Antonín Mezera: Paradoxy české státní maturity

pátek 8. prosince 2000 ·

Nedávný příspěvek České školy k nové maturitě vzbudil až nečekané pozdvižení. Není to ale jen problém utajení databanky testů, nad kterým lze kroutit krkem. Stejně problematické je i stanovení obtížnosti úloh a aby toho nebylo málo, leží té naší maturitě v cestě ještě jeden balvan… Termín slavného spuštění státních maturit v roce 2004 je čím dál blíž, a přesto ještě zdaleka českým středoškolákům nehrozí. V cestě jí stojí balvan, po jehož obvodu se vine čerstvě usychající nápis, který je pro svou délku k nepřečtení: “Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a některém jiném vzdělávání a o změně některých dalších zákonů (školský zákon)”. Velmi dobrou metodu k zapamatování celého názvu školského zákona nabízí James Thurber ve své povídce Asociační metoda na zapamatování telefonních čísel podle občanské války. Ta alespoň v dohledné době v Česku potřeba nebude, přestože podle ankety České školy je nejširší veřejnost doposud rozdělena na dva nesmiřitelné tábory. Mlčící většina skepticky smýšlejících učitelů prozatím vyčkává, jak celý zákon ve sněmovně dopadne. Na druhé straně barikády však nálada není o moc lepší, neboť i zde stoupenci připravované reformy maturitní zkoušky vyjadřují pro jistotu mírně opatrný optimismus. Školský zákon totiž čeká v Poslanecké sněmovně tak dlouhé klání, že na jeho konci může být podoba dlouho vyvažovaného dokumentu diametrálně odlišná nejen od původní předlohy, ale i od představ jeho unavených tvůrců. Čas ovšem nezadržitelně běží!

Poslanci opozičních stran souhlasí s představou ministerstva školství, aby maturitní zkoušky získaly jednotnou, státem garantovanou podobu. Některé navrhované body chystané reformy, která by mohla začít platit od jara roku 2004, se jim však zdají sporné nebo přinejmenším nejasné. Předseda školského výboru Poslanecké sněmovny Petr Mareš (US) před nedávnem řekl, že nová koncepce maturit se ubírá správným směrem, obsahuje však i řadu kontroverzních návrhů. Obává se například, že testy společné části zkoušek budou na nadále příliš prověřovat faktografické znalosti středoškoláků, nikoli jejich samostatné myšlení. S detailním hodnocením chce Mareš počkat do doby, až uvidí konkrétní podobu testů; zatím ministerstvo zveřejnilo pouze cílové požadavky. Lidovecký člen výboru Jaromír Talíř přivítal, že stát chce sjednotit požadavky na maturanty; určité pochybnosti ale má o způsobu, kterým si budou studenti vybírat obtížnost maturitních testů. Nová maturitní zkouška se má skládat ze dvou částí: Společnou část maturity by měly tvořit tři povinné testy ve dvou stupních obtížnosti, a to z češtiny, cizího jazyka a z volitelného předmětu, kterým může být matematika či společenskovědní základ. Kromě povinných testů by mohl student vykonat testy nepovinné.

Obtížnost testů? To je malá obtíž…
Většina diskuzních výhrad tedy nesměřuje vůči vlastní koncepci nové maturitní zkoušky jako celku, ale už nějaký čas urputně perseveruje kolem problematiky budoucích maturitních testů. Oba poslanci kupodivu velmi jasnozřivě trefili hřebíček na hlavičku a intuitivně vystihli problémovou oblast, která je již nějaký čas předmětem odborné diskuze. Určitým problémem totiž nejsou jen předmětové maturitní katalogy cílových požadavků, jejich rozsah a celková koncepce, ale zejména maturitní testy na jednotlivých úrovních očekávané obtížnosti. Jak asi budou vypadat maturitní testy na základní úrovni obtížnosti (Z) a jaká bude vyšší úroveň obtížnosti maturitních úloh?

Vyřeší-li totiž úspěšně jednu např. matematickou úlohu osmdesát procent gymnazistů a pouze dvacet procent žáků středních odborných škol, jaká bude celková obtížnost testové úlohy zařazené do databanky maturitních úloh či do konečného maturitního testu? Rovná se obtížnost této úlohy skutečně padesáti procent? Je možné ji zařadit do databanky snadných nebo naopak obtížných maturitních úloh? Maturitní úlohy s padesátiprocentní obtížností (či chcete-li úspěšností) jsou většinou ideálními úlohami, protože jsou ve většině případů schopny i velmi dobře rozlišovat mezi dobrými a špatnými maturanty. Kdyby zákon umožňoval tvorbu maturitních testů výhradně pro gymnazisty a poněkud jiných testů pro žáky středních odborných škol, bylo řešení tohoto problému poměrně jednoduché. Testová úloha by byla zařazena do databanky snadných úloh určených pro žáky gymnázií a stejně tak by byla klasifikována jako obtížnější pro žáky středních odborných škol. Maturitní testy však budou pro všechny žáky středních škol stejné. Je skutečně tento problém jen malým metodologickým oříškem, který tvoří v soukolí obrovské maturitní reformy jen nepatrné zrnko písku?

Poměrně značné rozdíly v osvojených kompetencích maturantů jsou tak diametrálně různorodé, že to vyvolává riziko i značných rozdílů v obtížnosti budoucích maturitních testů. Testy na základní úrovni obtížnosti (Z) zvládne patrně téměř každý maturant, zatímco jejich obtížnější variantu bezpečně zvládne většina gymnazistů a jen velmi omezené procento žáků středních odborných škol. Z politického hlediska není totiž možné, ani únosné, aby například 20  % maturantů neprošlo státní maturitní zkouškou na úrovni základních dovedností. Cesta těchto absolventů k vysokoškolskému vzdělání se výrazným způsobem zkomplikuje, neboť bude podmíněna požadavkem opakovat maturitní zkoušky na vyšší úrovni obtížnosti v dalších letech. Jedině tu totiž s velkou pravděpodobností budou vysoké školy akceptovat jako vstupní předpoklad dalšího terciárního vzdělávání.

Odříkaného chleba aneb Nikdy neříkej “nikdy”
Ministerstvo školství schválilo po čtyřech letech přípravy a více než roční bouřlivé diskuzi Koncepční záměr reformy maturitní zkoušky. Stěžejní prvky záměru byly promítnuty rovněž do návrhu nového školského zákona, který řeší problém maturitních testů opravdu z gruntu. V zákonné podobě je již předběžně rozhodnuto nejen o struktuře a procedurálních postupech nové maturitní zkoušky, ale mimo jiné i o zřízení nové banky, tentokrát naštěstí jen databanka maturitních úloh.

Vedením databanky, která bude souborem testových úloh, z nichž bude možné vytvořit testy společné části maturitní zkoušky, navrhlo ministerstvo sebe sama. Aby to ovšem nebylo jenom na ministerstvu, může podle dikce tohoto zákona pověřit vedením databanky testových úloh jinou právnickou osobu zřízenou státem anebo organizační složku státu a danajským darem obdarovat někoho úplně jiného. “Osoby přicházející do styku s testy a obsahem banky testových úloh jsou povinny zachovávat mlčenlivost o obsahu testů a banky testových úloh a zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními.” Několik prostých vět návrhu zákona ovšem v sobě skrývá řadu závažných záludností, které by zježily prořídlé vlasy protřelým výzkumníkům z amerického Educational Testing Services, britského UCLES v Cambridge, francouzského centra SIEC v Paříži nebo holandským kolegům z Národního centra pedagogického výzkumu (CITO), kteří se zabývají vývojem pedagogických testů již přes dvacet let. Ani po pětiletých zkušenostech se státními maturitami ve Slovinsku nikoho v tamním Národním zkouškovém centru v Lublani ani ve snu nenapadla ta spásná myšlenka vybudovat rozsáhlou databanku maturitních testových úloh. Nikde ve světě si s tímto problémem nebyli schopni doposud beze zbytku poradit, až teprve v Praze. Alespoň v této oblasti budeme na špici zase po dlouhé době my – Češi!

Po skončení poslední Sondy MATURANT´ 99 a zveřejnění výsledků vyslovil jeden z nejvyšších představitelů ministerstva školství větu, která svou rezolutností nenechávala nikoho na pochybách, že to míní vážně: “Už nikdy s Nadací SCIO.” Tou větou mnoho kantorů potěšil a jiné nepotěšil. Tak už to bývá. Při pravidelných nedělních diskuzních pořadech téměř každý druhý politik před či po volbách na dotaz moderátora, zda jeho politická strana X nikdy nevstoupí do koalice s politickou stranou Y, zažertuje a s úsměvem vysloví mnohokrát opakovanou větu, že “politik by nikdy neměl říkat - nikdy.” Naše babičky zase v poněkud jiných a méně vypjatých situacích se uchylovaly ke starému českému přísloví: “Odříkaného chleba největší krajíc.”

Je paradoxem dnešní doby, že právě malé agentury jako je SCIO, KALIBRO či slovenská agentura EXAM a řada dalších, které vzniknou a věnují se dlouhodobě vývoji poněkud jiných, ale přesto podobných testů, jakými budou maturitní testy v roce 2004, by byly tím nejvhodnějším dodavatelem testových maturitních úloh pro právnickou osobu zřízenou státem nebo organizační složku státu, která bude pověřena tímto nezáviděníhodným úkolem. Právě ony by byly schopny nenápadně, v skrytu a za kulisou hlavního garanta nové maturitní zkoušky sbírat a ověřovat úlohy, které by bylo možné zařadit do státní databanky maturitních úloh. Právě takové malé nenápadné agentury, které připravují “úplně něco jiného”, jsou těmi nejlepšími, protože nejsou tolik na očích. Všechny tyto agentury jsou ovšem privátními institucemi a je zřejmé, že zadarmo to rozhodně nebude. “To jsou paradoxy”, řekl kdysi dramatik Havel ústy protagonisty v jedné ze svých divadelních her. Není ovšem příliš paradoxní, aby se stejného úkolu ujaly vysoké školy, které by byly schopny v průběhu přijímacích zkoušek ověřovat úroveň výstupních kompetencí maturantů na vyšší úrovni znalostí, které jsou od nich při vstupu na vysokou školu očekávány. Jedna z dobrých variant řešení, jak jednou dosáhnout dlouho očekávaného cíle, kterým je zrušení přijímacích zkoušek na vysokých školách.

Antonín Mezera

0 komentářů:



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.