáno, ale že je naopak sociálně odměňováno, přestože se děti chovají asociálně nebo agresivně, a tak toto chování potom napodobují. Podobným typem modelování postojů je ale stejně tak problémová situace, s níž se dítě úspěšně vypořádá a kterou je schopno efektivně vyřešit. Tato situace má nesporný vliv i na jeho spolužáky, kteří se jej snaží v řešení problému napodobit. Současně je patrné, že žáci jsou často svědky mnoha forem chování, které sice pozorují, ale které nebudou napodobovat. Masmédia například každodenně lidem nabízejí modelové vzory lidí, kteří kupují různé druhy spotřebního zboží, ale ne právě každý se tímto modelovým chováním řídí. Děti mohou každodenně vidět stovky a tisíce projevů chování, které nemají přímý vztah ke školnímu prostředí, a proto kopírují jen některé projevy sociálního chování.

Jestliže je potom modelování postojů tak efektivní, proč jsou tak důležité ostatní složky sociálního učení, jako například hraní rolí nebo přenos dovedností do každodenní praxe? Odpověď je velmi jednoduchá. Modelování postojů neboli sociální učení nápodobou není moc účinné, jestliže nevede k úspěchu. Jeho vliv je totiž velmi krátkodobý. Sociální učení se nesporně zlepšuje tehdy, jestliže žák má příležitost takové chování rozvíjet, a na druhé straně jestliže je sám podporován v tomto chování svým okolím a také náležitě sociálně odměňován. Jinak řečeno, pozorováním modelového chování se děti sice učí, jak se mají správně chovat, ale nemají-li dostatek příležitosti toto chování procvičit, je efektivita těchto dovedností více než nízká. Žáci potřebují dostatek praktických sociálních situací, aby byli schopni si procvičit, jak se mají skutečně chovat.

Hraní rolí
Hraní rolí je další kategorií, která má svůj hluboký psychologický základ, ale přesto se ve školách velmi málo vyskytuje. Cílem hraní rolí, které je velmi populárním prostředkem výchovy v americkém školství, je pomoci dítěti změnit jeho chování nebo jeho vlastní postoje. Učitelé základních škol se s žáky pravidelně věnují při vyučování různým hrám a hraní mnoha nejrůznějších příběhů, které jim pomáhají nejen v pochopení učiva, ale současně jim umožňují osvojit si nové sociální dovednosti (Jak se cítili domorodci na otrokářské lodi plující do Ameriky? Jaké úsilí, strategii a formy argumentace bych měla použít, abych přesvědčila většinu spolužáků, že stojí založit ve třídě přírodovědný koutek?).

Hodně školních vědomostí je spojeno se sociálním učením, sociálními dovednostmi, jejich poznáváním a objevováním. Podobné je to s termínem sociálního posilování, které je většinou definováno jako jakákoliv informace, kterou dáváme žákovi najevo, že jeho výkon je nebo není podobný očekávaným projevům cílového chování.

Hlavním cílem jakéhokoliv vyučovacího programu není jen samotný nácvik určitých sociálních dovedností, ale skutečnost, do jaké míry jsou tyto sociální dovednosti žáky užívány v každodenním reálném životě. Přenos nově osvojených sociálních dovedností může být výrazně usnadněn prostřednictvím vhodného školního klimatu a systému hodnocení žáků. Jestliže například prostředí školní třídy svým vybavením připomíná přirozené prostředí rodiny žáka, potom tato skutečnost významným způsobem podporuje přenos osvojených sociálních dovedností, které bude žák používat nejen ve škole, ale i ve své rodině. Z tohoto důvodu je vhodné věnovat pozornost nácviku sociálních dovedností nejen v prostředí školní třídy, ale i na školním hřišti a ve školní jídelně. Není příliš velkým objevem, že efektivita sociálního učení je výrazně vyšší, jestliže jsou do rozvoje sociálních dovedností zapojeni nejen samotní žáci, ale i jejich rodiče, vrstevníci, ostatní učitelé školy včetně ředitele a školního personálu.

Antonín Mezera

0 komentářů:

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.