Dnes přinášíme podrobnější příspěvek k diskuzi o maturitách. Slovinská startovací pozice byla horší než naše a zároveň máme s touto zemí leccos společného. Je proto zajímavé srovnat způsob, jímž Slovinsko dosáhlo úspěšného cíle, s vývojem u nás. Vzhledem k většímu rozsahu doporučujeme těm, kteří musejí počítat telefonní impulzy, po načtení článku pracovat off-line.
Slovinsko se v současné době nachází přibližně v polovině transformačních změn celého školského systému. Reformu ovšem nezahájili na všech frontách jako u nás, ale zaměřili se nejprve na změny v kvalitě středoškolského studia, které zcela logicky ovlivňuje kvalitu základního, ale i vysokoškolského vzdělávání. V roce 1995 došlo k naplnění hlavních zásad tohoto programu uskutečněním prvních státních maturit v celonárodním měřítku. Nový systém maturit je obdobně jako v ostatních částech Evropy založen na užití státem garantovaných testů, které jsou zadávány a vyhodnocovány nezávisle na jednotlivých středních školách, kde žáci studují. Tento systém představuje radikální odklon od dosavadní školní praxe, kdy jednotlivými středními a vysokými školami byla v předchozím období užívána řada školních testů, které sloužily pro potřeby závěrečného hodnocení výsledků vzdělávání na středních školách a přijímacího řízení na všech vysokých školách.
Přitom Slovinsko bylo na tom daleko hůře než české školství, protože v rámci předchozího modelu nebylo středoškolské studium ukončováno závěrečnými zkouškami a celkové hodnocení žáků bylo založeno výhradně na školní klasifikaci. Všichni uchazeči o vysokoškolské studium se museli podrobit na všech vysokých školách vstupním testům. Každá z vysokých škol v rámci přijímacího řízení pak preferovala ještě řadu dalších hledisek (ústní přijímací zkoušky, výsledky v testech schopností aj.).I přes poměrně vysokou selektivitu přijímacího řízení se vysoké školy ovšem nevyhnuly poměrně značnému procentu neprospívajících žáků. Na konci prvého ročníku vysokoškolského studia pravidelně prospělo pouze 46 % studentů a ani úspěšnost v dalších ročnících nebyla výrazně vyšší. Druhý ročník úspěšně ukončilo v průměru 68 % a třetí ročník dokonce pouze 62 % studentů. Procento studentů, kteří nedokončili vysokoškolské studium nebo opakovali některý ročník studia, dosahovalo před zahájením reformy téměř 55 %.
Zatímco u nás probíhala sametová revoluce, byla slovinským ministerstvem školství na konci roku 1989 vytvořena pracovní skupina pro maturitní zkoušky. O rok později byl pak učiněn prvý pokus zavést v rámci školních maturit závěrečnou zkoušku ze čtyř předmětů. “Reforma”, nad kterou by se mnohý český profesor střední školy jen pousmál, ovšem vyvolala četné protesty a studentské stávky. Žáci středních škol argumentovali tím, že nebyli s dostatečným předstihem informováni o povinnosti vykonat tyto zkoušky na začátku svého středoškolského studia. Vzniklý konflikt byl vyřešen omezením závěrečných zkoušek v prvém roce zahájené reformy pouze na 2 povinné maturitní předměty; v následujícím školním roce vzrostl počet povinných maturitních předmětů na čtyři. Tyto zkušenosti vedly některé odborníky k značným pochybnostem, zda reforma maturitních zkoušek může být v rámci školského systému vůbec zavedena, zatímco druhá skupina expertů dospěla k závěru, že jakákoliv velká reforma v oblasti hodnocení výsledků vzdělávání žáků vyžaduje zejména určitý čas a velmi pečlivé plánování jednotlivých fází vlastního procesu realizace.
V roce 1992 byla ministerstvem školství a sportu zveřejněna pravidla nového systému maturitních zkoušek, která obsahovala nejen přesné datum zahájení prvých státních maturit na středních školách v roce 1995, ale současně stanovovala i závazný termín (1.9.1993) pro zpracování a zveřejnění předmětových katalogů pro všechny maturitní předměty. V březnu 1992 byla ustavena Národní maturitní komise (Republiška maturitetna komisija), která byla celkově odpovědná za systém zavedení nových maturitních zkoušek na středních školách a která stanovovala pravidla a postupy pro všechna stádia plánovaného evaluačního procesu. Řádnými členy Národní maturitní komise jsou zástupci slovinských univerzit z Lublaně a Mariboru, středních škol, ministerstva školství a sportu, Národní komise pro vzdělávání při parlamentu, Slovinské akademie věd a umění a Národního zkouškového centra se sídlem v Lublani.
Vývoj předmětových katalogů pak byl svěřen do působnosti národních předmětových komisí (republiške predmetne komisije), které jsou tvořeny zástupci univerzit, středních škol a v některých případech zástupci Výboru pro vzdělávání. Mezi základní kompetence tohoto orgánu patří zejména vývoj předmětových katalogů, příprava maturitních testů a systému hodnocení testových výsledků, hodnocení písemných maturitních prací žáků středních škol, návrh na stanovení “kritických (hraničních) hodnot” minimálního výkonu žáků (cut-off-score) v jednotlivých maturitních testech, které jsou každoročně poskytovány Národní maturitní komisi ve formě doporučení. Některé předmětové komise byly současně na počátku své činnosti pověřeny zpracováním databanky maturitních úloh. Odpovědnost za řízení průběhu maturitních zkoušek na všech středních školách je svěřena do působnosti školní maturitní komise (školska maturitetna komisija), jejíž pravomoc má vyšší právní sílu, než rozhodnutí ředitele na konkrétní střední škole. Na každé střední škole současně působí školní předmětové komise (školske predmetne komisije), které řídí vlastní průběh ústních maturitních zkoušek a ostatní části probíhajících maturit, které jsou organizovány školou (např. laboratorní práce v přírodovědných předmětech). Školní předmětové komise se rovněž věnují odborným a didaktickým otázkám v rámci daného vyučovacího předmětu a předkládají své návrhy a podněty jednotlivým maturitním předmětovým komisím.
Ve spolupráci s jednotlivými komisemi, které byly pověřeny vývojem předmětových katalogů, byl v roce 1992 ve městě Škofja Luka uspořádán dvoutýdenní seminář, který byl řízen čtyřmi zahraničními experty z univerzity Cambridge a syndikátu pro maturitní zkoušky se sídlem ve Velké Británii. Program odborných akcí byl věnován problematice následujících všeobecně vzdělávacích předmětů: mateřský jazyk (slovinština, italština, maďarština), cizí a klasické jazyky (angličtina, italština, francouzština, němčina, španělština, latina), humanitní předměty (dějepis, zeměpis, ekonomie, filosofie, sociologie, psychologie), přírodovědné předměty (biologie, fyzika, chemie) a matematika.
Jedním z významných přínosů tohoto společného setkání odborníků bylo rozhodnutí o zřízení Národního zkouškového centra (Državni izpitni center) jako nezávislé organizace, která je součástí Výboru pro vzdělávání. Legislativní zakotvení všech výše uvedených orgánů zřízených v rámci probíhající reformy maturitních zkoušek se stalo součástí vyhlášky ministerstva školství, která vešla v platnost v červnu 1993. Mezi základní úkoly Národního zkouškového centra patří zejména: vývoj a trvalé zabezpečení maturitního informačního systému, podpora činnosti autorských předmětových týmů a examinátorů, tisk a distribuce testových materiálů, příprava a analýza výstupních dat.
V červenci 1993 bylo schváleno Národní radou pro vzdělávání 32 předmětových katalogů pro jednotlivé maturitní, které byly po vytištění na počátku školního roku 1993/94, tedy 2 roky před zahájením prvých státních maturit, distribuovány na všechny slovinské střední školy.
Odpovídající přípravy učitelů středních škol bylo dosaženo zejména prostřednictvím série doškolovacích seminářů, které byly organizovány Výborem pro vzdělávání a členy jednotlivých předmětových komisí. Značný důraz zde byl kladen na objasňování požadavků, které kladou předmětové katalogy na jednotlivé učitele a zejména na maturující žáky. To bylo významné zejména u předmětových katalogů, ve kterých byla věnována pozornost zejména novým dovednostem budoucích maturantů. Například v oblasti angličtiny je v současné době kladen zvýšený důraz zejména na četbu a studium jednotlivých literárních děl anglické literatury, na rozdíl od předchozí výuky vybraných literárních ukázek. V průběhu jednotlivých seminářů byli učitelé seznamováni nejen k formátem jednotlivých testových úloh, ale i s různou úrovní jejich obtížnosti. Příklady testových úloh byly demonstrovány na modelových maturitních testech. V průběhu roku 1994 a na počátku roku 1995 se na vybraných středních školách uskutečnila řada pokusných a pilotních zkoušek, jejichž cílem bylo vyvinout určitý tlak na jednotlivé předmětové komise a Národní testovací centrum, stejně jako i na učitele a žáky středních škol, kteří se měli možnost seznámit s očekávanou náročností státních maturitních zkoušek.
Po předchozích poměrně rozsáhlých přípravách se v červnu 1995 zúčastnilo prvých státních maturitních testů přibližně 7600 žáků středních škol. Hodnocení všech maturitních testů a analýza testových dat byly dokončeny 20.července a následující den byly výsledky státních maturitních zkoušek schváleny Národní maturitní komisí.
Jednotlivé předmětové katalogy, které jsou základem státních maturitních testů, obsahují klíčové prvky zkouškového procesu: vzdělávací cíle pro jednotlivé maturitní předměty, cílové aspekty v oblasti hodnocení výsledků vzdělávání, obsah daného maturitního předmětu a popis procesu hodnocení maturitní zkoušky. V příloze každého předmětového katalogu jsou uvedeny ukázky testových úloh nebo dokonce celý ilustrační test z daného všeobecně vzdělávacího předmětu. Řada předmětových komisí současně do katalogů zpracovala doplňující instrukce a pokyny, které jsou určeny učitelům jednotlivých předmětů. V některých případech, jako například v předmětovém katalogu pro italský jazyk, rozsah katalogu dosahuje téměř 300 stran.
Protože v rámci slovinského školství doposud nedošlo k reformě školního kurikula, byl při vývoji předmětových katalogů stanoven základní princip, že všechny předmětové katalogy musí být srovnatelné s existujícím národním kurikulem. Přesto řada předmětových skupin využila této možnosti k racionálním změnám stávajícího školního kurikula v jednotlivých maturitních předmětech a ke změně v důrazu, který je kladen v jednotlivých všeobecně vzdělávacích předmětech na určité tematické celky učiva. Tak například předmětové komise pro jednotlivé cizí jazyky se shodly na vývoji předmětových katalogů, které budou mít jednotnou koncepci podporující společný přístup nejen v oblasti výuky cizím jazykům, ale i ve stádiu hodnocení jazykových dovedností žáků, kde bude kladen zvýšený důraz zejména na osvojení jazykových kompetencí z hlediska kontextu. Předchozí důraz, který byl kladen ve výuce cizích jazyků na osvojení gramatických pravidel, byl do jisté míry redukován a naopak větší pozornost byla věnována oblasti písemného projevu žáků.
Obdobně předmětové komise působící v oblasti přírodovědných předmětů využily možnosti změnit stávající praxi vyučování přírodních věd na středních školách zavedením experimentálních cvičení, která jsou sice přímo řízena učiteli, ale na základě metodických pokynů s celostátním dosahem. Tyto nové prvky ve vyučování velmi efektivně ovlivnily jednotlivé učitele, kteří začali ve výuce věnovat daleko více pozornosti experimentální práci žáků, která byla sice již dříve zakomponována do národního kurikula, ale řada středních škol tuto oblast vzdělávání výrazným způsobem opomíjela. Všechny návrhy předmětových katalogů byly v konečné fázi nejen recenzovány dvěma oponenty (jeden byl z univerzity a druhý ze střední školy), ale každý katalog před svým zveřejněním procházel schvalovacím řízením organizovaným školským výborem pro vzdělávání slovinského parlamentu.
Za přípravu státních maturitních testů a systému jejich hodnocení jsou ve Slovinsku odpovědné jednotlivé předmětové komise. Mnohé z nich zapojily do své činnosti řadu učitelů, kteří se podílejí na trvalém doplňování položkové databanky a vývoji maturitních úloh pro jednotlivé předměty, ačkoliv na počátku tohoto procesu vývoje testů měly tyto poradní orgány jen několik členů.
V průběhu vývoje maturitních testů je každoročně dodržován následující rutinní postup:
Národní zkouškové centrum jmenuje hlavního examinátora (Chief Examiner).V působnosti hlavního examinátora je příprava návrhů všech maturitních testů pro následující školní rok včetně systému jejich hodnocení. Všechny tyto materiály jsou každoročně předkládány hlavnímu examinátorovi jednotlivými členy všech stávajících předmětových komisí.
Předmětové komise moderují a schvalují všechny předkládané návrhy maturitních testů a vyjadřují se současně i k dílčím návrhům bodového hodnocení jednotlivých testových položek, které mají ve slovinských testech převážně povahu otevřených maturitních úloh.
Konečný návrh maturitního testu je předán na disketě Národnímu zkouškovému centru, které zajistí jeho zpracování a následně i vytištění jeho pracovní verze.
Konečná varianta maturitního testu musí být každoročně schválena hlavním examinátorem a předsedou příslušné předmětové komise. Po redakčních úpravách konečné varianty je maturitní test znovu předán Národnímu zkouškovému centru k vytištění.
Během příprav jednotlivých maturitních testů byla řada předmětových komisí podrobena ostré kritice pro nerealistické nároky, které kladly na budoucí kandidáty státní maturitní zkoušky v některých předmětech. Nejtěžší pozici v tomto směru měla předmětová komise pro oblast matematiky, která pro pilotní šetření v lednu 1995 připravila velmi obtížné testy, “aby žákům ukázala, co všechno musí zvládnout v oblasti matematiky”. Testy se ovšem staly předmětem velmi ostré a oprávněné kritiky, která vedla předmětovou komisi k snížení nároků na maturující žáky a k přípravě méně obtížné verze testů, které svou náročností daleko více odpovídaly cílové populaci maturantů.
Je nesporné, že příprava pilotních testů a organizační zajištění všech předchozích etap, které předcházely státním maturitním zkouškám v roce 1995, si vyžádaly nejen zvýšené finanční náklady, ale i značné úsilí mnoha odborných pracovníků v resortu školství. Je ovšem stejně tak jasné, že splnění této vývojové fáze v připravovaném programu změn je nezbytnou podmínkou pro úspěšné zavedení školské reformy, která svým dosahem ovlivňuje život celé společnosti.
Zavádění jakékoliv reformy ve školství se téměř vždy setkává s odporem veřejnosti. Jestliže se jedná dokonce o reformu zkoušek a hodnocení výsledků vzdělávání jednotlivých žáků, lze očekávat téměř vždy mimořádně silný odpor. V tomto směru není výjimkou z tohoto pravidla nejen Slovinsko, ale i Česká republika. Akademická obec a zejména univerzity ovšem velmi brzy rozpoznaly přednosti nově zaváděného systému hodnocení výsledků sekundárního vzdělávání, který mohl být využit jako efektivní nástroj výběru vhodných uchazečů o studium na vysokých školách. Jestliže zpočátku univerzity vyjadřovaly hlasitý nesouhlas zejména s užitím bodového maturitního hodnocení jako hlavního kritéria při přijetí k vysokoškolskému studiu, potom v dalších etapách vývoj maturitní reformy se velmi účinně zapojily do spolupráce. Obě univerzity v Lublani a v Mariboru delegovaly své zástupce do Národní maturitní komise a posléze sehrály i dominantní úlohu v jednotlivých předmětových komisích a v procesu výběru jednotlivých vyučovacích předmětů, které se měly stát součástí budoucích státních maturitních zkoušek.
Učitelé středních škol nebyli pochopitelně připravovanými změnami příliš nadšeni. Jedním z hlavních důvodů jejich postupně narůstající podpory nové reformy v oblasti hodnocení výsledků vzdělávání bylo přijetí jednotného principu hodnocení všech maturantů jako sjednocujícího kritéria při hodnocení činnosti středních škol. Přestože ve Slovinsku nebyla ani na počátku reformy iniciována snaha sestavovat na základě získaných výsledků “ligové tabulky” středních škol nebo dokonce spojovat výsledky maturitních zkoušek u jednotlivých žáků s kvalitou výuky jejich učitelů, přesto v tomto směru státní maturity takové obavy u části pedagogické obce nesporně vyvolávaly. Druhým vážným důvodem obav učitelů byla skutečnost, že střední školy a zejména jejich žáci nejsou na státní maturitní zkoušky dostatečně připraveni. Pro mnohé představovaly státní maturity ve formě testů zejména vysoké riziko znehodnocení jednotlivých vzdělávacích programů středních škol nejen z hlediska jejich obsahu, ale zejména z hlediska pragmatického přístupu, které u části učitelů a žáků tento typ hodnocení výsledků vzdělávání vyvolával. V neposlední řadě některé techniky hodnocení výsledků vzdělávání žáků středních škol, které byly do předmětových katalogů zařazeny, byly ve Slovinsku naprosto neznámé, přestože jsou běžnou součástí evaluace výsledků vzdělávání v ostatních částech světa již řadu desetiletí.
Aby byli učitelé dostatečně seznámeni se specifickými požadavky v jednotlivých maturitních předmětech, zahájilo slovinské ministerstvo školství a sportu ve školním roce 1993/94 rozsáhlý program doškolovacích kursů, které byli určeny všem učitelům středních škol. Základní model projektu byl založen na pětidenním intenzivním výcviku frekventantů studia, který byl rozdělen do dvou nebo tří částí. Doškolovací program byl věnován nejen systému hodnocení výsledků žáků středních škol v průběhu státní maturitní zkoušky, ale i didaktickým principům a strategiím přípravy žáků na maturitní zkoušky. Semináře byly organizovány Výborem pro vzdělávání ve spolupráci s jednotlivými členy předmětových komisí, kteří odborný výcvik současně vedli.
V posledních dvou letech před znovuzavedením státních maturitních zkoušek bylo hodně energie a času věnováno zejména diskusím se žáky středních škol. V tomto období se uskutečnila řada regionálních a individuálních setkání nejen se žáky na jednotlivých středních školách, ale zejména s jejich zástupci a mluvčími na konferencích, kde byla problematika státních maturit předmětem veřejné diskuse. Řada těchto setkání probíhala ve velmi vzrušené atmosféře. Mnozí studenti poukazovali nejen na nedostatek kvalitních informací, ale i často na velmi rozporuplné zprávy, které jim byly poskytovány méně informovanými učiteli na jednotlivých středních školách. Podobná setkání byla velmi účinnou metodou ke zjištění úrovně jejich informovanosti a byla schopna diagnostikovat aktuální témata připravované reformy, která nebyla žákům příliš jasná a umožňovala se na ně cíleně zaměřit. Všem žákům 9.ročníku základních škol byl rovněž určen leták s názvem “Matura – všichni se na ni chtějí zeptat, ale nikdo to neudělá.”, jenž byl ve školním roce 1993/94 současně zaslán všem žákům 2.ročníku středních škol, kteří stáli před rozhodnutím, zda se mají přihlásit ke státním maturitním zkouškám nebo absolvovat pouze závěrečné “školní” zkoušky na své střední škole.
Samotným ministerstvem školství a sportu byla vedena intenzivní tisková kampaň, která byla zaměřena na zvýšení veřejné informovanosti o připravovaných změnách ve slovinském školství. V jejím průběhu ověřovalo Národní zkouškové centrum na jednotlivých středních školách kvalitu poskytovaných informací ve formě dotazníkových šetření. Obdobně slovinská média přinášela souhrnné zprávy o vývoji jednotlivých etap připravované reformy maturitních zkoušek. Po každé pokusné administraci pilotních testů byla vždy ministerstvem uspořádána tisková konference s krátkým shrnutím a analýzou hlavních výsledků. Je naprosto pochopitelné, že tisk přinášel i řadu polemických a kritických článků a s blížícím se termínem prvého kola státních maturit se objevila řada problémů s utajením maturitních testů. Obecně ovšem bylo ministerstvo školství schopno v průběhu jednotlivých etap reformy udržet pozitivní image budoucích státních maturit a přesvědčit širokou veřejnost, že se jedná o dobře připravený projekt, u něhož je kladen velký důraz na integritu a profesionalitu.
Obdobná propagační kampaň byla připravena Národním zkouškovým centrem, která byla vedena v lehce humorném duchu s použitím letáků, plakátů, reklamních triček a propagačních pohlednic, na kterých dominovalo ústřední téma budoucích státních maturitních zkoušek.
Jakmile začaly mít státní maturitní zkoušky jasnější podobu, role a postavení Národního zkouškového centra se výrazně změnily. Prvým krokem v tomto procesu bylo vyčlenění Centra z působnosti slovinského ministerstva školství a sportu, kde dominovaly četné spory na jedné straně o školním kurikulu, metodách vyučování, ale na druhé straně i o formách hodnocení výsledků vzdělávání. Zřízení nezávislého Centra bylo proto jedním z hlavních předpokladů úspěchu celého projektu. Ovšem přestože Národní zkouškové centrum se stalo nezávislou organizací, neneslo hlavní tíhu politické odpovědnosti za realizaci projektu státních maturit, za který byla odpovědná především Národní maturitní komise. Obdobně odpovědnost za vývoj maturitních testů byla přenesena na jednotlivé předmětové komise. Národní zkouškové centrum bylo v době svého vzniku zřízeno jako servisní instituce k podpoře Národní maturitní komise a jednotlivých předmětových komisí ve všech administrativních záležitostech, ovšem dělící čára jednotlivých kompetencí nebyla v této době jasně stanovena. V dalších letech se Centrum stalo ústředním bodem celého reformního procesu, neboť zpracovávalo nejen projektové materiály v jednotlivých etapách realizace státních maturit, ale současně poskytovalo odbornou pomoc vedoucím pracovníkům resortu školství, vyvíjelo celý administrativní systém státních maturitních zkoušek, a dále poskytovalo profesionální podporu jednotlivým předmětovým komisím, které vyvíjely státní maturitní testy. Pochopitelně značný tlak na těsnou spolupráci při přípravě státních maturit a zejména napjaté a pevně stanovené termíny upevnily vztahy mezi klíčovými partnery tohoto projektu.
Významným faktorem při vývoji Národního zkouškového centra se stal poznatek o nutnosti vytvoření:
- jednotného rámce celého projektu státních maturitních zkoušek
- reputace profesionálního přístupu a spolehlivosti
- filosofie založené na poskytování co nejkvalitnějších služeb všem účastníkům a organizacím v rámci připravované reformy.
Dobrá komunikace se stala nesporně klíčovým faktorem ve všech fázích naplňování programu připravovaných státních maturitních zkoušek. V tomto směru Národní zkouškové centrum pečlivě připravovalo a řídilo sled řady projektových aktivit, aby zabezpečilo komunikaci zejména s “koncovými uživateli” (kandidáty, učiteli, školami a veřejností). Vedle těchto odborných aktivit byla udržována trvalá komunikace s řediteli středních škol a maturitními koordinátory na jednotlivých středních školách, kteří se v celém procesu staly významnými partnery. Pozitivní přijetí Centra jako ústředního bodu všech aktivit při vývoji státních maturit bylo založeno na stabilní práci se školami, které byly pravidelně informovány o vývoji jednotlivých etap projektu a byly jim poskytovány potřebné zpětné informace. Podobný přístup byl zvolen i při návrhu loga pro Národní zkouškové centrum, které se snaží vytvořit představu moudrosti a mládí v protikladu se stávající tradicí. Základním mottem Národní zkouškového centra je latinské “Scientia Est Potentia”, které má za cíl prezentovat tuto instituci spíše v souvislosti s podporou vědomostí, než s představou jejich měření.
Je již naprosto zřejmé, že státní maturitní zkoušky mají zřejmý vliv na práci učitelů a způsob jejich vyučování v jednotlivých předmětech, které tvoří obsah školního kurikula středních škol. Tento vliv na kvalitu výuky byl zahájen již v době zpracování předmětových katalogů, které upozornily na řadu sporných otázek v oblasti školního kurikula. Podobně i stávající státní maturitní zkoušky a předchozí výcvikový program doškolovacích kursů pro učitele středních škol nesporně ovlivnily standardy školního výkonu žáků na mnoha středních školách i na úrovni školních závěrečných zkoušek.
Nesporně zajímavým fenoménem je skutečnost, že od zavedení státních maturitních zkoušek si žáci středních škol vedou při vysokoškolském studiu na slovinských univerzitách poněkud lépe, než v předcházejícím období, což je do jisté míry dílčí poznatek, který doposud nebyl empiricky potvrzen. Tato informace je zejména významným signálem pro Národní zkouškové centrum, aby ve spolupráci s univerzitami objasnilo další vývoj maturantů po absolvování státních maturitních zkoušek a monitorovalo možný vliv státních maturit na kvalitu vysokoškolské přípravy studentů na slovinských univerzitách.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat